KY - kapitola 42

Kapitola 42 – Objevení po obraně

Odkud se všichni vzali?

Loren na tu otázku nedokázal najít odpověď, ale mohl spekulovat.

Pravděpodobně byli v zázemí pod městem.

Někde, kam se lidé nepřiblíží.

Loren odhadoval, že se shlukovali ve stokách, co vedly pod městem.

Zombie a navrátilci měli menší odolnost vůči slunečnímu světlu, ale mít odolnost neznamenalo, že nemrtví měli sluneční světlo v oblibě.

O to víc to platilo, pokud to byli netvoři jako duchové nebo přízraci, co vůbec nedokázali žít za slunečního světla. Takže dávalo smysl, že byli na místě, kam se sluneční světlo nikdy nemohlo dostat.

Loren si pomyslel, že to místo byly možná stoky.

Bez ohledu na to, jak pečlivě by zkoumal okolní oblast, nepomyslel by na to, aby pátral ve stokách nebo kanalizaci.

Jednoduše řečeno tam bylo temno a smrad.

Ale nemrtví se o něco takového nestarali. Nemrtví byli lhostejní k takovým podnětům. Na rozdíl od toho, když byli naživu.

„Z tohohle mám špatný pocit.”

Sténání a úpění, co se ozývalo městem, začalo být hlasitější, jen co zapadlo slunce. A teď ho slyšeli odevšud.

Lorenovi a ostatním se podařilo kolem kliniky vztyčit bariéru ze sutin a rozdělat ohně, co osvětlovaly jejich okolí.

Kdyby jejich protivníky byli živí lidé, bylo by dobrým opatřením zhasit všechna světla a držet se nízko při zemi, ale taková strategie neměla na nemrtvé žádný účinek.

Přitahovala je přítomnost a teplo živých.

Světlo a teplo vycházející z ohňů je možná upoutá.

Ale i když tohle zvážili, pro Lorena bylo nejvyšší prioritou zajištění viditelnosti.

Protože vše kolem nich už bylo pod vládou temnoty, temnota bude vždycky stranit s mrtvými.

„Tohle se pěkně zkomplikovalo, ale jste připravení?”

Klaus se svým dlouhým mečem v ruce v tichosti kývl směrem k Lorenovi, co měl svůj velký meč na rameni.

Loren si pomyslel, že vypadal celkem nervózně, ale to nebylo nic překvapivého.

Neměl ponětí, kolik nemrtvých bylo ve městě, ale pravděpodobně to bylo mnohem víc než stovky nebo tisíce. A oni byli přímo uprostřed. Bylo působivé, že v takové situaci vůbec měl vůli bojovat.

„Pokud zemřeme, zranění na klinice také zemřou. Měj to na paměti.”

„Já vím. Nemusíš mi to připomínat.”

Jen co odpověděl, kolem paží a nohou se mu ovinulo bledé světlo.

To světlo se rozšířilo i na brnění a zbraň a nakonec v temnotě noci zářilo celé jeho tělo.

„Praktické. Závidím.”

„Vlastně ne,” vložila se do toho Lapis.

Na celou kliniku aplikovala rituál proti zlu a zařídila, že pro nemrtvé bylo tak nějak těžší se prolomit dovnitř.

Loren si pomyslel, že to mohla provést u všech dobrodruhů, co se této zakázky účastnili. Ale když se jí na to zeptal, řekla jenom to, že to bylo příliš práce.

„Klausova schopnost je vskutku velmi efektivní, ale nemrtví ho budou brát jako jasného a zářivého. Budou se na něj soustředit.”

Nemrtví útočili na živé kvůli své zášti a závisti, ale dalším důvodem bylo, že je přitahovala vitalita a mana.

Lapis vysvětlila, že se moc Klausova Nadání čerpala z jeho životní energie, takže to pro nemrtvé bylo velmi atraktivní.

„Jdeme na to. Všechny je pošlu zpět do podsvětí. Nedovolím, aby mým přátelům zkřivili vlásek na hlavě.”

„No, hádám, že ne všichni se stali nemrtvými, protože si to přáli.”

Jak to řekl, Loren vytáhl jeden ze stříbrných nožů, co předtím vyrobil, a najednou ho zvedl nad hlavu a vrhl.

Stříbrná čepel zavířila vzduchem a zaryla se hluboko do hrudi zombie. A ta spadla a přestala se pohybovat.

Když teď Loren věděl, že se kolem vskutku potulovali nemrtví, najednou ho něco napadlo, a tak se Lapis zeptal: „Jsem si celkem jistý, že vylézají ze stok, ale nevyloupnou se z nějaké toalety na klinice, že ne?”

„To by mělo být v pohodě. Všechny ty dveře jsem velmi pečlivě zabarikádovala.”

To nebyl ten nejčistější výrok, ale nemrtví nebrali ohled na čistotu. Byla tu možnost, že vylezou ze záchodu.

Zdálo se, že na to už Lapis pomyslela a zařídila, že se na toaletu nic nedostane, ani odtamtud nic nevyleze.

„Dokonce ani Broas a ostatní nemůžou použít toaletu, když se vzbudí, co...”

„Nějak to budou muset vydržet... Jelikož jsem zabednila dveře, takže se neotevřou.”

Pokud se někdo z lidí uvnitř probere a půjde na toaletu, aniž by znal situaci, byla tu možnost, že se všechno sesype zevnitř. A tak se Lapis té možnosti zbavila.

„Útok zezadu přece jenom není nikdy příjemný,” zamumlal Loren a vrhl další stříbrný nůž.

Tentokrát to probodlo duchy, co vypadali, že vytékají ze zdi. A se vřískáním zmizeli.

Duchové se nedali zabít obyčejnými zbraněmi, ale zbraní vyrobenou ze stříbra to šlo, protože se říkalo, že stříbro vymítalo zlo.

Jelikož neměli žádné hmotné tělo, nůž mohl proniknout několika duchy a zabít je všechny naráz. Ne jako u zombií, kdy musel na každou použít jeden nůž.

„Ach tuláci, vraťte se tam, kam patříte. Změnit nemrtvého.”

Když Lapis pozvedla symbol Boha znalostí a odříkala písmo, více duchů, co mělo užuž vylézt, beze zvuku vybledlo na bílou mlhu.

„Změnit nemrtvého” byla schopnost, co měli kněží, a od Božského umění se to lišilo. Ačkoli to spotřebovalo malé množství knězovy staminy a duševní energie, počet použití nebyl nijak omezený.

Efektivita se lišila na základě víry, co kněz měl, ale Lapis byla evidentně oddaný následovník, neboť to nepostihlo jenom duchy, ale i zombie se proměnily zpět na normální mrtvoly.

„Nejdou dovnitř, jak jsem si myslel, že půjdou,” zamumlal Loren, zatímco nožem zabil dvě další zombie.

Čekal, že na ně zaútočí lavina zombií. Přesně jako goblini tehdy v troskách Dávného království. Ale ačkoli jich bylo hodně, obkličovali kliniku a pomalu se blížili a dokonce viděl pár skupinek i na ulicích, situace nebyla tak vážná, jak si myslel.

„To není úplně pravda. Podívej se támhle.”

Loren se podíval na místo, kam Lapis ukazovala, a spatřil Klause.

A tam byly hordy nemrtvých a obkličovaly ho. Ale naštěstí každým máchnutím meče zabíjel mnoho zombií.

„Všechny se soustředí tam.”

„Asi je nápadný. Jdu mu trochu pomoct.”

Jak to řekl, vyletěl další stříbrný nůž a zabil dalších pár zombií, ale na jejich místo se postavilo víc a drtily těla pod svýma nohama.

„Kolik jsi jich vyrobil?”

„Zhruba třicet. Spíš než čas mi došel materiál.”

Nemělo smysl, aby mu nějaké zbyly.

Nebyly kvalitní a pokud by mu zbyly, mohlo by to vést k celkem komplikovaným situacím, a tak je Loren dál bez váhání vrhal. Byl rozhodnutý je všechny použít.

„Co—?! Počkat! Zrovna jsi mě škrábl?!”

„Ach, za to se omlouvám. Nejsou dobře vyvážené, takže mám mušku mimo.”

„Pokud mi hodláš pomoct, proč se nerozmáchneš tím svým mečem, místo abys vrhal tohle?”

„No, jsem jen obyčejný žoldnéř...”

Loren se zdráhavě postavil s černým velkým mečem u pasu. Pak vykročil vpřed a široce se rozmáchl po nemrtvých kolem Klause.

Když Klaus viděl tu sílu a rychlost, užuž chtěl něco říct, ale nebylo možné, aby zadržel tak těžký úder.

Samozřejmě nebylo možné, aby se Loren dopustil takové chyby, že by zasáhl Klause, a ten úder se střetl s částí prstence nemrtvých, co obklopovali Klause. Pár zombií vybuchlo v proudy krve a zredukovalo je to na kusy masa.

„Je ode mě příliš sobecké po tobě chtít, abys před útokem trochu přemýšlel?” řekl Klaus roztřeseným hlasem, jak se impulzivně obrátil k Lorenově úderu zády.

Lorenovi se tím úderem vskutku podařilo zabít mnoho zombií naráz, ale ta krev a maso, co poletovalo kolem, se samozřejmě rozstříklo uvnitř i vně okruhu zombií.

A v takovém případě by to stříklo i na Klause, co byl uprostřed. Takže i když se mu nedostalo nic do tváře, stejně byl od hlavy až k patě pokrytý krví a růžovými trhanci.

„Ach, promiň...”

„Ugh... smrdí to a lepí to...” stěžoval si Klaus, ale nepřestal se pohybovat.

Jelikož byl jeho meč pod vlivem Podpory jeho Nadání, ten dlouhý meč se nezlomil, ani neohnul, i když ho používal způsobem, při kterém by se normální meč zničil. A i jeho ostrost zůstala stejná.

Zombie, co se snažily zaútočit na kliniku, to všechny přitahovalo ke Klausovi jako můry k plamenům. Loren a Lapis se museli postarat jen o nemrtvé, co nemířili ke Klausovi. Což nebylo vůbec těžké.

„Když ho takhle znovu vidím bojovat, je celkem kompetentní.”

„No, lidé s Nadáním můžou být celkem schopní. V závislosti na tom, jak se využijí.”

„Přestaňte mě obdivovat a pomozte... Odstřel!”

Pokusil se si stěžovat, ale bez ohledu na to, kolik jich setnul, ta horda dál přicházela. A tak nemohl mluvit, i když chtěl.

Loren tam samozřejmě jen tak nestál a nesledoval to. Přesouval mrtvoly stranou, aby se nepletly do cesty, a svým velkým mečem zabíjel ty, co se potulovaly stranou.

„Na bojišti je vždycky pár lidí, co zakopne o mrtvoly nepřátel. Je důležité udržovat si nohy volné, víš?”

„Aha. To je dobrá informace.”

„Vy dva!”

Jak Loren přesouval mrtvoly na stranu a mluvil o znalostech z bojiště, Lapis přikyvovala a začala si dělat poznámky.

Klaus to nedokázal vystát, a tak zombie kolem sebe přesekl hrubou silou a užuž chtěl něco říct v té chvilce, co si zrovna získal.

Bylo to v té chvíli.

Spolu s hlasitou explozí zevnitř vybuchl jeden roh kliniky.

Jak Klaus ztuhl překvapením, o nemrtvé, co na něj útočili, se postarali Lapis svým „Změnit nemrtvého” a Loren svým velkým mečem. Ale Lapis už se pohledem soustředila na zbořený roh kliniky než na nemrtvé.

„C-co to bylo?!”

Klaus za nimi panikařil a Loren a Lapis měli oči upřené na siluetu, co byla s největší pravděpodobností zodpovědná za tu destrukci a co vyšla, zatímco nesla Shaynu v bezvědomí.
-----------------------------------------------

~ Loren má celkem sklony k předávání zkušeností... ovšem buldozerování mrtvol nemělo chybu. Chudák Klaus. Kdo nakonec Shaynu unesl a jestli tomu Loren a Lapis ještě zabrání, se dozvíme zase příště. ~


Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>