KY - kapitola 44

Kapitola 44 – Postup a užití magie

Loren a Lapis běželi temným městem.

Kolem kliniky bylo jasno, protože si zajistili viditelnost, ale jelikož se od ní vzdalovali, jediným zdrojem světla byl měsíc a hvězdy.

Zatímco běželi téměř plnou rychlostí, zabíjeli zombie, co se občas ukázaly.

„Moje oči jsou v pořádku, protože je mám prosycené manou, ale...” řekla Lapis celkem obdivně, jak běžela před Lorenem. „Už předtím jsem si všimla, že ve tmě vidíš celkem dobře.”

Loren při jedné z dřívějších zakázek, co dělali, nesl Lapis na zádech a běžel černočerným tunelem.

„Takové věci jsou jenom o zvyku.”

Loren zastával názor, že na bojišti se může stát cokoli.

Přepadení a noční nájezdy byly běžné, takže vidět ve tmě bylo něco, co jste potřebovali k přežití. A Loren nebyl výjimkou. Takže od mládí trénoval, aby se dokázal pohybovat ve tmě.

„Ale problém je v tom, že nemrtví nemají nic, co by naznačovalo, kde jsou. Je těžké je vycítit.”

„No, tvoje smysly jsou neuvěřitelné, neboť je stejně dokážeš přeseknout.”

Nemrtví na rozdíl od lidí nebyli živí.

Proto bylo velmi obtížné je vycítit.

Loren byl velmi nervózní, protože na něj neustále a náhle vyskakovaly věci, co byly téměř neznatelné.

Ačkoli je viděl, když se pohnuli, a také mu je pomáhalo porazit to, že byli pomalí, byla to situace, kdy mohl kdykoli přijít ke smrtelnému úderu, a tak nemohl polevit v bdělosti.

„S tímhle nedokážu udržet krok, sakra,” zaklel Loren, jak znovu máchl svým velkým mečem a přesekl zombii, co na něj letěla, ve dví.

Slyšel, jak se na ulici něco rozplesklo, ale byla příliš velká tma, aby viděl, co to bylo. A Loren byl trochu rád, že byla noc, neboť nemusel vidět ty nepříjemné předměty a barvy.

„Nemůžeš magií vytvořit světlo?”

„Běžet se světlem ve městě bez světla jako je toto bude v podstatě jako křičet, kde jsme.”

„Koho to zajímá?”

Loren měl pocit, že v tomto městě nebyli žádní živí lidé.

Kdyby byli, nebylo by možné, aby tu byla taková hojnost nemrtvých.

Jedním důvodem byl ten pocit, že se soustředili na něj a na Lapis.

Kdyby tu byli další přeživší, nemrtví by měli jít i po nich.

„Přinejmenším Shutel by to zajímalo, nemyslíš?”

Kdyby jedinými nemrtvými byli zombie a navrátilci, Lapis by se moc netrápila tím, že by ukazovali svou lokaci.

Ale jejich protivníkem byl wight, co měl stejné množství inteligence jako člověk.

Navíc ten wight byl příčinou nebo v postavení, co vedlo k situaci, v které se momentálně nacházeli.

„Kdyby na nás poslala víc zombií, bylo by to otravné, ale kdyby poslala něco jako kostěného draka, byl by to problém.”

„Pokud na to dojde, pak je jedinou možností co možná nejrychleji utéct.”

„A nechat tu Shaynu?”

Loren se při odpovědi zasekl.

Kdyby přemýšlel jako žoldnéř, jedinou možností by bylo nechat tu Shaynu a ustoupit.

Ale když se sám sebe zeptal, jestli by to mohl udělat, nedokázal najít odpověď.

„Tímhle se budu trápit, až na to přijde.”

„Ach, snažíš se změnit téma, co?”

Loren se ji snažil obelhat, ale když na to Lapis poukázala, mírně se zamračil.

Ale nezdálo se, že by u toho Lapis chtěla dál prodlévat, a zavřela pusu. Zdánlivě čekala, až Loren něco řekne.

To přerušilo jejich konverzaci, a tak Loren pokračoval v tom, o čem mluvili předtím: „Celá tahle situace, myslíš si, že se to vyřeší, když porazíme Shutel?”

„To si nemyslím.”

Odpověď na jeho otázku byla velmi prostá, a přesto velmi krutá.

Loren se bezděky zostra nadechl a Lapis přitom začala vysvětlovat, jako kdyby to nic nebylo: „Za celým tím rozruchem pravděpodobně někdo stojí. A není to sama Shutel, ale ta bytost, o které mluvila. Nejsem si jistá, co přesně provedl, ale něco udělal s Shaynou a selhal. A pak z tohoto místa odešel.”

„Vypadá to tak.”

„A toto masové vypuknutí nemrtvých. Pravděpodobně to je všechno jeho dílo, ale už tu není, takže i když Shutel porazíme, nemrtví stejně zůstanou jako teď,” řekla Lapis snadno. Ale obsah její řeči poukazoval na neuvěřitelnou realitu.

V té chvíli nebylo známo, kolik lidí z populace městského státu se stalo nemrtvými. Ale pokud se nemrtvými stala celá populace jeho hlavního města, bude jich rozhodně přes deset tisíc.

Pokud by se tolik nemrtvých dostalo na svobodu bez jakékoli kontroly, už to bylo mimo síly pár jedinců. A byla to situace, kdy by musela začít jednat vláda nebo armáda.

„Lorene, dva zprava.”

Loren bezděky téměř ustal v přemýšlení, ale Lapis ho varovala před zombiemi, co se tu vylouply. A on je byl obě schopen přeseknout jediným máchnutím svého velkého meče.

„To vůbec není sranda.”

„Ne, to není. Tato moje předpověď je vlastně jen předpoklad na základě situace, kdy se počet obětí bude udržovat na minimu.”

Loren se po Lapis podíval a přemýšlel, jestli na tom bylo něco dalšího, ale ona si jeho pohledu nevšímala a za běhu potřásla hlavou.

„Víc mě trápí ten poklad, co Shayna dostala. Samotný wight je celkem otravný, ale pokud se rozhodne objevit ještě něco většího, v porovnání s tím budou zombie a navrátilci vypadat roztomile.”

„Ale já si nemyslím, že by byli nějak roztomilí,” řekl Loren, zatímco přesekl další zombii.

Jak zaslechl, jak se v temné uličce rozstříkla tekutina, zlehka máchl svým velkým mečem. Bál se, že ta samá tekutina byla po celé čepeli.

„Zatraceně, je tu tolik nemrtvých, je to celkem deprimující.”

„Máme štěstí, že je noc. Kdyby to bylo během dne, byl by to pěkný svinčík.”

Během dne nemrtví vycházeli jen zřídka.

V noci mohli nemrtví ukázat svůj plný potenciál.

Myslela tím, že se většina těch nemrtvých ve městě nijak moc nelišila od stavu za svého života, neboť v tomto stavu ještě nebyli tak dlouho.

Lapis to moc nezajímalo, protože byla démon. Ale mezi těmi zombiemi, co Loren zabíjel, byly i malé děti. A kdyby to bylo během dne, viděl by své protivníky a už by se to ani nedalo popsat jako deprimující.

„Loren, tak mě tak napadá...”

„Co je? Nemám dobrý pocit z toho, co chceš říct, ale jen do toho,” odpověděl Loren. Moc toho nečekal, zatímco dál přesekával zombie, co na něj sporadicky útočily.

Nemrtví by se měli soustředit na Klause, co byl v oblasti ozářené ohni a co také neustále používal moc svého Nadání. Ale v temných ulicích na ně stejně pár nemrtvých zaútočilo. Jak se blížili do středu města, počet zombií a navrátilců se navyšoval, kvůli čemuž se na ně Loren soustředil víc a víc.

„Jediní, kdo jsou v tomto městě naživu, jsme my a Klaus, že?”

„Neschvaluju, že do toho nepočítáš Broase a dívky.”

Věděl, že je do toho nezahrnula, protože nebylo jisté, jestli přežijí nebo ne, ale Loren si přál, aby Broas a dívky z Klausovy družiny přežili. A tak Lapis, co je do počtu přirozeně nezahrnula, pokáral.

„Dovol mi to přeformulovat. Jediní, co jsou momentálně při vědomí a jsou si vědomi této situace, jsme my a Klaus, že?”

„Pokud nepočítáš našeho protivníka a Shaynu.”

„Neznamená to, že v této situaci nejsou žádní svědkové?”

Při tom slově svědkové Loren zakusil ještě horší pocit.

Ale to jediné, co bylo v okolí, byli nemrtví a jedinými živými bytostmi byli vskutku on a Lapis. A Klaus se ze všech sil snažil zůstat naživu, ale už od něj byli velmi daleko a nebyli v dohledu.

Co se týče Broase a dívek, nebylo známo, jestli nabyli vědomí nebo ne, takže Lapis měla pravdu, když řekla, že tu nebyli žádní svědci.

„A co s tím?”

„Přemýšlela jsem, že by nebyl problém, kdybych to vzala trochu vážně.”

Jelikož se Lapis zeptala na jeho názor, Loren o tom chvilku přemýšlel.

Samozřejmě nepřestával zabíjet nemrtvé, co se dál objevovali, ale během toho o tom přemýšlel, jak jen mohl, a když zabil pár dalších nemrtvých, konečně se dobral závěru.

„Uch, vážně si nemyslím, že bys měla. Nezdá se mi, že by z toho vzešlo cokoli dobrého.”

„Je to v pořádku, ne?”

V temnotě noci, když bylo téměř nemožné něco vidět, se Loren a Lapis střetli pohledem.

V té chvíli si Loren uvědomil, že bylo nemožné jí to vymluvit. Ale ten pocit, že by se neměl vzdát, ho poháněl k dalšímu argumentování.

„Neměla bys. Na zabíjení nemrtvých stejně prozatím stačí můj meč. Nemyslím si, že by bylo třeba, aby ses nutila použít svou moc. Ale kdyby se objevilo něco jako kostěný drak, bylo by to něco jiného.

Jakmile to Loren řekl, země pod nohama se mu intenzivně zachvěla.

Jak se celý nevěřící snažil udržet rovnováhu na třesoucí se zemi, Lapis mu velmi šťastným hlasem řekla: „Řekl jsi, že to bude v pořádku, pokud se objeví kostěný drak, že?”

„...To jsem neměl říkat...”

Loren si vybavil rčení, co v sobě zahrnovalo frázi „my o vlku”.

Bylo to rčení, co znamenalo, že slova, co vzešla z úst, mohla někdy přivolat, cokoli ta slova mínila. Ale i když si Loren přál, aby nic neřekl, bylo příliš pozdě.

Kvůli těm narůstajícím otřesům začala ulice pukat a budovy kolem nich se hroutily. S uši rvoucím řevem se ze země prolomil drak z kostí, co Lorena a jeho družinu pronásledoval až sem.

„Pokud mě čas od času nenecháš použít plnou moc, možná začnu ztrácet svůj styl.”

Lapis pozbyla svůj obvyklý vlídný výraz a místo toho měla oči ostré agresivitou.

I její způsob řeči se změnil a teď stála tváří v tvář kostěnému drakovi, co se snažil vyškrábat na zem. A pozvedla k němu pravou dlaň.

„Překroč řeku žalu a dojdi její propasti. Pokud toužíš zaklepat na brány nebes, nechť jsou tvé hříchy souzeny šarlatem. <<Purgatorio>>.”

Lorenovo zorné pole překryl šarlat.

Nic jiného neviděl.

Neslyšel ani řev, ani jekot, ani zvuky hroucení nebo hoření.

Všechno prostě zmizelo do té šarlatové záře.

„Co to... kruci?”

Nebylo to tak, že by Loren ještě nikdy magii neviděl.

Ale nemohl uvěřit, že to, co se mu zrovna odehrálo před očima, byla stejná magie, co až do teď vídal.

„Dávej pozor, abys zůstal za mnou, dobrá?” řekla Lapis Lorenovi, co neměl slov. A to strašlivě něžným tónem. „Jinak zemřeš takovým způsobem, že z tebe nezůstane ani popel.”

Lapisina slova byla jako šepot.

Zároveň s tím ta šarlatová záře, co mu vyplňovala zrak, zmizela.

Zmizela stejně rychle, jako se objevila, takže Loren pochyboval, jestli měl ten velký oheň vůbec před očima.

Ale škoda, co to napáchalo, byla přímo před ním.

„To si děláš srandu, že jo?”

Všechno zmizelo.

Kamenné kostky, co dláždily ulici, budovy kolem, kostěný drak, co se škrábal na povrch, a nemrtví, co se v oblasti začali shromažďovat.

Všechno to bylo pryč a před očima se mu objevila tato scéna: holá zem.

Nebyl si jistý, kolik z celé oblasti bylo v tomto stavu, ale v mžiku zmizela celkem velká část města.

„Hádám, že moje kontrola byla trochu chabá... Ale jsem spokojená, že jsem mohla použít magii plnou parou.”

„Co to zrovna teď bylo...”

„Je to extrémní magie ohnivého typu... ale jak jsem si myslela, s protetickými údy a očima bylo těžké to ovládat. Kdybych měla aspoň oči, mohla bych zvýšit dosah.”

Lapis říkala, že co se týče dosahu, držela se zpátky. Ale když Loren viděl, že to kouzlo naprosto spálilo kostěného draka spolu s nemrtvými kolem něj a také budovy v okolí, neměl k tomu jejímu komentáři co říct.

„Co se stane, pokud jsi v dokonalé kondici? Potřebuješ mě vlastně?”

„To je jen špatný žert, Lorene. Není možné, abych během bitvy byla schopná použít takovou magii. Je to nápadné a má to velkou palebnou moc, ale to je tak všechno. Není možné, abych tě nepotřebovala, Lorene,” řekla Lapis, jak vykročila na holou zemi, co to kouzlo odkrylo.

Jak ji Loren následoval, obával se, že země bude rozpálená, ale to jediné, co cítil, byla hlína. Nic jako spalující země.

Jak Loren přemýšlel, co to bylo za logiku, Lapis pokračovala: „A navíc jsem kněžka, takže by bylo zlé, kdyby lidé přišli na to, že umím použít magii. Obvykle bych něco takového neudělala.”

Lapis si protáhla paže a řekla, že to byla dobrá ventilace stresu.

Jak Loren následoval Lapis do středu města, uvědomil si, že mu nijak neodpověděla na to, co by se stalo, kdyby byla v dokonalé kondici. Necítil se na to, aby na ni tlačil. A přísahal si, že se pokusí Lapis zastavit, kdykoli řekne, že chce použít svou magii.
-----------------------------------------------

~ Jedním slovem: absurdní... ~


Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>