KY - kapitola 47

Kapitola 47 – Zakončení a ztráta vědomí

Loren vystřelil rychlostí, co byla nesrovnatelná s tím, jak se dosud pohyboval.

Oheň, co Král Neživota vystřelil, ho ani neškrábl a spálil prázdný prostor, na kterém nikdo nestál.

Loren se pak vrhl na dosah a provedl úder stranou a bariéra Krále Neživota se to pokusila vykrýt, ale rozkřáplo ji to.

Král Neživota ze sebe nevydal žádný zvuk a ani nedal najevo žádné překvapení, ale vyhnul se Lorenově útoku tím, že se pohnul vzad, zatímco z něj sálal pocit úleku. Pak pokročil k dalšímu útoku na Lorena, ale ztratil ho z očí.

„Tady.”

Král Neživota se otočil po zvuku Lorenova hlasu zpoza něj, jen aby spatřil, že hrot jeho velkého meče letěl k jeho hrudi.

Znovu vytvořil silové pole ve snaze vykrýt čepel, ale z nějakého vzorku na povrchu černé čepele před jeho očima začalo sálat podezřelé světlo a čepel se snadno prosekla vytvořeným silovým polem a škrábla ho na hrudi.

Okamžitě použil <<Rojnici>> a snažil se spálit Lorena, co měl být před ním. Ale když Loren viděl, že jeho úder Krále Neživota nezastihl naplno, okamžitě se stejnou rychlostí stáhl vzad. Ve chvíli, kdy z dlaně Krále Neživota vystřelily plameny, Loren už byl mimo dosah.

Jeho rychlost byla na člověka, co máchal tak těžkou zbraní jako velký meč, neuvěřitelná a když si Král Neživota pomyslel, že ho nebude schopen útokem zasáhnout, zařval.

Pokud by ten řev zaslechla živá bytost, vysálo by to z ní život, ale nestačilo to na to, aby to Lorena zastavilo.

Loren nečekal, až vějíř plamenů odumře, pozvedl svůj velký meč a řítil se vpřed. Plameny se před čepelí jeho meče rozestoupily, jako kdyby ho nechaly projít.

Král Neživota při tom neuvěřitelném fenoménu ztuhl a jakmile tak učinil, zasáhla ho série úderů, co byly jako zuřící vítr. A poprvé byl nucen soustředit se na uhýbání a vlastní obranu.

Silové pole a velký meč se znovu a znovu střetávaly a ve vzduchu se kvůli tomu ozýval dráždivý zvuk. A uprostřed toho vykrývání nekonečných útoků Král Neživota zoufale pátral po průlomu.

To, že Shayna, co se stala hostitelem Krále Neživota, neměla žádné zkušenosti z boje, hrálo Lorenovi do ruky.

Král Neživota se nebyl schopen prolomit z této situace, kterou ještě nikdy předtím nezažil, a tak byl vystaven Lorenovým útokům a píď za pídí ho to tlačilo vzad.

Plameny, co v zoufalosti vystřelil, smetly zuřící seky a nesežehly tak Lorenovi ani vlásek.

Ale Loren byl na rozdíl od Krále Neživota pouhý člověk, takže ho to nakonec začalo znavovat a i jeho ustavičné útoky ustaly.

Jak jeho útoky začaly zpomalovat, Král Neživota se zamračil, neboť si všiml, že Loren začíná být vyčerpaný. A nebyl schopen pokračovat v útočení, jak chtěl.

Ale Loren se stejně snažil zoufale vytrvat, ale jeho útoky nakonec ustaly. A on zabodl svůj velký meč do země a opřel se o něj jako o hůl.

„Zatraceně...”

Jak Král Neživota vystřelil jeho směrem zesílenou <<Rojnici>>, Loren namířil plochou stranu meče ke Králi Neživota a skryl se za ním ve snaze chytit dech.

Ačkoli jeho velký meč jednal proti tomu vějíři plamenů jako takový štít, oheň stejně obklopil oblast kolem Lorena a to horko a nedostatek kyslíku by mu stejně nakonec naprosto zabránily v pohybu. Král Neživota si byl jistý svým vítězstvím.

Ale ta budoucnost, kterou předvídal, nenastala.

„Sežer tohle!”

Lorenův hlas přišel z místa nad hlavou Krále Neživota.

Nebylo známo, jak relevantní ten tah byl, ale když Král Neživota vzhlédl, střetl se s podrážkou Lorenovy boty. Ta se mu zabořila do hrudi a kvůli ní pozbylo jeho malé tělo rovnováhu a zapotácelo se vzad.

Máchal kolem sebe rukama a nevěděl, co se zrovna stalo. Snažil se od Lorena dostat. Ale jelikož Shayna byla stále dítě, ať kolem sebe máchal pažemi sebevíc, Loren měl stejně větší dosah i fyzickou sílu.

Než mohl Král Neživota vůbec pomyslet na to, že znovu vztyčí své silové pole, do hrudi ho zasáhla Lorenova pravá pěst se silou a rychlostí celého jeho těla. Bylo to stejné místo, kde ho předtím zasáhla Lorenova noha. A zazněl tupý zvuk. Jak utržil plnou sílu toho úderu, srazilo ho to na záda a ještě pár metrů klouzal po zemi. Kolem se zvedala oblaka prachu.

„Jsi celkem zbrklý. Pustit se s Králem Neživota do pěstního souboje? Neuvěřitelné.”

Lapis to sledovala ze strany a viděla to všechno od začátku až do konce.

To, že se Loren zdál znavený, bylo všechno jenom hraní. A skryl se za svým mečem, i když mu ještě síla zbývala. Když Král Neživota použil své plameny a myslel si, že vyhrál, Loren použil svůj meč jako oporu, vyskočil a šel proti němu kopem.

Okamžitě poté následoval úder pěstí do hrudi, aby se ujistil, že mu uškodí, neboť v tom případě to Král Neživota nebude moct vykrýt.

„To nestačí na to, abych tě sejmul, co?”

O krok ustoupil, levou rukou se natáhl za sebe, chopil se jílce svého velkého meče, co byl stále v zemi, a jednou rukou jej vytáhl.

Místo toho, aby zaujal postoj, využil rychlosti a odstředivé síly, aby sekl do horní poloviny těla Krále Neživota, co se snažil vstát.

Čepel velkého meče zachytila zářící část jeho hrudi a udělala do ní mělký řez. Spolu s těmi dvěma údery, co mu Loren zasadil předtím, se ozvalo suché křupnutí. V následujícím okamžiku se to roztříštilo na malé kousky a rozptýlilo u nohou Krále Neživota, co se snažil vstát.

„Ach...”

Jak se mu do prázdných očí vrátilo trochu toho světla, Králi Neživota ze rtů utekl tichý zvuk.

Když to Loren zaslechl, okamžitě zadržel svůj další útok. V tu chvíli na něj padla únava a on padl na jedno koleno. Ale podařilo se mu zarazit svůj velký meč do země a použít ho jako opěru.

„Zatraceně, zpětná reakce... ale...”

Jen stěží dokázal pohnout tělem.

Takhle to bylo vždycky, ale normálně by v této chvíli byl už snadno v bezvědomí. A ačkoli se cítil celkem mlhavě, byl stále při vědomí a pořád viděl Krále Neživota před sebou.

Sám Loren velmi dobře věděl, že to nebylo tak, že by si na to zvykl.

Kdyby to bylo něco, na co by si mohl zvyknout, už by si na to zvykl dávno. Tak proč si dokázal udržet vědomí? Jak o tom přemýšlel, pohled mu přirozeně padl na velký meč, co používal jako opěru.

„To není možné... že?”

Pokud se od posledně něco změnilo, bylo to tohle.

Ale pokud tou příčinou byl opravdu velký meč, pak by ten meč, co měl, byl znám jako démonický meč. A byl nezměrně vzácný.

Samozřejmě by nebylo možné, aby ho prodávali v obchodě. A i kdyby ho prodávali, jeho cena by byla o dvě nebo tři nuly větší než ta, za kterou ho dostal.

Jak mu ta myšlenka proběhla hlavou, užuž se chtěl podívat na Lapis, ale slyšel, jak blízko něj něco spadlo na zem. A očima se obrátil k tomu.

„O... nii...san...”

Na zemi byla Shaynina levá paže.

Viděl, že ta část, kde se jí u ramene utrhla, byla plná nějaké bílé substance, nebylo tam ani stopy po mase nebo krvi.

Shayna zvědavě zírala na své levé rameno a pokusila se vstát, ale tentokrát jí upadla pravá noha a kvůli tomu zase klesla k zemi.

„Co se to kruci děje...”

„Její tělo se hroutí. Proměnit člověka na Krále Neživota je od začátku absurdní kouzlo. Ten drahokam bylo pravděpodobně to, co ji drželo pohromadě. Ale jelikož se rozbil, už nedokáže její tělo udržovat,” předložila Lapis svůj dohad, když přišla blíž a pozorovala, co se se Shaynou dělo.

Shaynina levá paže si sice držela tvar o něco déle, ale nakonec se roztříštila, jako kdyby byla z popela. A ve větru se rozptýlil bílý prach.

„Nemůžeme s tím něco udělat?”

„Myslím, že to je ilegální kouzlo zvané <<Stát se nemrtvým>>... ale kromě vytvoření kouzla, co vrhneš na něco, co bys mohl použít na ostatní, to modifikovali tak, aby tím vytvořili nemrtvého vysokého řádu jako Král Neživota. V mnoha ohledech je to prostě absurdní. A oběť za to platí. Není nic... co můžeme udělat.”

I během Lapisiny řeči se Shaynino tělo rozpadalo.

Ten bílý prach, co spadl na zem, tam nezůstal a Shayna to sledovala s bezvýraznou tváří. Pak pohlédla do očí Lorenovi, co ji sledoval. Nebyla schopná se pohnout a ochraptělým hlasem se ho zeptala: „Onii...san. Já... umřu?”

„Jo, evidentně.”

Necítil se na to, aby lhal nebo mlžil. A prostě jí řekl pravdu.

„Aha... Ale pokud to znamená... že už nikomu nebudu dělat potíže... jsem ráda.”

Ačkoli ji drahokam omezil a proměnil na Krále Neživota, část jejího vědomí tam stále byla.

Chápala, jakou škodu a kolik obětí by způsobila, kdyby byla dál Králem Neživota.

Proto Shayna dokázala říct, že byla ráda, že ji porazili, než někoho dalšího zranila.

„To všechno díky tobě... Onii-san.”

„Neděkuj mi. Nic jsem neudělal. Já jsem tě akorát skolil.”

Když pominul to, jestli to byl pro Shaynu klad nebo ne, Loren ji skolil, protože to bylo třeba.

Ale když se na to podíval z pohledu jejich původního cíle, znamenalo to, že selhali. Loren v této situaci nechtěl slyšet, jak mu Shayna děkovala. A předem se ji snažil zadržet.

Ale Shayna stejně otevřela pusu: „Děkuju.”

„...K čertu.”

Zdálo se, že se přemáhala, aby to řekla, neboť se její rozpadání zrychlilo. A Loren lál svým nepohyblivým nohám a přišoural se k ní.

Aspoň ji chtěl před její poslední chvilkou vzít za ruku a když to Shayna viděla, pomalu k němu zvedla svou rozpadající se pravou ruku.

„He? P-počkat?!”

Lapis chtěla užuž něco říct, ale Loren se nezastavil a dál šel, aby vzal Shaynu za ruku. A nakonec se mu to podařilo.

Ale i to trvalo jenom chvilku, neboť ta ruka, co cítil ve své, se rozsypala na bílý prach.

„Onii-san, jsi hodný člověk...” podařilo se Shayně zašeptat a vyloudit na své rozpadající se tváři úsměv namířený na Lorena, co nemohl dělat nic, než svírat ten bílý prach v ruce.

„Ale myslím, že jsi trochu ledabylý.”

Shaynin hlas byl najednou jasnější.

Lorena to překvapilo a nedokázal vymyslet proč, ale cítil, jak jeho vědomí rapidně vyprchávalo.

Nedokázal se ani Lapis zeptat, co se stalo, nebo se udržet vzpřímeně. Pomalu klesl na zem a ve stejnou chvíli, co jeho tělo padlo na bok, se Shayna naprosto rozpadla na bílý prach, co Lorena zdánlivě zakryl.

„Lorene? Lorene?!”

Ačkoli Loren nevěděl proč, s jistotou věděl, že tentokrát nebude moct pohnout ani prstem. A naprosto se vzdal svého vědomí, zatímco poslouchal, jak na něj Lapis volala.
-----------------------------------------------

~ Samozřejmě nikoho nepřekvapí, že až se příště Loren probere, bude v nemocnici. Chudák Lapis, dřít se s tak velkým chlapem k nějakému dopravnímu prostředku. ~

~ Příště poslední kapitola a rozuzlení toho, v jakém ohledu byl Loren "trochu ledabylý". ~


Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>