ZW - kapitola 16

Část 2

Šéf oddělení na mě po telefonu křičel, když jsem mu řekl, že to bude 50 tisíc jenů za noc. Když jsem se s ním dohadoval, že to na hostinec v luxusní Intelektuální vesnici byla celkem rozumná cena a zeptal se ho, jestli by bylo pro Tokijskou policii dobrá vizitka, kdybychom spali na ulici, udělil mi svolení prokládané dalším naštvaným křikem. Pravděpodobně by to nebylo tak snadné, kdyby zakročil ředitel nebo vedoucí pracovník.

Netřeba ani říkat, že všichni ostatní jásali nad mým úspěšným vyjednáváním.

Hodnota peněz daňových poplatníků se mohla trochu zamlžit, když se dostali k těm, co je používali.

A pak...

„...Co tady děláš, ty zatracený záhadofanatiku?”

„Jak už jsem předtím řekla, snažím se co nejlépe využít svých letních prázdnin. Byla jsem tu dřív než ty. A tento hostinec je taky jediné ubytovací zařízení na ostrově.”

Pche.

Policie si jen stěží mohla rezervovat celý hostinec, takže jsem s tím nemohl nic moc dělat. Usoudil jsem, že když se svými kolegy budu diskutovat o případu, budeme muset šeptat.

Momentálně jsem zoufale pátral po něčem dalším, na co bych si mohl stěžovat.

„Jen tak mimochodem, co to je s tou dýmkou jako od anglického kavalíra? To máš odvahu používat to před policejním důstojníkem, nezletilá.”

„Non, non. Tohle je jenom máta, detektive. Trochu té dedukce by ti to mělo říct. Lidé z Intelektuálních vesnic prakticky zbožšťují ekologický a zdravý styl, takže by se na mě mohli velmi dobře sesypat a zmlátit mě, kdybych bafala skutečnou dýmku a kdekoli sypala popel.”

Jak Enbi mluvila, vložila dýmku do dlouhého, úzkého pouzdra a zahákla ho za okraj svých plavek. Její dvojdílné plavky neměly žádné kapsy, kde by mohla uchovávat maličkosti, takže si věci věsila na dolní díl jako svůj smartphone ve stylu zápisníku a lupu. (Neměla peněženku, ale s největší pravděpodobností na všechno používala elektronické peníze.)

'Ale veškerá ta váha jí ty plavky nestáhne, že ne?'

„Propočítala jsem to, abych zajistila, že nedojde k žádným nehodám. ...Ale pokud v nějakou doufáš, můžu vždycky zařídit, že k nějaké dojde.”

„Hm?! Ehm ehm!!”

'To mi zrovna přečetla myšlenky?!'

„Děvčata vynakládají na svůj vzhled mnohem víc snahy, než to vypadá. Mám ti říct, jaká otrava je každý jednotlivý den udržovat ten dojem 'sladce vonící dívky'? Na celé tělo jsem to propočítala.”

Nelíbil se mi směr, kterým se konverzace ubírala.

V totálním pokusu o změnu tématu jsem se upřel na Enbiny předměty.

„...Existuje kdy nějaká situace, kdy vlastně potřebuješ použít tu lupu?”

„Tu mám spíš kvůli atmosféře. Je to něco jako mít během hry na přežití prázdné plechovky, co vypadají jako dýmovnice. Možná nebudou k užitku, ale navozují tu správnou atmosféru. Jakmile samozřejmě udělají tak malé elektronkové mikroskopy, aby se daly nosit s sebou, většina případů se pravděpodobně vyřeší s jejich pomocí.”

„Myslel bych si, že jako fanatik do záhad budeš hořekovat nad pokrokem vědeckých vyšetřovacích technik.”

„Prostě na to myslím jako na nejkratší cestu k vyřešení případu. Pokud se dá snadno vyřešit, nemůže být nic lepšího. Nemáme v povinnosti se pokaždé účastnit zločincova riskování.” Enbin tón pak nabyl lehkého odstínu, jako kdyby mě zvala na procházku. „No, to je jedno. Chci si s tebou o něčem promluvit, takže přidáš se ke mně?”

„Jsem ve službě.”

„Výslech jsi nechal na místní policii a akorát čekáš na výsledky. A tohle je taky třetí smrt, takže je důležitá rychlost počátečního vyšetřování.”

'Nechovej se, jako kdybys věděla, o čem mluvíš.'

'I když máš pravdu.'

Někde tam venku byl vrah, co takhle hrůzně zabil několik lidí. To znamenalo, že jsme museli dřít, abychom zastavili další vraždu. Ale každá dodatečná mrtvola znamenala další hračku pro Enbi, takže začínala být vzrušená.

Odešel jsem z hostince s Enbi a došli jsme do malého bambusového hájku. Jak jsem kráčel po promenádě, co se táhla terénem, co se vzdouval jako kopec, školačka vedle mě vytáhla svůj smartphone, co byl maskovaný jako zápisník.

„Vždycky mě musíš požádat o pomoc, ty rozkošný detektive, takže jaké otázky pro mě máš dneska?”

„Promiň, ale tentokrát se zdá, že to s tím nesouvisí.”

Na rozdíl od neschopných policejních detektivů z detektivek jsem za ní nechodil s brekem proto, že jsem neznal odpověď.

Na tomto světě existovaly problémy, které vám nebylo dovoleno vyřešit, i když jste znali odpověď.

„A ani to nevypadá, že by se vyšetřování dostalo do slepé uličky kvůli diplomatickým důvodům. Takže nepotřebuju tvou pomoc ve vytvoření prostředí, 'kdy je policejní vyšetřování zastaveno kvůli mezinárodnímu nátlaku, ale jistá civilistka ten zločin náhodou sama vyřeší'.”

„I když to je komplikovaná situace, kdy někdo dál vraždí, zatímco předstírá, že je pirátská mafie?”

„...Předstírá?”

„Přece jenom k tomuhle nemají žádný důvod.” Enbi zlehka zakývala svým ukazovákem. „Jaké rysy měly oběti společné? O třetí oběti, kterou zrovna našli, nebudeš mít dost informací, ale ty předchozí dvě budou stačit.”

„Dospělí muži. Dobrý zdravotní stav. Japonci. Z pevniny a bez pout k tomuto nebo jakémukoli jinému ostrovu. Než je nacpali do sudu, uřezali jim paže a nohy a pak je vypustili na moře.”

„A ještě něco,” vložila se do toho záhadofanatička. Zapnula svůj smartphone, aby vyhledala nějaká data ohledně vyšetřování. „Oběti měly v průhledném plastikovém sáčku uložená semínka značkové rýže.”

„...Lovci rostlin.”

„Trs hroznů z Intelektuální vesnice stojí 30 tisíc jenů. Není nezvyklé, aby se lidé pokoušeli proplížit do vesnice a ukrást značkovou genetiku.”

„Takže ty oběti byly lovci rostlin, co se snažili prodat pirátské mafii semínka, ale vyjednávání nevyšlo, a tak je vyhladili?”

„Ehm, haló? Nemyslíš si, že by si pirátská mafie ta semínka přivlastnila, než by je vypustili na moře? Pokud si dali na čas, aby dráty zastavili krvácení po uříznutí paží a nohou, myslím, že by je aspoň prohledali,” řekla Enbi. „A taky okinawská skupina by neměla důvod chtít tuto značkovou rýži.”

„Proč ne? Je z Intelektuální vesnice.”

„Pevninská rýže chutná dobře, protože se hodí k pevninské kuchyni. K místní kuchyni se nejlépe hodí suroviny vypěstované v místní zemi. Jejich primárními zákazníky jsou Číňané, ale taiwanský boom v japonském jídle vyprchává, takže pochybuju, že to stojí za to, aby riskovali život. Kdyby to bylo ovoce nebo něco jiného, co se jí jen tak, bylo by to něco jiného. Je spousta lidí, co vynakládá spoustu úsilí, aby jim takové věci posílali letecky, aby se vyhnuli použití konzervantů.”

„To říkáš, že jen kvůli tomuhle můžeme vyloučit možnost, že by do toho byla zapletená pirátská mafie?”

„Nemůžu policii přimět nic udělat, takže pokud chceš, určitě můžeš promarnit veškeré to úsilí si to prověřit.”

'Zatraceně, jak já ji nenávidím.'

„...Pokud opravdu vyloučíme pirátskou mafii, zbývají nám nějaké jiné možnosti?”

„Nemůžu si být absolutně jistá, ale mám jeden odhad.”

„?”

„Scénou je ostrov Zashou. Takže co je jeho primárním průmyslem? Ano, Uchimaku.”

„Perly a chov ústřic. Je trochu ironické, že uměle vypěstované jsou cennější než přirozené.”

„Techniky je to termín marikultura neboli pěstování mořských rostlin a živočichů v přirozeném prostředí. Místo toho, aby to dělali v naprosto izolované oblasti, nechají vylíhnuté ryby růst v oceánu. Na tohle se používá smartsystém na celkem vysoké úrovni. Místo toho, aby ryby prostě vypustili a nechali je růst a pak si je vzali, až vyrostou, používají velké množství malých rybek, aby zasáhly do základny potravního řetězce. Takhle se můžou chovat mnohem vzácnější a dražší ryby. Množství určitého druhu ryby a kterého druhu bude víc nebo méně se dá všechno propočítat v určitém programu.” Jak Enbi mluvila, pracovala na svém smartphonu, takže bylo pravděpodobné, že zatímco mluvila, vyhledávala si to. „Marikultura je jejich primárním průmyslem a pevninské oblasti pěstují věci jako dračí ovoce a manga. Využívají globální oteplování ke svému prospěchu a dělají terno s tropickým ovocem.”

„A jak se to vztahuje k tvému odhadu?”

„No,” řekla Enbi se širokým úsměvem. „Kde přesně ti lovci rostlin ukradli semínka značkové rýže, co měli?”

-----------------------------------------------

~ První kapitola skoro-vražda puškou, druhá kapitola hned ze začátku jedna zohyzděná mrtvola. Já tohohle autora zbožňuju... ~

<Předchozí>...<Následující>