DM - kapitola 220

Kapitola 220 – Průzkum labyrintu

Tady Satou. Zdálo se, že labyrint z klasického mistrovského díla, ten, který vytvořil svůj vlastní herní žánr, lidem imponoval. Ačkoli na jiném světě to mělo silnější dojem spíš jako Americký sen než romance.



„Jéje, tentokrát to jsou schody, co...”

„Ariso, možná by bylo dobře, abys začala trénovat s činkami nebo běhat, aby sis zvýšila fyzickou sílu.”

„Uj~”

Zlehka jsem Arisu, co vypadala, že bude co nevidět brečet, strčil do zad a pokračoval jsem po schodech.

Hned za vchodem do labyrintu byly široké schody. Nebylo to normální nebo točité schodiště, ale stáčelo se. Pravděpodobně ho postavili tady na široké, stáčivé, mírně klesající cestě.

V pravidelných intervalech byly podél schodiště střílny ke střílení šípů dolů.

Pravděpodobně se to využívalo při invazích netvorů. Uprostřed každého schodiště byla barbeta, v níž byla artilerie zahalená látkou. U každé barbety stáli dva vojáci.

Zdálo se, že měli volno, neboť hráli deskovou hru, co se podobala shogi. Pravděpodobně to bylo lepší než pití alkoholu nebo podřimování. Ti vojáci nebyli lidé, ale zvířecí lidé jako vlčí lidé, co vypadali silně.

Jelikož jsem měl při sestupování po schodech čas, zkusil jsem použít Průzkum celé mapy, abych to trochu prozkoumal.

Širé. Dokonce i v porovnání s uschlým labyrintem ve vévodském hlavním městě to bylo neuvěřitelně širé.

Celý démonický labyrint ve městě Seryuu by se vešel jen do pouhých tří oblastí tohoto labyrintu.

Průzkum v sobě zahrnul jenom [Labyrint Selbira: horní vrstva], a přesto bylo pravděpodobné, že tu byly stovky oblastí. Stejně jako u démonického labyrintu a labyrintu ve vévodském hlavním městě měl tento labyrint nižší vrstvu, co se táhla do podzemí. Muselo tu být aspoň dvakrát víc oblastí.

V jedné oblasti bylo zhruba 100 chodeb a místností, co byly trojrozměrně propojené. Také tu byla oblast, co měla jenom jednu místnost. Nebo další, co obsahovala tisíc malých místností.

A navzdory takové rozlehlosti tu bylo 30 oblastí, v kterých byli průzkumníci. Většina z nich byla v první oblasti a v sedmi oblastech, co k ní přiléhaly. V podzemí bylo zhruba 2.000 průzkumníků, 500 vojáků, 300 nosičů zavazadel a 400 ztracených loupežníků. Kromě těchto lidí tu bylo také několik desítek dalších.

Arisa a Lulu se po cestě po schodech znavily, a tak jsem je já a Liza nesli. Lulu, co zabořila svou rozpačitou tvář do mých zad, byla lechtivá.

Když pominu Lulu, myslím, že bude lepší, když Arisa bude trénovat svou fyzickou sílu.

V první místnosti v první oblasti bylo mnoho lidí. Tato místnost byla jasná, neboť tu bylo osvětlení z věcí vyrůstajících na stěně, co se podobaly magickým nástrojům. Co se týkalo velikosti této místnosti, jestlipak by bylo snazší to pochopit, kdybych řekl, že to bylo velké asi jako tři standardní tělocvičny?

Všichni vojáci kromě těch na schodech byli v této místnosti. Zhruba 90% vojáků bylo ve snížené oblasti a trénovalo máchání mečem pod velením člověka, co vypadal jako nadřízený. Nebyli to jenom vojáci, neboť mezi nimi byli také magičtí vojáci jako Zena, ale v porovnání s městem Seryuu jich tu bylo pár.

Lidé z Rudého ledu měli nahlásit to přemnožení netvorů, a přesto byli tak ledabylí. Možná že něco takového pro ně bylo každodenním chlebem, co?

Vedle nich byli také majitelé stánků. Udivilo mě, že na takovém místě podnikali.

Většinou to byly stánky s jídlem, drtiči, opraváři vybavení nebo stánky s koloniálem. Ale bylo tu i pár zajímavých.

„Pane šlechtici támhle, chcete se dotknout někoho s Uložištěm, než vylevelujete? Jeden dotyk za stříbrňák, ale pokud budete mít štěstí, Uložiště možná spočine ve vašich otrocích nebo podřízených, víte?”

To se zdálo zajímavé, ale každý z nás se už dotkl Arisy, co měla Uložiště, takže to bylo zbytečné.

„Pane šlechtici, máte dost jídla a vody? Jeden měďák za porci. Co vy na to?”

„Pane šlechtici, máte mapu? Prodáváme mapu první oblasti za jeden stříbrňák.”

Takhle to propagovali, ale odmítl jsem to, protože jsem neměl zájem. Trochu mě zaujalo to jídlo na cestu, ale jelikož jsem nevěděl, z jakých surovin to bylo, oželel jsem to.

V této místnosti byly tři velké chodby, co měřily pět metrů na šířku.

Nebyly tu jenom velké chodby, byly tu i malé. Bylo jich víc než 10, ale žádná nevedla do další oblasti. Před dveřmi, co vedly do hlavní velké chodby, byli obrnění lidé z gildy průzkumníků.

Za dveřmi bylo točité schodiště, co vedlo do podzemí a pokračovalo mimo dosah průzkumu mapy. Příště tam pronikněme sami.

Kráčeli jsme k velkým dveřím, co vedly do [Oblasti 1-4], o které se předtím zmínil Jeje z Rudého ledu. Vojáci, co si před těmi dveřmi zřídili vojenský tábor, nás také varovali, abychom se nepřibližovali k oblasti 1-4, neboť se povídalo, že se tam přemnožili mravenci.

„V pořádku. Dneska se jenom porozhlédneme, vrátíme se, jen co si projdeme první oblast.”

„Ach, tak to je potom v pořádku.”

Tohle jsem řekl vojákovi, co nás varoval, a prošel jsem dveřmi, co Liza a ostatní otevřely.




Když jsme kráčeli velkou chodbou, zatímco jsme velké dveře nechali za sebou, Liza se ujistila o naší formaci.

„Pane, jaká bude formace?”

„Za pohybu bude Lulu uprostřed s Miou a Arisou po boku, přední stráž bude Nana a Tama, zadní stráž Liza a Pochi.”

S touto formací budeme v pořádku, i kdyby na nás zaútočili zepředu i zezadu.

Navíc by měly být schopné bojovat beze mě. A možná by bylo lepší, pokud se nebudu chovat přehnaně ochranitelsky a nechám je vyrůst.

„Mio, použij Bublinový hledač a prozkoumej to vpředu, dobře,” požádala Arisa.

„Hm,” odpověděla Mia krátce a aktivovala magii. Zdálo se, že ve sprigganově cvičišti vždycky nejdřív použily tuto magii na průzkum nepřátel.

Tato magie vytvářela zhruba 30 bublin, co se vznášely ve vzduchu. Byly křehké, neboť při pouhém dotyku praskly, ale dá se jimi vycítit věci kolem jako s chapadly. Dosah detekce byl jen zhruba 30 centimetrů od bubliny, ale bubliny se mohly dostat několik stovek metrů od uživatele.

Navíc pokud bublina nepraskla, vydržela zhruba 2 hodiny, takže při průzkumu labyrintu to bylo celkem užitečné.

Ale slabinou bylo, že se magie vyrušila, pokud uživatel použil jinou magii.

„Mám použít magii světla? Nemám techniku magie světla, ale něco málo zvládnu, víš?”

„Ne, nevadí, ani když tu je šero, takže není třeba.”

Na jedné straně chodby bylo osvětlení, co osvětlovalo oblast od země zhruba do výšky kolen. To byl pravděpodobně Znakový monument. Jak jsme se blížili, barva světla se měnila od bílé na modrou, přesně jak jsem slyšel.

Navíc Pochi a Tama dokázaly vycítit netvory a pasti, zatímco Miiny pátrací bubliny detekovaly věci, co se přibližovaly zpoza jejich dosahu. V pravidelných intervalech tu byly malé chodbičky plné pavučin a prachu a prohlubně a úkryty.

„Něco tu je~?”

„Mimo cestu slyším zvuky bitvy nodesu.”

„Hm, bitva.”

Pochi a Tama si všimly bitvy před námi a zdálo se, že o něco později Miiny bubliny zachytily 300 metrů před námi bitvu mezi šesti demigobliny a pěti průzkumníky.

Na stropě chodeb byly vzduchové díry, z kterých neustále přicházely tiché zvuky. V důsledku toho bylo těžké vycítit přítomnost na základě vzdálených zvuků. Vlastně se zdálo, že i Pochi a Tama si toho všimly později než obvykle.

Zdálo se, že průzkumníci a goblini byli v malé chodbě, co se větvila z velké chodby, kde jsme byli my. Nebyli odtud moc daleko.

Zdálo se, že si všimli, že se blížíme. Jeden z průzkumníků zavolal, aby nás varoval: „Tihle goblini jsou naši. Vy jděte támhle.”

„Rozumím.”

Nechtěl jsem je moc rozptylovat, a tak jsem odpověděl stručně.

Zdálo se, že to byla celkem pranice, neboť průzkumníci byli všichni zranění, i když čelili jen goblinům v levelu 1~2. Ti průzkumníci byli zhruba v levelu 3, takže to pravděpodobně byli nováčci. Jak jsem si myslel, všichni to byli válečníci.

Průzkumníci, co měli magické schopnosti, tvořili jen asi 5% celku, takže byli pravděpodobně vzácní.

V této první oblasti, kde jsme byli, byli jen stěží nějací netvoři. Možná to bylo tím, že tu bylo příliš mnoho průzkumníků.

Bylo tu pár chodeb, kde se pohybovali netvoři, ale zdálo se, že ty chodby nevedly na místa, kde byli průzkumníci, takže jsme na ně nikdy nenarazili. Když jsem to chvíli pozoroval, bitva začala ve vzdálené chodbě, co s tou chodbou s netvory byla propojená tunelem.

Aha, takže netvoři se objevovali tímto mechanismem.




„Nepřítel.”

„Hmyz, tři~?”

Jo, správně.

Z malých tunelů kolem stropu vyletěli netvoři podobní mouchám. Byli tři. Všichni byli v levelu 3.

„Ty hmyze! Tak prohlašuji.”

V reakci na Naninu provokaci se mouchy vrhly střemhlav dolů a zaútočily.

I když to byla první památeční bitva, skončilo to, než vůbec Arisa stáhla látku, co měla ovinutou kolem hůlky. Ukončilo to Pochino a Tamino házení kamenů a Lizin útok kopím.

„Uu~ nepřátelé jsou tak slabí~”

Utěšil jsem rozčilenou Arisu tím, že jsem jí rozcuchal vlasy. Pochválil jsem Pochi a Tamu, co kmitaly oháňkami, a Lizu, co vypadala, že to je samozřejmost, a přesto byla mírně vítězoslavná.

Po hodině jsme se přiblížili k velké křižovatce, co vedla k Oblasti 1-4. Když jsme po cestě sem prošli několik místnosti a křižovatek, nasbírali jsme devět magických jader. Jelikož člověk potřeboval pět magických jader, aby si zvýšil řád, když najdeme ještě jedno, bude to pro dva lidi.

Narazili jsme jenom na netvory podobné mouchám jako ti na začátku.

Také jsme narazili na normální krysy, hmyz a netopýry, co nebyli netvoři. Ale jelikož by nám nedali moc EXP, nechali jsme je na pokoji.

Na radaru se konečně ukazovalo hodně netvorů.

Naším směrem se blížilo zhruba 300 mravenčích netvorů a 12 lidí ze tří družin průzkumníků a nosičů zavazadel.
-----------------------------------------------


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>