ICDS - kapitola 113

Kapitola 113 – Podmínky k Dimenzionálnímu žoldnéři (6)

Za 30 minut jsem s Lorettou, co se příliš bála, aby mě poslala samotného, mířil do obchodního centra Rezidenční oblasti. V obchodním centru jsem viděl hobgoblina, jak si jako obvykle prohlížel dokumenty. Průzkumníci se pilně přesouvali, snažili se prodat své předměty přímo anebo prostřednictvím aukcí a také se registrovali na nástěnce. Jakmile jsme se objevili, cítil jsem na sobě spoustu pohledů a v tomto stavu jsem kráčel ke správci obchodního centra.

„Ach, jestli to není Kang Shin! ...A Gildmistrová?”

Dneska neměl obchodní centrum na starosti Meladel, ale Eladel. Ačkoli jsem je vážně nedokázal rozeznat, měl jsem Lorettu, co mi to zašeptala.

„Je zavěšená do Kang Shina. ...Hu, správně. Vzpomínám si.”

„Ahoj, Eladele. Promiň, ale rád bych tě o něco požádal.”

Jak se při pohledu na Lorettu šklíbil, strhl jsem pozornost na sebe.

„Vy dva se berete?”

„Jo, hned teď!”

„Ne, to ne!”

Při tom slově „berete” začala být Loretta přehnaně vzrušená a tahala mě za paži. Zlehka jsem ji pinkl do čela a uklidnil.

„Chci se stát Dimenzionálním žoldnéřem.”

„...Ty, nejsi ty Hrdina?”

„Ano. Také vím, co to je Hrdina. Chci se stát Dimenzionálním žoldnéřem.”

„To je... něco, co nedoporučuju. Hrdina, co pracuje jako Dimenzionální žoldnéř... Nikdy dřív jsem o tom neslyšel. Ačkoli Dimenzionální žoldnéři pracují v určité míře bezpečí, pokud ty, Hrdina světa, zemřeš na jiném světě...”

„Nezemřu. A navíc když si představím, že mám na krku obojek jen proto, že jsem Hrdina, běhá mi z toho mráz po zádech. Pokud řekneš ne, zřeknu se bytí Hrdinou.”

„Kdyby to bylo něco, čeho se dá tak lehce zříct, Hrdinové by se tak dlouho netrýznili...”

„Eladel, udělej, jak říká. Shin má právo dělat si, co chce, a ty nemáš právo jej zastavit.”

Loretta bez obalu promluvila na Eladela, co zdánlivě váhal. Možná mě Loretta následovala, protože věděla, že Eladel bude z mé žádosti v rozpacích.

„Gildmistrová... Tohle si myslíš?”

„Ano. Není to tak, že by Shin požádal, aby byl Hrdinou. A navíc řekl, že bude Dimenzionálním žoldnéřem. Dimenzionální žoldnéři jsou existence, co potřebuje jak kobka, tak světy. A i když to je nebezpečné, odměna je také velká. Měli bychom respektovat Shinovu odvahu.”

„I když řekneš tohle, být Dimenzionálním žoldnéřem je nebezpečné. Já jeho odvahu vidím jen jako bláhovou. ...Ty, nevidíš v něm někoho jiného?”

„To chceš umřít, Eladele?”

Celý polekaný jsem oddělil Lorettinu paži od mé. Měl jsem pocit, že Loretta řekla něco, co se k ní vůbec nehodilo. Ta nynější Loretta se vůbec nezdála jako Loretta, co jsem znal. Nedokázal jsem zůstat v klidu, neboť mi přišla až příliš neznámá. Dokázal jsem říct, že i Eladel ztuhl, když ji slyšel.

Když jsem se chtěl od Loretty užuž instinktivně vzdálit, vrátila se zpět ke své usměvavé tváři. To byla Loretta, co jsem znal.

„Takhle krutě nežertuj. Není možné, abych Shina s někým srovnávala.”

„T-to bylo moje pochybení, Gildmistrová.”

„Od teď to už neříkej, dobře?”

„Dobře.”

Jak Eladel, co se stále ještě chvěl, odpověděl, Loretta se do mě pevně zavěsila, jako kdyby mi chtěla zabránit v útěku. Trochu jsem váhal a pak jsem ji jemně pohladil po paži.

Loretta byla Loretta. Měla věci, o kterých mi nechtěla říct, a vzezření, co mi nechtěla ukázat. Některé z nich ve mně bezpochyby vybudí jistý odpor. Ale Loretta, co nevěděla, co dělat, protože jsem na to přišel, byla Loretta, co jsem znal.

„Neuteču, takže mě nemusíš tak pevně držet.”

„...Vážně?”

Loretta se na mě otočila a zeptala se s ustaraným pohledem. Já se mírně usmál a přikývl jsem.

„Samozřejmě.”

„Takže chceš jít takhle do svatební síně?”

„Ne.”

„Tsk.”

Když se ověřilo, že jsem splnil podmínky, abych se stal Dimenzionálním žoldnéřem, bylo lehké se jím stát. Jen jsem musel vyplnit žádost.

| Stal ses Dimenzionálním žoldnéřem! Teď můžeš přijímat žádosti a obdržet odměny jako Dimenzionální žoldnéř! |

Když jsem bez výrazu poslouchal tu zprávu o tom, že jsem se stal Dimenzionálním žoldnéřem, Eladel mi poskytl dodatečné vysvětlení: „V První kobce je momentálně 57 aktivních Dimenzionálních žoldnéřů. Ty se samozřejmě staneš nejmladším žoldnéřem. Dimenzionální žoldnéři mohou přijímat žádosti z nástěnky v Rezidenční oblasti.”

„Odkud se ty žádosti berou?”

„Většinou průzkumník, co potřebuje Dimenzionální žoldnéře, podá žádost u administrativní gildy a pokud gilda uzná, že to je vhodné, objeví se žádost na nástěnce. A pak ji může přijmout jakýkoli Dimenzionální žoldnéř. V některých případech pocházejí žádosti od kobky. V tomto případě bude práce nesmírně obtížná, takže musíš být obezřetný, když takovou žádost přijímáš.”

„A co odměny?”

„Není to očividné? Na základě výsledků a úrovně přispění kobka poskytne zlato, stavové body, technické body, techniky nebo magii. Můžeš dokonce získat zvláštní vybavení. Také jsou případy, kdy žadatel dává dodatečnou odměnu jako dík.”

Odměny byly vskutku atraktivní, zvláště ty stavové a technické body. Chápal jsem, proč ostatní pracovali jako Dimenzionální žoldnéři.

Pak jsem se zeptal: „Co se stane, když to žoldnéř vzdá a vrátí se?”

„To je prosté. Půl roku nebude moct přijmout další žádost. To je prodleva u Dimenzionálního cestování.”

Prodleva u Dimenzionálního cestování byla půl roku? Moje měla nepochybně jenom poloviční prodlevu, tři měsíce. A navíc se prodleva bude snižovat, jak se level techniky bude zvyšovat. Tehdy jsem si vzpomněl, že jsem byl první průzkumník, co Wendiga porazil na první pokus sólo. Kvůli tomu tam pravděpodobně byl ten rozdíl.

Takhle řečeno, znamenalo to, že v tom nebylo prakticky žádné penále?

„To je celé?”

„Nezapomeň na tohle, Kang Shine. Dimenzionální žoldnéři jsou v žádostech v dominantním postavení. Pracují jenom proto, aby získali techniky a stavové hodnoty, co kobka poskytuje. Pokud žadatel neposkytne extrémně atraktivní odměnu, dělají si, jak se jim zachce.”

Cítil jsem, jak se moje představa Dimenzionálních žoldnéřů jako superhrdinů tříští, a pokračoval jsem: „Poslední věc. Jak se můžu podívat na žádosti?”

„Pokud jsi v Rezidenční oblasti, můžeš kdykoli vyvolat nástěnku a zkontrolovat to tam. To je také zvláštní právo dané Dimenzionálním žoldnéřům.”

S tím jsem si vyslechl všechno, co jsem chtěl. Přikývla jsem, poděkoval mu a pak okamžitě otevřel nástěnku. Ludia s největší pravděpodobností podala žádost. Ale Ludia a Shuna nemohly být jedinými přeživšími ze světa Luka.

Jak jsem si myslel, byla tam nedávná žádost od průzkumníka ze světa Luka. Když jsem si to přečetl, přikývl jsem. Obsah se shodoval s tím, v co jsem doufal. Zachránit unesenou princeznu ze světa Luka.

| Pokud žádost přijmeš, dorazíš do říše Ehuir. Když žádost splníš, můžeš si vzít jakýkoli předmět z pokladnice v paláci. To slibuji já, velitel rytířů Kiros říše Ehui, Bellode. Hrdina Démonickému lordovi způsobil vážné zranění, takže mohu zaručit, že nebudeš muset bojovat s Démonickým lordem. Ale možná budeš muset bojovat s démony vysokého řádu, takže by měli přijít jen ti, co svým schopnostem věří. Vyrazíme spolu v den Pallie v šest odpoledne. |

Přečetl jsem si tu žádost, zhluboka se nadechl a pak ji přijal.

| Přijal jsi žádost Bellodea Irause. Včetně tebe tuto žádost přijalo 12 Dimenzionálních žoldnéřů. |

Ulevilo se mi. Možná to bylo tím, že nemuseli bojovat s Démonickým lordem, ale žádost přijalo celkem dost Dimenzionálních žoldnéřů! Pokud to začne být nebezpečné, samozřejmě ze světa Luka odejdou, ale ulevilo se mi, že jich pořád bylo tolik. Veselým hlasem jsem kontaktoval Ludii.

„Ludie, stal jsem se Dimenzionálním žoldnéřem. Jdu na tvůj svět zachránit Shinu.”

[Hlupáku, to je nebezpečné! Nechoď!]

„...Nechoď? Neříkej mi, že ty...?”

Ludia odpověděla po chvilce ticha: [Správně. Vrátila jsem se na svět Luka.]

„Ty...!”

[I když se můj svět zhroutí, nemůžu jen tak sedět, když mi unesli sestru. Pokud uteču, nebudu moct řádně žít... takže Shinu zachráním.]

Zdálo se, že už se rozhodla. Ačkoli se třásla poté, co Hrdina padl, teď celá planula, jako kdyby byla připravená zemřít. Nehledět na vlastní bezpečí bylo bláhové, a přesto to bylo neuvěřitelně nádherné a hodno úcty. Ale než aby mě to dojalo, víc jsem pociťoval nervozitu. Začínalo to být víc a víc jako ta situace ze snu.

Zeptal jsem se: „Jsou tvoji rodiče v pořádku?”

[Jo, oba jsou ozbrojení a bojují proti invazi démonů s rytíři a mágy říše. Přece jenom jsou oba průzkumníci z První kobky.]

„To je prvně, co o tom slyším, ale slyším to rád.”

Zdálo se, že ne všechno bylo jako v mém snu. Sen byl sen. Ne všechno mohla být pravda. Přece jenom...

„Ludia z mého snu měla velká prsa...”

[B-budou větší! Pořád rostu! A navíc velikost mých prsou s tebou nemá co dělat! V-vůbec nic! Ani trochu!]

Ach, omylem jsem to řekl nahlas! Ale Ludio, nemyslím si, že bys měla šanci, aby se ti nějak zvětšila prsa... Každopádně jsem zvedl hlas, abych tu chybu zakryl.

„Každopádně jdu. Dovol mi ti pomoct.”

[Nechoď! Pokud se to dá zvládnout jenom s tebou, tak nevadí, když tu nebudeš! A pokud selžeme... Když tu budeš, úspěch z toho nebude...]

„Ne, jdu. Nenechám tě samotnou.”

Zdálo se, že mě Ludia stále podceňovala. Měl jsem ve svém arzenálu spoustu es. Pochyboval jsem, že bych proti Démonickému lordu něco zmohl, ale alespoň jsem měl způsob, jak naprosto zvrátit bojiště.

Ale Ludia neodpověděla.

„...Ludio?”

[Uk! Ty hlupáku! Já jsem korunní princezna říše Ehuir. Nikdo mě nenechá samotnou! Jsi s-sebestředný!]

Jak odpověděla, hlas se jí mírně třásl. Možná jsem ji rozzuřil. Ale ani tak jsem neměl v úmyslu se stáhnout.

„Brzy tam budu, tak na mě počkej.”

[Když chceš tak moc přijít, můžeš! Ale pokud zemřeš, není to můj problém. Vůbec se o tvůj svět nezajímám!]

Když to takhle zakřičela, zavěsila. Zašklebil jsem se a zkontroloval jsem si vybavení. Vedle mě stála Loretta s utrápeným pohledem.

„Pokud to začne být nebezpečné, musíš bez váhání použít Návrat, jasné?”

„Samozřejmě.”

„Máš dost lektvarů? Možná budeš muset spát venku, takže mám ti půjčit svou postel?”

„Chceš, abych venku spal na posteli? To nic. Mám v inventáři spací pytel a stan.”

„Nic ti nechybí? Měl by sis to ještě jednou zkontrolovat.”

„Ach, když jsi to teď zmínila.”

Bylo něco, co jsem se rozhodl udělat, než odejdu. Jelikož jsem nevěděl, co se stane, chtěl jsem zesílit co možná nejvíc. Teď jsem mohl udělat ještě jedno.

A to zvýšit si levely technik.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Ten jeden důkaz, co nikdo nečekal a co ukazuje, že Shinův sen není absolutní! Zatraceně, chtěl jsem, aby aspoň ta část byla pravdivá!

-----------------------------------------------

~ A příště nás čeká nová epizoda s názvem Hrabivost pohltí vše! Celé na světě Luka. Podaří se Shinovi zachránit Shinu? ...Tsk, tyhle dvě jména jsou v jedné větě tak matoucí! ~ 

<Předchozí>...<Následující>