překlady od Tadomi: ICDS

Kapitola 84 – Řád S Yeon Hwawu (1)

Požádal jsem Peiku, aby v penzionu a kolem něj zničila veškerou elektroniku. Jako elementál blesku byla šikovná při vycítění elektřiny. Něco takového mohla udělat jenom ona.

Smartphony, fotoaparáty, bezpečnostní kamery, monitory, atd. Neušetřila jediné elektronické zařízení. Ačkoli to vyžadovalo spoustu many, s dvěma flakónky Manového lektvaru jsem to snadno vyřešil. Bohužel i můj a YeEunin telefon to zničilo.

Ačkoli Krvavý Succubus musel vynaložit pěkné úsilí, aby odstranil důkazy, chtěl jsem si být jistý. Peika byla na tu práci dokonalá. Jelikož byla elementál, kamery ji neviděly. A jako elementál blesku měla nadání na snadné ničení elektronických zařízení.

Nejvíc mě trápily vzpomínky studentů, které Krvavý Succubus ovládal. V závislosti na okolnostech možná budu muset naprosto modifikovat svůj plán. Naštěstí se mi podařilo vzbudit a vyslechnout studenta, co si na nic nedokázal vzpomenout. Ten student si vlastně jen stěží pamatoval, že jel na výlet.

Byl jsem rád, že jsem nemusel umlčet všechny svědky. Ach, ten student, co jsem probral? Přiměl jsem ho pít alkohol, dokud neodpadl... tím myslím, neusnul. Pravděpodobně si nevzpomene na otázky, na které jsem se zeptal.

Dál jsme si vytvořili alibi. Zatímco studenti spali kvůli vedlejším účinkům toho, že byli pod succubovou kontrolou, nejdřív jsem Ruyue řekl, aby nás umyla. Jako ledový elementál nás vyčistila následovně.

[Eit, zmrzni!]

Takhle všechno na našich tělech (krev, prach, atd.) kromě oblečení zmrazila. My jsme to pak otřeli a všechno hodili do záchodu. S tím jsme se nemuseli sprchovat nebo si prát oblečení. Když Su YeEun zakusila moc elementálů, s prázdným výrazem se dotkla svého těla a pak ji to vzrušilo.

„Úžasné! Taky jednoho chci!”

[Nenávidím tě! Děsivé!]

Když Ruyue namítla proti YeEun, odletěla ke mně a schovala se mi za hlavou. Stejně tě nemohla slyšet nebo vidět, Ruyue.

„Tohle vypij. Musíme se zbavit i tvých zranění.”

Jak jsem hladil Ruyue, dal jsem YeEun lektvar. Byl to lektvar, co jsem si vybral, když mi Pánové podlaží nedali elixíry nebo díly vybavení, co jsem chtěl.

Jelikož jsem druhým nemohl dát lektvary z Obchodu na podlažích, musel jsem jí dát jeden z těchto, kterých jsem měl jenom málo.

„Co to je?”

„Lektvar. Zjistíš to, až to vypiješ.”

Jak jsem čekal, YeEun začala brzy poté vyvádět. Ignoroval jsem ji a vyléčil jsem si vlastní zranění. Po tomhle jsme byli dokonale čistí.

Cože? Bylo by divné, kdyby naše okolí byl jeden velký bordel a my byli dokonale čistí? To samozřejmě ano. Ale byl důvod, proč jsme měli být takhle čistí. Museli jsme předstírat, že jsme tu dneska večer nikdy nebyli. Až lidi začnou vyšetřovat, budou se ptát nejdřív lidí na místě činu. Ačkoli jsme možná jen strkali hlavu do písku, museli jsme se nejdřív pokusit se tomu vyhnout.

„Lidé v jiných místnostech stejně spí. Měli bychom předstírat, že jsme taky spali.”

„V j-jiné místnosti... jenom my dva?! Uuu, jsem nervózní.”

„Ne, očividně budeme s ostatními...”

„...”

Hej, proč ses zatvářila tak jasně zklamaně? I když jsem kvůli jejímu výrazu neměl slov, vyčistil jsem místnost, co byla kvůli ohni, ledu a blesku v troskách.

Ačkoli nikdo nezjistí, že jsem to byl já, bylo nejlepší zbavit se co možná nejvíc důkazů. Také jsem sebral studenty, co jsem hodil na chodbu, a hodil jsem je zpět dovnitř. S tím bylo všechno více méně hotovo.

„Dobrá, teď prostě musíme jít do nějaké jiné místnosti, předstírat, že jsme omdleli, a až se ráno probudíme, chovat se překvapeně.”

„Shine, jsi zlý...”

„Je to kvůli našemu pokojnému životu, tak spolupracuj.”

Můj plán byl následující. Zítra začnou lidé vyšilovat, když spatří, že zemřeli lidé a Chloe Blanc zmizela. Agentura Nový Měsíc vyšle Ochránce, co to prošetří, ale nezískají moc informací. Alespoň jsem v to doufal. Použil jsem dva elementály, abych se zbavil důkazů. Pokud na mě najdou nějakou špínu, přehodnotí moji schopnost Elementalisty.

Každopádně se za pár dní objevím jako Yeon Hwawu. Řeknu agentuře Nový Měsíc, že jsem se náhodou setkal se succubem, co prohlašoval, že je majitelem kobky za Bránou, a že jsem se o něj svižně postaral. Ačkoli se ten plán zdál plný děr, succubova schopnost převleku byla skutečná, takže jsem prostě mohl hrát kolem toho.

O tomto incidentu se musí dozvědět celý svět. Musí pochopit, že se po Zemi rozšířili bossové z kobek, aby se na to mohli připravit.

Pozor jsem si musel dávat na to, jak vysvětlit, že jsem naběhl na succuba, co odešel z penzionu, nebo jak se na mě vrhnou lidí z Ochránce, aby se ode mě pokusili získat mrtvolu succuba. Samozřejmě budu trvat na tom, že jsem na toho succuba narazil náhodou a že nemám důvod jim dávat mrtvolu succuba. Nedopustím, aby se do rukou vlády dostalo cokoli od toho oka, co Ye-Eun vytrhla, až po jediný vlásek succuba. Kdokoli si troufne prahnout po mém majetku, ode mě dostane výprask. Nebudu mít smilování.

Jen tak mimochodem, oko, co Ye-Eun vytrhla, jsem směnil za to, že ji pětkrát vezmu na hranolky. Ačkoli jsem si myslel, že jsem ji takhle využíval, byla to ona, kdo mi to navrhl. Přesně takhle v mých rukách skončily succubovy zlaté oči. Rozhodl jsem se, že později Ye-Eun něco dám, abych jí to vynahradil. Vlastně jsem už věděl, co jí dát.

Bylo na čase provést svůj plán. Ye-Eun a já jsem si našli místnost, kam jsme vešli. Jelikož se kouzlo succuba dostalo až sem, všichni leželi zemdlelí na zemi. Našli jsme si místo, kde jsme si sedli, a opřeli jsme se o sebe. Jakmile jsem se posadil, to napětí, co se mi střádalo v těle, se uvolnilo a přirozeně jsem si povzdechl.

„Huu... chci si lehnout a spát.”

„Vzdej to.”

„Jo, to jo.”

Kdo by si našel pěkné místo, kde by si v tomhle nepořádku lehl a spal? Rozhodl jsem se být šťastný jen z toho, že jsem mohl být čistý a opírat se o Ye-Eun. Přesně takhle jsme chvíli zůstali zticha. Jako první ticho prolomila Ye-Eun.

„...Nezeptáš se?”

„Až budeš připravená, můžeš o tom mluvit.”

„...”

Znovu umlkla. A pak jako by chtěla říct něco, co v sobě držela, znovu otevřela pusu.

„Víš... bojovala jsem s netvory před svojí rodinou.”

„Rodina, co?”

„Jo. Kdykoli vidím netvory, z nějakého důvodu mám nutkání s nimi bojovat. Tehdy... než jsem si to uvědomila, jsem holýma rukama vytrhla netvorovi srdce.”

„...”

Představil jsem si smějící se dívku, co vytrhla netvorovi srdce. To vskutku nebyla ta nejpříjemnější představa. Vrozené nadání k boji. I když byla obvykle dokonale normální, kdykoli spatřila netvory, chtěla je rozcupovat na kousky.

Monsterfóbie? Absurdní. Ona byla zabiják netvorů.

„Nedokážu zapomenout na to, jak se na mě tehdy dívali... bylo to, jako kdyby se nedívali na lidskou bytost, o to méně na člena jejich rodiny. I když jsem je zachránila, i když jsem byla jejich dcera a sestra... Nakonec jsem to nedokázala vydržet a odešla jsem z domu bydlet sama.”

Od toho dne evidentně ztuhla, kdykoli spatřila netvora, protože si vzpomněla, jak se na ni její rodina dívala. Nikdy mě ani nenapadlo, že se Ye-Eun mohlo přihodit něco takového.

„Ale ten den, kdy jsem se s tebou setkala, kdy jsem tě sledovala bojovat... pomyslela jsem si: jů, takže při boji člověk může být takhle skvělý a nádherný...”

„Cože? To na konci jsem neslyšel.”

Navíc jsem si nemyslel, že jsem byl tak skvělý. Pokud jsem si na to dobře pamatoval, jen jsem holuba probodl železnou trubkou.

„K-každopádně! Myslela jsem, že se přihodí něco dobrého, když s tebou zůstanu.”

„Měla jsi to říct dřív a požádat o pomoc.”

„J-jak jsem mohla... Je pro mě těžké to říct, dokonce i teď.”

„Promiň, byl jsem příliš bezohledný.”

Ye-Eun na chvilku přestala mluvit. V tichosti jsem čekal. Brzy pokračovala.

„Ale dneska protože... to vypadalo, že tě to zabije...”

„Zabila by mě, kdyby nebylo tebe.”

„Chtěla jsem dál předstírat, že mám monsterfóbii. Nechtěla jsem ti ukázat svou ošklivou stránku.”

„Jak jsem řekl, byla jsi skvělá.”

S lehkým úsměvem Su YeEun pokračovala: „...Když mi na mysl vytanulo, že bys zemřel, na chvilku jsem zapomněla na tváře svých rodičů. Než jsem se nadála, vlastníma rukama... jsem vytrhla té ženě oko.”

„Takže jsi instinktivně věděla, kde zaútočit. Nemůžu uvěřit, že jsem si předtím neuvědomil, že máš takový talent. Jako praktikant bojového umění se stydím.”

„A jelikož neustále říkáš, jak jsem byla skvělá... zapomněla jsem na tváře svých rodičů navěky.”

„Navěky?!”

„Jsi si jistá, že si na ně za celý život nevzpomeneš?!” Po mé otázce Su YeEun živě přikývla hlavou.

„Myslím, že od teď budu v pořádku, když budu s tebou. Jo, určitě budu.”

„...Jsem rád, že jsem ku pomoci.”

Byl jsem šťastný, že takový uživatel schopností s takovým kalibrem mohl konečně použít svůj plný potenciál. Byl jsem ještě šťastnější, že ten člověk byl můj kamarád. A byl jsem nesmírně šťastný, že předstoupila, aby mě ochránila. Ačkoli protože míra kontaktu jejího těla s mým se zvyšovala, cítil jsem se trochu nepříjemně.

„Takže se o mě dobře starej... navěky.”

„Jak jsem řekl, navěky je trochu moc přehnané. Nicméně se o mě taky dobře starej. Kolegyně uživatelko schopností.”

„Hehe... vážně tě mám ráda.”

„Jo, no, já taky.”

Pak YeEun najednou vyskočila a popadla mě za ramena. Její oči, co znovu zčernaly, když boj skončil, se děsivě rozšířily. To, jak mě držela za ramena, bolelo. Pak řekla nesmysl, na který po zbytek života nezapomenu.

„Takže dneska je náš den 1?!”

„Ne, to je trochu... Nějakou dobu nemám v plánu randit. Musím bojovat v kobce.”

„...”

YeEun zbledla a na místě ztuhla. Po pravdě jsem taky ztuhl. Co se zrovna stalo? Ačkoli jsem ji reflexivně odmítl, to mi zrovna vyznala lásku?! Co to bylo za vyznání? To bylo druhé vyznání, co přišlo zčistajasna, od třeťáku na střední! Byl to žert? Ale už jsem měl rozbít veškeré kamery! Upadl jsem do stavu paniky.

YeEun padla na zem.

„Myslela jsem si, že mě máš rád...”

„Tomu se říká přemíra sebedůvěry.”

„Ale koupil jsi mi hranolky...”

„Myslím, že tvůj standard úsudku dávno přesáhl úroveň normálního člověka.”

Ačkoli jsem ji měl rád, nikdy jsem na ni nemyslel jako na člena opačného pohlaví. Když si pomyslím, že ona celou dobu myslela na tohle. Zdálo se, že i YeEun byla celý život sama. Rene, buď šťastný. Našel jsem ti dalšího kamaráda!

„N-n-n-n-náhodou máš někoho, koho máš rád?”

„Ne.”

„Dobře... Tak počkám! Můžu počkat!”

„Ne, to je trochu tíživé...”

YeEun ignorovala, co jsem řekl, a otevřeně se jí ulevilo. Když jsem ji sledoval, začalo mě svrbět vzadu v krku. Nemohl jsem uvěřit, že mě takhle pěkná dívka měla ráda.

V porovnání s dobou, kdy jsem měl tělo gorily, jsem teď samozřejmě vypadal mnohem lépe. Ale tehdy jsem to jednou vzdal s myšlenkou: „na tomto světě je možná nemožné jít na rande, aniž bych uvážil vzezření.” Jen proto, že někdo řekl, že mě má rád, jsem nemohl prostě říct: „Ach, vážně? To jsem si myslel.”

Měl jsem pocit, že jsem snil, jako kdybych se vznášel mezi mraky. A tak i když mi to bylo trochu líto, jsem nemohl přijmout její vyznání.

A tak jsem jí udělal nabídku.

„Vážně to nemůžu říct místo toho, ale YeEun.”

„C-chceš začít jen jako kamarádi? Ale už jsme kamarádi...”

„Ne, není to tak hloupé jako tohle.”

„Hloupé?!”

„Chci něco nabídnout Osvícenému plnému nadání a touhy porážet netvory.”

„...?”

Jak jsem se díval na YeEun, co byla ztuhlá, aniž by pochopila, co jsem říkal, s úsměvem jsem promluvil: „Chceš se zkusit stát průzkumníkem První kobky?”
-----------------------------------------------

~ Jo, oba dva mluví o něčem jiném. Su YeEun mu vyznává lásku a Shin akorát přitakává, že je milá. Takže YeEun můžeme oficiálně přidat do Shinova harému. Takže už máme Lorettu a Su YeEun. O Hwaye (co viděl akorát v televizi) prohlásil, že je pěkná... Yuu, pokud bychom to brali z toho širšího smyslu slova, protože ta sourozenecká náklonnost je tam jasně vzájemná... A to mě napadá, že jsem nedávno někde četla definici harému (ve webnovelách), a to: "novela zahrnující jednu mužskou postavu a mnoho ženských postav (které jsou OBVYKLE přitahovány mužskou postavou)". O romantice nepadlo ani slovo. Ale každý má asi svou vlastní definici. Podle této by totiž do kategorie harém spadalo téměř všechno. ~