ICDS - kapitola 83

Kapitola 83 – Pod dvěma měsíci (6)

„Kyaaaaaaaaaaak!”

„Peiko! Ruyue!”

Jakmile succubus bláznivě zaječel, nabyl jsem vědomí a vykřikl jsem Peičino a Ruyuino jméno. Moji dva elementálové se okamžitě objevili.

„Kiaaaaaaaaaak!”

[Pane!]

[Jsi v pořádku? Jsi v pořádku?]

„Než začnu být zase divný, vydloubněte jí druhé oko!” zakřičel jsem z plných plic, když jsem odvrátil zrak od succuba.

Potřeboval jsem také požádat o pomoc další průzkumníky kobky. Ale jelikož jsem nevěděl, jestli přijdou okamžitě, a jelikož jsem se bál, že bych byl podřízeným další bytosti, nedokázal jsem rozumně uvažovat. A tak jsem zakřičel jen tento jednoduchý rozkaz. Také jsem mohl zavolat Perutu pomocí Božské manifestace, ale kvůli tomu extrémnímu strachu, co jsem cítil, jsem na svého spolehlivého mistra zapomněl.

Zdálo se, že Peika a Ruyue si všimly, jak jsem byl zoufalý, neboť se rozletěly k succubovi, aniž by odpověděly. Nemohl jsem to vidět. Neviděl jsem to.

„Kyaaaaak! Ty mrcho, zabiju tě! Krvavé havraní křídlo! Ohnivý sekáč!”

[Mrazivý šíp!]

[Hřmící kopí!]

V místnosti to explodovalo a zuřilo. Ačkoli na mě létaly střepiny, jelikož to byly jenom pozůstatky útoku, nemohly mi moc ublížit. Mohlo to zranit studenty, které succubus ovládal, ale nebyl jsem v postavení, kdy jsem se o ně mohl starat.

Pak jsem začal přemýšlet o tom, co se zrovna stalo. Když jsem užuž chtěl dát svůj život succubovi, když jsem tam stál, aniž bych byl schopen něco udělat, pořád jsem si dokázal živě vybavit ten pocit bezmoci.

Ale v té chvíli, kdy mi měla vysát vitální energii, jí najednou někdo vytrhl oko. Ale všichni ostatní studenti by měli být pod kontrolou succuba a protože to byli obyčejní lidé, nemohli nic udělat, i kdyby nebyli pod kontrolou.

Než někdo vytrhl succubovi oko, Su YeEun si sundala kapuci. To znamenalo, že tomu kouzlu succuba odolala déle než já. Ani nemluvě o tom, že Su YeEun zrovna teď nebyla vedle mě. V tom případě existovala jenom jedna odpověď.

Ten člověk, co succubovi vytrhl oko, byla Su YeEun.

Jak?! Měla by mít monsterfóbii a i kdyby ji neměla, jak vytrhla oko bossovi nájezdu?! Odpověď byla samozřejmě jasná. Su YeEun neměla monsterfóbii a místo toho měla silnou schopnost, co jí umožnila vytrhnout oko bossovi nájezdu řádu B. Její schopnost utajení neskryla jen její vzezření, ale také její schopnost.

„Všichni vstaňte! Zabijte ty zatracené věci!”

Succubův pronikavý hlas mě vytrhl z myšlenek a já zvedl hlavu. Studenti, co to prázdně sledovali na zemi, začali vstávat.

Kruci. Na tomto místě, kde poletovaly blesky, oheň a led, budou jejich životy v ohrožení, jen když se zvednou! Bez ohledu na to, jak byla situace zoufalá, jsem nemohl jen tak stát a sledovat, jak se vrhnou do hořících plamenů. Ale co jsem mohl udělat? Po chvilce přemýšlení jsem si vzpomněl, že jsem měl způsob, jak je zastavit.

„Kiaaaaaaaak!”

| Použil jsi Nářek mstivého ducha. Všichni nepřátelé v dosahu jsou zmatení a bojí se! |

„Ueeeeek.”

„Nevidím před sebe.”

„Musím splnit rozkazy paní.”

„Hiik, nechoď sem! Stůj!”

Ačkoli je kontroloval succubus, pořád měli fyzické schopnosti obyčejných studentů. Po aktivaci Nářku mstivého ducha začali mezi sebou bojovat nebo se váleli po zemi. Jednoho po druhém jsem je honem vzal a vyhodil na chodbu. Z chodby jsem cítil vzlínat pach krve. Vážně zabila tolik lidí!

Zatraceně, to ještě nikdo nekontaktoval Ochránce? Když jsem teď o tom přemýšlel, nebyl tu nikdo, kdo by je kontaktoval! Tenhle zatracený succubus musel lidi očarovat, jakmile se proplížil na univerzitu. Jelikož s tímhle výletem začala ona, bylo pravděpodobné, že ani bezpečnostní kamery v penzionu nefungovaly.

Za otevřenými dveřmi se ozval ohlušující zvuk. Přeběhl mi mráz po zádech. Tahle žena svolávala své nohsledy! Abych použil komunikační kanál průzkumníků kobky, na který jsem zapomínal, přiložil jsem si ruku k ústům. V té chvíli...

„Kyaaaak! Moje oči, moje oči!”

[Pane, vydloubly jsme té divné ženě obě oči! Její moc okouzlení zmizela!]

[Ta žena je děsivá. Děsivá.]

Peika a Ruyue přiletěly zpět ke mně. Její moc okouzlení zmizela? Jak jsem si vybavil ten pocit bezmoci, co jsem cítil, opatrně jsem se otočil. A tam jsem spatřil Su YeEun, co měla naprosto odhalenou svou pěknou tvář a černé vlasy jí vlály, a útočila na Krvavého succuba. Tu a tam mizela a znovu se objevovala, zatímco ruce měla zbarvené do ruda od krve Krvavého succuba.

Su YeEuniny oči zářily rudě, na rozdíl od normálu. S pomocí utajení se skryla před succubem a když succubus ukázal slabinu, zaútočila na něj svými nehty. Nehty měla jasně prodchnuté manou, sálala z nich rudá aura. Ačkoli to bylo mírně barbarské, byla okázalá a silná.

Co se týkalo Krvavého succuba, i když jí z očních důlků kapala krev, dařilo se jí vycítit Su YeEuninu pozici a vrhat po ní magii. Co jiného čekat od netvora bosse nájezdu! Stěny už byly zničené a okna byla všechna roztříštěná. Pokud se to zhorší, zhroutí se celá budova.

Po Succubových útocích Su YeEun tu a tam krvácela. Ačkoli měla vysokou útočnou sílu, obranu měla nízkou. Tímhle tempem se zabijí navzájem. Jelikož jsem věděl, že už jsem se nemusel trápit kouzlem Krvavého succuba, nemohl jsem tam jen tak stát a dívat se, jak Su YeEun porazí.

Vytáhl jsem z inventáře Černé zemní kopí. Ačkoli jsem chvíli zvažoval, že použiju Božskou manifestaci, brzy jsem to zavrhl. Čeho jsem se bál? Musel jsem se pomstít vlastníma rukama. Neměl bych vycouvat, zvlášť když jsem věděl, že jsem byl dost silný!

„Peiko.”

[Jasně!]

Aniž bych musel něco moc říkat, Peika šla do mého kopí. Možná to bylo tím, že vycítila kolísání energie, ale Krvavý Succubus, kterému z očních důlků stále kapala krev, se na mě podívala. Byl to vážně hrůzný pohled.

„Díky, YeEun. Teď si můžeš odpočinout.”

„Ut!”

Su YeEun můj hlas polekal a pak se poslušně stáhla. Kvůli té náhlé změně jsem se bál o její duševní stav, ale zdálo se, že byla v pořádku. Jakmile Su YeEun ustoupila, vyrazil jsem proti Krvavému Succubovi.

„Tyyyy!”

Krvavý Succubus váhal, jestli by měl zaútočit na mě nebo Su YeEun, ale nakonec si vybrala toho, co se proti ní řítil, tedy mě. Ve vzduchu se objevil tucet ohnivých koulí a letěly ke mně.

Ruyue si odfrkla: [Ledová stěna!]

Ačkoli byli oba bossové nájezdu řádu B, byl jasný rozdíl mezi Krvavým Succubem z nájezdu pro 20 lidí a Obrovským železným divočákem z nájezdu pro 500 lidí. S ohledem k hojnému množství many byla Ruyueina ledová stěna pevná i poté, co přijala veškeré útoky Krvavého Succuba.

Po pravdě řečeno, succubus bez své schopnosti kouzla byl jako tygr bez drápů. Nebylo se čeho bát.

Použil jsem Božskou rychlost. V mžiku jsem byl před succubem. Máchl jsem kopím a nejprve jsem odsekl jednu stranu succubových křídel. To proto, že z jejích křídel sálala aura kouzla. Ačkoli nebyla dost silná, aby mě okouzlila bez očí, nebylo nutné si tu nechávat potenciální zdroj nebezpečí.

„Kuaaaak! P-počkej!”

Zdálo se, že si succubus konečně všiml mé síly. Hloupý netvor by zaútočil, aniž by chápal rozdíl v síle, a zemřel by. Ale Krvavý Succubus, co před chvílí zakoušel souboj na život a na smrt se Su YeEun, se skrčil jako myš před kočkou.

„Počkej, počkej, nech mě žít. Prosím. V-věnuji ti svou loajalitu. Já jsem jenom ubohý succubus. To ta žena mě trýznila. Pokud mě před ní zachráníš, dokonce ti dám své tělo...”

„Nepotřebuju,” přerušil jsem ji.

Nechtěl jsem marnit víc času tím, že bych ji poslouchal. Kdo ví, jestli by se během té doby zotavila a napálila mě?

„Jen chci žít! Budu ti loajální, tak prosím, nezabíjej mě. Nezabiju ani tu ženu! Jen jsem byla trochu vzrušená, že jsem se objevila na takovém světě. Já, omluvím se! Moje tělo bude celkem užitečné!”

„Tvoje tělo, co?”

„A-ano! Jakmile se mi uzdraví oči, budu ti sloužit s krásou, které žádný muž nedokáže odolat. Udělám, cokoli budeš chtít, tak mě prosím nech žít! Budu tvoje otrokyně!”

Succubus, co na sebe dokáže vzít podobu krásy. Kterého muže by nepokoušelo, že by mohl mít takovou ženu? Její nabídka byla vskutku lákavá a dobře zvolila slova.

Ale vybrala si špatného protivníka.

„Tak kdo zaplatí za všechny ty, co zemřeli?”

„Zaplatí? Co tím...”

„Sbohem.”

„Počk—”

Bez náznaku zaváhání jsem jí odťal hlavu. Černé zemní kopí, do které jsem při čekání vlil velké množství many, snadno projelo jejím krkem. Chytil jsem succubovu hlavu, co letěla vzduchem. Když teď byla mrtvá, vážně nebyla nic moc. Frustrovalo mě to, že jsem mohl zemřít, když mě tak snadno očarovala. Budu se z toho muset pořád dokola kát.

Když succubus přišel o život, studenti, co se váleli po podlaze, se přestali pohybovat. Už nebyli pod její kontrolou a omdleli.

V následujícím okamžiku zazněla fanfára.

| Dokončil jsi Akční nájezd! Uspěl jsi v Akčním nájezdu jen s jedním členem! Toto velké dosažení obrovsky zvýší odměnu! Tvoje velká nadřazenost vůči bossovi nájezdu odměnu obrovsky sníží! |

| Dokončil jsi Akční nájezd a za odměnu jsi získal jeden stavový bod. |

| Získal jsi Náušnice Krvavého succuba. |

Ty zprávy jsem si nechal na později, otočil jsem se a podíval jsem se na Su YeEun. Prázdně se na mě dívala, pak si uvědomila, že jsem se na ni díval, a probrala se ze svého tranzu. Zvedla ruce a spatřila na nich krev. Rty a ruce se jí začaly třást a ten třes se potom rozšířil na zbytek těla. Byl to symptom, kvůli kterému jsem měl podezření, že má monsterfóbii.

„N-ne, Shine.”

„Hm?”

„N-nebyla jsem to já. N-ne, t-tak se neboj.”

„Bát se...?”

Když jsem to zaslechl, začal jsem chápat skutečný důvod, proč se před netvory třásla.

Nebála se netvorů. Bála se sebe, co byla při boji s netvory nesmírně krutá, a bála se ostatních, co se začali bát, když ji sledovali.

Namítl jsem: „Co myslíš tím bát se? Byla jsi vážně skvělá. A navíc to já jsem jí usekl hlavu. Proč bych se tě měl bát kvůli něčemu takovému?”

Bylo mi jí trochu líto, protože moje slova možná nebyla zrovna velká útěcha.

Ale zdálo se, že to zabralo, neboť Su YeEun se třásla méně. Oči, co jí pořád rudě zářily, se rozšířily.

„S-skvělá? Nebyla jsem děsivá?”

„Ne, nesmírně skvělá, jako žena válečnice. Ach, ale stejně bych ti doporučil použít zbraň... ale byla jsi mnohem víc skvělá, než když ses třásla před netvorem.”

„...V-vážně? Byla jsem skvělá?”

„Jo.”

Bez váhání jsem kývl. Jelikož jsem říkal, co jsem upřímně cítil, nebyl důvod držet se zpátky. Su YeEun mě zachránila, když jsem měl co nevidět zemřít. Kdybych byl dívka, zamiloval bych se do jejího udatného vzezření.

Su YeEun začala brečet. Aniž by jevila nějaké známky, že začne, náhle vzlykala.

„Fňuk, fňuk...”

„Uch, hej, co, proč, udělal jsem něco špatně?”

„Fňuk, béééééé!”

Vběhla mi do náručí a vyplakávala si srdíčko. Zdálo se, že jsem neudělal nic špatně. Vlastně to pravděpodobně bylo naopak.

Byl bych rád, kdyby se dokázala zbavit trochu toho břímě ve svém nitru, ale stejně jsem byl zmatený, neboť jsem nemohl udělat nic, co by zastavilo její pláč. Ostatní studenti v budově si brzy uvědomí, co se stalo. Pokud jsme se chtěli vyhnout tomu, aby na nás přišli, měli bychom brzy utéct...

Nebyla žádná jiná volba. Nejdřív jsem zavolal na Peiku a dal jí zvláštní rozkaz a spoustu many. Když Peika odešla z místnosti, položil jsem Su YeEun ruku na rameno a konejšil ji.

„No tak, Su YeEun. Nebreč. Nevím, co se v minulosti stalo, ale pojďme se nejdřív umýt a zbavit se těch zatracených důkazů, dobrá?”

„Fňuk, předtím jsi mě oslovil důvěrně jen jako YeEun...”

Britové, Lukani nebo Korejci, proč je tolik zajímalo, jak se jejich jména vyslovovala?!

„Dobrá, YeEun. Žádné další brečení. Pojďme se umýt a odpočinout, dobrá? Vyslechnu tě.”

„Fňuk, fňuk, bééééé!”

Zdálo se, že bude chvíli trvat, než přestane brečet. Poplácal jsem Su YeEun... YeEun, co mi brečela v náručí, a rozbitými okny jsem se podíval na noční oblohu. Dva měsíce byly dneska nezvykle jasné.

Skoro jako na důkaz, že se svět změnil.

Skoro jako kdyby chtěly říct, že byl ještě čas, než vyjde slunce.
-----------------------------------------------

~ A tak končí blok kapitol s názvem Pod dvěma měsíci a příště nás čeká nový blok s názvem Řád S Yeon Hwawu. Hm, že by nová postava? Vlastně ne, tohle jméno se už v příběhu mihlo. ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>