ZW - kapitola 20

Část 6

Druhý den jsem se vzbudil za zvuku silného deště, co bubnoval na okna. Počasí bylo tak špatné, že se vítr zdál dost silný na to, aby odfoukl malé auto.

Upřímně jsem se chtěl pro vlastní bezpečí zahrabat v hostinci, ale byl jsem policejní důstojník a člen společnosti. Nemohl jsem si vzít volno z práce jen kvůli počasí.

Měl jsem práci, co neměla budoucnost!

Chtěl jsem se vypracovat na komisaře nebo nějakou jinou pozici, kde bych nechtěnou práci mohl strčit na někoho jiného.

Ale kvůli té myšlence jsem byl stejně skleslý, neboť jsem věděl, že komisař by byl můj limit, ať už systém fungoval jakkoli.

„...Měl jsem toho včera víc udělat.”

To stěžování mi nepomáhalo.

První den na ostrově jsem neudělal nic víc, než že jsem si připravil základy vyšetřování. Dneska jsem musel začít s kontrolou celého ostrova a sbíráním informací, co jsem potřeboval, od obyvatel.

Počasí bylo tak špatné, že mi jen stěží pomůže, když si vezmu deštník, a tak jsem si od jednoho pracovníka hostince vypůjčil pláštěnku a odešel. Ale v té pláštěnce bylo velmi horko a dusno. Možná mě chránila před deštěm, ale pot neměl jak odcházet. Byl jsem si jistý, že jsem měl oblek naprosto promočený.

Ostatní policejní vyšetřovatelé s největší pravděpodobností mířili do vesnice, aby tam vyslechli lidi, ale já se rozhodl projít ostrov kolem dokola, neboť mě něco zajímalo.

Ostrov Zashou byl malý. Na jihovýchodě se nacházela malá hora, co měla pouhých 200 metrů, a na severozápadě se rozkládala mírně se svažující zem. Vesnice se nacházela na severozápadě.

Hlavní přirozenou rostlinou na ostrově byl bambus. To vytvářelo jasný kontrast s dračím ovocem, mangem a podobně, co pěstovali na plantážích. Upřímně řečeno to bylo tak nějak děsivé. Ty věci tady se daly nazývat „zelení”, ale nemohly se označit za „přirozené”. Lidské zájmy potlačily přirozenou scenérii. Ostrov kdysi určitě oplýval svou vlastní jedinečnou „přírodou”, ale tu pomalu začal pohlcovat stereotyp „tropického ostrova”.

„Zdravím. Co děláš, detektive? Kradeš ovoce?”

„Co tady děláš, záhadofanatičko?”

A proč máš uprostřed téhle bouřky na sobě plavky?

„Od člověka, co má v tomhle vlhkém tropickém počasí pláštěnku, to nechci slyšet. To je nějaká dieta?”

To mi zase přečetla myšlenka?!

„Tenhle vítr by deštník zničil za 5 sekund a pláštěnka je z obliga. Takže nezdá se nejefektivnější vyrazit ven v plavkách? Hodí se to k prostředí.”

Jako obvykle jí ze spodního dílu plavek visel smartphone, lupa a podobně.

...Ujistila se, že se smartphonu v tomhle dešti nic nestane?

„Takže proč se po lesní stezce procházíš v plavkách?”

„Jelikož jsi nevyrazil přímo vyslýchat vesničany, předpokládám, že můj důvod je stejný jako tvůj.”

„Je ztráta času tady jen tak stát. Můžeme si promluvit za chůze.”

„Dobrý nápad.”

Kráčeli jsme podél plantáže plné ovoce, co bylo zakryté sítěmi, aby se předešlo obití větrem.

„Už ses porozhlédl po ostrově?” zeptala se.

„Ještě ne.”

„Tam na hoře je jeskyně. Ale vlastně jsem to uvnitř nezkontrolovala.”

„Moudré rozhodnutí.”

Člověka z města by možná napadlo, že by prozkoumal jeskyni, na kterou narazil, ale lidé z venkova by něco takového nikdy neudělali. Hemžilo se to tam hmyzem jako stonožky nebo pavouci a vždycky tam bylo riziko zhroucení, nedostatku kyslíku nebo vulkanických plynů. Vápencová jeskyně, co udržovali pro turisty, byla jedna věc, ale zkoumat nějaký malý vchod, co jste našli, bylo stejně nebezpečné jako vlézt do trubky ve škarpě, co vedla do kanalizace.

„Jediná možnost ubytování je hostinec, kde jsme ubytovaní. Ve vesnici je malá cukrárna, holičství a pár barů. Nikde jinde se tu utrácet nedá.”

„To zní jako typická Intelektuální vesnice. Naschvál vytvářejí dojem vylidněnosti. Na filmování nostalgického filmu by to bylo dokonalé.”

„Ale hele.”

Enbi si dřepla a sebrala něco, co bylo napůl zabořené v blátě.

Byla to prázdná krabička od cigaret.

„Tak tohle nedává smysl.”

„Tohle samo o sobě nestačí na nějaké vyvozování závěrů, ale předpokládám, že stojí za to to proklepnout.”

Povzdechl jsem si a pak se rozhlédl.

Vypadalo to, že to tu budu muset celé projít v této zuřící bouřce, abych našel to, co potřebuju k posílení své osobní teorie.

-----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>