KY - kapitola 46

Kapitola 46 – Začátek bitvy

Shaynino tělo se vzneslo nad oltář, lem šatů jí povíval.

Její zářivé zlaté vlasy, co byly ještě před chvilkou plné mládí, pozbyly svůj lesk a teď vypadaly chladně a bez života.

Své napůl otevřené oči měla prázdné a rozostřené a z jejích malých, chabě otevřených úst znělo nepříjemné sténání, kvůli kterému by si člověk chtěl zacpat uši.

Z její bledé, churavě vyhlížející pokožky dál unikala bílá mlha a ta plynula kolem Shaynina těla na oltář a pak na zem.

Ten předmět na její hrudi, z kterého předtím sálalo oslepující světlo, teď vydával mdlou, mlhavou záři, kvůli níž měl Loren na kůži pocit šumění.

„Aa... Tohle, tohle je dílo mého pána... nepochybně, skutečný král nemrtvých...”

Shutel se chvěl hlas, s největší pravděpodobností to bylo od radosti.

Jelikož už byla nemrtvá, nemohla z Shayny cítit to, co Loren, co stále žil.

„Tohle je to nejhorší. Ano, rozhodně to nejhorší.”

Jak Lapis o krok ustoupila, jako kdyby ji Shaynina přítomnost tlačila zpět, a skřípala zuby, Shutel vítězoslavně prohlásila hlasem, co se třásl radostí: „Tohle je konec! Nastal čas, kdy se všechno skloní před veledílem mého pána!”

„Zníš, jako kdyby měl jediný <<Král Neživota>> ukončit svět... No, kdyby se něco takového vyrobilo ve velkém, možná by k tomu došlo, ale v tvém přemýšlení je jedna chyba.”

Shayna, co teď byla Králem Neživota, nevypadala, jako že se nějak brzy pohne.

Lapis zvedla prst a ukázala jím na Shutel. Přitom stála pár kroků za Lorenem, co měl svůj velký meč zdvižený a čelil Shayně navzdory tomu, že na něj útočil děs, kvůli kterému mu běhal mráz po zádech.

„Chybu? Co to vůbec...?”

„Tohle!” zvedla Lapis hlas, sklonila prst a přerušila tak Shutel.

Jak Shutel bezděky zmlkla po Lapisině hlasitém výkřiku, Lapis využila té příležitosti a vypíchla jí jednu skutečnost: „Ta existence, co se tady objevila, je rozhodně <<Král Neživota>>. Ale co se týče tohoto <<Krále Neživota>>, je to bytost, co by se dala nějak ovládat?”

„Cože?”

Shutel odpověděla zmateně a jak se na ni Lapis dívala, začala si být jednou věcí jistá.

Ale byla to pro ně zbytečná informace. Ovšem zároveň to pro Shutel byl velmi kritický problém.

„Prosím, neříkej mi, že jsi <<Krále Neživota>> povolala v nekontrolovatelném stavu.”

„T-to... ale <<Král Neživota>> by měl mít spadeno jen na živé bytosti jako vy! Já už jsem nemrtvá, takže...”

„Ach, ok. Dobře. Jsi hlupačka s mrtvým mozkem!”

Po Lapisině urážce z Shuteliny tváře vyprchal veškerý výraz, dokonce se zapomněla i naštvat.

Lapis pak pokračovala ještě hlasitějším hlasem a ukázala na Shaynu: „To támhle je <<Král Neživota>>! Je to nemrtvý nejvyššího řádu, co všechno na tomto světě stáhne k smrti a vládne tomu jako král! Není možné, aby nemrtvému se svobodnou vůli jako ty bylo umožněno existovat!”

„Co-aaa?!”

Shutel v hrůze ustoupila o dva, tři kroky dozadu od Krále Neživota, co se vznášel vedle ní, a podívala se nahoru na Shaynu.

Náhodou se pohledem střetla s prázdnýma očima Shayny.

„Eeek?!” vykřikla Shutel tiše.

Byla nemrtvá, takže by neměla cítit žádný strach, ale tělo měla napjaté v jednoznačném strachu. A zatímco byla ztuhlá na místě, Shayna k ní pomalu zvedla ruku.

„Zastav! Já jsem...”

Neměla šanci větu dokončit.

Jakmile se Shaynina pozornost přesunula na Shutel, z Shuteliných nohou vytrysklo něco jako bílé plameny a ty pak zachvátily celé její tělo.

Když ty plameny zmizely, Shutel se tvářila prázdně, její tvář byla naprosto prostá vůle.

Klaněla se, jako kdyby byla poddaná, co se klaněla před autoritou krále. A z jejích úst vyšlo zavrčení, co vůbec neznělo jako slova. Žlutá mlha kolem jejího těla zmizela a přestala z ní i vycházet.

„Neuvěřitelné. Vysála moc wighta a proměnila ho na obyčejnou zombii.”

„Co s touhle věcí vůbec zmůžeme... počkat, znamená to, že musím Shaynu zabít?”

Loren chápal, že jeho protivníkem byl nemrtvý nejvyššího řádu <<Král Neživota>>.

Ale pořád vypadal jako Shayna a když se sám sebe zeptal, jestli by proti tomu dokázal pozvednout meč, nevěděl, co na to říct.

„Kdybys to dokázal setnout, byla bych ráda, kdybys to udělal, ale naším protivníkem je <<Král Neživota>>, víš? Má několikero vrstev magické a fyzické obrany a kolem těla pole neustálého drénu energie. Pokud se ti ho podaří zabít... uch, počkat, ehmm?”

Lapis přestala mluvit a začala přemýšlet. Ale než s tím mohla skončit, zombie, co bývala Shutel, je vycítila a přelezla oltář, aby se k nim dostala.

V situaci, kdy za nimi přišel nepřítel a snažil se jich chopit, Loren máchl svým velkým mečem a přesekl ho vejpůl, šikmo od ramene.

„Kruci! Podívala se tímhle směrem!”

Jeho počínání upoutalo Shayninu pozornost a její prázdný pohled nyní čelil Lorenovi. A ona zvedla dlaň, jako to před chvílí udělala s Shutel.

Loren odhadoval, že pokud by jej ty bílé plameny zasáhly, také by se proměnil na zombii, a tak se rychle vrhl stranou, aby se vyhnul tomu, co se blížilo.

Zároveň s tím se Lapis vrhla na opačnou stranu než Loren, aby rozhodila Shaynino míření.

„<<Plamen kletby>>.”

Ze země, kde před jedním úderem srdce Loren stál, vytryskly bílé plameny.

Když Shayna, co byla stále nad oltářem, viděla, že ty plameny zmizely, aniž by Lorena zasáhly, pomalu se otočila a začala Lorena pronásledovat pohledem.

Loren chápal, že jakmile by zastavil, okamžitě by po něm znovu vyslala plameny, a tak pokračoval v běhu. Uskakoval zleva doprava, snažil se neběžet přímo. Zdálo se, že Shayna zjistila, co k tomu Lorena vedlo, neboť pohnula rty, aby vyslovila jiné slovo.

„<<Rojnice>>.”

Zlehka máchla rukou a z ní vytryskly plameny, rozletěly se k Lorenovi ve tvaru vějíře.

Loren se tomu vyhnul tak, že spěšně uskočil dozadu, ale tímhle počinem se od Shayny zase vzdálil, přišel tak o veškerý pokrok, jak se k ní pomalu přibližoval.

„Nemůžu se dostat blíž! Jestli ji dokážu setnout nebo ne, teď není problém!”

„Copak ti nezbyly žádné nože?!”

„Všechny jsem je použil na zombie!”

„Nuuu... Ty ztracený, vrať se, kam patříš. <<Přeměnit Nemrtvého>>.”

Lapis zabručela a pak použila kouzlo vymýcení. Shaynino tělo chvíli zářilo, ale ta záře okamžitě zmizela. A nevypadalo to, že by vůbec utrpěla nějakou újmu. Ani se nesnažila čelit Lapis, místo toho se soustředila na Lorena, co kličkoval k ní.

„Samozřejmě že tomu odolala... Ani ji to nepolechtalo.”

„Možná nemáš dost víry?!”

„Pokud existuje kněz, co dokáže vymýtit <<Krále Neživota>>, hned ho sem přiveď!”

Jakmile Lapis zakřičela, skočila vpřed a na místě, kde předtím stála, vytryskly bílé plameny.

Shayna se na Lapis nedívala, ale věděla, že tam byla.

Snažila se na Lapis zaútočit, když poleví v pozornosti, a tak se pokusila o fintu. Dívala se na Lorena, zatímco zaútočila na Lapis, ale ani Lapis nebyla obyčejnou bytostí.

„Kameny rudi, udeřte nepřítele <<Ohnivá střela>>.”

To kouzlo, co Lapis použila při uhýbání, vystřelilo z jejích prstů čtyři střely vytvořené z ohně. A všechny zasáhly Shaynu do tváře.

Byl to útok, co by člověka vážně zranil, ale když se plameny rozptýlily, Lapis viděla, že to na Shaynině tváři nezanechalo ani spáleninu. A zavrčela: „Kouzla základního řádu asi nezanechají ani škrábnutí.”

Jak si Lapis mumlala pro sebe, Shayna odhlédla od Lorena a otočila se na ni. Konečně uznala, že byla překážkou.

Jak Shayna pomalu zvedla dlaň k Lapis, Lapis stála stále na místě a dívala se přímo na ni s potutelným úsměvem.

„Jsi si jistá? Že je v pořádku od něj odvrátit zrak?”

Jakmile se její pozornost od něj odvrátila.

Nebylo možné, aby Loren promarnil takovou příležitost.

Shayna byla také uprostřed vytváření útoku na Lapis, takže se hnal přímo k ní. Věděl, že tohle byla jeho jediná šance, jak se k ní přiblížit.

„Za tohle mě můžeš nenávidět!”

Loren spustil svůj velký meč z pozice nad hlavou přímo na Shaynino čelo, ale čepel ji nedokázala zachytit.

To proto, že Shayna vycítila Lorenův útok a seskočila z oltáře na zem, zatímco na Lapis vrhala <<Plamen kletby>>. Lorenův útok zachytil lem jejích šatů a dopadl na oltář a zničil ho.

„Lapis!”

Loren pokračoval úderem ze zdola nahoru, ale Shayna se tomu zase vyhnula.

Ale Loren byl odhodlaný se jí držet a šel na další úder, ale viděl, že Lapis zahalily bílé plameny, a tak překvapeně zakřičel.

„Jsem v pořádku! Jeden zásah mi nic neudělá.”

Když plameny odumřely, Lapis sice ztěžka oddechovala, ale neproměnila se na nemrtvou.

Byl to útok, kterému podlehl dokonce i wight. Ale pokud ho byla schopná ustát, neznamenalo to, že byla odolnější než wight? Ta myšlenka mu na chvilku vytanula na mysli, ale jeho tělo se stále pohybovalo, aby se udržel v dosahu a mohl na Shaynu útočit. Svým velkým mečem vysílal úder za úderem.

„Lorene, dávej pozor! To, co používá, není magie, takže není třeba, aby zaříkávala! Útoky přijdou náhle!”

„Není nemožné si na to dávat pozor?”

Momentálně Shayna před útokem zvedala dlaň, ale podle Lapis to nebyla nezbytná akce. Takže pokud by to přestala dělat, Loren neměl jak vědět, kdy přijde útok.

Místo toho Loren hořce rozmýšlel.

Bylo těžké věřit, že Shayna měla zkušenosti s bojem, ale udivilo ho, že se vyhnula všem jeho úderům.

Odhadoval, že jelikož byla <<Král Neživota>>, její fyzické schopnosti budou značné. Ale kvůli tomu, jak se vyhnula každému útoku, zatímco se vznášela, měl pocit, jako kdyby bojoval proti dýmu nebo tetelení horka. A ačkoli ji udržoval při zemi, cítil, jak mu v nitru vzrůstala panika.

„Lorene! Miř sem!” dolehl mu k uším Lapisin hlas.

Zatímco pokračoval v útocích, otočil se na Lapis a viděl, že si ukazovala na hruď.

„To místo, kde to září! Normální <<Král Neživota>> nic takového nemá! Nejsem si jistá, co se stane, ale stojí to za pokus!”

Bylo to to místo, kde býval <<Drahokam pokořující smrt>>.

Z Shayniny hrudi vycházelo světlo, ačkoli bylo jenom matné. A Loren přemýšlel, jestli by měl udělat, jak Lapis řekla. Ale když Král Neživota zaslechl, co Lapis řekla, bezděky si zakryla hruď rukou. Když to Loren viděl, rozhodl se to udělat.

„Ty už si dřív viděla normálního <<Krále Neživota>>...? No, zdá se, že má Lapis pravdu a stojí to za pokus.”

Král Neživota samozřejmě nijak nezareagoval.

Místo toho si stále zakrýval tu zářící část rukou, otočil na Lorena svůj prázdný pohled a vydal ze sebe ostrý skřek.

Bylo to dost hlasité na to, že si Loren chtěl zakrýt uši. Ale kdyby si je zakryl, znamenalo by to, že by musel přestat útočit, a dal by tím tak Králi Neživota chvilku na zotavenou.

Loren usoudil, že by to měl vydržet a dál útočil. Ale pak ve svých pažích a nohách cítil zvláštní pocit, byly těžké a liknavé, zpomalovalo to jeho a i jeho útoky.

„Lorene! <<Král Neživota>> zesílil svůj drén energie! Pokud si nepospíšíme, překoná to ochranu, co jsem ti dala!”

„Takže nám dochází čas...”

Musel zasáhnout hruď nepřítele, kterému do teď nedokázal zasadit jediný úder, a tak Loren neměl čas zvažovat své možnosti.

Rozhodl se, že ho nezajímalo, jestli později vytuhne. A v koutku své mysli slyšel cvaknutí, jako kdyby něco zapadlo na své místo.
-----------------------------------------------

~ A Lorenova SUPERsíla na scénu! Teď už je jasné, že druhá knížka skončí úplně stejně jako první! Akorát dluh bude zase větší... ~


Hlavní stránka novely

<Předchozí>...<Následující>