ICDS - kapitola 79

Kapitola 79 – Pod dvěma měsíci (2)

1. až 5. podlaží kobky mělo každé jiné netvory. Ale od 6. podlaží nahoru měli netvoři, co se objevovali, daný vzorec. Druhé podlaží bylo stejné jako první, akorát jich bylo víc. Netvoři na třetím podlaží byli trochu jiní, jako přidaný nový druh netvora nebo stejní netvoři používající jiné techniky. Nicméně jakmile jste s lehkostí pokořili první podlaží, druhé bylo také snadné.

Živá brnění na 32. podlaží se nijak moc nelišila od živých brnění na 31. podlaží, s výjimkou toho, že jejich útoky byly silnější a že jich bylo víc. Ale protože se cesta prodloužila, trvalo mi 5 hodin projít 32. podlažím, i když jsem si na ně už zvykl.

V této chvíli už byla půlnoc, ale poté, co se moje konstituce dostala za určitý bod, potřeboval jsem spát jen 3 hodiny, abych ze sebe střásl únavu, co se nahromadila během dne. Navíc jsem mohl zhruba 4 dny nespat a být dokonale v pohodě. Ačkoli mi matka neustále říkala, že už nevyrostu, pokud nebudu spát, trápilo by mě, kdybych ještě povyrostl.

Ve tři jsem musel být u školy a dostat se mi tam trvalo skoro hodinu. Protože matka věřila, že bych se zhroutil hlady, kdybych vynechal snídani, musel jsem být v kuchyni v 9 ráno. Poté jsem měl v plánu se umýt, na tři hodiny jít spát, vzbudit se a odkroutit si souboje s Pánem podlaží, než zhruba ve 2 odejdu do školy. Jediným problémem bylo, že jsem během 9 hodin musel pokořit 33., 34. a 35 podlaží a aspoň jednou bojovat s Pánem podlaží.

„Ruyue, trochu víc si pospěšme.”

[Dobře! Cítím se skvěle!]

Samozřejmě. Tenhle brácha pro tebe pil Manový lektvar, co jedna lahvička stála 10 milionů wonů.

Když jsem vyzunkl Manový lektvar středního řádu, u kterého se další mohl vypít za 10 minut a obnovil 3.000 MP, poupravil jsem svůj posed na Ruyueině hřbetě a namířil svým kopím kupředu. Přesně jako jsem to udělal, když jsem se prolomil 32. podlažím. Když si Ruyue všimla, že jsem připravený, pustila se do běhu. Živá brnění na 33. podlaží se nepokoušela skrýt a aktivně na mě útočila ze všech stran. Jak jsem protáčel kopí v ruce, neustále jsem je drtil.

„Haaaap!”

Ačkoli mým cílem bylo je spíš zastavit, aby se ke mně nepřibližovali, než abych je zabil, kdykoli jsem viděl slabinu, udeřil jsem svým kopím a zničil je. Jen tím, že jsem byl na Ruyue, jsem byl přirozeně nad živými brněními. Ničivá síla úderu mým kopím ovinutým Duchovní aurou směrem dolů nebylo nic, čemu by se dalo pošklebovat. Živá brnění nezemřela, dokud se jejich brnění naprosto neroztříštila. Což znamenalo, že polovičatá bodnutí nebyla účinná. Proto jsem si začal užívat ty údery vedené ze shora dolů.

Ale poté, co jsem rozbil páté brnění a chtěl jsem pokračovat, něco do mě plesklo.

„Kaf!”

[Hauuuuuu!]

Cink Cink!

Když si Ruyue uvědomila, že jsem utržil ránu, honem kolem nás vystavěla stěnu z ledu a zablokovala následné útoky. Dala mi šanci znovu nabýt klid. Podíval jsem se na rameno, kde mě to zasáhlo. Potvrdil jsem si, že to nebylo vážné zranění a vydechl jsem si úlevou. Pak jsem si zkontroloval HP. Po jediném úderu mi HP kleslo o 10%.

Co to bylo? Na okamžik jsem viděl železný palcát, ale rozhodně jsem zničil to živé brnění, co si neslo železný palcát. Viděl jsem, jak zmizelo v částicích světla, takže jsem se nemohl mýlit. V tom případě byla odpověď jasná.

Svist! Sviist!

„Ten železný palcát se sám pohnul a zaútočil na mě!”

Jak jsem viděl železný palcát létat nad ledovou stěnou a rozsévat útoky, litě jsem ho srazil svým kopím. Jak jsem čekal, nikdo ten železný palcát nedržel. Moje Duchovní aura na okamžik vybuchla a roztříštila ten železný palcát.

Samozřejmě jsem znal jeho totožnost. Létající zbraň! Přesně jako živá brnění, co se pohybovala sama od sebe, se i létající zbraně pohybovaly samy od sebe, jako kdyby byly posedlé duchy. Měl jsem to čekat hned, jen co jsem spatřil živá brnění, ale nemyslel jsem si, že na mě živá brnění zaútočí létajícími zbraněmi. Dobře mě oklamali.

[Bolí to? Promiň, nemyslela jsem si, že se pohnou.]

[Pán se zranil! Ty hlupačko!]

„To nic, ani já jsem to nevěděl. Každý dělá chyby. Jen tu chybu nesmíme opakovat.”

Když jsem utěšil Ruyue, co se omlouvala, a Peiku, co na Ruyue vrčela, poopravil jsem svůj posed. Ačkoli mi po těžkém nárazu železného palcátu v rameni tepalo, HP mi kleslo jen o 10%. Nebyl jsem průzkumníkem kobky 5 let jen tak na oko. Už dávno jsem si na bolest zvykl.

„Od teď budeme po cestě rozbíjet i zbraně.”

[Tentokrát je radši rozbiju!]

„Ruyue, můžeš dělat to, co do teď.”

Znovu jsem pozvedl své kopí. Ve chvíli, kdy se Ruyueina ledová stěna rozsypala pod neustálými útoky živých brnění, jsem zlehka kopl Ruyue do stehen. Ruyue se zavytím vyběhla kupředu.

[Hauuuuuuuu!]

„Přestaňte se skrývat a pojďte se mnou bojovat, vy prázdné rýžové koláčky!”

| Použil jsi Provokaci, přitáhl jsi pozornost všech blízkých nepřátel! |

Živá brnění, co byla rozesetá všude možně, se se skřípáním rozběhla ke mně. Jak jsem jel na Ruyueině hřbetě, šel jsem je shromáždit na jednom místě. Když živá brnění Ruyue při běhu zatarasila cestu, šikovně je přeskočila. Změnila směr a shlukla je zpět k sobě.

Pokud v tom budu dál pokračovat, nakonec budu čelit velkému množství živých brnění, a tak jsem v určité chvíli přestal a běžel jsem s Ruyue v kruzích na širém prostranství cesty. Tam začala být živá brnění zmatená a dokonce omylem zaútočila na sebe navzájem. Pak jsem to objel ven a po cestě jsem odrážel živá brnění a létající zbraně. Pak jsem zamířil kopím na shromážděná živá brnění a zakřičel jsem: „Živelná bouře!”

[Čekali jsme!]

[Jéjej, je to kolo kolo!]

[Hej! Já jsem první!]

...Z nějakého důvodu se zdálo, že se moje jméno začalo mezi elementály šířit. Byl to divný pocit. Nicméně díky nadbytku motivace elementálů jsem mohl Živelnou bouři aktivovat za kratší dobu než normálně. Bouře živlů vytvořená kombinovaným úsilím všech druhů elementálů. Nikdy jsem nelitoval použití této techniky.

Živelná bouře se přehnala přes živá brnění a roztříštila je, zdálo se, že ta kombinace skřípání vytvářela orchestrální symfonii.

| Získal jsi 500 zlatých. |

| Získal jsi 450 zlatých. |

| Získal jsi Střep Létající zbraně. |

| Získal jsi Střep Živého brnění. |

…

Mávl jsem rukou a zahnal jsem tu záplavu zpráv. Když zmizelo tolik netvorů naráz, cesta teď byla doširoka otevřená, takže se na ni příjemně dívalo.

Otevřel jsem další Manový lektvar v hodnotě 10 milionů wonů. Ačkoli bylo možné lovit bez použití Manových lektvarů, jakmile člověk použil jeden, bylo nemožné pokračovat bez nich. Když jsem zjistil, že můj příjem přesahoval výdaje, nebyl důvod se držet zpátky.

Přesně takhle jsem se stal mužem, co každých 10 minut použil 10 milionů wonů. Ale každá zhruba dvě živá brnění dávala zhruba 500 zlatých, což znamenalo, že pouhých 20 živých brnění stačilo na to, aby mi to vynahradilo. Průzkumníci kobky váleli!

„Ku, to byl skvělý pocit. Ruyue, pojďme!”

[Hauuuuuuuu!]

A tak jsme 33. podlaží pokořili kombinovaným úsilím mě a ostatních elementálů za pouhé 3 hodiny.

Ale od 34. podlaží byly mezi živými brněními a létajícími brněními přimíchané mumie. To byli netvoři ovinutí obvazy, které vystřelovali, aby spoutali své nepřátele. Živé brnění a létající zbraně pak snadno rozdrtili spoutané nepřátele. Bylo snadné pochopit, proč se tolik lidí trápilo jejich kombinovaným útokem. Chápal jsem ten úsměv, co měl Lin na tváři, když mě sledoval pokročit ke 34. podlaží, aniž bych si v Obchodě na 33. podlaží něco koupil.

Ty mumie pro mě samozřejmě nebyly vůbec žádným nebezpečím.

[Člověk! Živý člověk!]

[Chci jeho tělo!]

[Sežer tohle!]

Když jsem při běhu po 34. podlaží narazil na tři mumie, všechny po mě střelily tři proudy obvazů. Ačkoli to vypadalo jako křehký kus látky, jeho obrana byla celkem tvrdá. Dokonce tak moc, že jsem ji nedokázal přeseknout kopím na jedno máchnutí. Jakmile ke mně letělo devět kusů látky, nastavil jsem jim do cesty kopí. Obvazy se ovinuly kolem mého kopí a propojily mumie s mou zbraní. Pevně jsem držel své kopí a začal jsem jím otáčet kolem dokola.

[Ech, nedokážu to odtáhnout!]

[Je příliš silný!]

[Mé vzácné obvazy!]

Neměly jste je všechny vyslat ve stejném útoku! Silně jsem potáhl za kopí ovinuté 9 pruhy látky a mumie se ke mně přiblížily, jako kdyby už své obvazy nemohly dále odvinout. Jak jsem to sledoval, uvědomil jsem si, jak jsem zesílil. V čisté síle jsem dokázal zvítězit nad třemi netvory mého levelu. A to jsem ani nebyl zvířecí člověk!

„Peiko!”

[Řetězový blesk!]

Když jsem do svého kopí vlil manu a zakřičel Peičino jméno, Peika svižně použila živelnou magii, na kterou jsem myslel. Ta energie blesku, co začala proudit do mého kopí, cestovala po látce a usmažila ty tři mumie dokřupava.

[Nebesa... se rozzuřila!]

[Vrátím se zpět do nebe...!]

[A já řeknu, že to bylo nádherné...!]

„Jak to, že tu báseň znáte?!” (Pozn.: Úryvek z básně Zpět do nebe od Cheon Sangbyeonga).

Ne, možná že na světě, odkud pocházely, byla podobná báseň. Jak jsem ze svého kopí odvazoval spálené obvazy, takhle jsem si u toho mumlal. Pak jsem se podíval na živá brnění a létající zbraně, co ke mně vesele letěly s myšlenkou, že mě mumie polapily, a zašklebil jsem se. Co se stalo dál, bylo očividné.

| Dostal ses do levelu 35. Získal jsi právo vyzvat na souboj Pána podlaží. |

| Získal jsi 5 bonusových bodů. |

„Bláznivé. Vážně jsi šílenec. Jak to děláš, že to, co ostatním lidem ve družině zabere dva až tři měsíce, zvládneš za pár hodin?”

„Line, poslední dobou mívám podobné myšlenky. Ačkoli nejprve jsem si myslel, že ostatní průzkumníci jsou divní, že jsou tak pomalí a že umírají dokonce i během snadných podlaží.”

Když jsem zkontroloval čas, když jsem se dostal do Obchodu na 34. podlaží, bylo 6 ráno. Trvalo mi přesně 6 hodin, než jsem se dostal skrz dvě podlaží od 32. podlaží. Ale nechápal jsem, jak to samé ostatním trvalo dva nebo tři měsíce. I kdybych zrušil všechny bonusy z posilujících a komprimujících elixírů, odebral účinky různých titulů, zbavil se živelné magie a snížil level technik na level, jaký by měli ostatní průzkumníci... pořád jsem si nemyslel, že by mi to trvalo tak dlouho. Ačkoli technika Jízdy a Ruyue mi samozřejmě také pomohly snížit čas.

Každopádně člověk, co byl dostatečně zručný, aby se sám dostal na 30. podlaží, musel po cestě bezpochyby nasbírat nějaké tituly a techniky. A tak byl můj předpoklad na nic.

„Line, co jsi řekl, že uděláš, když se během 1 roku prolomím 35. podlažím?”

„Ještě ses jím neprolomil a ani jsi neporazil Pána podlaží. Můžeš s ním prohrát, pomyslel jsi na to?”

Jak Lin namítl s nespokojeným výrazem, okusoval svoji cigaretu. Když jsem rozdělil své bonusové stavové body, zašklebil jsem se a lehce jsem se protáhl. Protože jsem 6 hodin nonstop jel na Ruyue a zápasil s mumiemi, v těle se mi nastřádala únava. Koupil jsem si Šťávu ulevující únavu za 100 zlatých a když jsem ji vypil, prohlásil jsem:

„Uvidíme se za tři hodiny.”

„Myslím, že myslíš za týden.”

„Bach. Uvidíme, jak to půjde.”

[Bach!]

[Bach! Bach!]

Vyplázl jsem na Lina jazyk a otočil jsem se. Peika a Ruyue na Lina také vyplázly jazyk. Jak roztomilé. Protože Peika nebyla ve své materiální podobě, Lin bohužel neviděl její roztomilé vzezření.

„Hej, ten pes... tedy, elementál. To na mě zrovna vyplázl jazyk?”

Neodpověděl jsem mu. Hlavu jsem měl už plnou myšlenek na Pána 35. podlaží, co na mě čekal na dalším podlaží.

„Hej, ptal jsem se, jestli si ze mě zrovna utahoval! Hej, hej!”

Neslyšel jsem Linův hlas. Ne, vůbec jsem ho neslyšel. Zvedl jsem ruku nad hlavu jako pozdrav na rozloučenou a zamířil jsem za Obchod. Při pomyšlení na souboj s Pánem podlaží, o kterém jsem nic nevěděl, mi srdce tlouklo.

„Hej, hej! Pouhý elementál by neměl ignorovat drakoniána!”
-----------------------------------------------

~ Copak asi na Shina čeká na 35. podlaží? ~

~ A jelikož se mě ta báseň neskonale líbila, zde je můj naprosto neprofesionální překlad, protože český se mi vyhrabat nepodařilo: 

Znovu se vrátím do nebe. 
Ruku v ruce s rosou 
co taje při dotyku počínajícího dne. 

Znovu se vrátím do nebe.
Společně se soumrakem, jen ve dvou,
po znamení oblaka, co si hrál na kopcích. 

Znovu se vrátím do nebe. 
Na konci mé vycházky po světě. 
Vrátím se a řeknu: bylo to nádherné... ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>