KY - kapitola 45

Kapitola 45 – Příchod a zjevení

Kvůli Lapisině kouzlu shořela a zmizela velká část města.

Ale účinný dosah kouzla byl evidentně delší než širší a škoda dosáhla do blízkosti prezidentovy vily.

Lorenovi při pohledu na velké množství způsobené škody přeběhl mráz po zádech. Ovšem Lapis ledabyle kráčela ve stopách svého kouzla, na špičce prstu si vytvořila magické světlo a zajistila tak viditelnost kolem nich.

„Proč teď?”

„Použila jsem gigantické magické kouzlo. Znají naši lokaci, takže už na tom nezáleží,” řekla Lapis, jako kdyby to nic nebylo.

Lorena její slova zmátla a zeptal se jí na otázku, která samozřejmě musela být vyřčena. „Tak proč jsi použila takové kouzlo?”

„...Hehe.”

Po chvilce váhání Lapis vystrčila jazyk a věnovala Lorenovi klamavý úsměv.

„S hehe na mě nechoď.”

„Ale abych porazila kostěného draka, musela jsem použít takové kouzlo. Použila jsem ho, protože to bylo třeba.”

Lapis se zatvářila vážně a začala vysvětlovat. Loren se na ni dál díval skeptickým pohledem a tlačil na ni. „Vážně?”

„Myslím, že slabší kouzlo jako <<Ohnivá bouře>> by zabralo.”

Překvapivé bylo, že Lapis prostě uznala, že vybrala špatné kouzlo.

Nynější situace nastala kvůli tomu, že Lapis to v sobě celou dobu držela a teď uvolnila veškeré své potlačované pocity v podobě jednoho z jejích nejokázalejších magických kouzel. Ale jelikož to tak prostě uznala, Loren si pomyslel, že bylo hloupé ji dál obviňovat, a usoudil, že změní téma.

„To kouzlo, co jsi zrovna použila. Nemá to spojitost s tím, kolikrát můžeš použít Božská umění, že?”

„Vůbec to nemá spojitost. Je to naprosto něco jiného. Božská umění můžu pořád použít třikrát.”

„Copak jsi předtím neřekla, že je můžeš použít dvakrát?”

„Od té doby jsem trochu vyrostla.”

Loren nevěděl, co pro kněze růst znamenal, ale pokud se zvýšil počet použití Božských umění, byl to důvod k radosti. A samotný pokrok nebylo něco, čím se trápit.

„Takže asi je čas jít...”

Loren usoudil, že to bude brát tak, že se teď mohl ještě jednou zranit, a navrhl, aby se dali do pohybu. Lapis se přitom usmála.

„To je ten nejkonstruktivnější počin.”

Nemrtví by neměli mít emoce jako strach.

Ale možná tu byla šance, že v nich Lapisina magie vzbudila strach.

Tak hladce se dostali k prezidentově vile, nenarazili na jediného nemrtvého.

Loren si myslel, že vůdce národa bude žít na hradě nebo tak něco, ale ta vila, ke které přišli, byla celkem vytříbená, ale do hradu měla daleko.

Obklopoval ji příkop, na jehož druhé straně byla mírně vysoká zeď a za ní byla vila. Takže to Lorenovi přišlo jako pevnost.

Za normálního dne by u mostu byli vojáci, co by jej chránili, ale momentálně tu nebylo nikoho vidět.

Loren a Lapis přešli prázdný most, prošli branou a zastavili se před prostranstvím, co vypadalo jako nádvoří a vedlo k vile.

„Jste celkem zbrklí, když jste přišli až sem.”

Uprostřed nádvoří byl podstavec, co vypadal jako kamenný oltář.

Na něm byla Shayna a vůbec se nehýbala. Na sobě měla bílé šaty, co vypadaly jako ty, co měla na sobě, když ji Loren a Lapis poprvé našli v lese. Před oltářem byla Shutel, co teď na sobě měla černou róbu.

Kolem oltáře planuly ohně a vydávaly dost světla, aby bylo vidět přes celé nádvoří.

„Máš špatný vkus. Co máš za lubem?”

Na oltáři ležela dívka.

Vypadalo to jako ďábelský rituál k uctění nějakého ďábelského božstva a Loren zvedl meč a zahlížel na Shutel.

„Tohle je všechno proto, abych dokončila práci, co tu můj pán zanechal.”

„Kdo je kruci ten pán, o kterém mluvíš? Co se snažíš provést té mladé dívce, ty zvrhlice?”

Shutel zacukalo v koutku úst. Lapis celou tu situaci sledovala z místa po Lorenově boku a teď se trochu zasmála.

Loren sledoval, jak si Lapis zakryla ústa rukou a jak se chvěla úsilím udržet ten smích v sobě, ale stejně dál urážel Shutel.

„Nezajímají mě slova zvrhlice. Ten tvůj takzvaný pán musí být ještě zvrhlejší než ty. Zvrhlíci jako ty by měli hnít v pekle, jelikož jsi stejně nemrtvá.”

„C-cože?! Ty nevzdělaný divochu!”

„Toho nevzdělance a divocha úplně nepopřu, ale vím, že nemám mít spadeno na tak mladou dívku jako tato. To ty ani nezvládneš, ty zvrhlice.”

„Na věku nezáleží! Tahle dívka má vlohy!”

V žilách nemrtvých nekolovala krev.

Proto měla Shutel ve tváři stále stejný odstín, ale zkroutila se jí hněvem a zahlížela na Lorena s nenávistí.

Jak jí Loren ten ošklivý pohled oplácel svým vlastním, přerušila je Lapis.

„Vlohy na co? Trochu mě to zajímá. Co je ten dar, co jí byl dán?”

„Není možné, aby to lidé jako vy pochopili.”

„Jsem kněžka boha znalostí. Pokud je to vskutku něco úžasného, s radostí bych se to dozvěděla,” požádala ji Lapis, zatímco položila Lorenovi ruku na hruď. Říkala mu tak, aby počkal.

Shutel otevřela pusu a vypadalo to, že co nevidět odmítne, ale Lapis ji přerušila.

„Nehodláš říct, že to nedokážeš, že ne? Snažíš se dokončit dílo svého skvělého pána. Pokud to ani nedokážeš vysvětlit druhým tak, aby to pochopili, znamenalo by to, že tomu sama nerozumíš, ne?”

„Cože?!”

„Mohla bys to aspoň vysvětlit. Bez ohledu na to, jestli pochopíme, co to je, ne?” zeptala se Lapis vyzývavě, ale Shutel se jí vysmála.

„Snažíš se získat čas, co? To je jedno. Přípravy jsou hotové a stejně nebudete moct utéct. Pokud si to přejete vědět, řeknu vám to. Co je velkým dílem mého pána.”

Loren ji chtěl okamžitě přeseknout, ale Lapis ho držela svou paží, co měla před jeho hrudí, s nečekanou silou. Navzdory tomu, jak to vypadalo.

Odhadl, že Lapis měla něco na mysli, a tak mohl Shutel akorát vyslechnout.

„Ty vlohy, co tato dívka má. Bylo to pro poklad, co měl můj pán v držení. Vlohy pro drahokam pokoření smrti.”

Loren se letmo podíval po Lapis, ale ona na něj akorát obrátila pohled a zakroutila hlavou.

Ten drahokam, o kterém Shutel mluvila, bylo něco, o čem neslyšela ani Lapis. A to se zdálo, že věděla všechno.

„Je to výtvor výzkumu mého pána. Vysává život lidí a uděluje moc překonat smrt.”

Shutel začala všechno vysvětlovat a Lorena to dráždilo, ale zdálo se, že to podnítilo Lapisin zájem, neboť se začala soustředit na to, co Shutel říkala.

„Můj pán i mě dal tu moc, ale jelikož jsem k ní neměla vlohy, dokázala jsem smrt překonat jen z půli.”

Tón jejího hlasu klesl.

Zdálo se, že byla sklíčená, že nedokázala splnit očekávání svého pána, ale ačkoli wightové neumírali snadno, nebylo nemožné je zabít.

Jak si Loren pomyslel, že ten experiment možná selhal, Shutel znovu zvedla hlas.

„Ale v této zemi výzkum mého pána konečně vynesl plody! Když můj pán našel tuto dívku, byl si jistý, že měla vlohy a že dokáže vynést kompletní výsledky. A dal jí drahokam!”

„Takže to vypadá, že někdo odněkud, co zkoumal nesmrtelnost, použil magický nástroj, co vyvinul, aby dosáhl vrcholu svého výzkumu. Ale žádný z jeho subjektů neměl vlohy, a tak neustále získával nekompletní výsledky. Ale našel Shaynu, co měla vlohy, a tak to udělal.”

„Tolik jsem toho pochopil i bez toho, abys to shrnula.”

„Aha... Ehmm, Shutel, ještě je tu jedna věc, co nedává smysl. Zdá se, že ta historka skončila, když našel Shaynu.”

Po Lapisiných slovech se Shutel zachmuřila.

„Můj pán byl smrtelný. V jedné věci se přepočítal.”

„Soudě podle toho, že měl nekompletní dílo, nemyslím si, že se přepočítal jen v jedné věci.”

„Lorene, buď zticha... v čem se přepočítal?” zeptala se Lapis poté, co umlčela Lorena.

Lapis ho umlčela, protože by pro ni bylo nesnesitelné, kdyby Shutel jeho slova naštvala a ona pak přestala mluvit. Ale zdálo se, že se k ní jeho slova nedonesla.

„To, že si mysl dítěte nedokázala zachovat příčetnost, když mu do ní plynula moc smrti.”

„Co tím myslíš?”

„Ten drahokam pravděpodobně vysává život ostatních a mění je na nemrtvé... když do ní vlil něco takového, myslíš si, že by to dětská mysl dokázala všechno snést?”

Aby se mu do těla vlévalo něco cizího.

A kromě toho ten pocit, jak ho to něco měnilo na něco, co nebylo živé.

Ačkoli nechápal, jaký to byl pocit, došel k závěru, že to bylo nesmírně nechutné. A nebylo to něco snesitelného, i když člověk nebyl dítě.

„Odmítla to.”

„Správně. Tato dívka uprostřed své bolesti použila kouzlo <<Teleportace>> a zmizela z této země.”

„Shayna použila <<Teleportaci>>? Ach... aha. Takže byla na půli cesty se tím stát.”

„Vadilo by, kdybys to vysvětlila, Lapis?”

„Shayna se měla díky moci drahokamu co nevidět stát nemrtvou, ale pak projevila známky odmítnutí a použila moc nemrtvé, kterou se měla co nevidět stát, aby aktivovala kouzlo a uprchla z tohoto místa. Nenastavila souřadnice svého cíle, takže to byl ta takzvaná <<Nahodilá teleportace>>. Teď to z větší části chápu.”

„Řekla jsi, že Shayna je člověk, ne?”

Lapis vlastně řekla, že Shayna je člověk.

Lapis věnovala Lorenovi omluvný pohled.

„Téměř se stala nemrtvou, takže jí ještě není. Takže momentálně je Shayna stále člověk. To, že dobrodruhové v karavaně onemocněli a zemřeli, bylo kvůli drahokamu, co nesla v sobě.”

Drahokam, co z lidí vysával život.

Shayna nevědomky vysávala život z lidí kolem sebe.

„Jen tak náhodou... ta moc, co vlili do Shayny... bylo to z lidí v Hanze... Kolik životů ten drahokam vysál?”

„Pro velká dosažení se musí něco obětovat. Čím vím, tím lépe.”

„Tohle je strašné...”

Lapis si bez přemýšlení zakryla tvář dlaní ruky.

Lapis to začala lhostejně vysvětlovat Lorenovi, co se zmateně díval střídavě na ni a na Shutel.

„Ten drahokam s největší pravděpodobností proměnil lidi Hanzy, z celého městského státu, na nemrtvé nízkého řádu. Shayna tu moc dostala a na základě jejího množství a kouzla, co použila během odmítnutí, se promění na nemrtvého vysokého řádu.”

„Nějaký způsob, jak to zastavit?”

„V této chvíli žádný. Shutel už to předtím řekla. Přípravy jsou hotové.”

„Přesně. Přípravy jsou hotové a v tuto chvíli bude dílo mého pána dokončeno!”

Jak Shutel zvedla paže vysoko k obloze, z Shayniny hrudi na oltáři před ní vybuchlo jasné, bílé světlo.

Ačkoli to bylo světlo, nesálalo z něj žádné teplo. Místo toho z něj sálal tak chladný mráz, že se i Loren začal chvět.

„Jako není tohle vážně zlé?”

„Ano, samozřejmě. Upřímně řečeno, tohle je velmi zlé.”

V Lapisině hlase byla hořkost.

Spustila paži, kterou Lorena držela zpátky, zaťala pěst a zahlížela na Shutel, co se nahlas smála.

„Rozhodně nezemřeš slušnou smrtí, víš?”

„Nezemřu. Ne dokud svému pánu nedoručím tento výsledek! Také byste měli oslavovat. A pak se poklonit před mým pánem a nabídnout mu své životy!”

To světlo, co se řinulo z Shayny, začalo být ještě jasnější.

V tom oslepujícím světle si Loren zakryl oči paží a Lapis dál zahlížela na Shutel, co byla na druhé straně Shayny a světla, aniž by si oči chránila. Možná to mělo tím, že je měla protetické.

Shutel na ty dva zvolala: „Tentokrát dozajista, zrozen z moci drahokamu a duše dívky! Ten, co pokořil smrt! <<Král Neživota>>!”

V té chvíli kvůli té přítomnosti, co vyplňovala prostor kolem, Lorenovi přeběhl po zádech ošklivý mráz. Bylo to, jako kdyby mu do srdce zatloukli hřeb z ledu.
-----------------------------------------------

~ Aneb zpět k EGA a Anrinu poslednímu bossovi. ~


Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>