ICDS - kapitola 80

Kapitola 80 – Pod dvěma měsíci (3)

Zrovna teď jsem měl na mysli jen jednu otázku: Jaká byla totožnost Pána 35. podlaží?

„Obrovské živé brnění?”

Jak jsem to řekl, byl jsem si na 100% jistý, že to to nebylo. Tak co? Duch rytíře? Beztak jsem si nemohl být jistý.

Nejlepším řešením bylo to zakusit na vlastní kůži. Ačkoli jsem byl v minulosti opatrnější, když jsem si poslední dobou uvědomil, jak jsem silný, začal jsem jednat kurážněji.

„Hm, sebeovládání, sebeovládání. Jinak toho budu později litovat.”

Přílišné sebevědomí bylo největším nepřítelem růstu! Byl jsem teprve na 35. podlaží kobky. Existovalo mnoho netvorů, lidí a jiných ras, co byli silnější než já.

Musel jsem zesílit. Chtěl jsem se stát nejsilnějším na světě. Kdybych byl spokojený se svou nynější silou a začal být arogantní, mohl jsem přestat snít o tom, že zesílím.

„Hm, dobře. Tak se z toho proberme a pojďme na to.”

Ačkoli jsem nemohl být arogantní, být schopen objektivně pochopit svou sílu bylo také důležité. Se svou statistikou posílenou elixíry a tituly a svými dvěma partnery elementály jsem si věřil, že jsem měl dostatečnou sílu, abych se sám vypořádal s Pánem 35. podlaží. Když jsem vydechl, otevřel jsem dveře před sebou.

„Bojuj se mnou!”

[Dobře.]

Ozval se hluboký hlas. Rozhlédl jsem se po místnosti. Nebyla to ani divočina, ani hřbitov. Byl jsem uvnitř mírně tmavé jeskyně. Na rozdíl od toho, co jsem čekal, nikde nebyla rozesetá ani živá brnění, ani létající zbraně. V jeskyni byl jenom jeden protivník.

Jel na černém koni a při každém jeho výdechu se objevoval modrý plyn. Jeho černý kůň měl tak velké tělo, že se zdálo, že by dokázal slupnout normálního koně, zatímco on sám měl dostatečně velkou postavu, aby se hodil k velikosti koně. O rameno si opíral velkou sekyru a v jedné ruce si nesl helmu.

Jeho černé ocelové brnění mělo na kloubech ostré ostny, takže to vypadalo nesmírně hrozivě. Ale důležitější bylo, že neměl hlavu. Tehdy jsem si uvědomil, že ta helma, co si nesl, byla jeho hlava.

Byl to bezhlavý nemrtvý rytíř, Dullahan.

[Jsi válečník. Ten postoj, ta aura. Nechybí ti nic, abys byl mým protivníkem.]

„Hooo...”

Držel jsem v ruce své Černé zemské kopí a namířil jím na něj. Jelikož Ruyue byla menší než jeho kůň, moje kopí bylo přirozeně pod úhlem, ale nebylo to tak moc, že by to byla v boji nevýhoda. Znovu jsem byl rád, že jsem stvrdil úmluvu s Ruyue.

„Jaká náhoda. Jsem šťastný, že jsem se poprvé od chvíle, co jsem přišel do kobky, setkal s řádným protivníkem.”

[Kukuku, nikdo by nebyl nespokojený s takovým válečníkem jako ty.]

Dullahan se také chopil své velké sekyry. Jen z jeho postoje jsem dokázal říct, že byl jiný než kdokoli, komu jsem zatím čelil. Ačkoli se zdálo, že se mu nedostávalo umění, nemohl jsem podcenit jeho sílu, co jsem z jeho velikosti a ducha cítil.

Co se týče Pánů podlaží, jednou jsem přemýšlel: kdyby člověk narozený s takovou fyzickou schopností tříbil své techniky, jak silný by byl? Dneska konečně dostanu svou odpověď. Samozřejmě jsem si věřil, že se moje fyzické schopnosti a techniky od té doby také hodně zlepšily.

[Naštěstí jsme na otevřeném prostranství. Užijme si tuhle bitvu, co srdce ráčí!]

„Správně, pojďme na to!”

Dullahan a já jsme proti sobě vyrazili. Jeho černý kůň byl rychlejší! Velká sekyra v Dullahanově ruce sekla dolů po mé hlavě jako blesk. Ale já sekyru ignoroval a bodl jsem kopím k jeho hlavě, kterou opatrně držel v ruce. Dullahan rychle změnil trajektorii své sekyry a vykryl můj útok. Dobře, takže se bránil, když jsem útočil na jeho hlavu.

[Jen po takové trošce nebuď arogantní!]

„Kdy jsem se choval arogantně?!”

Rychle jsem své kopí stáhl a zaútočil mu na zápěstí. S neuvěřitelnou rychlostí, co se nehodila k osobě s tak velkou postavou a zbraní, Dullahan stáhl svou sekyru a znovu se ubránil mému útoku. Ten odpor, co jsem cítil z jeho obrany, byl jako železná stěna. Uvědomil jsem si, že ho běžnými útoky nezraním.

[Slabý, slabý! Ukaž mi svou sílu!]

„Huuu... Hap!”

Nebyl to člověk, s kterým bych mohl bojovat a žertovat přitom. Soustředil jsem se na nepřítele přede mnou a na sekyru, co držel. Pokud bych to přijal přímo, bohužel se mi nedostávalo síly.

Vykryl jsem jeho útok, než jeho síla dosáhla vrcholu. Když jsem zrychlil načasování svého krytí, zničilo mu to postoj. Než si toho vůbec všiml, postoj se mu pomalu rozsypal a já mu uštědřil úder. Byla to technika, co jsem používal proti protivníkům, co mě dalece přesahovali v surové síle.

„Ha!”

[Kuk, ty...?!]

Když byla správná chvilka, vyslal jsem kupředu tři bodnutí za sebou, takže Dullahan couvl. V té chvíli se Ruyue zakousla do krku Dullahanově černému koni.

[Kuaaaang!]

[Hiiiing!]

I když byl ten černý kůň jízdní zvíře Pána podlaží, s materializovanou Ruyue se nemohl rovnat! Když vypustila svůj ledový dech, zatímco měla krk černého koně v zubech, černý kůň zaržál a poskočil. Dullahan už měl do určité míry poničenou rovnováhu, a tak ho divoké pohyby jeho černého koně rozhodily. Ale i tak sekyrou máchl Ruyue po krku. V té chvíli se mi zablýsklo v očích.

„Hrdinný úder!”

[Kuhuk!]

Jelikož se k němu můj útok dostal v dokonalé chvíli, Dullahan spadl ze svého černého koně. Když si černý kůň uvědomil, že jeho pán spadl, jeho pohyby byly ještě divočejší. Vrhl jsem kopí ovinuté hojným množstvím Duchovní aury do napůl zmrzlého krku černého koně. Manou jsem prodloužil dosah svého kopí.

[Kuhiiiing!]

Kuk, jak jsem si myslel, bylo nemožné jedinou ranou zabít milované zvíře Pána podlaží. Ačkoli se mu půlka krku rozletěla a zmizela v černém kouři, zdálo se, že byl černý kůň v pořádku, i když mi to přišlo jako smrtelné zranění.

Zatímco jsem Ruyue přiměl, aby se na chvilku stáhla, Dullahan, co spadl ze svého koně, také vstal a znovu nasedl. Zdálo se, že byl rozzuřený, neboť svou sekyrou máchl ke mně. Jeho velká sekyra sekla od shora dolů ve výhružném vzezření.

„Ruyue!”

[Auuuuuuuuu!]

Ruyue k té sekyře vypustila mrazivou energii, zatímco se rychle vrhla stranou. Moje roztomilá Ruyue byla víceúčelový vlk, co mohl jet dopředu, dozadu a do stran! Při Dullahanově normální rychlosti by Ruyue nebyla schopná se jeho útoku vyhnout, ale ledový dech, co předtím vydechla, utvořil na jeho sekyře námrazu a drasticky ji zpomalil.

[Elementál!]

„Všiml sis toho příliš pozdě! Bouře!”

Přiměl jsem Ruyue, aby k němu znovu vyrazila, a ze svého kopí jsem vystřelil drsnou spirálu many. Nemyslel jsem si, že by se kvůli jediné Bouři zapotácel. A tak jsem vystřelil 5 Bouří za sebou. Spíš než Dullahan se zapotácel jeho černý kůň a ustoupil vzad.

[Kuk, tak co tohle?!]

„Huk!”

V mžiku se stalo něco neuvěřitelně překvapivého. Dullahan odhodil svou sekyru! A neletěla ke mně jenom jeho sekyra. Dvojbřité ostří sekyry bylo prodchnuté černou aurou. Jen jsem se na to podíval, běhal mi mráz po zádech.

Ačkoli jsem se na Ruyue sklonil, sekyra měla dokonce zaměřovací funkci. Když Ruyue vytvořila svou živelnou magií ledovou stěnu, sekyra ji snadno roztříštila a pokračovala vpřed. Za sekyrou se řítil Dullahan a následoval ji! Zaskřípal jsem zuby a zahlížel jsem na sekyru. Musel jsem ji srazit na zem. Oba dva!

„Živelná bouře!”

[Dneska to je podruhé!]

[Jůů, zábava!]

[Je to pravda! Když následujete Korunního prince, můžete jet v lunaparku!]

Kolem kopí, co jsem držel nahoře, zuřil pětibarevný vír. Do trajektorie Živelné bouře, co jsem vykreslil, jsem zahrnul jak Dullahana, tak jeho sekyru a vystřelil jsem.

Sekyra se přímo střetla s Živelnou bouří, ale brzy přišla o svou černou auru a odrazila se. Dullahan, co šel za ní, čelil bouři tváří v tvář.

[Kuk!]

„Dobrá, je čas na protiútok!”

Honem jsem vytáhl Manový lektvar a strčil jsem si ho do pusy. Mým cílem mu bylo uštědřit úder, než znovu získá svou sekyru. Ruyue se s elánem odrazila od země. Ale než jsem ho mohl bodnout kopím do hlavy...

[Ty si troufáš!]

„Uk!”

V mžiku jsem se sklonil na Ruyueině hřbetě při tom pocitu nervozity, co jsem cítil. Jako kdyby chtěla dokázat, že moje rozhodnutí bylo správné, Dullahanova sekyra se svištěním, co mrazilo až do morku kostí, proletěla místem, kde byla moje hlava. Myslel jsem si, že ztratila svou energii, ale Dullahan ji celou dobu kontroloval!

Ačkoli jsem se pak zvedl a bodl svým kopím, Dullahan ten útok snadno vykryl svou sekyrou. Ale Ruyue znovu kousla jeho černého koně. Zatímco její pán nemohl odvádět svou práci, elementál sbíral body zásluh.

[Hiiiiiiing!]

[Ty koni! Vydrž tu bolest!]

„Ku, zařídím to tak, že nebude muset!”

Roztáhnout kopí!

| Kritický úder! |

Mé kopí v mžiku odseklo hlavu černého koně. Bude dál běžet bez hlavy jako Dullahan? Ačkoli jsem ztuhl a zesílil jsem svůj úchop, naštěstí se nestalo to, čeho jsem se bál. Když černý kůň přišel o hlavu, beze zvuku se rozplynul v černém dýmu a Dullahan spadl na zem.

„Peiko!”

[Hřmící kopí!]

Když jsem zakřičel, zatímco jsem bodal kopím dopředu, Peika ve vzduchu vytvořila kopí z blesku a střelila jej Dullahanovi do hlavy. Dullahan paralyzovaný Peičiným kopím blesku nemohl vstát. Ruyue pak volně stoupla na jeho tělo.

[Auuuuuu!]

„Dobrá práce, Ruyue!”

Ani já jsem neseděl jen tak. Bodl jsem kopím do náramku na jeho zápěstí, co mu chránil hlavu. Po chvilce náramek explodoval a ukázala se jeho hnijící, holá paže.

„Hrdinný úder!”

| Kritický úder! |

[Kuaaaaak!]

Manu jsem teď měl nebezpečně nízko! Neuplynula ani půlka doby prodlevy od posledního lektvaru, co jsem vypil, ale mana mi klesla pod 30%. V důsledku čehož jsem se cítil mírnou závrať. Ale protože Hrdinný úder uspěl, jeho levá paže, kterou si chránil hlavu, se naprosto zlomila. Zároveň s tím mu hlava spadla a kutálela se mu od těla. Myslel jsem si, že jsem si tímto zajistil vítězství.

Co následovalo okamžitě poté, změnilo můj názor.

[Kuaaaaaaang!]

„Kuk!”

Po tom jeho řevu, při kterém mě brnělo v uších, jsem okamžitě znovu padl na Ruyuein hřbet. Na to místo, na kterém jsem stál, dopadla sekyra a po ní zůstala v zemi trhlina. Aniž by Dullahan vůbec pomyslel na to, že by šel pro svou hlavu, potácivě vstal.

Nechápal jsem proč. Myslel jsem si, že když bude mít hlavu od těla, že to bude mít negativní efekt, ale zdálo se, že ta aura, co z něj sálala, začínala být silnější.

Jednou rukou držel sekyru, zvedl ji do výšky. Protože jsem se cítil nervózně, okamžitě jsem Ruyue rozkázal: „Zruš materializaci!”

Jakmile se Ruyue dematerializovala, vypálil jsem na jeho pravou paži Hrdinný úder. Překvapivé bylo, že byl ve stavu super-brnění! I když ho zasáhlo kopí, co v sobě neslo veškerou mou manu, ani nemrkl a udeřil svou sekyrou do země.

Znovu jsem instinktivně zakřičel: „Dračí kůže!”

Hned poté se země zachvěla a ke mně se řítil nespočet úlomků kamení!
-----------------------------------------------

~ Že by konečně nějaký zádrhel? V příští kapitole se dozvíme, jestli Shin zemřel nebo ne, a hned se vydáme na ten univerzitní výlet! ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>