ICDS - kapitola 70

Kapitola 70 – Elfí zahrada (3)

Během té doby jsem se v poklidu procházel po tržišti Rezidenční oblasti, zkoumal jsem tržní hodnotu zdejších předmětů a kde byl jaký obchod. Setkal jsem se se dvěma dalšími lidmi, co se mi pokusili ukrást zbraň.

Jeden byl starý muž, co předstíral slabost a žebral o peníze, a pak se mi pokusil sebrat kopí a utéct. Popadl jsem ho za paži a sevřel jsem ho v závěsu nohou. Dalším byla průzkumnice, co odhalovala spoustu ze své vnadné postavy a co ke mně přišla s přátelským úsměvem. Zatímco jsem jí stydlivě odpovídal, pokusila se záludně vzít moje kopí a pak utéct pomocí techniky utajení.

Moje smysly samozřejmě nedokázala oklamat. Zkroutil jsem jí zápěstí a vzal si kopí zpět. Popadl jsem ji za lem šatů a hodil jsem si ji přes rameno (navždy budu litovat, že jsem kvůli brnění nebyl schopen cítit její kůži). Ona mě pak poctila různými nadávkami a utekla.

Uvědomil jsem si, že moje Černé zemské kopí přišlo ostatním jako skvělá zbraň, a tak jsem ho přestal bláhově nosit kolem. Obvykle jsem si ho ukládal do inventáře, ale neměl jsem čas ho schovat, protože jsem do Rezidenční oblasti přišel hned po promluvě s Linem.

Pak jsem konečně našel místo, kde jsem si mohl koupit rezidenci. To místo, kam jsem přišel po několikerém vyptávání, se jmenovalo Oficiální obchodní centrum První kobky. Bylo známé také jako Market a bylo to místo, kde průzkumníci dražili předměty z kobky, kupovali domy nebo dokonce Vstupenky do Akčních kobek.

Vedoucí obchodního centra nebyl člověk. Když jsem si ho všiml, všiml si i on mě a rychle promluvil: „Tohle řeknu předem, nevytahuj zbraň. Oba se unavíme.”

„...Hobgoblin, že?”

Místo abych vytáhl zbraň, jsem odhadoval jeho totožnost. Hobgoblin se zelenou kůží, co seděl na židli a pročítal dokumenty, po mém odhadu tleskl. Jeho černá uniforma byla jedna věc, ale ty jeho bílé hedvábné rukavičky se k němu ani v nejmenším nehodily.

„Jak sis toho hned všiml? Úžasné!”

„Normální goblini nejsou tak vysocí jako ty a ani tak inteligentní.”

Po mých slovech mu na vrásčité tváři vykvetl úsměv. Po pravdě řečeno vyhlížel celkem hloupě. Elfové, hobgoblini a skřítci pocházeli ze stejné rasy, ale jak mezi nimi mohly být tak nešťastné rozdíly...?

„Hm, dobře, dobře. Už je to nějakou dobu, co jsem viděl nováčka s trochou selského rozumu. Co tě sem přivádí? Snažíš se něco vydražit? Dobrá, ačkoli obvykle účtujeme 10% poplatek, stáhnu to na 5%, jelikož jsi tu poprvé. Musíš akorát vyplnit tento formulář s dobou trvání dražby, nejnižší částkou a popisem předmětu...”

„Ach, ne. Snažím se nárokovat si dům.”

„Dům?”

Hobgoblin si mě pak prohlédl od hlavy až k patě a zatvářil se překvapeně.

„Sada vybavení Ještěřího rytíře z 20. podlaží, že?”

„Správně.”

„Úžasné. Nemyslel jsem si, že v dnešní době ještě nějací průzkumníci kompletují sadu vybavení. Jsem rád, že jsem se setkal s mladým mužem se zářivou budoucností. Mé jméno je Meladel. Můžeš mi říkat hyung.” (Pozn.: hyung = zdvořilostní oslovení muže, co je starší než mluvčí, používané mužským mluvčím; obdoba japonského oniisan apod.).

Ten pocit odtažitosti se velmi zkrátil.

„Já jsem Kang Shin. Jsem v tvých rukách, Meladeli.”

„Tsk, to je tak těžké říkat mi hyung? No, to je jedno. Kang Shine, plně chápu tvé schopnosti. Být schopen sólově porazit Pána podlaží, měl bys na sebe být hrdý. Ale...”

Pokračoval, zatímco razítkem razítkoval dokumenty, přičemž oboje vytáhl jen tak odnikud.

„V Rezidenční oblasti mají rezidence velký význam. Toto místo je plné lidí, co chtějí uniknout ze svého světa, co se řítí do záhuby, a zajistit si bezpečné místo pro sebe. Také tu jsou lidé, co si přejí vytvořit interdimenzionální organizace pomocí gild. Ani nemluvě o tom, že Dimenzionální žoldáci musí vlastnit rezidenci v Rezidenční oblasti.”

Když jsem Meladela poslouchal, konečně jsem pochopil, co Lin myslel. Totiž pokud jsem Meladela správně pochopil.

„Uniknout ze svého světa, co se řítí do záhuby... Tím myslíš že pokud má člověk v kobce rezidenci, nemusí se vracet na svůj vlastní svět?”

„Správně. Když nainstaluješ Manový kámen a zmocníš jej, dokonce i když ti během průzkumu kobky klesne vitalita na nulu, vrátíš se do svého domu v Rezidenční oblasti a ne na svět, odkud jsi přišel. Samozřejmě stejně nebudeš moct týden pokračovat v průzkumu kobky, ale budeš moct uniknout ze světa, z kterého jsi přišel.”

„...Aha.”

Takže proto se jim říkalo uprchlíci. Vskutku se to na ně hodilo. Světy průzkumníků kobky byly v obrovských a smrtelných problémech. Svět Luka bojoval s démonickou rasou a svět Edias s vetřelci. Ačkoli Ren neřekl, co se stalo na světě Panan, zdálo se to tam mnohem beznadějnější než na jiných světech.

Pokud to bylo takhle, bylo dokonale normální, že lidé chtěli uniknout ze svého světa. Buď mohli zemřít v boji proti nebezpečí, které nemohli sami porazit, nebo mohli přežít tím, že utečou do kobky. Volba byla jasná.

Také jsem chápal, proč bylo slovo uprchlík zakázané. Ti, co opustili svůj svět, se v nitru bezpochyby cítili provinile. Ať už je vybrala kobka nebo průzkumník, jakmile se stali průzkumníkem kobky, sneslo se na ně jisté očekávání. Jako lidé, co budou zachránci svého světa, jako lidé, co budou bojovat proti nebezpečí.

Ale oni utekli. Tváří v tvář nebezpečí, kterému jejich svět čelil, se třásli strachy a utekli. Nebo je tížilo očekávání, co na ně lidé jejich světa naložili.

...Nemohl jsem je obviňovat. Nechtěl jsem je nazývat uprchlíky. Jako člověk, co ještě nečelil žádnému vážnému nebezpečí a co neměl ani odvahu se na vlastním světě vyjevit jako Osvícený, jsem na to neměl právo.

A tak jsem o tom přestal přemýšlet a začal jsem se Meladela ptát na slova, co jsem předtím slyšel.

„Co to jsou Dimenzionální žoldáci?”

„To jsou žoldáci, co jdou pomáhat ostatním světům. Když o ně požádá průzkumník toho světa, můžou odcestovat do jeho dimenze. Jsou to průzkumníci, jejichž hlavní prací je splnit tyto požadavky a nechat se odměnit. Jsou neuvěřitelně silní. Nikdo z nich není slabý. A podmínky k tomu, aby se člověk stal Dimenzionálním žoldákem, jsou také komplikované. Musíš mít dostatečně vysoký level, techniku Návrat, kterou můžeš získat několika zvláštními způsoby, techniku Dimenzionální cestování, co ti dovolí cestovat na jiné světy, a musíš mít jistou ligu existence. A jelikož nesmí být uvázaní v jednom světě, musí mít vlastní dům v Rezidenční oblasti.”

Jů, to znělo tak skvěle. Takže to byli specialisti dokonce i mezi průzkumníky kobky. Také se zdálo, že techniku Návrat jste mohli získat i na jiných místech než na 15. podlaží.

To byl můj celkový dojem.

„Bohužel je v Rezidenční oblasti konečné množství domů. 5 zvláštních vil, 20 prvotřídních vil, 200 vil druhé třídy, 500 prvotřídních domů, 2.000 domů druhé třídy, 5.000 domů třetí třídy a nakonec 500 obytných domů, kam se vejde zhruba 10 rodin. Rozumíš?”

„To je celkem 12.725 rodin. Pokud se průzkumníci nevezmou navzájem, může v nich bydlet méně než třetina První kobky.”

Hobgoblin Meladel vážně přikývl a pokračoval: „Správně! A aby sis mohl koupit byt v obytném domě, potřebuješ... 10 milionů zlatých! Potřebuješ 10 milionů zlatých, aby sis koupil byt v obytném domě.”

„Takže máte volné byty?”

Ačkoli 10 milionů bylo rozhodně ohromná částka, zeptal jsem se Meladela s tím, že jsem si vlastně myslel, že by netrvalo tak dlouho to nasbírat.

Meladel se pak ušklíbl a dál vysvětloval: „Ne. Při tom, jak dlouho tu ta kobka je, myslíš si, že tu budou prázdné byty? Tím jsem myslel, že se možná najdou průzkumníci, co by se svého bytu vzdali za 10 milionů zlatých.”

„Zbavili by se svých domovů za 10 milionů zlatých?”

„Můžou místo toho vejít do gild.”

Zdálo se, že budu muset Meladela ještě chvíli obtěžovat.

„Můžu se zeptat na pár dalších věcí? Vím, že máš spoustu práce, ale zajímá mě, co to jsou gildy.”

„Čas jsou peníze a přesně jak jsi řekl, jsem zaneprázdněný hobgoblin. Ale jsi průzkumník se zářivou budoucností a moje zlatá intuice hobgoblina mi říká, že pro mě bude neuvěřitelně výhodné si s tebou vybudovat bližší vztah. A navíc jsem excelentní hobgoblin, co dokáže dělat svou práci, zatímco si povídá s ostatními.”

Pokud jsem z toho něco vyrozuměl, pak to, že to byl goblin s výřečnou řečí a vysokou sebeúctou.

„Trochu jsem to vysvětlil už dřív, ale gildou se myslí organizace, co je vystavěná kolem jednoho neuvěřitelně silného vůdce a průzkumníků ze všech dimenzí, co mají podobné cíle. Žijí spolu v domě jménem Gildovní dům a její členové mohou vytvářet malé družiny a společně provádět průzkum. Nebo se může celá gilda sejít a pokořit Akční kobku nebo Akční nájezd. Když si členové silně důvěřují, gilda je silnější. Existuje důvod, proč se tolik průzkumníků chce stát Gildmistrem.”

„Předpokládám, že existují podmínky na to, aby se člověk stal Gildmistrem?”

„Samozřejmě.”

Meladel odložil razítko a vzal si pero. Pak pokračoval, jak vyplňoval další dokumenty. „Zaprvé člověk, co chce být Gildmistrem, musí být alespoň ve zlatém řádu. Jinými slovy, Gildmistr musí být minimálně v levelu 50.”

„Aha.”

„Také musí vlastnit vilu. Normální domy se nedají použít jako Gildovní dům.”

„Ach, takže musí také vlastnit Gildovní dům. Takže potřebuje aspoň Vilu druhého řádu.”

„Tak to přesně je. Jinými slovy, v První kobce nemůže být zároveň víc jak 225 gild. Ale vily si nemůžeš koupit jen penězi.”

„Dosažení, že?”

Odtrhl pohled od svých dokumentů a podíval se na mě.

„...Správně. Dosažení. Musí mít dosažení, co kdokoli uzná. Pokud má, získá právo koupit si vilu. Toto právo se nazývá Kupón na koupi. V závislosti na kvalitě a typu jeho dosažení se rozhodne o tom, jaký druh vily si může koupit a za kolik. Ačkoli tohle může znít trochu divně, hodnota nedokončených dosažení časem stoupá. Nejvyšším levelem dosažení jsou dosažení typu „první”. Jinými slovy způsob, jak dosáhnout dosažení, je stát se prvním, co dosáhne dosažení, kterého ještě nikdo předtím nedosáhl. Dosažení, kterého nikdo za dlouhou historii kobky nedosáhl... chápeš, jak cenné by to bylo, že?”

Když jsem slyšel jeho vysvětlení, konečně jsem pochopil, proč byl úspěch při mé první výzvě sólového nájezdu na Ještěřího rytíře takové úžasné dosažení. Dosažení, které za dlouhou historii kobky ještě nikdo nedosáhl... Já jsem uspěl přesně v tom. Uspěl jsem v první výzvě sólového nájezdu na Ještěřího rytíře.

„Proto jsou vily trochu volnější než domy. Pořád tu mám několik vil druhé třídy a 3 vily první třídy. Jedna z pouhých pěti Zvláštních vil v celé Rezidenční oblasti, Mariannina zahrada, také čeká na svého majitele, který se od založení kobky ještě nikdy neobjevil. Celkem dost průzkumníků je zvědavých na člověka, co se stane majitelem Marianniny zahrady.”

S tím se podíval na mě.

„Ale zdá se, že ta zvědavost nebude trvat dlouho. Nemyslíš, majiteli?”

„Jak jsem si myslel, všiml sis toho.”

„Pche, všiml jsem si toho, když jsi řekl, že si chceš nárokovat dům a ne koupit. Ačkoli jsem si nemyslel, že to bude Zvláštní vila.”

Vážně byl chytrý. S úsměvem jsem vytáhl Kupón na koupi Zvláštní vily a dal mu ho. Nasadil si brýle na čtení a opatrně ten kupón prohlédl. A pak si zhluboka povzdechl.

„Lord... udělal velké rozhodnutí. Dobrá, blahopřeju. Kang Shine, ode dneška jsi majitelem Zvláštní vily Marianina zahrada. Já, hobgoblin Meladel, starší Elfí zahrady to svým jménem uznávám.”

| Stal ses majitelem Zvláštní vily Mariannina zahrada. |

| Uděluje se ti klíč od vily. Najdeš ho v inventáři. |

Otevřel jsem inventář a prozkoumal jsem klíč. Byl trochu jiný než ten klíč ze světle modrého křišťálu, co mi dala Loretta, neboť se zdálo, jako kdyby byl vytesaný z drahokamu, z kterého sálala pětibarevná záře. Ačkoli měl méně plošek než křišťálový klíč, byl větší a nádhernější. Když jsem se natáhl do inventáře, abych si ho vzal, přišla mi zpráva.

| Tvůj přítel, Palludia Gren Ehuir, tě pozval do své rezidence. Chceš pozvání přijmout? |

„Jak dokonalé načasování.”

„Hm? Co se děje?”

„Ach, moje kamarádka mě pozvala k sobě domů. Řekla mi, abych jí zavolal... Hádám, že mě chtěla pozvat k sobě. Děkuju, tak já půjdu.”

„...Pozvala tě k sobě domů, co? Hm, aha.”

Meladelův hlas se mírně zachvěl. Upřeně na mě zíral a pak si suše odkašlal.

„Ehm... Dívka, že?”

„Ano? Ano.”

„Chcípni.”

„Cože?”

„Nic. Honem jdi. Fuj.”

Nevěděl jsem, proč najednou plival na zem. Otočil jsem se k hobgoblinovi zády a odpověděl na zprávu, zatímco jsem se díval na předměty na prodej a na zaměstnance obchodního centra, co horlivě pobíhali kolem.

„Přijímám.”
-----------------------------------------------

~ Tak příště návštěva u Palludie... Dneska jen takové vysvětlení ohledně vil a gild. Samozřejmě je jasné, že si Shin časem nějakou založí, že? ~

Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>