překlady od Tadomi: ICDS

Kapitola 69 – Elfí zahrada (2)

Když se Akční kobky proměnily na Otevřené kobky, malé země bez dostatečného počtu Osvícených, co by kobky řádně udržovaly, Asociace strážců prakticky okradla o peníze pomocí poplatků za vyslání svých Osvícených. V Otevřených kobkách mohli netvory lovit bezpečněji než v divočině a dokonce dostali dodatečné finance od malých zemí. Byla to vskutku chytrá taktika na vydělání peněz. Pobočky Křídla svobody mnoha zemí se také účastnily pokoření Otevřených kobek pod stejnou záminkou.

Problém tkvěl v kobkách s relativně vyššími řády. Japonská Otevřená kobky řádu B+ Generálova čest a britská Otevřená kobka řádu A+ v jezeře Windermere Hřbitov nad jezerem byly obzvláště tíživé, neboť byly rozlehlé, měly velký počet pojmenovaných netvorů a netvory s vysokou inteligencí.

A nakonec kaňon Antelope ve státě Arizona, co se kdysi pyšnil krásnou scenérií, teď byl předmětem lidského strachu, když se proměnil na Otevřenou kobku řádu S Hnízdo wyvernů. S těmihle třemi kobkami měli lidé problém je pokořit.

[Jsem tak otrávená. Otravuje mě aspoň jednou každou hodinu!]

„Prostě ho podpal.”

[Och, to jsem zkusila. Když jsem mu řekla, aby odstřelil, než mu spálím všechny vlasy, zasmál se a řekl: „Jaké roztomilé koťátko. Vrátím se, až se budeš cítit lépe.”]

„Vážně to máš těžké, muset pokořit kobku s někým jako on...”

Hřbitov nad jezerem, kterou zkoumali dva uživatelé schopností řádu SS, Hwaya a Joshua Brightman, a čtyři další uživatelé řádu S, byla největší kobka na světě a rozpínala se přes 16km čtverečních. Jelikož tam byli netvoři řádu A+, zdálo se, že bude trvat dlouho, než tu oblast naprosto prozkoumají. Podle toho, co Hwaya řekla, ona a ostatní uživatelé schopností zkoumali kobku na modifikované výletní lodi.

„To zní jako zábava. Vždycky jsem se chtěl svézt výletní lodí po jezeře Windermere.”

[Když se Windermere změnilo na kobku, už to není dobrá turistická oblast... ani nevíš, kolik lidí to zarmoutilo. A navíc jelikož to má tak vysoký řád, obyčejní uživatelé schopností s tím nic nezmůžou. Ani nemluvě o tom, že Otevřené kobky po pokoření nezmizí. Bojím se, že se to ke mně vrátí i potom, co ji jednou pokořím.]

„Lidi tě neobviňují? Přece jen jsi měla obrovský vliv na rozhodnutí zemí nechat Akční kobky na pokoji.”

[Kvůli tomu, co se stalo v Číně, mě nikdo vážně neobviňuje.]

„Ach... no, to rád slyším.”

Ačkoli Hwaya byla možná vděčná, že se Čína postarala o její starosti, já nechtěl uznat, že kdokoli měl na svědomí tu čínskou pohromu, měl pozitivní vliv na něčí život.

„Nevoláš mi poslední dobou nějak často?”

[To proto, že jsem ve stresu... Kdybys musel mluvit s tím samozvaným kavalírem, taky bys chtěl odbourat stres.]

„Podívej se na to nádherné jezero Windermere a rozvesel se.”

[Ach, zase vyskočil ten tuňák!]

„...Hodně štěstí.”

V duchu jsem byl šťastný, že se palác Gyeongbok neproměnil na Akční kobku, a přitom jsem ukončil svou konverzaci s Hwayou. Před očima jsem měl Lina, co kouřil cigaretu jako obvykle.

„Dělání nájezdů na bosse a povídání si s kamarádkou je to jediné, co děláš? Nemůžeš přemýšlet o mém sežehlém srdci poté, co jsi mě oklamal, abych se s tebou vsadil?”

„Line, Vstupenka do Rezidenční oblasti zmizí, když ji použiješ?”

„Když s tebou mluví drakonián, poslouchej ho!”

Jak Lin vyšiloval, odklepl popel z cigarety mým směrem. Já máchl kopím a ten popel jsem mu vrátil.

„Ptám se tě, abych mohl najít lepší věci na dělání.”

„Nepřeskakuj části konverzace! ...Dobrá, cože? Rezidenční oblast? Máš vstupenku?”

„Ano.”

Lin vyfoukl obláček dýmu a krátce popřemýšlel a pak překvapeně vykřikl. „Vstupenka očividně zmizí, jakmile ji použiješ. Ale pokud se ti nějak podaří koupit v Rezidenční oblasti rezidenci, budeš moct cestovat tam a zpět, jak se ti zachce. Budeš muset akorát instalovat Manový kámen a nechat ho zmocnit.”

„Počkat, můžeš zopakovat tu část o Manovém kameni?”

„Ty nevíš, co to je Manový kámen? Víš, ta věc, co pochází z hlav netvorů? To je důvod silné a podivné biologie netvorů. Proč se odlišují od lidí. Rozdíl je v tom, jestli jsou schopní kontrolovat manu nebo jestli je mana ovládá.”

Jak jsem to slyšel, na něco jsem si vzpomněl. Dávnou historku, když jsem od otce poprvé slyšel o průzkumnících kobky!

[V kobce je mnoho vzácných věcí. Manové kameny, magické zbraně... sakra, dokonce i kůže orků by se na Zemi považovala za nový a nikdy neviděný materiál...]

Správně, Manové kameny! Už jsem si vzpomněl! Ale když jsem teď o tom přemýšlel, ještě nikdy jsem Manový kámen neviděl, i když jsem byl na 30. podlaží. Co se týče magických zbraní, za tu se dal považovat automatický Stříbrný samostříl u mě v inventáři. Dostal jsem ho až na 30. podlaží! Ani nemluvě o tom, že kůže orků byla jen smetí než nějaký nový materiál! Kdybych ji někde prodal, musel bych si promluvit s policií!

Jak jsem vzpomínal na minulost, nemohl jsem si pomoct a zachvěl jsem se. Stal jsem se průzkumníkem kobky, když mě oklamala otcova slova! Teď jsem toho samozřejmě ani v nejmenším nelitoval, ale trochu jsem otce nesnášel za to, že mě oklamal, když nikdy neměl v držení Manový kámen nebo magické zbraně. Přísahal jsem si, že se mu pomstím.

„Nikdy jsem Manový kámen neviděl.”

„Hm? No, to je dané. Netvoři, co se objevují na 20. a nižších podlažích První kobky jsou slaboty, co nemají Manové kameny. A jelikož 21. až 40. podlaží mají samé nemrtvé netvory, nemají Manové kameny. Abys nějaké viděl, budeš se muset dostat na 41. podlaží.”

„Kuk...”

„Neboj se. Když zajdeš na tržiště v Rezidenční oblasti, narazíš tam na další průzkumníky, co je prodávají. Prostě si jeden nahodile kup a taky si nahodile kup dům. Jakmile do domu nainstaluješ manový kámen a provedeš proces zmocnění, budeš moct volně chodit mezi domem a kobkou. Přesně jako když chodíš mezi kobkou a Zemí.”

„To... To zní, že můžu žít v kobce, aniž bych se kdy musel vrátit na Zemi.”

Když jsem nahlas řekl, co jsem si myslel, Lin se na chvilku ušklíbl. Když jsem si toho všiml, jeho výraz se změnil na široký úsměv. Na muže měl velmi ženské kouzlo, kvůli čemuž jsem o krok ustoupil. Bylo to bezpochyby okouzlující, ale byl to takový druh kouzla, kvůli kterému člověku přeběhl mráz po zádech.

„Samozřejmě. To je možné, Pozemský Hrdino.”

„...”

„Zjistíš to, až se tam dostaneš, ale řeknu ti to předem. Slovo 'uprchlík' je zakázané. Pokud se nechceš stát veřejným nepřítelem Rezidenční oblasti, neříkej to slovo.”

„Uprchlík...?”

„Řekl jsem, že to je zakázané. Rozumíš?”

„A-ano.”

„Huu...”

Vytáhl další cigaretu a zatímco ji zapaloval, strčil si ji do úst. Když jsem se na něj ostražitě podíval, zašklebil se na mě a poradil mi.

„Jen tak mimochodem, jelikož každá rezidence v Rezidenční oblasti bude pro sólového průzkumníka jako ty příliš drahá, i když tam zajdeš, nic nezmůžeš. Nakonec akorát promarníš tu vstupenku, co jsi tak těžce získal.”

Jelikož mi laskavě poradil, rozhodl jsem se mu říct pravdu.

„Kvůli dosažení, co mám, jsem získal Kupón na koupi Zvláštní vily.”

„Ty... štveš mě...!”

Jak jsem si myslel, k Linovi se nejvíc hodil naštvaný výraz! Jelikož jsem věděl, že jakmile nainstaluju Manový kámen, budu moct volně chodit mezi kobkou a Rezidenční oblastí, musel jsem tam akorát zajít a jeden si koupit! Celý vzrušený jsem na místě použil svoji Vstupenku do Rezidenční oblasti.

„Ach, počkej! Pokud to je Zvláštní vila, potřebuješ Manový kámen, co se hodí k její lize...!”

Jelikož už jsem použil vstupenku, moc dobře jsem Lina neslyšel. Moje okolí se začalo rozplývat, přesně jako když jsem vstoupil do Akčních kobek. Kobka se postupně vymazávala, jako kdyby někdo odstraňoval rez.

A pak se před mýma očima objevil nový svět.

| Vstoupil jsi do Rezidenční oblasti. |

„Argh, zase jsem umřel. Na 55. podlaží.”

„Kukuku, 55. podlaží se pokořuje jen těžko, já vím. Pojďme se prostě napít.”

„Sakra, král bude zase něco říkat.”

Zatímco mě omráčila ta náhlá změna scenérie, těsně kolem mě prošli dva muži ve středním věku. Nejdřív jsem odhodil ruku, co se mi zezadu snažila vzít moje kopí.

„Moc toho neřeknu, tak jdi prostě pít.”

„Kuk, myslel jsem si, že jsi nováček, ale jsi celkem zručný. Dobrá, půjdeme. Ber to jako uvítací ceremonii.”

Zaměřit se na zbraň bojovníka, měl štěstí, že jsem mu neodsekl zápěstí.

Jelikož jsem věděl, že přímé boje mezi průzkumníky byly zakázané, mohl jsem ho setřít poté, co jsem ho slyšel mluvit o 55. podlaží. Ačkoli když byli průzkumníci na 55. podlaží, vypadali až moc slabě.

S největší pravděpodobností lhali. Protože jsem omráčeně stál po svém prvním vstupu do Rezidenční oblasti, snažili se podupat mého ducha tím, že mluvili o 55. podlaží a že se mi snažili ukrást zbraň. Ačkoli byla pravda, že mě to omráčilo, můj trénink nebyl tak ledabylý, že bych si nevšiml, když se mi někdo přímo pod nosem snažil ukrást zbraň.

Když jsem ty dva průzkumníky vyprovodil pohledem, rozhlédl jsem se. Okamžitě jsem věděl, jak tu scenérii popsat. Bylo to jako rušné ulice středověké Evropy. Ty budovy postavené z barevných cihel byly neuvěřitelně nádherné, zatímco ty pěkné kameny, co vytvářely cesty, byly jasné a bez mezer.

Byla tu jedna věc, co jsem celkem nechápal. A to že na tomto místě, co mělo být někde v kobce, byla obloha plná oblak.

Kromě této záhady bylo toto místo rozhodně úžasné. Pohled na tolik průzkumníků kobky, co kráčeli se svými zbraněmi, byl skoro jako sen. Všechno se sem pěkně hodilo.

„Hej ty, pohledný mladý muži támhle! Chtěl bys plátek doragonu, nejchutnějšího ovoce na celém Sylonu? Jelikož svět Sylon je už zničený, nikdy jinde doragonu nenajdeš!”

Na tomhle místě byli prodejci ovoce, o kterém jsem nikdy předtím neslyšel...

„To kopí nevypadá tak dobře. Chceš si prohlédnout zbraně vysokého řádu ze světa Piresia?”

Byla tady zbrojířství, co prodávala zbraně ze světů, o kterých jsem nikdy předtím neslyšel.

„Je teprve poledne a vy už pijete, vy darmošlapové! Pokud vás to vykoplo z kobky, v tichosti se vraťte do svého světa!”

„Ten svět je už zničený!”

Dokonce tu byla hubatá kráska, co prodávala alkohol a nadávala svým zákazníkům.

„Hm, není to tak velké. Pravděpodobně jako malé městečko.”

Ve městě nebyly žádné rezidence patřící průzkumníkům. Přesněji řečeno, toto místo nebyla Rezidenční oblast, ale přechodná oblast k Rezidenční oblasti. Bylo to veřejné prostranství vytvořené pro průzkumníky Rezidenční oblasti, aby se tu mohli scházet. Jelikož jenom přechodná oblast byla takhle velká, možná ode mě bylo trochu drzé nazvat to malým. Ale jelikož jsem byl zvyklý žít v hlavním městě Koreje, bylo tohle místo v porovnání akorát malé.

Takhle řečeno to nebylo tak, že bych toto místo plné energických průzkumníků neměl rád. Byla zábava dívat se na všechny ty obchody, co patřily průzkumníkům, a fontána na náměstí, kam mě to přesunulo, byla také neuvěřitelně nádherná.

Tak dobrá, místo, kde bych si mohl koupit Zvláštní vilu je... Ne, počkat. Někdo mi řekl, abych ho zkontaktoval, až přijdu do Rezidenční oblasti.

„Palludio, jsi v kobce?”

[...Kang Shine?]

„Jo, řekla jsi mi, abych ti zavolal, až přijdu do Rezidenční oblasti, vzpomínáš?”

[… Po-počkej. J-jenom chviličku!]

A pak jsem tři hodiny, co jsem se potuloval Rezidenční oblastí, od Palludie nedostal žádnou zprávu. Dívčímu slovu se vážně nedalo věřit.
-----------------------------------------------

~ Juchů, Rezidenční oblast. A Kang Shin tu Vstupenku možná vážně promarnil, pokud nebude mít ten správný šutr pro svoji Zvláštní vilu! ~

~ Příště návštěva u Palludie... možná... ~

~ Jezero Windermere, neboli takové anglické Lipno. ~