ICDS - kapitola 85

Kapitola 85 – Řád S Yeon Hwawu (2)

Druhého dne se celý penzion obrátil vzhůru nohama. Lidé zjistili, že bylo zabito přes 100 lidí. Byly místnosti, kde byli uvnitř všichni mrtví a kde zůstali jenom vysušené mrtvoly, zatímco v místnostech, kam se Krvavý succubus nedostal, lidé prostě spali. Kvůli tomu byl z toho incidentu ještě větší bolehlav.

Profesoři a zaměstnanci vyloučili možnost, že by to mohl udělat člověk, a tak ten incident okamžitě nahlásili Ochránci. Pak v místnosti, kde jsme YeEun a já byli, spatřili stopy po boji, a tak v bezpečí došli k závěru, že tento incident způsobil netvor. Ale pomysleli si, že bylo divné, že z té místnosti nevzešly žádné oběti.

Ochránci, co později dorazili, byli přesvědčení, že do toho incidentu zasáhl člověk, ale jelikož neměli pravomoc vyšetřovat, museli to prostřednictvím agentury Nový měsíc nechat na policii. Policie s nimi samozřejmě mírně nesouhlasila. Byli si jistí, že za tím útokem byl netvor, a řekli, že kdyby do toho byl zapletený člověk, že musel bojovat s tím netvorem, aby zabránil smrti dalších lidí.

Nakonec nedokázali najít stopu k pravdě. Kvůli širému množství studentů, co v penzionu zůstávalo, nemohli prošetřit každého z nich.

Kdyby Ochránce a policie měli trochu jasnější vztah spolupráce, mohlo to být jinak, ale jejich vztah byl přinejmenším plný úskalí. To proto, že ochránci se objevovali v dobách nebezpečí a zachraňovali obyvatele před netvory, což bralo lidem pozitivní náhled na normální policii. Konkrétněji řečeno, policie nerada spolupracovala s Ochráncem, jakmile došlo k nějakým incidentům vztahujícím se k netvorům. A Ochránce nápodobně nevěřil policii. Jelikož to takhle bylo od začátku Dvou měsíců, ty dvě agentury byly přátelské jen navenek, zatímco mimo oči veřejnosti se nijak nelišili od nepřátel.

„Ale musíme být vděční, protože to prostě nechali být.”

„Jo.”

Díky jejich vztahu plnému úskalí jsme se mohli v bezpečí vrátit domů. Zároveň s tím jsem z YeEun udělal průzkumníka První kobky a naučil ji věci, co jsem věděl. I když se zdála zmatená, naslouchala mi. Myslel jsem si, že je více než schopná stoupat První kobkou se svou výtečnou schopností utajení a útočnou silou, ale zdálo se, že byla mnohem šťastnější, že dělala to samé jako já.

„35. podlaží! Rychle se tam dostanu!”

„Ne, to je nemožné. Jak jsem řekl, musíš drilovat.”

„Můžu prostě rychle vylevelovat, abych to dohnala!”

Říkala to samé, co řekl otec. Když jsem o tom popřemýšlel, napadlo mě, že to nebyl špatný nápad. S její znamenitou schopností mohlo být levelování přece jenom lepší. Vzdát se drilování a prosvištět kobkou, to bylo vskutku něco, čeho byla schopná. Ale bylo by to samozřejmě těžší, čím bude výš.

Poradil jsem jí, aby dělala sólové nájezdy, pokud to půjde. Byla drtivě silnější než já, když jsem byl na 1. podlaží. A jak bude stoupat, její schopnost bude také sílit. A tak nebude mít problém dělat sólové nájezdy. Řekl jsem jí, aby zkonzumovala aspoň jeden elixír od každého typu, neboť okamžitě zvyšovaly statistiku. YeEun pak chápavě přikývla hlavou.

Řekl jsem jí strategii na průchod nižšími podlažími a jak si na kobku co nejrychleji zvyknout. Ale neposlouchala mě a jen mi upřeně zírala do tváře.

„Hehe, tohle je pěkné. Líbí se mi to.”

„Copak?”

„Hm? Víš, tohle! Hihi.”

YeEun se vyhnula detailům a vesele se smála. Myslel jsem si, že jsem spatřil míhající se štěněčí ocas, ale byla to jen moje představivost. Nejdřív jsem ji několikrát pinkl do čela za to, že mě řádně neposlouchala, a pak jsem to vysvětlil znovu. Ale nemělo to smysl. Smála se, i když jsem ji praštil. Přemýšlel jsem, proč byla tak šťastná, když ji zrovna odmítli. Jelikož jsem měl pocit, že kdybych se jí na to zeptal, znovu by se mi vyznala, neptal jsem se. Po celém těle mě svědilo.

„Ach, jen tak mimochodem.”

„Hm?”

„Prozatím si nech komunikační kanál pro průzkumníky kobky vypnutý.”

Znovu jsem to zdůraznil.

„Kdo ví, jestli by ti něco neuklouzlo.”

„Dobře.”

YeEun kývla hlavou, jako kdyby zrovna dostala super tajnou misi. S tím jsem byl spokojený. Pak jsem ostatním průzkumníkům řekl, co se stalo včera v noci.

[Yeone Hwawu, nejsi zraněný?!]

[Jsi v pořádku, Hwawu?]

[Jo, jsem v pořádku. Jinak bych tu nemluvil. Hodlám jít do agentury Nový Měsíc odhalit, co se stalo. Slečno Mastifordová, později moje prohlášení podpoř, prosím. Bylo by lepší, kdybys mohla přijet do Koreje.]

[Hm? Jak jsem řekla, říkej mi Hwa... ach, hm, jo. Zkusím to. Když si pomyslím, že se všichni ti bossové z Akčních kobek můžou skrývat v různých zemích, jak strašlivé. Musel jsi to mít těžké, Yeone Hwawu.]

[Díky za útěchu, slečno Mastifordová.]

Pak mi Hwaya poslala soukromou zprávu.

[Takže mohl bys mě tady taky podpořit, Yeone Hwawu? Poslední dobou jsme nedokázali pokročit. Můžeš dokonce přijít jako Hřmící rytíř.]

[Popřemýšlím o tom. Pokud dokážeš zastavit Čínu, aby se do toho nepletla, půjdu rád. Vždycky jsem se chtěl podívat na Windemere.]

[Neboj se, Čína není v pozici, kdy by tě mohla obviňovat, a Británie vidí Hřmícího rytíře v celkem příznivém světle. Nazýváme tě skutečným rytířem. Jsem si jistá, že tě každý s radostí uvítá.]

[Dobře, ale neříkej mi Hřmící rytíř.]

Přesně takhle jsme se tajně smluvili na spolupráci. Pak se do komunikačního kanálu přidal Walker.

[Yeone Hwawu... zdá se, že máš k Mastifordové celkem blízko.]

[Walkere, myslím si, že to je jenom tím, že jsi samotář.]

[Pane Walkere, Hwawu je jiný! Je vtělení Takemikazuchiho!]

[Ne, to není pravda, Minami.]

To jméno se mi líbilo, protože znělo silně, ale nebyl jsem Takemikazuchi, ale Hermes. Bylo to důležité, tak to nepleťte! Ačkoli to jsem jí říct nemohl.

Za pár dní jsem zašel do agentury Nový Měsíc jako Yeon Hwawu, na sobě jsem měl Otovo tajemství a sadu Královny přízraků. Když jsem vedoucímu vysvětlil okolnosti, podíval se na mě, jako kdybych byl hlupák.

„To mluvíte o Bráně ve Francii? Myslím, že se svým žertem zacházíte příliš daleko.”

„Vážně?”

Otevřel jsem rakev, co jsem si nesl na zádech, a ukázal mrtvolu succuba. Dočasně jsem jí přišil křídlo, co jsem strhl, a její okouzlující zlaté oči.

„Podíval jsem se na to a dopadlo to tak, že tato dívka je výměnná studentka z obchodní fakulty na univerzitě XXX. Víte, studentka z té školy z toho nedávného masakru.”

„H-hm. No ano, tento netvor jde nad normální standardy. Ani nemluvě o tom, že ta mrtvola obsahuje značné množství many... Pane Yeone Hwawu, měl byste být řád A. Tohoto netvora jste zabil sám?”

„Moje schopnost musela zesílit,” prohlásil jsem.

„Řekla, že přišla Branou ve Francii. Pravděpodobně bychom to měli ověřit. Věděl jsem, že je na tom něco podivného, jakmile ty zatracené Brány zmizely. Může být snadné to prostě smáznout smíchem, ale měl byste věděl, co by mělo být chytré rozhodnutí. Přece jenom kdo ví, jestli se něco takového znovu nestane?”

Vedoucí na chvilku ztichl, a pak promluvil: „To je mimo mou pravomoc. Možná vás budu muset ještě chvilku obtěžovat, nevadí to?”

„Doufám, že mi zaplatíte řádnou hodinovou sazbu,” namítl jsem s úsměvem.

Toho večera svolal řád S Yeon Hwawu tiskovou konferenci, kterou vysílali na třech televizních kanálech. Myslel jsem si, že se agentura Nový Měsíc o tu tiskovku postará, pokud ten problém prostě nahlásím, ale ten takzvaný šéf agentury předal štafetový kolík mě. Jeho důvod byl ten, že síla se rovnala důvěře. Bylo to možné, neboť Korea neměla řád SS.

Ačkoli jsem byl trochu nervózní, že jsem měl být v televizi, ta maska, co jsem měl na sobě, mi pomohla se uvolnit. Nejdřív jsem se představil, pak jsem vysvětlil záležitosti ohledně Akčního nájezdu. Samozřejmě jsem nepoužil přesně tuhle terminologii.

Jakmile jsem vysvětlil, že mou schopností bylo bojové umění na základě many s atributem blesku, dostalo se mi otázek, jestli jsem Hřmící rytíř. Ti novináři vážně odváděli dobrou práci. Mluvil jsem vyhýbavě, řekl jsem, že bych si přál být Hřmícím rytířem, a pak jsem pokračoval tím, jak a kdy jsem se setkal se succubem. Když jsem odhalil, že mi succubus řekl, že pochází z francouzské Brány, letěl mým směrem nával otázek.

„Jak těm slovům můžeme věřit?”

„Pokud jim nechcete věřit, nemusíte. Jsem tu, abych svět varoval před potenciálním nebezpečím. Ne abych se dohadoval, jestli mám pravdu nebo ne.”

„Máte důkaz?”

„Nemám jak tohoto succuba znovu oživit, ale jsem si jistý, že jsou další netvoři, co na sebe dokáží vzít podobu člověka. Věřím, že svět by měl být víc na pozoru.”

„Máte přítelkyni?”

„Vy, pojďte se mnou.”

I poté, co jednoho z těch pečlivě vybraných novinářů odtáhli, tisková konference pokračovala hladce. Jak ředitel agentury Nový Měsíc řekl, bylo pro ně těžké ignorovat slova jednoho ze čtyř korejských řádu S.

Po pravdě řečeno mým cílem nebylo, abych je přiměl brát má slova vážně, ale jen zařídit, aby si svět byl té možnosti vědom a zůstal na stráži. Ale jelikož korejská média z té tiskové konference udělala obrovskou věc, ta historka se začala šířit do jiných zemí jako požár. Agentura Nový Měsíc se mě také ještě několikrát zeptala na názor a dokonce s Ochráncem vytvořila nové oddělení. Ačkoli mě požádali o spolupráci, uctivě jsem odmítl. Když mě požádali, jestli bych jim mohl dát tělo succuba, samozřejmě jsem to odmítl trochu agresivněji.

„Mami, brácha je v televizi! Pojď se dívat!”

„Víš, že o tom nemůžeš říct svým kamarádům, že?”

„Samozřejmě, brácho.”

Yua měla čirou radost, že jsem se objevil v televizi, a upřeně na ni zírala. Matka naopak naklonila hlavu ke straně, když mě spatřila převlečeného jako Yeon Hwawu.

„Proč máš v té masce tak útlou čelist? Nevypadá to dobře.”

„Ale mě se to líbí. Je úzká a pěkná.”

„Je příliš úzká! Jsi dokonalý tak, jak jsi, synu.”

„Mě se teď taky líbíš, brácho.”

Prozatím jsem se rozhodl si tu Yuinu hlášku nahrát.

Otec byl pobouřený, že jeho syn byl v televizi dřív než on (jako dobře známý praktikant bojového umění už v televizi byl). Oči mu hořely, jak přísahal, že si najde bosse Akční kobky. Otče, oba jsme už byli ve vysílání... ačkoli jsme oba měli brnění.

Hwaya dodržela svůj slib. Po mé tiskové konferenci šla do britské televize, podpořila mě a trvala na tom, že musíme začít s protiopatřeními. Našla si na to čas, i když měla na pilno s „Hřbitovem na jezeru”. Ačkoli se omluvila, že nebyla schopná přijít do Koreje, řekl jsem jí, že to bylo v pohodě. Pak jsem se rozhodl, že brzy pojedu na návštěvu do Británie.

Britská vláda oficiálně požádala o pomoc řády S a SS jiných zemí. Situace byla příliš hrozná, aby se báli o vlastní hrdost. Ačkoli žádná země neposlala řád SS mimo svou vlastní zemi...

Po pravdě řečeno, Japonsko a Amerika měli také problémy. Co se Japonska týče, zdálo se, že se o svou hrdost starali, neboť trvali na tom, že se o to postarají sami. Jelikož měli jenom kobku řádu B+, zdálo se, že nebude trvat dlouho a postarají se o to.

Skutečný problém tkvěl v americké Plošné kobce řádu S, Wyverní hnízdo. Bylo to strašlivé místo, kde se objevil netvor řádu S, wyvern. Ani nemluvě o tom, že wyverni měli křídla, a neustále tak rozšiřovali své teritorium. Lidé se báli, že tímhle tempem se i ostatní kaňony v blízkosti stanou kobkami. Ačkoli se zdálo, že se řád SS z Ameriky držel, brzy si budou muset půjčit sílu ostatních zemí jako Británie. Wyverni. Chtěl jsem je zkusit lovit.

Každopádně když jsem si naplánoval návštěvu do Británie, moje práce na Zemi skončila. Zprávy, noviny a dokonce i časopisy se snažily zaměřit své články na čtvrtého Osvíceného řádu S z Koreje, Yeona Hwawua, ale byl to samotář a nemohli o něm najít žádné informace. Kdykoli jsem pracoval jako Yeon Hwawu, použil jsem Návrat, a tak jsem svou totožnost halil do tajemství.

Zatímco se masová média zaměřovala na totožnost Yeona Hwawua, já se soustředil na kobku.

V kobce bylo přece jenom něco, o co jsem se musel rychle postarat.
-----------------------------------------------

~ Takže výlet do Anglie je potvrzený. Výlet do Ameriky na sebe nenechá dlouho čekat. Ovšem co přesně musel v kobce zařídit, to zase až příště. ~

<Předchozí>...<Následující>