DM - kapitola 221

Kapitola 221 – Průzkum labyrintu (2)

Tady Satou. Myslím, že rozestavění je důležité, ať už se jedná o RPG, válečnou simulaci nebo FPS. Vážně nemůžete znevažovat účinek terénu, víte?



„Satou, nepřátelé, hodně.”

Prosím, přestaň mluvit, jako kdybys mě nenáviděla.

Chvilku po Miě. Zdálo se, že Tama, co byla nejvíc vpředu, zachytila zvuk kroků průzkumníků.

„Jdou lidé~?”

Pochi předstoupila kupředu a položila uši na zem vedle Tamy.

„Tenhle zvuk musí být z hmyzu nanodesu.”

Arisa přehlušila Pochina slova a s vážným výrazem se mě zeptala na přesný počet nepřátel: „Kolik se jich blíží?”

„To se ptáš na nepřátele nebo na lidi?”

Měl jsem náladu udělat něco mírně ošklivého.

Rychle odpověděla: „Nepřátele.”

A tak jsem jí upřímně řekl, že jich bylo tři sta.

„T-tři...?”

„Master, radím se stáhnout.”

„Pane, také souhlasím s Nanou.”

„Hm.”

V náručí jsem držel chvějící se Lulu. Všichni to posoudili správně a opatrně. Tupohlavci, co by chtěli bojovat s nepřáteli, kterých bylo 40x víc než jich, by přece jenom nešli do labyrintu.

„Nevadí to~?”

„To nic nanodesu. Pokud jsme s pánem, bude to lehké nanodesu!”

Byly tu, tupohlavé dívky.

Pochi a Tama zaujaly své typické zvědavé pózy. Pohladil jsem je po vlasech a zeptal jsem se jich: „Co byste dělaly, kdybych tu nebyl?”

„Samozřejmě bychom utekly nodesu.”

„Horempádem, rychle~?”

Och? Nejsou tupohlavé, ale věřily mi.

„Jo, dobře. Neměly byste bojovat s nepřáteli, kterých je třikrát víc a více, i když jsou v nižším řádu než vy.”

„Co máme dělat, když se boji nemůžeme vyhnout?”

„Co myslíš, že byste měli dělat?” oplatil jsem tu Arisinu otázku vlastní.

„Správně, asi využít geografické výhody?”

„Správně, měly byste zaujmout pozice, kde nepřátelé nemohou využít svého počtu.”

„To je základ, když jsem sólově lovila v onlinovýh hrách~”

Aha, takové znalosti, co?

Když jsem sóloval v MMO hrách, vždycky jsem bojoval jenom proti malým netvorům, co se daly zabít jedinou ranou. Ale zdálo se, že v závislosti na hře byly různé věci jiné.




Takže, i když jsme neměli povinnost zachránit nějaké neznámé průzkumníky, ale po takovém utrpení jsme konečně našli nějaké netvory. Takže z nich uděláme EXP pro všechny.

„Tentokrát tu jsou lidé, co utíkají před netvory, takže pojďme bojovat, abychom je zachránili,” navrhl jsem boj s využitím vhodného důvodu. Všichni okamžitě souhlasili.

„Když nebudete se mnou, samozřejmě byste měly plnou rychlostí utéct a maximálně upřednostnit svůj vlastní život, jasné?”

Jen pro případ jsem je varoval.

Ustoupili jsme na cestu kousek vzadu a utábořili jsme se na rampě plné sutin, kde bylo snadné bojovat s mnoha nepřáteli. Zadní voj by tady měl být schopen vyslat magii a útoky na dálku tak, že to vrhne přes hlavy předního voje, co bude bojovat.

Problémem bylo, že jsme viděli jenom 50 metrů dopředu, protože se chodba stáčela. A nemohli jsme do chodby nastražit žádné pasti, protože sem prchali průzkumníci.

Jako pojistku jsem vyvolal Vzdálené šípy a skryl jsem je ve stínech u stropu. Samozřejmě jsem se řádně držel zpátky a nevytvořil jich víc než 30.




Zpoza zákruty v chodbě utíkala družina sestávající ze zaječích a krysích lidí, doslova jako vylekaní zajíci. Za nimi byla družina lidských mužů a poslední v řadě byly lidské ženy a děti, co nesly zavazadla. Ačkoli ty ještě stále nebyly vidět.

„Utíkejte!”

„Hej lidi, blíží se sem skupina netvorů, víte?”

„Pokud nechcete, aby vás snědli, nezmatkujte a prostě utíkejte!”

Družina pololidí nás jednomyslně varovala, abychom utíkali, zatímco nás míjeli. Ti tři byli válečníci v levelu 7 až 10.

Dál tu byli ti tři muži z lidské družiny, to byli průzkumníci. Ti dva muži s dobrou postavou, co je následovali, byli nosiči zavazadel. Zdálo se, že to byli otroci.

„Hej, vy otroci, pokud upustíte ten džbán s mravenčím nektarem, useknu vám všechny údy a předhodím je mravencům.”

Otroci těm nemilosrdným mužům neodpověděli a dál v tichosti běželi za nimi. Ten muž, co jim takhle pohrozil, byl v levelu 13. Bylo to nejvýš z celé družiny. Ti dva otroci byli jenom v levelu 4.

„Besso. Ta {Nádherná křídla] jsou pozadu.”

„Haa, Jenny je škoda, ale když budeme mít ten džbán, neproděláme.”

„Máš pravdu, utíkejme, zatímco to sežerou.”

Akorát se po nás podívali a proběhli kolem.

Ta družina průzkumnic přišla až mnohem později. Z těch čtyř byly dvě průzkumnice, zatímco zbývající dvě byly nosiči. Zdálo se, že jedna z nosičů měla zraněnou nohu, a druhá ji táhla za ruku.

„Vy lidi támhle! Utíkejte! Je tu vlna labyrintových mravenců.”

Ačkoli mluvila jako muž, pořád to byla žena. Bylo jí něco málo přes 20 a ačkoli to nebyla žádná kráska, její tvář měla své jisté kouzlo. Měla krátké dřevěné kopí s bronzovým hrotem a dřevěný štít. Na sobě měla brnění z bavlněné látky s všitým dřevem. Jestlipak tohle brnění bylo v Labyrintovém městě oblíbené?

„Máte dýmovou kouli nebo zábleskovou kouli? Chytí vás.”

Ta druhá žena byla dvacetiletá kráska. Prsa měla o něco větší než Lulu, vyhlížela klidně a měla černé vlasy svázané vzadu. Jmenovala se Jenna.

Bohužel jsme neměli předměty, na které se ptala. Místo nich jsme pravděpodobně mohli použít magii ohňostroje, ale bylo rychlejší prostě použít ohnivý šíp a rovnou ty mravence spálit, než používat ohňostroj.

Ty dvě se zastavily vedle nás a ohlédly se dozadu. Kvůli dvěma nosičkám zavazadel zadržely dech.

„Iruno, pomoc! Mravenci! Mravenci!”

„Sestři, už jsem v pořádku, měla bys sama utéct.”

Ty dvě, co dávaly na odiv svou sesterskou lásku, pronásledovali labyrintoví mravenci, co byli stejně velcí jako lidé.

Dal jsem signál Pochi a Tamě.

„Ej.”

„Jo.”

Ty kameny, co ty dvě hodily, čistě zasáhly mravence, co hodlal zakousnout sestry nosičky. Mravenec ztratil rovnováhu a sesul se na zem, kde se připletl pod nohy ostatních mravenců. V řadě za sebou se k zemi sesulo zhruba 30 mravenců a ten nával ustal. Zbývajících 270 mravenců ještě nedorazilo.

Ten hromadný pád samozřejmě nebyla náhoda. Potají jsem použil Magickou ruku, abych labyrintovým mravencům podrazil nohy.

Kývl jsem na Lizu, co se podívala na mě.

„Nano, vyprovokuj je. Zadní voj, začněte střílet.”

Arisa, Mia a Lulu; zadní voj si v bezpečné zóně, tedy nahoře na rampě, připravil obvyklé Jemné brokovnice.

„Vy dělničtí mravenci! Říkám vám, abyste se upracovali k smrti!”

Nanina provokace zabrala, nepřátelství mravenců se obrátilo sem— to bylo všechno v pořádku, ale prosím, přestaň s tou částí, kdy se někdo upracoval k smrti. Bolí mě z toho u srdce.

Po té provokaci ty tři střelily do labyrintových mravenců Jemnou brokovnicí.

Jelikož to původně byla zbraň na potlačení lidí, neutržili téměř žádnou újmu.

„Pochi, Tamo, pojďme.”

„Jasan~?”

„Rozumím nanodesu!”

Liza zaútočila, zatímco po ní zůstával obvyklý rudý paobraz z magického kopí. Bylo ohromující, že při každém svém úderu sejmula jednoho mravence.

Tama vlila magickou moc do svých dvou krátkých magických mečů a porážela labyrintové mravence v obratech, jako kdyby tančila. Proti tak nevýznamným netvorům je Tama, co používala dva meče, decimovala nejrychleji.

Pochi si také zvykla na vlévání magické moci do magického meče. Pohybovala se v přímé linii, zatímco přesně mířila svým krátkým magickým mečem do mezer v kyrysu labyrintových mravenců. A tak je porážela.

Nana se s mravenci, co se shromáždili kvůli její provokaci, vypořádala úderem svého velkého štítu a magickým mečem. Síla jí vzrostla díky fyzickému posílení. Pohybovala se s cílem ty mravence odrazit zpět, než aby je porazila. Takhle bojovat se pravděpodobně naučila ve Sprigganově cvičišti.

Jelikož labyrintoví mravenci byli asi jen v levelu 4 až 6, zdálo se, že to bylo neuspokojivé.

„Úžasné, snadno porážejí ty obtížné labyrintové mravence.”

„Ta předešlá magie možná oslabila obranu mravenců.”

Dvě průzkumnice podepřely dvě nosičky a odnesly je sem. Liza jim nejdřív chtěla pomoc, ale vypadalo to, že usoudila, že je pomoc zbytečná.

Vypadalo to, že ty útoky brokovnicí braly za magii. Ty brokovnice samozřejmě neměly žádný takový účinek jako snížení obrany nebo tak něco.

„Zachránil jsi nás, pane šlechtici,” promluvila na mě kráska, co byla zdánlivě vůdkyně družiny průzkumnic.

Byli jsme uprostřed bitvy, ale jelikož jsme na to měli dostatek prostoru, nevadilo to. Navíc jsem se chtěl na něco zeptat. Z nějakého důvodu mě každý, kdo se se mnou setkal, na první pohled prohlédl jako šlechtice. Chtěl jsem vědět proč.

„To nic. Můžu se spíš na něco zeptat.”

„S-samozřejmě. Až se vrátíme do města, rozhodně ti dám odměnu.”

„Ne, to nemusí být, jak víte, že jsem šlechtic?”

Průzkumnice působily mírně rozpačitě, ale pak na mou otázku odpověděla ta kráska jménem Iruna. Zrovna ošetřovala mladší nosičku zavazadel, co si zranila nohu. Zdálo se, že zavazadlo, co měla na zádech starší nosička, bylo těžké, neboť klečela na zemi, snažila se popadnout dech a nerozhlížela se kolem sebe.

„Protože máš v labyrintu na sobě tak prvotřídní róbu.”

Aha, takže problém byl v oděvu. Ale myslel jsem si, že bylo normální, aby mág měl róbu.

„Navíc ti u pasu visí tak draze vyhlížející meč.”

I když jsem pro magické meče Nany a ostatních vyrobil prosté pochvy, zapomněl jsem na vlastní meč.

„Navíc.”

Pořád tu ještě něco bylo, co?

„Jenom šlechta si do labyrintu přivádí služky v šatech.”

Ach, přehlédl jsem to, protože se tak oblékaly normálně.

Lulu na sobě měla služebnickou uniformu a Arisa byla převlečená za Bojovnou služebnou, ten stejnokroj jsem vyrobil, když jsem se nechal unést. Toto vybavení jsem jim dal, když procházely Sprigganovým cvičištěm.

Obranná moc u tohoto oděvu byla vyšší než dokonce u kovového brnění, co nosili rytíři, víte?

Zatímco jsme vedli takovou konverzaci, co se na toto místo nehodila, Liza a ostatní rezolutně vyhlazovaly nepřátele. Zadní voj měl po prvním útoku volno, neboť byly v naprostém bezpečí.
-----------------------------------------------


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>