ICDS - kapitola 73

Kapitola 73 – Elfí zahrada (6)

Jak jsem kráčel kupředu, zatímco jsem myslel na Lorettu, stromy začaly být hustější a počet elementálů se snížil. Ozývalo se štěbetání ptáků spolu se zvuky jiných zvířat. Bylo to vskutku mystické místo.

V mžiku se atmosféra lesa znovu změnila. Vřelá, pokojná atmosféra začala být nervóznější.

Jsem tu.

Tohle jsem si instinktivně pomyslel a prodral jsem se mezi stromy a našel jsem malou dřevěnou chaloupku. Byla úplně, jako kdyby se vyloupla z pohádky. Přišel jsem k chaloupce a zaklepal jsem na dveře. Lorettina odpověď byla rázná a strohá.

[Nepracuju. Odpočívám. Jdi pryč a nevracej se.]

„Loretto?”

[Kyak!]

Zevnitř se ozývalo rachocení a řinčení, které následovalo absolutní ticho. Jak se to ticho prodlužovalo, neměl jsem slov, než se dveře potichu a pomalu otevřely.

Zevnitř vykoukly dvě zlaté oči. Takže Loretta měla zlaté oči. Vážně byly velké a nádherné.

„Ech, hm, Shine.”

„Ahoj, Loretto.”

„Uu, uuu... Předstírej, že jsi neslyšel, co jsem řekla.”

„To záleží na tvém přijetí, Loretto.”

„...Pojď dál.”

Vnitřek chaloupky byl neobyčejně normální. Ačkoli obývací pokoj byl příliš malý na to, aby se dal vůbec nazývat obývacím pokojem, bylo tam nesmírně čisto. Kromě čajového šálku na stole tam nebylo nic, co by mi přišlo jako výzdoba. Viděl jsem dvě místnosti, ale když jsem uvážil velikost chaloupky zvenčí, nemohly být velké. Na rozdíl od velkolepého titulu Pána Elfí zahrady byl dům skromný.

Jedinou jeho zvláštností byla Loretta.

Loretta si možná uvědomila, že na ni zírám, a tak zamrkala svýma velkýma očima a zeptala se: „Ehm, to vypadám tak jinak?”

Loretta z Obchodu byla nesmírně temperamentní dívka. Ale kromě hlasu nesdílelo Lorettino skutečné já žádné podobnosti s Lorettou, co jsem znal. Loretta, na kterou jsem se teď díval, byla kráska působící vznešeně a s elegancí.

„N-ne, to...”

Byla neuvěřitelně nádherná elfka se sněhově bílou pletí a byla dost vysoká na to, aby se mi dívala do očí. Když jsem uvážil, že jsem měřil přes 190 cm, byla také tak vysoká.

Ale díky jejím dokonalým tělesným proporcím její výška nevyčnívala. Vlastně to přidávalo jejímu mystickému vzezření. Zdálo se, že její útlý pas, její paže a nohy a bujná hruď napovídaly, že není člověk. Člověk přece jenom nemohl mít postavu takových proporcí.

Díky svým velkým, zlatým očím, pěkně tvarovanému nosu a růžovým plným rtům vypadala jako umělecké dílo. Díky svým zčervenalým tvářím vypadala zdravě a její dlouhé uši dodávaly její mimosvětské atmosféře na magickém kouzlu.

Dlouhé, jemné černé vlasy jí splývaly k pasu a měla je volně svázané stužkou, co ukazovala, jak byly husté. Vypadala, jako kdyby se zrovna probudila, neboť na sobě měla průhlednou noční košilku. Kvůli tomu jsem nevěděl, kam se dívat. Její postava byla plně na odiv a její napůl rozevřená róba ukazovala její... uuuu!

„L-loretto, mohla by sis obléct něco řádného?”

„Ano? Kyak!”

Když Loretta zaslechla, co jsem řekl, shlédla na sebe a vykřikla. Pak spěšně vběhla zpět dovnitř. Než jsem si s ní mohl promluvit v jejím volnočasovém oděvu, muselo uplynout trochu víc času.

„O-omlouvám se, Shine. Ukázala jsem ti něco ostudného.”

„Ne, vůbec ne. Vlastně bych rád viděl víc... hiik!”

„To bude 10 milionů zlatých, zákazníku.”

„Promiň.”

Protože se tvářila neuvěřitelně rozpačitě, neměl jsem na výběr a musel jsem se omluvit.

„Důvod, proč jsem tě na toto místo pozvala, Shine...”

„Jak jsem řekl, omlouvám se.”

„Důvod, proč jsem tě na toto místo pozvala...!”

Nezdálo se, že by Loretta chtěla přijmout mou omluvu, neboť pokračovala, aniž by se na mě podívala. Nevěděl jsem, co mám dělat. Ačkoli navenek vypadala naprosto jinak, chovala se úplně stejně, a tak jsem si nemohl pomoct a jak jsem ji sledoval, usmál jsem se.

„Jak víš, bude praktické najít si místo k přebývání v Rezidenční oblasti v kobce. V Rezidenční oblasti můžeš prodávat vybavení nebo spotřební předměty nebo od jiných průzkumníků kupovat předměty, co potřebuješ. Také tu jsou místa, kde se můžeš zbavit únavy nastřádané z kobky.”

Vzala čajový šálek, co měla před sebou, a usrkla z něj. Ačkoli vypadala elegantně, pořád měla hlavu ode mě odvrácenou. Byla velmi roztomilá.

„Ačkoli jsi do teď neměl problém stoupat, takhle to nezůstane navždy. Neexistuje žádné lepší místo než Rezidenční oblast, kde se můžeš sblížit s průzkumníky z jiných světů. Když se tu spřátelíš, sice s nimi nebudeš moct stoupat kobkou ve družině, ale můžou tě pozvat do Akční kobky nebo na Akční nájezd. A naopak.”

„Aha.”

„Ale pokud jsi vstoupil do vily, měl bys to vědět. Pokud nezískáš prostřednictvím Manového kamenu autorizaci, nemůžeš volně procházet mezi kobkou a Rezidenční oblastí.”

„Správně.”

„Ale pravděpodobně nebude nějakou dobu možné najít Manový kámen, co je vhodný pro Zvláštní vilu jako Mariannina zahrada. Takže...”

Loretta mírně zaváhala a pak pokračovala: „Takže pokud ti to nevadí, ráda bych tě pozvala do Elfí zahrady jako dočasného člena gildy.”

„Prosím?”

„Dočasného člena gildy.”

Otočila se na mě. Zepředu jsem spatřil její výbušnou krásu a znervózněl jsem.

Špičaté uši, tenké linie v tváři, ostrý nos a dlouhý krk. Kvůli takovým rysům vypadala nelidsky, ale jenom jí to přidávalo na kouzlu.

Její jiskřivé zlaté oči zářily, jako kdyby jí je něco zevnitř rozsvěcovalo. Měl jsem pocit, že kdybych do nich zíral, natáhlo by mě to dovnitř.

„Dočasný člen gildy je... Shine?”

„Ach, jo. Pokračuj ve vysvětlování.”

„...Huhu.”

Loretta se začala tvářit mírně domýšlivě. Sakra, tahle elfka na to přišla!

„Proč jsi na mě tak upřeně zíral, Shine?”

„To nic, vůbec nic.”

„Huhung... huhu. Proč ses na mě tak moc díval? Proč?”

Jak Loretta mluvila tím uspávajícím hlasem, očima bloudila po mé tváři. I když budeš tohle dělat, upřímně ti to neřeknu! Říct, že jsem byl příliš očarovaný jejíma nádhernýma očima... Pokud jsem jí nechtěl vyznat lásku a nechat se odmítnout, nemohl jsem to říct nahlas.

Dál si ze mě utahovala, snažila se mě přimět se vyznat, ale jelikož čím víc to dělala, tím víc ztrácela na své záhadné kráse, byl jsem schopen znovu nabýt klid. Nakonec nespokojeně mlaskla a pokračovala.

„Dočasný člen gildy není nic zvláštního. Je to jen osoba zaregistrovaná v gildovní oblasti Elfí zahrady, a proto tu může zůstat.”

„Ach, tak proto...”

„Ano. Ačkoli se kvůli svému postavení průzkumníka nemůžeš stát plnohodnotným členem gildy, alespoň ti to může pomoct chodit mezi kobkou a vilou, protože ji teď ještě nemůžeš autorizovat. Samozřejmě to nebude zadarmo. Výměnou za to, že se staneš dočasným členem gildy, budeš muset pomoct s papírováním gildmistru Elfí zahrady...”

„Hmm... ale Loretto.”

„Ano?”

Loretta uprostřed ustala ve svém vysvětlování a jak se na mě podívala, zamrkala. Jelikož už vypadala tak natěšeně, že mě nažene do práce, uštědřil jsem jí smrtelný úder.

„Už jsem ji autorizoval. Marianninu zahradu.”

„...Ano?”

„Autorizoval jsem ji. Na Zemi došlo k Akčnímu nájezdu. Získal jsem celé tělo bosse Akčního nájezdu a měl Manový kámen.”

„Ach... vážně...?”

Lorettě poklesla ramena. Nevěděl jsem to jistě, ale zdálo se mi, že i její dlouhé uši poklesly. S mírně zklamaným výrazem promluvila: „Tak to je dobře. Jo, je to dobře... Hloupý Shine.”

Rozhodně jsem to slyšel. Nazvala mě hloupým. Nebylo to tak, že by byla moje chyba, že jsem ten Manový kámen získal. Odpověděl jsem Lorettě s hořkým úsměvem: „Určitě musíš mít spoustu práce. Tolik, že potřebuješ asistenta.”

„Ne, to jsem jenom předstí... Ach, to nic! Jo, mám spoustu práce!”

„Pokud máš spoustu práce, nemůžu toho moc udělat, ale pokud budeš mít čas, přijď do vily na návštěvu. Ještě jsem se kolem nerozhlédl, ale jsem si jistý, že tam je aspoň nějaký čajový altánek, kde si můžeme dát čaj.”

Loretta nastražila uši. Jak zamrkala svýma zlatýma očima, zeptala se: „Můžu přijít na návštěvu?”

„Samozřejmě.”

„T-tak... můžeš si mě přidat do seznamu přátel?”

„To jde?!”

Překvapením jsem vyskočil na nohy. Loretta si rukama zakryla pusu a ušklíbla se.

„Samozřejmě! Také patříme do kobky.”

„Vážně, kdo přesně jsi, Loretto?”

„To je prozatím tajemství. Ale doufám, že ti to jednoho dne budu moct říct.”

„Ano?”

Po mé otázce se Loretta mírně usmála a přikývla. Položila mi ukazovák na ústa a tiše zašeptala.

Ačkoli mě její prsty lechtaly, nedokázal jsem otevřít pusu. Zírala na mě svýma zlatýma očima, co mě jako by nasávaly do sebe.

„Jednoho dne, jenom tobě. Pro všechny ostatní to bude tajemství.”

Odešel jsem z Lorettina srubu. Loretta mě vyprovodila ke dveřím.

„Měj se, Shine. Když ti pošlu zprávu, určitě odpověz.”

„Neboj se. Tak já půjdu.”

„Ach, ehm, Shine.”

Když jsem se chtěl užuž otočit, Loretta mě zastavila. Vzala mě za obě ruce, zatímco očima se toulala kolem a nebyla se schopná na mě podívat přímo.

„Moje skutečné vzezření. Je to divné?”

„To říkáš teď?”

„A-ale... předtím jsi to řádně neřekl.”

Vážně to byla roztomilá slečna. Jako někdo, kdo měl kromě neuvěřitelné krásy ještě i vznešené kouzlo, by si vážně měla víc věřit. Podle toho jejího chování jsem si myslel, že to věděla, ale nemyslel jsem si, že bude kolísat až do konce.

Samozřejmě jsem měl pocit, že takhle byla ještě kouzelnější. A tak jsem se rozhodl jí bez náznak klamu říct, jak jsem se cítil.

„Vůbec ne. Jsi neuvěřitelně nádherná. Skoro mě to očarovalo.”

„Hik!”

Loretta ze sebe vydala podivný zvuk a svalila se na zem. Dívky byly vážně slabé vůči komplimentům. Nad její komiksovou reakcí jsem se ušklíbl a otočil jsem se.

„Já jdu. Pošli zprávu.”

„D-dobře. Pošlu, rozhodně ti ji pošlu! Dokonce zítra!”

„Myslel jsem si, že máš hodně práce... Taky bych měl zavolat Peiku... Ech?”

Divné. Když jsem se pokusil předat svůj úmysl po našem mentálním spojení, uprostřed se to ukončilo. Pomyslel jsem, že naše úmluva se možná přerušila, přeskočilo mi srdce, ale to to nebylo. Úmluva tu pořád byla. Co se dělo? Proč jsem s ní nemohl komunikovat? Když jsem se ji ve zmatku pokusil odvolat, v uších mi zazněla série zpráv.

| Tvůj smluvený elementál Peika a víly, s kterými si hrála, objevily skrytou oblast „Elfí zahrady”! |

| Vytvořila se Akční kobka „Vězení mrazivého elementála”! Jelikož ji objevil smluvený elementál, jeho pán automaticky získá právo vstoupit do kobky! Chceš vstoupit do kobky? Do této kobky můžeš vstoupit jenom ty. |

| Dostal jsi úkol! |

| Úkol – Zachraň smluveného elementála! |

| Popis – Zatímco si tvůj elementál na tvou žádost hrál s vílami a elementály, otevřel vstup do zapečetěné skryté oblasti Elfí zahrady, skoro jako kdyby jej naváděl osud. Jakmile se skrytá oblast otevřela, tvého elementála to nasálo dovnitř spolu s ostatními vílami a elementály. Rychle ho zachraň! Jinak ten šílený ledový elementál možná nechá tvého elementála s ostatními vílami a elementály zmrznout! |

...Cože?!
-----------------------------------------------

~ Tímhle nám končí Elfí zahrada. A začíná nový blok kapitol s názvem Elementalista (můj zkrácený pracovní název). Celý nadpis se dozvíte příště. ~

Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>