ICDS - kapitola 74

Kapitola 74 – Elementalista, co zapečetil. Elementalista, co zachrání (1)

„Ochranná róba proti chladu, Magický svitek návratu, Magický svitek plamenného očarování...”

„Ne, nepotřebuju Magický svitek návratu. Už mám techniku Návrat.”

Loretta začala zdánlivě odnikud vytahovat různé předměty. Když zaslechla, co jsem řekl, zase Magický svitek návratu uklidila. Ačkoli jsem ji sledoval na vlastní oči, nedokázal jsem říct, kam ten svitek založila.

Když jsem se podíval po předmětech, co vytáhla, kývla hlavou a pak jí znovu potřásla. Pak z hromady vytáhla knihu a malou truhličku.

„Řekl jsi, že máš kuši, že? Tohle je Střelba z kuše. Tento předmět se začíná prodávat od 30. podlaží a pokud se z této technické knížky naučíš Střelbu z kuše, bude snadnější své nepřátele sestřelit. Tohle je Nábojnice plamenných šipek. Šipky uvnitř získají ohnivý atribut a když do něčeho narazí, vybuchnou... Tohle je limitovaný předmět prodávaný od 47. podlaží a výše a jenom lidem, co dosáhli určitého dosažení, takže to před ostatními rozhodně drž v tajnosti. Nezapomeň, je to tajemství!”

Dopadlo to tak, že Kupón na bitvu s Pánem podlaží a Strašák člena družiny, co jsem kupoval, byly také předměty, co si mohli koupit jen lidi s určitým dosažením. Ačkoli já měl právo si je koupit, zdálo se, že jsem to trochu přehnal, když jsem Renovi dovolil, aby si to koupil. Ačkoli Ren to právo také získal, když se mu podařil sólový nájezd.

„Rozumím. Takže kolik bude stát Ochranná róba proti chladu a Magický svitek plamenného očarování?”

„Dobře, to je 600... Ne, 450 tisíc zlatých.”

Byla to obrovská sleva. Ačkoli jsem se po Lorettě podíval stylem „bude to v pořádku”, ona prostě natáhla ruku v žádosti o peníze. Loretta mi nakonec různými způsoby pomáhala.

„Tady, 450 tisíc zlatých.”

„Ano, děkuji za nákup, zákazníku.”

„Loretto, vážně to můžeš prodávat za takovou cenu?”

„Shine, tohle místo je moje oblast, kam se nedostanou žádné zvědavé oči. A navíc pokud ta skrytá oblast, co se zrovna otevřela, je ta, co si myslím, že je; je to vážně nebezpečné místo, do kterého bych ti chtěla zabránit jít. Pokud to bude jenom tohle, jsem si jistá, že i ta stařena... tím myslím Lord k tomu svolí.”

Ačkoli jsem se cítil trochu nervózně, rozhodl jsem se její pomoc přijmout. Peika byla v nebezpečí. Neměl jsem čas se flákat. Nejdřív jsem se naučil techniku Střelby z kuše.

| Naučil ses Střelbu z kuše. Dokážeš řádně používat kuši ke zranění nepřítele. Jak se level techniky zvýší, tvoje míření a míra kritického úderu se zvýší. |

„Shine, pokud to začne být obtížné, musíš najít svého elementála a použít Návrat. Pokud zemřeš, bylo by to to samé, jako kdyby ti vitalita klesla na nulu, ale elementála to neodvolá a naprosto zahyne.”

Loretta mě varovala, zatímco jsem si oblékal Ochrannou róbu proti chladu. Její zlaté oči, které na mě upírala, zdůrazňovaly vážnost jejích slov. Mohl jsem akorát kývnout hlavou.

„Dávej si pozor. Bláznivý elementál je nesmírně nebezpečný. Ačkoli jsem v té době nebyla přítomna, dokonce ani Elementalista z Elfí zahrady neměl důvěru toho elementála podrobit, aniž by ji zabil, a mohl ji akorát zapečetit na tom místě... Dokonce ani ty možná nebudeš dost silný, abys proti ní něco zmohl. Nezapomeň, pokud ti vitalita klesne na nulu, tvůj elementál zahyne.”

„Já vím. Ani já nechci o Peiku přijít. Tak já jdu.”

„V bezpečí se vrať spolu s elementálem... A.”

Nejdřív jsem do nábojnice, co jsem si zrovna koupil, nasypal kostěné šipky a pak ji uložil do inventáře. Dokud jsem měl v inventáři šipky, kuše se mi bude automaticky nabíjet.

Když jsem skončil s kontrolou svého vybavení a zvedl hlavu, Lorettu jsem měl skoro přímo před tváří. Když jsem viděl její děsivě dokonalou tvář tak zblízka, tělo mi samo od sebe ztuhlo. Z úst mi vyšel patetický zvuk.

„H-huuk?”

„N-nevykládej si to špatně, dobře? Nevykládej si to špatně.”

S tím mi položila ruku na levou tvář a přitiskla mi rty k druhé tváři.

| Získal jsi Požehnání královny elfů. Následujících 5 hodin získáš následující účinky: Jsi chráněný proti všem stavovým účinkům nízkého a středního řádu. Když upadneš do stavu polosmrti, dokážeš si udržet vědomí po dobu 5 minut. Štěstí +100. Všichni členové rasy vil tě budou vidět příznivě. |

„C... C-c-c-c-c-cože...”

„P-požehnání, je to požehnání. Dala jsem ti požehnání, aby ses v bezpečí vrátil! Tak si to nevylož špatně!”

Loretta měla jasně rudé tváře. Ale nemohla být rudější než já, kterého zrovna políbili. Cítil jsem, jak mi hoří tváře, a byl jsem naprosto ztuhlý, jako kdyby mi Lorettina stříbřitá vůně pohlcovala tělo. Zrovna když jsem si myslel, že se možná udusím, protože jsem nedokázal vydechnout, se mi to jen stěží podařilo.

„Psalo se tam Královna elfů... Byla jsi vdaná?”

„Druhá střela ničení!”

„Kahak!”

Zhroutil jsem se se spalující senzací v žaludku.

„Pořád jsem mladá dívka! Královna jenom značí mé postavení. Jak mi tohle můžeš říct, Shine?!”

„M-mohla jsi to prostě... říct...”

„...Shine? Shine... Shine?!”

Vitalita mi skoro klesla na nulu, než jsem mohl jít Peice vůbec na pomoc.

| Vstoupil jsi do Akční kobky. |

Jakmile jsem vstoupil do Akční kobky, převalil se přese mě obrovský chlad. Dokonce i s Ochrannou róbou proti chladu se zdálo, že mě ten mráz, co se dostal k mé kůži, roztrhá na kousky.

„Ku, je tu tak chladno... Tohle je sněhová pláň?”

Jak mohla být v teplé Elfí zahradě takhle chladná oblast? Vytáhl jsem své kopí a zalapal jsem po dechu, jak jsem pocítil, jak kovová násada mého kopí ochladla. Cítil jsem ten mráz dokonce i přes rukavici.

„Nejdřív bych měl použít Plamenné očarování.”

Když jsem přiblížil Plamenné očarování, co jsem si koupil od Loretty, k Černému zemnímu kopí, svitek okamžitě vzplanul a zároveň rozzářil moje kopí narudlou aurou. Cítil jsem, jak z něho sálalo teplo. S teplem sálajícím z kopí jsem se cítil mnohem lépe. Jak jsem si otíral tváře o násadu kopí, mohl jsem na chvilku zapomenout na chlad.

Ve svém zlepšeném stavu kvůli Plamennému očarování jsem v rukách pevně sevřel své kopí a rozhlédl se kolem. Kam jsem jen dohlédl, byl sníh, a stromy, co jsem tu a tam viděl, měly místo listů sněhové květiny. Ačkoli jsem měl o Peiku strach a chtěl jsem si pospíšit, věděl jsem, že když budu spěchat moc, akorát se to tím zhorší.

Zavřel jsem oči a soustředil se. Naštěstí se spojení mezi Peikou a mnou znovu vytvořilo, když jsem vstoupil do tohoto prostoru. Ale pořád jsem ji nemohl odvolat nebo povolat.

„Peiko, slyšíš mě?”

[Pane! Přišel jsi mě najít!]

Fuu. Zdálo se, že byla v pořádku. S úlevou jsem se zeptal: „Jaká je situace? Jsi v nebezpečí?”

[Je tu taková zima. Jsem v pořádku, ale ty děcka, s kterými jsem přišla, možná umrznou k smrti. Pane, pospěš si.]

„Nesetkala ses s žádnými jinými elementály?”

[Hm? Ne, ale našla jsem spoustu podivných netvorů. Dávej si pozor, pane!]

Podivní netvoři? Když jsem otevřel pusu, abych se jí zeptal na víc podrobností, ucítil jsem mráz až do morku kostí a překulil jsem se dopředu.

„Fuj! Argh, sníh!”

„Kuhung!”

Jak jsem si stěžoval, zatímco jsem plival sníh, co se mi dostal do úst, někdo nebo něco mi odpovědělo. Abych si zajistil bezpečí, nejdřív jsem se ještě jednou překulil dopředu a pak jsem vstal a otočil se. Tam na mě shlížel téměř 3 metry vysoký humanoidní netvor. Celé tělo měl pokryté bílou kožešinou, zatímco na čele mu vyrůstal malý roh.

„Kaooooo!”

„...Hm, jsi celkem velký.”

Nenuceně jsem mu složil kompliment a zesílil své sevření na kopí. Kdyby to bylo společenské stvoření, doufal jsem, že by se začalo stydět a pochválilo mi helmu nebo kopí. Bohužel ke mně máchlo svými drápy, co byly jedinou částí jeho těla, co nebyla bílá.

„Kuk!”

„Kuhuuung!”

„Kuhuuaaang!”

Ačkoli jsem něco takového čekal, byl tu ještě další! Jen co na mě ten, co ke mně stál čelem, zaútočil, ten druhý netvor se najednou vyloupl za mnou a mířil mi na záda. Bez trochy zaváhání jsem vyrazil proti tomu, kterému jsem čelil. Ačkoli bych normálně strávil trochu víc času oťukáváním, momentálně jsem čelil dvěma záhadným nepřátelům. Nejdřív jsem se musel postarat o jednoho!

„Ha!”

„Kuhak!”

Hrdinský úder, co jsem provedl s kurážným výkřikem, vykreslil trajektorii bílého světla a zabodl se netvorovi do krku. Kvůli Plamennému očarování mu v okamžiku, kdy mu kopí prošlo krkem, v plamenech shořelo celé tělo. Jelikož to byli netvoři žijící na zasněžených pláních, zdálo se, že újma ohněm na ně obzvláště zabírala.

Ten Hrdinný úder mi sebral zhruba 15% HP a MP, ale podařilo se mi jím toho netvora vyřídit. Pokud to bylo takhle, mohl jsem se zbývajícím netvorem bojovat bez použití Hrdinného úderu!

„Kuhuuuuung!”

„Huu... Hap!”

Zrovna teď jsem neměl Peiku, a ani jsem nemohl zavolat ostatní elementály. Zkrátka jsem nemohl použít své schopnosti Elementalisty. Musel jsem se spolehnout na své umění s kopím a techniky bojového umění. Ale čím byla situace nebezpečnější, tím jsem byl odvážnější. Pár pramenů vlasů nechráněných pod róbou mi zmrzlo. S tímhle jsem zjistil, že útoky netvora měly moc svého protivníka zmrazit.

Snížil jsem postoj a vyrazil k němu. Zdálo se, že byl vůči mému kopí ostražitý, neboť ustoupil vzad, ale byl příliš pomalý. Než našel slabinu v obraně, moje kopí mu už odseklo levou paži.

„Kaaaaaa!”

Odseklo mu to skoro třetinu paže a na sněhovou pláň kapala modrá krev, co okamžitě mrzla. Na okamžik jsem nevěřil vlastním očím. Nebylo to kvůli tomu, že byl sníh chladný. Bylo to kvůli nízké teplotě jeho krve, že mu zkrystalovala. Jinými slovy jsem si musel dávat pozor i na jeho krev.

„Co jsou ty věci zač...? Hap!”

Podle mě byla újma, ke které jsem mohl přijít kvůli chladu, mnohem nebezpečnější než přímé útoky. Obzvláště jeho levá paže, z které sršela modrá krev, to bylo to nejotravnější, s čím jsem se musel vypořádat. Musel jsem ji naprosto odseknout a použít plamennou energii ve svém kopí, abych ji sežehl. Takže to bylo přesně to, co jsem udělal.

„Kiaaaaaa!”

Kvůli kopí, kterým jsem bodl s hojným množstvím many, mu levá paže padla k zemi a potom zmizela v částicích. Vzal jsem kopí trochu blíž k hrotu a vyrazil jsem k netvoru, odrážel jsem třepotající se kapičky krve. A pak jsem do odseknuté části jeho levé paže uhodil kopím.

„Kiaaaak!”

„Chcípni!”

Slyšel jsem syčení, jak hlavice kopí spalovala jeho ránu. Měl jsem kvůli tomu... trochu hlad. Dokonce to pěkně vonělo.

„Huk, to nemůžu!”

„Kuooooooo!”

Jeho křik byl pro mě jako hudba na pozadí a já zvýšil své soustředění a podařilo se mi naprosto spálit jeho zranění. Využil jsem toho okamžiku, kdy se zapotácel kvůli ztrátě paže, a vystřelil jsem kopím kupředu. Jako kdyby to moje kopí nasálo, bodlo do netvorova krku a podařilo se mu uštědřit nějakou újmu, když mu proniklo tlustou kůží.

| Kritický úder! |

„Kiaaaak!”

„Hu, jsi skoro mrtvý!”

Po pěti minutách opatrného bodání do jeho krku se mi podařilo ho probodnout skrz na skrz. Netvor se s podivným řevem zhroutil.

| Získal jsi Yetiho krev. |

| Získal jsi 5.500 zlatých. |

„Huu... takže to je Yeti.”

Yeti. Ačkoli můj boj s nimi skončil, nebyl to dokonale čistý boj a ani mě neuspokojil.

Byl jsem v nejhorším možném stavu a i moji protivníci byli nejhorší. Celé yetiho tělo a krev byly zbraně a dokonce měli vysokou obranu. Ani nemluvě o tom, že kvůli sněhovým pláním a jeho drsným, studeným větrům pro mě bylo těžké vůbec otevřít oči a udržovat rovnováhu. Nohy se mi také bořily do sněhu. Jakmile ztratím pozornost, mohl bych dojít smrtelnému úderu. Tohle bylo pro bitvu vskutku to nejhorší prostředí.

Ale také to bylo to nejlepší místo pro vlastní růst. Když jsem trénoval s otcem, byl jsem v podobných situacích. Pocit dosažení byl tím vyšší, čím drsnější bylo prostředí, ve kterém jsme trénovali bojové umění.

Jo, budu tohle brát jako trénink. Jinak bych neměl vůli na tomto místě pokračovat.

„Dobrá... pojďme!”

Když jsem se takhle odhodlal, vykročil jsem kupředu, zatímco jsem ve svém objetí držel teplé Černé zemní kopí. Spojení mezi Peikou a mnou mi říkalo, kam jít.

Ale... bylo na tom něco divného.

„Co to je...? Kromě Peiky tu je další...”

Stejným směrem, jakým byla Peika, se zdálo, že na mě volá něco, co nebylo Peika.

Něco spojené se mnou hlubokým poutem, něco, co se mnou muselo být.

Vedený tím neznámým voláním jsem kráčel kupředu s malým podezřením ve svém nitru. Věděl jsem, že odpověď na toto mé podezření bude na konci této sněhové pláně.
-----------------------------------------------

~ Ehm, něco, co nebylo Peika. Poslední tři odstavce byly divné, já vím. Ale je to Shinova chyba, že mluví tak divně! Kdo pořádně četl Lorettiny repliky, už pravděpodobně ví, co to bude. ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>