ICDS - kapitola 67

Kapitola 67 – Drakonián Lin (5)

„Kugagagaga!”

„Kak!”

Kostlivci poslechli rozkaz Kostlivého rytíře a zaútočili na mě. Ale kopí už mi vyletělo z ruky a kostlivci v jeho dráze nemohli ani umřít užitečnou smrtí, neboť se jejich údery roztříštily ve všech směrech, aniž by to kopí v nejmenším zpomalili.

Kostlivý rytíř přirozeně neměl čas se mu vyhnout. Spěšně pozvedl meč, ale kopí už měl skoro v tváři. Jeho meč se odrazil vzduchem, zatímco moje kopí mu dokonale probodlo helmu a s bleskem vybuchlo.

| Kritický úder! |

[Kahak! Člověčeeee!]

Kostlivý rytíř ze sebe vydal krátký výkřik. Helma se mu rozbila na kusy a odhalilo to jeho kostlivou lebku. Stříbrné kopí bylo pořád zabořené do trhliny v jeho čele a problikávalo bleskem. A pak bludičky v jeho očích zahořely agresivněji. Vydal ze sebe rozzuřený řev, vytáhl Stříbrné kopí a praštil s ním o zem. Pak prudce potřásl hlavou a smetl ze sebe kusy helmy.

Zároveň s tím Peika vyletěla ze Stříbrného kopí a naštvaně zakřičela: [Kyak! Takhle se chovat k dámě, jsi nejhorší!]

„Peiko, vrať se!”

[Dobře!]

Spolkl jsem Prostřední lektvar a vytáhl Černé zemské kopí.

„Vy zbabělí kostlivci! Přestaňte se bát a pojďte se mnou bojovat!”

| Použil jsi Provokaci! Téměř všichni okolní nepřátelé začali být vůči tobě nepřátelští! |

„Kugelgel... Zabijte Bijce lebek.”

„Já mu ukážu, jak tvrdé mám kosti.”

„Pochopit nebezpečí a stáhnout se není zbabělost, ale statečnost!”

Zatímco většina zdráhajících se kostlivců začala s nepřátelstvím utíkat ke mně, jeden kostlivec po mě hodil moudré rčení a vycouval. Nicméně já jsem použil Bouři, abych se se všemi vypořádal najednou. Okolím se rozeznělo, jak se tucty kostlivců lámaly.

[Znovu povstaňte a zabijte nepřítele! Povstání kostlivců!]

„Hej, kdy hodláš bojovat?”

[Zabijte ho!]

Ten mizera, on mě ignoroval! Jak jsem sledoval, jak kostlivci znovu vstali, jako kdyby to šlo pozpátku, cítil jsem, jak na mě jde bolehlav. Na rozdíl od zombií mě kostlivci dokázali zranit. To znamenalo, že jsem je nemohl jen tak ignorovat a vrhnout se na Kostlivého rytíře. V tom případě...

„Bouře!”

Poté, co jsem použil pár Bouří, abych většinu zneschopnil boje, jsem se odrazil od země, kde jsem stál, a vyrazil ke Kostlivému rytíři. Kopím jsem odháněl kostlivce, co se mi postavili do cesty, a než mohl Kostlivý rytíř odříkat další Povstání kostlivců, dorazil jsem před něj.

„Bojuj se mnou jeden na jednoho.”

[Znovu povstaňte a... Kak!]

„Řekl jsem, abys se mnou bojoval jeden na jednoho!”

Tenhle mizera, když to pro něj začne být nevýhodné, sklapne! Odsekl jsem nohy jeho kostlivému jízdnímu zvířeti a přinutil ho tak pokleknout. Pak jsem nepřetržitě bodal svým kopím. Kostlivý rytíř mé kopí vykryl mečem a zakřičel: [Znovu povstaňte a zabijte... Kak!]

„Uvidíme, jak dlouho dokážeš odříkávat!”

Při každém jeho jednom máchnutí mečem jsem já bodl svým kopím třikrát. Jednou do hlavy jeho kostlivého zvířete, jednou do meče Kostlivého rytíře a jednou jemu do tváře! Po nějaké chvíli se kostlivé jízdní zvíře, co nedokázalo vystát ten příval útoků, rozsypalo na kousky. Kostlivý rytíř neměl slov, jak se konečně postavil na zem.

Kvůli našemu rozdílu ve výšce přes 60 cm jsem samozřejmě vypadal jako malé děcko vzhlížející k dospělému.

[Znovu povstaňte... Kuhuk!]

„Už mě omrzelo to poslouchat, ty mizero!”

I při zaříkávání se mu mečem podařilo vykrýt můj Hrdinný úder. Možná to bylo tím, že to byla zbraň Pána podlaží, ale na jeho meči nebylo ani škrábnutí. Ale i tak musel udělat několik kroků vzad kvůli té širé síle, co musel vystát.

„Fajn, jen si dál zaříkávej!”

Pravděpodobně neexistoval nikdo, komu by měli ještě víc zrušit rytířský stav! Zaskřípal jsem zuby a zaútočil na Kostlivého rytíře, co mě od samého začátku rozčiloval. Na rozdíl od Pána 25. podlaží měly jeho techniky jistou hloubku. Ale i tak proti mně s tímhle svým přístupem nemohl vyhrát!

| Kritický úder! |

| Kritický úder! |

| Kritický úder! |

[Kyak! Ty, Bijče lebeeeeek!]

Brnění Kostlivého rytíře se začalo rychle rozpadat. To byl výsledek toho, že nebyl schopen naprosto vykrýt mé útoky. Kdyby nebylo jeho kostlivého těla, co se nikdy neunavovalo, už by odpadl z vyčerpání.

„Haaaaaap!”

| Kritický úder! |

[Kyak, kyaaaaaaak!]

Bylo to v té chvíli. Jelikož nebyl schopen dokončit zaříkávání Povstání kostlivců, Kostlivý rytíř, jehož prsní plát se naprosto roztříštil, ze sebe vydal řev, jako kdyby to už nedokázal snést. Okamžitě poté se moje pohyby zastavily. Přemýšlel jsem, jestli to byla technika na zastavení času, ale to to nebylo. To bylo akorát to, že se mé pohyby do extrému zpomalily.

| Kostlivý rytíř použil Řev nemrtvého! Lidi s živým tělem to zpomalí na 5% jejich maximální rychlosti! |

„O... r....!”

Argh, dokonce i moje rychlost mluvení se zpomalila! Ulevilo se mi, že jsem se nedávno naučil, jak aktivovat techniky bez vyřknutí jejich jména, a aktivoval jsem Božskou rychlost. Když jsem si všiml, že jsem uspěl, moje další počínání bylo jasné.

„Uwaaaaaaak!”

| Použil jsi Válečný pokřik Lorda orků! Všechny členy družiny to zbavilo účinků negativních stavů. Útočná síla všech členů družiny vzroste během trvání o 50%. Všichni členové družiny jsou ve stavu super-brnění, nepřátelské útoky je neohrozí. |

Ten pocit slabosti, co mě halil, zmizel. Byl to dusivý okamžik, o kterém jsem nechtěl ani přemýšlet. Uvolnil jsem napětí, co jsem cítil ve svých ramenou, a namířil své kopí na Kostlivého rytíře.

„Jsi mrtvý.”

[J-jak?! Můj Řev nemrtvého!]

„Chcípni!”

Od té chvíle jsem ho prostě mlátil, znovu a znovu, až jsem mu rozbil lebku. Tentokrát jsem byl naprosto zticha, abych mu zabránil udělat něco divného. Těch pár kostlivců, co zůstalo naživu, také ustoupilo, aby mi nestáli v cestě.

„Jen chci tiše spáchat sebevraždu.”

„Ani nedýchej. Všimne si tě!”

„Nechci, aby mě umlátil k smrti... prostě se navzájem zabijme.”

„To je ono!”

| Velké dosažení! Sám jsi porazil Pána podlaží Kostlivého rytíře! Úžasné! |

| Dostal ses do levelu 31. Získal jsi právo vstoupit na 31. podlaží. |

| Získal jsi 5 bonusových bodů. |

| Získal jsi titul Zabiják Kostlivého rytíře. Všechny hodnoty permanentně +1. Tento účinek bude aktivovaný, i když titul aktivovaný nebude. |

| Dostal ses do Stříbrného řádu 6. Blahopřejeme. |

| Sám jsi porazil Kostlivého rytíře. Získal jsi zvláštní odměnu Horní pancířové brnění Kostlivého rytíře. |

| Získal jsi 50.000 zlatých. |

| Vyber si svou odměnu. |

| 1. Magická kniha jízdy. |

Rozhlédl jsem se kolem a v zorném poli jsem měl scenérii ztichlé divočiny. Všichni kostlivci zmizeli a všechno bylo v té měsícem ozářené divočině nehybné. Vydechl jsem si a zkontroloval jsem odměnu za sólový nájezd. Magická kniha jízdy?

| Naučil ses Jízdu. Dokážeš jet a bojovat na koních, slonech, Pegasech, autech, tancích atd. A všechny nevýhody jízdy zmizí. |

Byla to úžasná magie. Zahrnovala v sobě jízdu na zvířatech a dokonce i řízení tanku! Dávalo smysl, že se to spíš než za techniku považovalo za magii. Do mysli se mi obtiskly všechny znalosti a techniky ohledně jízdy. Pokud se na tom dalo jet, věděl jsem, jak to udělat. Bohužel to nezahrnovalo jízdu na Gundamovi. Jak jsem si uvědomil, že na světě nebyli žádní Gundamové, trochu mě to zklamalo.

„Odměny za sólové nájezdy jsou všechny zvláštní... Pojďme se teď vrátit.”

[Pane, kopí!]

„No jo.”

Po Peičině připomenutí jsem sebral Stříbrné kopí, co jsem vrhl. Pak jsem otevřel dveře, co velmi přirozeně stály na kraji divočiny. Obchod byl jenom pár kroků odtud. Lin, co byl uvnitř, na mě zamrkal, když mě viděl vyjít. Když jsem dveře zavřel, ústa se mu doširoka otevřela. Cigareta, co měl v puse, spadla na zem.

„T-ty...!”

„Zapomněl jsi, jak se jmenuju?”

„Ty, p-prošel jsi? Na první pokus?”

„Jo.”

„P-první. První...”

Skoro se zdálo, že se Linovi nedostávalo dechu, jak opakovaně otevíral a zavíral ústa. I jeho tlustý ještěří ocas se točil na místě.

„Kolik? Kolik lidí prošlo? Ne, muselo to být deset! Jak se ti za jeden den podařilo shromáždit plnou družinu? Obvykle trvá tak čtyři dny, než se sejde deset lidí...!”

„Ech? O čem to mluvíš?”

Vážně jsem přemýšlel, o čem to mluvil.

„Řekl jsi, abych kobku pokořil sám. Nevzpomínáš si?”

„Když jsem řekl pokořit kobku, samozřejmě jsem tím myslel obyčejná podlaží. Jak bys pokořil nájezd na bosse s... sám?”

„Jo.”

Lin pevně zavřel pusu. Já naklonil hlavu ke straně, rozdělil bonusové body a protáhl se, abych bosse znovu vyzval na souboj. Pak se mě Lin najednou zeptal: „Až do 25. podlaží! Dělal jsi sólo nájezdy?”

„Jo.”

„Haa... To znamená, že počet technik v tvých kapesních hodinkách je?”

„Pět.”

„...”

Lin vytáhl novou cigaretu a dal si ji do pusy.

„Ta ženská, dala mě k tobě naschvál...!”

„Loretta? Proč?”

„Pravděpodobně čekala, že se s tebou dám do křížku. A pak že se nepochybně vsadím a...”

Myslel jsem, že o tom moc přemýšlel a prostě se tomu zasmál. Naopak Lin se tvářil strašlivě. Dokonce ani nekouřil cigaretu, co měl v puse, jenom ji okusoval. Nakonec si zhluboka povzdechl.

„Už je to dlouho, co jsem utrpěl takový úder. Je moje vina, že jsi mě oklamal, ale... sám nejsi špatný, Pozemský hrdino.”

„Řekl jsem, abys mi tak neříkal.”

„Já už ani nevím. Prostě jdi tak daleko, jak jen chceš. Tenhle Lin na tebe bude dohlížet.”

„Jů, to bylo skoro úplně to samé, co řekla Loretta.”

„...Ach... vážně?”

Myslel jsem si, že tím to skončí, ale Linův výraz se ještě zhoršil. Ačkoli jsem vážně chtěl pořídit fotku Linovy pěkné tváře před a po, bohužel jsem neměl foťák. Přece jenom jsem neměl důvod v inventáři nosit fotoaparát.

Tak mě tak napadá, tenhle divočák, co mi zabíral 240 políček mého inventáře, nějak se s ním musím vypořádat. Kdybych ho vytáhl na Zemi, lidé by si toho okamžitě všimli, a na podlaží kobky by se nevešel...

Ach jo, pro teď si ho budu muset nechat.
-----------------------------------------------

~ V příští kapitole bude Shin samozřejmě drilovat Kostlivého rytíře, ale v druhé části se zase podíváme na Zemi a situace se zase posune... ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>