překlady od Tadomi: KY

Kapitola 49 – Zkazky o zkáze

Kolovala zkazka, že bylo zničeno město.

'To pravděpodobně mluví o Hanze, co?'

Jak poukázala okřídlená dívka, co se mu vznášela na okraji zorného pole, Loren seděl sám v baru v Gildě dobrodruhů a zíral na hrnek levného alkoholu, co měl v ruce.

Zničená vesnice nebylo nic neobvyklého, ale pád celého města musel způsobit povyk.

Na rozdíl od vesnic, co vznikaly a zanikaly neustále, město tu bylo dlouho a bylo pokročilejší a také mělo svou pověst. Pokud bylo zničeno něco takového, bylo mnoho obětí a škod na majetku.

Kromě toho když přišlo na město Hanza, Loren nebyl úplně bez přičinění. A během jeho poslední zakázky ho zničil jistý někdo.

Neohlásili to veřejně a sousední národy to prošetřovaly, ale město Hanza a vesnice kolem byly naprosto zničené. Zničilo to městský stát, ačkoli byl malý, a ostatní městské státy v oblasti upřeně zíraly na zbývající zem.

Všechny to viděly jako příležitost, jak si rozšířit území, ale Hanza sdílela hranice s několika národy. Lidé v gildě sázeli, kdo se pokusí zem ovládnout jako první.

Kdyby to samozřejmě provedli chabě, dostalo by se jim nálepky agresivního národa. A prozatím žádný z těch národů nebyl příliš žhavý okamžitě získat zemi, kde všichni obyvatelé z neznámého důvodu zmizeli. Ten závod v prošetřování a kontrole prázdné země se rozvinul tak daleko, že se začala prolévat krev, ale toho si Loren nebyl vědom.

'Alkohol chutná celkem divně. Tohle je poprvé, co jsem nějaký ochutnala.'

Ta dívka, co se zvědavě dívala do hrnku v Lorenově ruce, byla dcera prezidenta Hanzy, kterou měl Loren dopravit zpět do města.

Ať už ten národ zničil kdokoli, také během zakázky, kterou Loren přijal, proměnil tu dívku jménem Shayna na nemrtvého nejvyššího řádu <<Krále Neživota>>. A Loren ho porazil.

Samozřejmě nezáleželo na tom, jak zkušený žoldnéř Loren byl, nebylo možné, aby toho <<Krále Neživota>> porazil sám a byly různé důvody, proč toho byl schopen. Ale tato dívka, co Loren porazil, každopádně odsekla svého ducha od svého těla a unikla smrti tím, že posedla Lorenovo tělo. A tak to dělala až do teď.

„Cítíš tu chuť?”

Když to Loren bezděky zamumlal nahlas, Shayna si přiložila prst ke rtům.

Loren byl jediný, kdo tu dívku viděl.

Zprvu si Loren myslel, že byla duch, co se vznášel kolem, ale když se jí na to zeptal, řekla, že byla akorát informace, co se odrážela v jeho očích. A nebylo to tak, že by její duch byl přímo před ním.

Když se jí zeptal proč, řekla, že kdyby svého ducha nechala vyjít ven, viděli by ji lidé, co mohli vidět duchy, a odhalilo by to její existenci.

Shaynin duch momentálně existoval v Lorenově duchu a když se na to takový člověk podíval zvenčí, možná mohl cítit něco divného, ale Lorenův duch sloužil jako plášť a bylo kvůli němu těžké najít jejího ducha.

Loren měl pár stížností ohledně toho, jak využívala jeho tělo, ale nezdálo se, že by se s ním dělo něco divného. A nebylo možné, aby Shayně řekl, aby odešla. Protože kdyby odešla, naprosto by zemřela. A tak se rozhodl o tom nepřemýšlet.

'Naše smysly jsou propojené, takže do určité míry cítím, co cítíš ty.'

Po její odpovědi si Loren nemohl pomoct a pomyslel si, že z toho vyvstane problém nebo dva.

Měl pocit, že by bylo v pořádku, kdyby to mohl prodiskutovat se svým partnerem, co zdánlivě všechno věděl. Ale ačkoli jeho partner byla žena, co předstírala být kněžkou, kdyby se jí pokusil říct, že sdílel tělo s nemrtvým, věděl, že by mu to dozajista nepřineslo nic dobrého.

„Normální kněžka by se to pokusila vymýtit... ale nemůžu si pomoct a myslím si, že by se ke mně chovala jako k pokusnému králíkovi...”

Loren věděl, že by neudělala nic, co by ho mohlo zabít, neboť vlastně byli partneři. Ale také to znamenalo, že dokud nezemře, mohla si s ním dělat, co chtěla.

Loren usoudil, že dokud s ním nebude nic špatně, bude o tom mlčet. Ale když pomyslel na to, že v něm byl duch mladé dívky, přelil se přes něj nevysvětlitelný pocit. Mírná hrůznost, nepříjemný pocit.

'Není třeba se trápit. Obvykle mám své sdílení smyslů vypnuto a jdu spát brzy a vstávám pozdě.'

Loren si nebyl jistý, jak vyjádřit její momentální stav. Ale myslel si, že bylo celkem divné, že existence, co se stala nemrtvým, řekla, že chodila brzy spát.

'Taky jsem šťastná, že se mnou mluvíš... ale myslím, že bude lepší, když nebudeš mluvit nahlas. Lidé by se na tebe dívali divně.'

Když se o tom teď zmínila, Loren se mírně rozhlédl kolem. Ačkoli toho dne bylo v gildě celkem dost lidí, nenašel nikoho, kdo se na něj díval nebo kdo si ho všímal.

Tohle nevěděl, ale když byl předtím u baru, někteří dobrodruhové o něm říkali, že je darmošlap.

Tehdy Loren jednoho z nich celkem ošklivě zmlátil a Lapis, ke které se chovali jako k jeho peněžence, celkem ošklivě zranila druhého.

Ten incident se díky číšnicím v baru celkem dost rozšířil, takže si s ním nikdo nechtěl začínat. Tedy pokud to zrovna nebyl někdo, kdo o tom neslyšel.

A samozřejmě pokud spatřili, jak velký byl velký meč, co měl vedle sebe, a pokud měli aspoň trochu rozumu, uvědomili by si, jakou sílu a jaké schopnosti musel Loren mít, aby byl schopen to použít. Ale vždycky existovaly výjimky.

„He? Lorene? Zase začínáš ráno s pitím?”

Ten člověk, co na Lorena zavolal, byla dívka oděná v kněžském oděvu. Své černé vlasy měla svázané v ohonu, co se jí houpal za hlavou.

Za tou dívkou by se otočilo osm nebo devět lidí z deseti, kdyby prošla kolem. A zrovna teď lehkým krokem přišla k Lorenově stolu, oči jí zářily zvědavostí prakticky kvůli všemu. A aniž by požádala o svolení, přirozeně se posadila na místo naproti němu.

„Pít bez něčeho k zakousnutí není dobré, víš? Ach, promiňte, můžu dostat hrnek toho, co má on?”

Ta dívka zastavila číšnici a začala si objednávat, jen co dosedla. To byla Lapis, co už nějakou dobu pracovala s Lorenem.

Byla to kněžka Boha znalostí a také to byl člověk, co mu půjčil na dluh. Ale ve skutečnosti to byla příslušnice démonické rasy, co byla černá ovce světa. A momentálně žila daleko od země démonické rasy.

„Je v pořádku, že kněžka hned po ránu pije?”

„Nikde v zásadách Boha znalostí se nepíše, že nemůžeš pít,” řekla s vyrovnanou tváří, jak si vzala sklenici, co jí číšnice donesla.

Loren si pozvedl sklenici ke rtům a pomyslel si, že si mohla objednat něco lepšího, jelikož peníze měla. A Lapis se chopila sklenice, co jí donesli, oběma rukama a tázavě se ho zeptala: „Jen tak mimochodem, Lorene, zaplatil jsi za to?”

„Zaplatil jsem, než mi to přinesli. Přece jenom jsem minule dostal zaplaceno za riziko.”

Ta poslední zakázka byla incident, kde byla Hanza zničena a Shayna se stala nemrtvou.

Co se té zakázky týče, Shayna byla považována za mrtvou a město bylo zničené, takže to do úspěchu mělo daleko. A tak se to považovalo za selhání. A protože Loren bojoval s <<Králem Neživota>>, zeslábl a museli ho hospitalizovat.

Po zakázce zůstal v mínusu, ale stejně dostal odměnu za poražení zombií a navrátilců, co porazil po cestě. A ačkoli to ani zdaleka nebylo dost na to, aby splatil svůj dluh, měl u sebe trochu peněz.

A ty peníze použil na to, aby zaplatil za své pití. Ale jakmile řekl, že zaplatil, Lapis se na něj nevěřícně podívala, celá omráčená.

„Lorene... ty jsi vlastně zaplatil?!”

„Hej, proč se na mě díváš takhle?”

„Ale... Tady mluvíme o tobě, Lorene, víš?”

„Nechovej se tak překvapeně. Neměla bys mi říkat, abych místo utrácení na pití splatil svůj dluh?”

„Řekla jsem ti, že to nebudu vymáhat.”

To byla opravdu jedna z podmínek, za kterých si od ní Loren půjčil peníze.

Ale pokud peníze vlastně nevymáhala, tak nějak to zmenšilo ten pocit reality, že si od ní půjčil peníze.

A kromě toho Lapis k tomu nepřipočítávala úroky.

Loren si pomyslel, že kdyby chtěla, aby byl jeho dluh větší, měla by započítat úroky. Ale nezdálo se, že by se tím Lapis vůbec zabývala.

„Nesnažím se na tobě vydělat,” řekla Lapis, jak usrkla alkoholu ze své sklenice.

Ale pokud to byla pravda, Loren nedokázal pochopit, čeho chtěla dosáhnout, když mu půjčila všechny ty peníze.

„A třicet zlatých přece jenom není suma, co bys mohl snadno vrátit.”

Několik dobrodruhů, co sedělo blízko nich, vyprskli nápoje, co měli v puse, nebo jim zaběhlo jídlo a začali kašlat, když zaslechli tu částku, co Lapis vyřkla.

Loren zlehka zakroužil sklínkou v ruce, věděl, že se s tím nedalo nic dělat.

Ta suma, o které se Lapis zmínila, byla celková částka, co si od Lapis půjčil. Ale pokud jste o tom přemýšleli normálně, byla to neuvěřitelná suma.

Tři zlaťáky stačily na to, aby si čtyřčlenná rodina celý rok dobře žila.

To znamenalo, že Loren si půjčil deset let výdajů na živobytí pro rodinu o čtyřech členech.

„Hádám, že dobrodruhové tak moc nevydělávají, co?”

Pokud byli překvapení, Loren odhadoval, že to znamenalo, že třicet zlatých bylo hodně peněz.

Ale když byl Loren na bojišti jako žoldnéř, mezi generály a dobře známými žoldnéři bylo celkem dost těch, co měli magické zbraně a brnění, co stálo stovky zlatých.

Loren si kolikrát pomyslel, že kdyby v bitvě zemřeli, mohl si to vzít pro sebe. A nebylo to jen jednou nebo dvakrát.

To znamenalo, že generálové a žoldnéři mohli tolik vydělat a měli konexe, které jim umožňovaly dostat se k takovému vybavení. A Loren usoudil, že v porovnání s tím nebyl dluh třiceti zlatých tak špatný.

„Není to tak, že by dobrodruhové moc nevydělávali. To akorát že neví, jak mít zisk,” řekla Lapis s klidnou tváří.

Ale při poslední zakázce se Lapis dostalo stejného zacházení jako Lorenovi a byla tedy celkem v mínusu.

Ale jelikož to řekla s takovým sebevědomím, přemohla ho zvědavost, a tak se jí zeptal: „Takže tím myslíš, že jsi na poslední zakázce měla zisk?”

„Ano, samozřejmě,” odpověděla Lapis, jako by to nebylo žádným překvapením.

Ale Loren nedokázal pochopit, co udělala a kam šla, aby se mohla tak sebevědomě chvástat, že měla zisk.

„Za porážku zombií jsme zase tolik nedostali, ne?”

„Bylo to jenom málo.”

„Moc jsi neutratila na přípravách, a tak to stačilo na zisk?”

„Ohledně toho...”

Lapis se naklonila ke stolu a ztišila hlas.

Když ji Loren následoval a také se nahnul ke stolu, Lapis si zakryla ústa rukou a zašeptala: „Nabrala jsem celkem dost věcí...”

„Počkat.”

„I když mi řekneš, abych je vrátila, není tu nikdo, komu bych je mohla vrátit.”

„To...”

Měla pravdu.

Zahynul celý národ, takže i když odtamtud Lapis něco vzala, nebyl tam nikdo, komu by to mohla vrátit. Přesně jak řekla.

„Není to velká suma. Příliš jsem se soustředila na to, jak jsem tě nesla. Jen jsem vzala pár věcí z kliniky a obchodů kolem. Ach, a taky jsem přinesla tu prostou výheň, co jsi udělal, takže se neboj.”

„To není problém... asi to nevadí.”

V Hanze nebyli žádní lidé a ani tam nebyla vláda, takže to v podstatě byla oblast bez zákonů.

Lidé, co tam šli, si samozřejmě vzali, co našli. A Loren si nemohl pomoct a pomyslel si, že bylo lepší, aby se to do rukou dostalo Lapis než takovým lidem.

A proto se tou záležitostí přestal zabývat, ale usoudil, že by stejně měl něco říct, a tak prohlásil: „Tentokrát to nevadí, ale ať z toho není zvyk.”

„Máš pravdu. Budu si na to dávat pozor.”

Lapis poslušně přikývla, ale nebylo známo, jak moc to znamenalo, dokud nenastane podobná situace. A tak Loren vypil zbytek alkoholu ve své sklenici, zatímco se díval po Shayně, co měla na tváři komplikovaný úsměv.

-----------------------------------------------

~ 3. kniha je tu. Do jakého maléru se naše dvojka zaplete tentokrát a jestlipak se jim konečně podaří v zakázce uspět? ~

Hlavní stránka novely