překlady od Tadomi: ICDS

Kapitola 90 – Karmínový řev (2)

Windermere bylo nádherné dokonce i v zimě. V loděnici bylo uvázaných pár lodí a stříbrné jezero se táhlo za ní. Nedaleké město bylo malé a mělo čisté, pěkné cesty.

Ale tamější lidé měli smrtelně bledé tváře a většinou to byli uživatelé schopností. V jezeře tu a tam vyskočilo něco jako velký tuňák a pak zase zmizel pod hladinou. Tihleti, nebyli na špatném místě? Tohle nebyl oceán, bylo to jezero!

„Jdeš pozdě!”

Otočil jsem hlavou kvůli tomu mírně pronikavému hlasu, co na mě zavolal. Hwaya, co ke mně s úsměvem běžela, když jsem vystoupil z limuzíny, se najednou zamračila. Musela si uvědomit, že moje vzezření bylo jiné, než když jsme se setkali posledně.

Nezakrýval jsem si tvář způsobem, co by skryl, že jsem „Yeon Hwawu”. Struktura mých rysů, barva vlasů a barva očí byla jiná. To znamenalo, že jsem měl možnost, jak si změnit vzhled, a že to vzezření Yeona Hwawua, co jsem Hwaye předtím ukázal, mohlo být falešné. V tom případě bylo normální, kdyby pochybovala, jestli se vůbec jmenuju Yeon Hwawu.

„Ty...”

„Promiň, Hwayo.”

„T-ty...”

Zdálo se, že Hwaya si z mé omluvy uvědomila pravdu, a zaťala pěsti. Pak je jemně rozevřela.

„Haa, chápu.”

„Díky. Později ti o tom řeknu víc. Víš, proč jsem to udělal, že?”

„Pokud budeš znovu lhát, vytrhám ti vlasy. Radši bys mi to později měl řádně říct. A taky mi ukaž svůj skutečný vzhled.”

„Neboj se.”

„Dobře... No, díky, žes přišel... a že mi věříš.”

Po lehkém objetí jsme si potřásli rukama. Za ní jsem viděl další tři uživatele schopností. Jak mě Hwaya zdravila, sledovali nás se zvědavostí. Hwaya se pak otočila a představila mě.

„To je Hřmící rytíř.”

„Hej!”

„Ach!”

„Hřmící rytíř!”

„To je on? Je mladý!”

Všichni ze sebe vysypali ohromená slova a upřeně na mě zírali. Hwaya se pak chvástala bez náznaku nespokojenosti.

„Copak jsem vám to neřekla? Že se znám s Hřmícím rytířem!”

„Úžasné, Mastifordová. Nemyslel jsem si, že bys ho sem vážně mohla zavolat.”

„Ani nemluvě o tom, že mě nenapadlo, že uvidím tvář člověka, co nikdy neodhalil svou totožnost. Ačkoli má pořád masku.”

Ti tři uživatelé schopností neprojevili nejmenší náznak, že by pochybovali o Hwayiných slovech, a zajímali se o mě se zdánlivě dobrým prvním dojmem. Při jejich následujících otázkách jsem se pokusil využít své angličtiny na základní úrovni, abych jim jen stěží odpověděl. Byl jsem vděčný, že jsem jim řádně rozuměl. Britský přízvuk byl obtížný...

Sakra, Korea by vážně měla učit angličtinu na konverzační úrovni! Angličtina, co jsem se naučil během prvního semestru na vysoké, byla nápomocnější než angličtina, co jsem studoval k maturitě!

„Ach, chudák Brightman.”

„Hřmící rytíř je celkem pohledný a je mladý!”

„Hahahaha!”

Nevěděl jsem, proč se smáli. Ačkoli jsem si vlasy změnil na platinovou blond a měl rudé oči, jelikož jsem si nezměnil barvu kůže, měli by si uvědomit, že nejsem běloch. Ale i tak se ke mně chovali přívětivě. Byl jsem rád.

Hwaya potřásla rukama, jako kdyby chtěla odehnat ty zbytečné řeči, a pak mi je představila. Byli to uživatelé schopností řádu S. Mike Dellon, muž třicátník, byl mág, co ovládal přes deset různých druhů vodní magie. A Paul Bacchus, muž čtyřicátník, byl bojovník se dvěma štíty. Evidentně nebylo nic, co by nedokázal vykrýt.

Ale překvapilo mě, když jsem slyšel, že svou manou mohl posílit jen své štíty. Jelikož ani já jsem nedokázal vlít manu do kuše, představoval jsem si, že to bylo podobné. Takhle řečeno, pokud dokázal ovládat manu, kdyby trénoval, měl by být schopen používat i jiné zbraně... No, to nebylo něco, čím bych se měl trápit.

Posledním členem byla Emily Brownová, žena padesátnice s pěknými blonďatými vlasy. Byla uživatelka vzácné léčivé schopnosti.

„Úžasné, že? Na světě je jenom 10 léčitelů řádu S a paní Brownová je jedna z nich!”

„Ráda vás poznávám, Hřmící rytíři.”

„...Také vás rád poznávám, paní Brownová.”

Chtěl jsem je zastavit, aby mi neříkali Hřmící rytíř. Co jsem mohl udělat? Když jsem o tom chvilku popřemýšlel, dostal jsem nápad.

„Můžete mi říkat John Smith...”

„Co kdybychom ti říkali TK, zkratka pro Hřmícího rytíře?”

„Prosím, ne, Hwayo.”

[Tak si pospěš a řekni své skutečné jméno.]

[Jako kdybych tady mohl.]

„Tak dobrá, TK.”

Tahle holka, vážně byla naštvaná...! Kvůli Hwaye byla moje přezdívka nakonec TK. Každopádně jsem si nemohl pomoct a zvědavě jsem se na ty tři uživatele schopností podíval, když mi je představila.

„Nemyslel jsem si, že by mě přišli všichni přivítat, ale překvapuje mě, jak jste všichni význační. Nebyl tu ještě další řád S? Proč tu ten člověk není?”

„Ten člověk je s tím dalším řádem SS, co tu není.”

„Jů... Ale ještě není ani čas večeře...”

Po mých slovech Hwaya mírně zrudla v tváři a zlehka mě kopla do holeně. A pak v důsledku toho, že mě kopla do nohy, co byla silnější než ocel, se držela za nohu a skákala na místě.

„Ne, hlupáku! Ten řád S je muž! Jen chodí za Joshuou Brightmanem jako ocásek!”

„Uek, je na muže? To je ještě horší...”

„Ty hlupáku!”

„Dělám si srandu.”

Nemohlo tu být tolik uživatelů schopností, ale zdálo se, že už se tu utvořily frakce. Byl jsem rád, že Hwayina strana měla více řádů S, ale složení členů bylo celkem podivné. Byli tu dva mágové bojující na dálku, jeden člověk, co vykrýval útoky netvorů z blízka a jeden léčitel, co je léčil. Nebylo to špatné, ale chybělo jim jedno.

„Není tu nikdo, kdo by zabíjel netvory v boji zblízka. Proto jsi mě zavolala, Hwayo?”

V herních termínech jim chyběl člověk, co by dělal újmu v přední linii. Po mé otázce se tři lidé řádu S tvářili hořce, zatímco Hwaya si povzdechla. Zdálo se, že za tím byl nějaký důvod.

„Kromě tebe i jiné země poslaly své řády S na pomoc.”

„Jo, já vím.”

„Protože jsem se na Brightmana naštvala, navrhla jsem, že s těmi dodatečnými lidmi rozdělíme své síly napůl a budeme kobku zkoumat v oddělených lodích. Přece jen by to mělo být rychlejší.”

„Jo, to dává smysl. Je to dobrý nápad.”

„Když jsme o tom diskutovali, Brightman s tím celým srdcem souhlasil, ale když přišli lidé řádu S z jiných zemí, všichni řekli, že se přidají jenom k Brightmanově skupině. Řekli, že byl důvěryhodnější než já.”

„Kolikpak ta důvěra asi stála...?”

Kruci, takže Hwayina strana měla vlastně méně lidí.

Co jiného čekat od zbohatlíka. Jeho dosah byl vážně jiný. Když si pomyslím, že přiměl lidi řádu S, kterým obecně nic nechybělo, přejít na jeho stranu. Pravděpodobně to nebylo jenom o penězích. Dospělí byli děsiví!

Zatímco jsem se tvářil udiveně, Hwaya pokračovala ve stížnostech.

„V důsledku toho jsme se za posledních pár dní nemohli ani vydat tak hluboko do kobky. Jenom s Paulem vpředu jsme stříleli magické útoky... a dneska Brightman řekl: Nebylo by špatné takhle dál pokračovat, slečno Mastifordová? Co kdybychom změnili strategii? Argh! Taková otrava! Chci ho spálit na popel!”

Jak si Hwaya stěžovala, jiskřily kolem ní malé kuličky plamene. Paul, Mike a paní Brownová, co se dali považovat za členy její družiny, přikývli hlavou, jako kdyby také mysleli na to, co se stalo.

Zeptal jsem se: „Ale ne všichni lidé řádu S šli na jeho stranu, ne? Přece jenom jsou řádu S. Nemělo by jim nic chybět.”

„Ach, samozřejmě, byli lidé, co se chtěli přidat k mé družině, ale všichni to byli intrikáři, co se snažili něco získat z mé slávy. A to, jak se na mě dívali... Uuu. Všechny jsem je odmítla s tím, že je nepotřebuju.”

„Vážně jsi skvělá žena.”

„Paul a Mike nemají žádné pokoutné motivy. Na rozdíl od Brightmana, co má hlavu plnou jenom peněz a žen, ví, co je důležité. A to přemýšlet prvně o vlastní zemi! Ach, to samé platí o paní Brownové, samozřejmě! Když máme ji, Brightmanova strana má jenom léčitele řádu A+.”

Hwaya se smála, jako kdyby říkala: „Zasloužil sis to.”

Já jsem také odpověděl se smíchem: „Myslel jsem si, že je to divné, když jsi tak spěšně poslala letadlo. Takže tam jdeme hned teď? Ještě jsem s žádnými rybími netvory nebojoval, takže jsem celkem vzrušený.”

Po pravdě řečeno jsem byl celý žhavý do boje. Po tom spánku v letadle jsem chtěl trochu toho cvičení. Tím myslím, podívejte se na toho netvora, co vypadal jako tuňák! Byl nepochybně výborný. Byl jsem si tím jistý, na 100%! Tak mě tak napadá, neochutnal jsem ani toho divočáka v Rezidenční oblasti kobky. Brzy jsem ho musel odkrvit a naporcovat...

Ale když Hwaya zaslechla, co jsem řekl, celkem roztomile naklonila hlavu ke straně s „he”? Pak promluvila, zatímco pomalu mrkala.

„O čem to mluvíš? Loď dneska nikam nejede. Dneska už jsme byli venku devět hodin a už je skoro čas na večerní čaj. Pracovní doba jasně skončila.”

„To si děláš srandu...”

„Jo, dělala jsem si srandu.”

„Hej!”

„Ale je pravda, že dneska už nebudeme lovit žádné další netvory. Teprve jsi přišel. Pak je tu taky pásmová nemoc, takže bys měl odpočívat.”

Omráčila mě Hwayina slova, co zdánlivě říkala: „Nepřepracovávej se a odpočívej.” Byl jsem vděčný, že se o mě bála, ale vážně si to myslela?

„To se ke mně chováš jako k normálnímu člověku, když jsi mě uznala za řád S...?”

„Má pravdu, Mastifordová. Těla nás fyzických uživatelů schopností nejsou slabá jako tvoje, co jako řád SS často omdléváš z anémie.”

Pomohl mi Paul, co byl fyzický uživatel schopností jako já.

Hwaya pak namítla: „Neomdlívám z anémie! Jen se mi točí hlava, když vyčerpám svou manu!”

„Měla bys sledovat, kolik many ti zbývá.”

„Myslíš si, že to je snadné?”

Bylo to proto, že Hwayina mana byla příliš silná? Zdálo se, že měla sklon ji používat nešetrně. Kvůli tomu trpěla anémií z manového vyčerpání. Jelikož jsem měl stejný pocit, když jsme s ní byl posledně ve družině v Akční kobce, rozhodl jsem se ji tentokrát varovat.

„Když omdlíš, členové tvé družiny budou v nebezpečí. Bez ohledu na to, kolik máš many, musíš trénovat kontrolu nad tím, kolik spotřebováváš.”

[Ale na Zemi MP nevidím.]

[Nespoléhej se na měrku, spoléhej se na pocit.]

[Myslíš si, že to je snadné?! Ty to dokážeš?]

[Není to očividné?]

[Očividné...?! Ty, vážně to dokážeš?]

Jelikož jsme si uprostřed začali povídat přes soukromé zprávy, museli jsme vypadat, že soutěžíme v zahlížení. Paul a Mike si mysleli, že spolu bojujeme, a vložili se do toho.

„Myslím, že se potřebujete zklidnit.”

„To díky magii Mastifordové jsme schopní dělat tolik, i když jsme jenom čtyři. TK, jako její známý bys měl vědět, jak je úžasná.”

„Samozřejmě že vím, ale kdyby se snažila, mohla by být ještě úžasnější.”

„Uk...”

Po mých slovech se Hwaya schoulila do sebe. Podle toho, jak byla hrdá, by měla nesnášet, když ostatní poukážou na její chyby. Vzduch se rychle ohřál. Byl jsem připravený, že mým směrem vyletí ohnivá koule. Když jsem se na to připravil, Hwaya rozevřela pěsti. Pak se na mě podívala s očima planoucíma jako oheň a promluvila:

„Pokud to zvládneš ty, není možné, abych to já nezvládla.”

„Ha, to se ti víc podobá.”

Tohle jsem měl na ní rád. Člověk, co byl hrdý, ale co chápal své chyby. Takový člověk mohl vždycky navýšit svou vlastní hodnotu.

„Tak mě to nauč. Neříkej mi, že to nezvládneš?”

„Ne, aspoň něco takového zvládnu.”

„Dobře, takže po večeři za mnou přijď. Aspoň ti můžu nabídnout čaj s mlékem.”

„Dobře... Hm?”

Ech? Slyšel jsem to, co jsem si myslel, že jsem zrovna slyšel? Zatímco jsem tam stál a prázdně mrkal, Paul, co mě minul, než jsem se vůbec nadál, se šklebem promluvil:

„Jů, věděl jsem, že v tom něco je, když se neustále chlubila, že se zná s Hřmícím rytířem, ale nemyslel jsem si, že TAHLE Mastifordová pozve k sobě do pokoje muže... Pokud na to přijde Brightman, zešílí.”

Mike, co byl v porovnání s Paulem mladší, mi položil ruku na rameno a poradil mi: „Na Brightmana si dávej pozor, příteli. Nevím, co ten chlap ze žárlivosti udělá.”

„Hm... Díky za radu...” namítl jsem, zatímco jsem ze sebe sundal Mikovu ruku.

A taky, paní Brownová! Neukazuj mi palce nahoru s tím zářivým úsměvem. Je to otravné!

-----------------------------------------------

~ TK = Thundering Knight = Hřmící rytíř. ~

~ Tým vypadá dobře, aspoň co se potencionálního škádlení a trapasů týče. A Shin už určitě myslí na netvory... na tuňáky... mňam mňam. ~