překlady od Tadomi: ICDS

Kapitola 92 – Karmínový řev (4)

„Vidím, proč to nikdo nepokořil sólo na první pokus...”

Ušklíbl jsem se. Jen se na to podívejte, muselo jich být aspoň 500. Pokud jsem během stoupání kobkou pochopil jednu věc, pak to bylo to, že bez ohledu na to, proti kolika protivníkům jsem stál, počet útoků, vůči kterým jsem se musel bránit, byl omezený. Jediný rozdíl byl v tom, kolikrát jsem musel opakovat obranu, útok, obranu, útok. Navíc jsem zrovna proběhl chodbou plnou netvorů jako oni. Kromě sekáče s kosou tu nebylo nic, kvůli čemu bych znervózněl.

Jednou jsem máchl kopím a upravil jsem své sevření. Pak jsem jím namířil dopředu.

„Pojďte!”

| Použil jsi Provokaci. Všichni nepřátelé na tebe zaútočí se silným nepřátelstvím! |

[Potlačte žijící. Ať průzkumník, co zesměšňuje smrt, trpí!]

[Kikikiki!]

[Zabijte ho, zabijte ho!]

[Vezměte mu duši a ovládněte tělo!]

Netvoři se ke mně řítili jako tsunami. Zhluboka jsem se nadechl a pak jsem Ruyue pohladil po hřbetě. Byl to signál, aby se rozběhla.

[Hauu, hlaď mě víc.]

„Později. Pro teď běž!”

[Hauuuuuuuu!]

Ruyue se odrazila od země. Nejdřív jsem musel naráz snížit jejich počet. Pozvedl jsem kopí a bodl jím kupředu za použití Živelné bouře. Poté, co se tato technika dostala na střední řád, se začalo shromažďovat víc elementálů, takže to vskutku vypadalo, jako kdybych vládl bouři.

[Jůůůůůůů!]

[Točí točí~~~!]

[Kuhaha, na tenhle okamžik jsem čekal!]

Ignoroval jsem hlasy elementálů a vystřelil je vpřed. Moje Živelná bouře se v mžiku prohnala přes stovku přízraků, většina z toho byli přízrační rytíři, co stáli vpředu. Vytáhl jsem Manový lektvar vysokého řádu a dal si ho do úst. Pak jsem se kopí chopil jako baseballové pálky.

„Živelná čepel!”

[Jůů, horská dráha!]

[Pojďme, pojďme!]

[Ech? P-počkat! Tohle ne!]

[Jůůů!]

Jakmile jsem zakřičel, čepel mého kopí se prodloužila na 6 metrů a začalo z ní sálat duhové světlo. Máchl jsem kopím na příchozí přízraky. Jelikož většinu přízračných rytířů smetla Živelná bouře, relativně slabí duchové a přeludy nedokázali vystát živelné výbuchy a padli.

B-b-bum!

[Kuk!]

[Ty, elementalisto!]

[Chcípněte, chcípněte, přízraci!]

[Ueeeek, na tohle už nikdy znovu nejdu!]

[Jůů!]

Společně se smrtelnými muky duchů zaznělo i jásání elementálů. Ale v mžiku se přízraci rozestoupili a něco se přese mě přehnalo. Když Ruyue rychle uskočila, země za mnou byla poznačená hlubokým vrásněním a zazněl výbuch.

[Neumírejte zbytečně. Možná vás všechny budu potřebovat k jiným účelům.]

[Kyak! Přichází sekáč!]

[Smrťák vytasil svou kosu.]

Bude je potřebovat k jiným účelům...? Sekáč máchl svou obrovskou kosou smrti a vystřelil vpřed čepelovou vlnu. Vyhnul jsem se jeho útoku, ale nezaútočil na něj, neboť mě trápilo, co řekl. Místo toho jsem použil Bouři, abych znovu zaútočil na přízraky.

[Kuaaak!]

[Ten mizera střílí bouře!]

[Tsk, pokud chceš tohle, tak...!]

Jak jsem si myslel! Jako kdyby přeložil prostor, tělo sekáče přiletělo ke mně, hladce a potají. Jeho pohyby byly nezvyklé, jako kdybych sledoval starý hororový film. Nicméně výsledek byl strašlivý. Přiletěla kosa dost velká, aby mi zakryla celé zorné pole, jako kdyby mi chtěla odseknout hlavu. Zaťal jsem zuby a vlil jsem do kopí, které Peika prosycovala, širé množství many. Zvedl jsem ho a vykryl jsem kosu Smrťáka.

[Silný!]

„Kuk!”

Z jeho břicha se něco vynořilo. Celý vyděšený jsem spěšně uskočil a vyhnul se tomu. Puk! Když jsem zaslechl ten zvuk a otočil se na místo, kde jsem předtím byl, spatřil jsem malou kosu. Vystřelit z břicha kosu, z čeho máš kruci vytvořené vnitřní orgány?! Bohužel jsem neměl čas dlít na takových myšlenkách. Vystřelil další čepelovou vlnu. Znovu jsem se vyhnul jeho útoku a zaútočil jsem na nedaleké duchy Hřmícím šípem.

[Ek, musí si myslet, že jsme snadná kořist!]

[Ukažte mu, že to není pravda!]

[Řekl jsem, abyste stáli bez hnutí!]

[Stejně zemřeme! Fňuk, proč se musím strachovat ze smrti i po smrti?]

Když ke mně přiletěli přízraci, sekáč přestal vrhat své čepelové vlny. Jak jsem si myslel, nechtěl, aby přízraci umřeli! S pomocí Bouří jsem se o přízraky postaral. A pak...

[Kuaaaaaa! Zakus smrt! Smrtelný řev!]

| Smrťák použil Smrtelný řev! Útočná síla všech nemrtvých se zdvojnásobila. Obrana všech žijících bytostí se o polovinu snížila! |

| Odolal jsi stavovému účinku. Stavový účinek byl nulifikován. |

Dobře, ten předmět měl vážně hodnotu sumy, co jsem za něj dal!

Potvrdil jsem si, že na mě sekáčova technika neměla vliv, a zvedl jsem hlavu. Přízrační rytíři byli celí vzrušení, že se jim zdvojnásobila útočná síla, a vrhli se na mě pěkně v řadě. Tváří v tvář jsem zaječel.

„Kiaaaaaaaaaaak!”

| Použil jsi Nářek mstivého ducha. Většinu nepřátel to zmátlo a bojí se! |

Ech? Ačkoli jsem moc nečekal, většina přízračných rytířů, co se na mě řítili, padli na zem a začali bojovat mezi sebou. Proč? Tahle technika dřív fungovala jen na slabé netvory s nízkou inteligencí... Pak jsem si na něco vzpomněl. Magie, charisma a inteligence byly důležité hodnoty v ochraně mé mysli. V tom případě s největší pravděpodobností pomáhaly i při mentálních útocích! Ačkoli jsem si myslel, že to bylo pravděpodobné, nemohl jsem to nějak dlouho rozebírat. Sekáč přede mnou máchal svou kosou.

„Kuk, jsi rychlý!”

[Připravím tě o hlavu!]

Ze sekáčova hlubokého hlasu jsem cítil mrazivý pocit nebezpečí. Objal jsem Ruyue, okamžitě jsem použil Talarii a vyletěl jsem do vzduchu. Než jsem plně vyletěl nahoru, něco mi roztrhlo boty. Shlédl jsem a nemohl jsem si pomoct a zachvěl jsem se při tom strašlivém pohledu. Ze země se vynořilo nespočet černých rukou, co se mě snažily chytit. Tohle bylo nebezpečné. Kdyby mě chytily, vypadalo to, že by mě odtáhly až na konec pekla. Když pominu újmu, co by mi to způsobilo, vypadalo to zastrašujícně.

[Jaj! Shin mě objal!]

[Pánovi je těžko, tak se honem dematerializuj!]

Ruyue se dematerializovala a posadila se mi na hlavu. Zaskřípal jsem zuby a zakřičel jsem na sekáče.

„Ty mizero, řekl jsi, že mě připravíš o hlavu!”

[Ten, kdo se nechá napálit, je hlupák.]

Sekáč se znovu objevil přede mnou, ale s Talarií jsem na něm v rychlosti netratil. Jen stěží jsem se vyhnul jeho kose tím, že jsem padl vzad. Aktivoval jsem Božskou rychlost, vlil jsem do svého Černého zemského kopí bílé světlo a vrhl jsem ho na něj.

„Chcípni!”

[Kuk!]

Po použití Božské rychlosti jsem se útokem nikdy neminul! Po zásahu mým Hrdinným úderem sekáč odletěl vzad s očima doširoka rozevřenýma. Když jsem viděl, že Černé zemské kopí, co se proměnilo na bílý blesk, poslalo sekáčovo velké tělo desítky metrů vzad, zaťal jsem pěsti a znovu jsem začal kosit přízraky.

[Ty mizero, to nás bereš jako prach?!]

[Ať toho ten mizera lituje!]

[Ale já mám pocit, že my toho budeme litovat víc!]

[…]

„Peiko, vrať se a pomoz mi je uklidit!”

[Dobře!]

Ačkoli jsem se chtěl rychle postarat o ty nevýznamné protivníky na houby a soustředit se na sekáče, přiletěl ke mně, než jsem vůbec mohl zabít stovku duchů. Vytáhl Černé zemské kopí, co měl zabodnuté v hrudi, a pak ho přede mnou silou přelomil. Ačkoli se čepel občas otupila, násada se ani jednou nezlomila, ale on ji zlomil!

„Ty mizero! Víš, jak to bylo vzácné?!”

[Kuha!]

Aniž by mi nabídl nějakou výmluvu, znovu po mě vystřelil čepelovou vlnu. Pokud by mě ta neblahá černá pulzace zasáhla, nemyslel jsem si, že by to skončilo jen tím, že bych utržil újmu.

„Kuk!”

Vyhnul jsem se jeho útoku, vytáhl jsem Stříbrné kopí a namířil jím na něj. Viděl jsem, jak dvě půlky mého Černého zemního kopí padaly. Dalo se to spravit? Mělo by, ne? Ta voda v mých očích byl pot a ne slzy! A ani jsem si nemyslel, že jsem ho hodil bezdůvodně. Ale i tak jsem se rozhodl toho mizeru naprosto zničit. Pozvedl jsem své kopí a namířil jím na něj.

Pak jsem náhle klesl k zemi. Byl to vskutku náhlý pád.

[Jak jsi to věděl?!]

Nade mnou se ozval sekáčův křik. Zvedl jsem hlavu a potvrdil jsem si, že stál na místě, kde jsem zrovna byl. Sakra, kolik jen měl technik?!

„Neřeknu ti to, ty miz... ut!”

Znovu! Když jsem rychle odletěl, trajektorie sekáčovy velké černé kosy pročísla vzduch. Cítil jsem, jak se mi orosila záda. Vážně jsem nic necítil!

[Jak se můžeš vyhnout mým útokům?!]

„To je instinkt, blbe!”

Skřípal jsem zuby, prodloužil čepel svého kopí Živelnou čepelí a sekl po něm. Zdálo se, že se specializoval na útoky, ale v porovnání s normálními Pány podlaží měl slabší obranu, neboť mu moje Živelná čepel uštědřila znatelnou újmu. Dál jsem na něj dorážel, abych mu zabránil teleportovat se mi zase za záda. Živelná moc neustále vybuchovala a obtěžovala ho. Ta obnošená látka, co měl na sobě, se pomalu začala trhat.

Sekáč zaječel: [Kiaaaaaaaa!]

„Kuk?!”

Zase to byl ten útok?! Z mého okolí ke mně vystřelily černé ruce. Vyletěl jsem do vzduchu a podíval se na černé ruce, co pokryly půlku podlahy. S udivenou tváří jsem zamumlal: „Šílené... Kolik má ten mizera many?!”

[Chcípni!]

„Kik.”

Jak jsem si myslel, pokud zůstanu omráčený, objeví se mi znovu za zády. Jelikož už jsem ho to viděl udělat dvakrát, rozpoznal jsem, kdy ten tah použije a jak udeří svou kosou. Lehce jsem se pohnul stranou a vyhnul se jeho kose. Ačkoli jeho tvář byla pod kápí prázdná, cítil jsem jeho údiv, jak to černé světlo zakolísalo. Pak jsem ho popadl za kosu, co zůstala v pozici, v které udeřil.

„Temná hřmící exploze!”

Zvažoval jsem, že použiju Ustavičný úder bílého blesku, ale tato technika byla nejefektivnější, když jsem měl nohy na zemi. Ani nemluvě o tom, že mi docházela mana. Prodleva po použití Manového lektvaru taky ještě neskončila. A tak jsem si vybral Temnou hřmící explozi.

Ačkoli jsem si dával pozor na kosy, co by mu vyletěly z břicha, když ho zasáhl počáteční blesk Temné hřmící exploze, paralyzovalo ho to a nebyl schopen útočit. He. Koutky rtů se mi zvedly v úsměvu.

Ve vzduchu došlo k festivalu blesků.

| Kritický úder! |

[Kuaaaaaaaak!]

Spolu se sekáčovým jekotem se černé ruce, co vyrašily ze země, zachvěly a prodloužily se. Ale já, jejich cíl, jsem už byl ve vzduchu se sekáčem. Tohle. Jak jsem to měl porazit bez Talarie? Zdálo se, že to nějakou dobu budu muset zkoumat.

Zatímco jsem celkem pohodově přemýšlel, sekáč ve vzduchu tančil, jak do něj neustále pálily černé blesky. I tahle technika se zdála silnější, než když jsem ji poprvé použil. Ačkoli to nepoužívalo mou manu, zesílila dle mé hodnoty magie. To techniky pracovaly na jiném principu? Také to mohlo být tím, že schopnost mého smluveného elementála blesku, Peiky, vzrostla.

Když exploze skončila, vlil jsem do svého Stříbrného kopí manu a máchl jím po něm. Smrťák po zásahu bezmocně proletěl vzduchem. Černé ruce na zemi už zmizely. Přistál jsem spolu s ním a postaral se o zbývající duchy. Ačkoli jsem dovolil, aby po mě během mého boje se sekáčem stříleli svými duševními šípy, nemohl jsem dopustit, aby dešťové kapky proděravěly balvan.

[Kukuku... Uznávám tě.]

„Neuznávej. Prostě chcípni.”

Prodleva skončila a já jsem mohl znovu vypít Manový lektvar. Dal jsem si do úst Manový lektvar v hodnotě 15 milionů wonů a snížil jsem tělo. Ruyue se sama od sebe materializovala a nechala mě na sobě jet. V porovnání s tím, kdy se sekáč poprvé objevil, byl potrhaný. Pozvedl kosu.

Pak rozsekl duchy, co až do teď přežili.

| Smrťák použil Pojídače duší! Za každou duši, co sekne svou kosou, si obnoví 1% HP a MP! |

[Kii, konečně jsem volný!]

[Moje dlouhá cesta konečně skončila.]

„Jak jsem si myslel, tohle to bylo.”

Ačkoli jsem duchy pilně zabíjel, pořád jich zhruba 200 zbývalo. Začal jsem je zabíjet, než je sekáč mohl přeseknout, ale už se skoro úplně vyléčil.

[Kuhuhu, zoufej si, Hrdino. Zoufalství ti svědčí víc než naděje.]

„Bouře!”

[Bez ohledu na to, jak moc budeš zápolit, nemůžeš mě porazit.]

„Živelná čepel!”

[Ty?!]

Zatímco sekáč o něčem blábolil, podařilo se mi postarat se o všechny duchy. Rozhlédl jsem se po poli, ale nezahlédl jsem ani ducha, ani přelud. Ale zároveň s tím Talaria skončila, což znamenalo, že už jsem nemohl létat ve vzduchu. Zdálo se, že si to sekáč uvědomil, neboť máchl svou kosou a poškleboval se.

[Už nemůžeš utíkat jako krysa.]

„Ty už se taky nemůžeš vyléčit.”

Protočil jsem své kopí a jednu po druhé jsem si vybavil jeho techniky.

Čepelová vlna, střelba malých kos z břicha, náhle se zjevit za mnou a máchnout kosou a černé ruce vystřelující ze země. Ačkoli jsem mohl vykrýt první tři, jak jsem měl vykrýt ty černé ruce? Po chvilce přemýšlení jsem se rozhodl.

„Prostě to budu muset vydržet s Dračí kůží.”

Byla to chyba jeho podvodné techniky! Nebyla to moje chyba! Vymyslím řešení, až ho jednou porazím, takže to nevadilo! Vymýšlel jsem si celkem neuspokojivé výhody a vykročil jsem.

„Pojďme!”

-----------------------------------------------

~ Zdá se mi to, nebo se náš supermocný hrdina konečně trochu orosil? Ovšem hvězdou této kapitoly jsou na 100% triviální rytíři a duchové kolem se svými komentáři a námitkami. ~