Část 5
Po jídle jsem odešel ze salónku do svého pokoje. Tam jsem zavolal vedoucímu oddělení 1. I kdybych mu nezavolal, dostal by info od ředitele, ale zdálo se, že rád dostával informace přímo od lidí, co byli na místě činu. Vyměnili jsme si informace, ale opravdu se zdálo nepravděpodobné, že během prvních pár dní objevíme něco užitečného.
Na jiných ostrovech nebo lodích se nenašlo nic podezřelého.
Nebylo jasné, odkud ty sudy přišly.
Po svém hovoru vedoucímu jsem zavolal svému synovci Shinobuovi. Tohle samozřejmě nemělo nic do činění s mou prací. Chtěl jsem se zeptat na ten tajfun. Byl to jen jeden z pár různých tajfunů, ale celkem se na ostrovech předváděl. Pravděpodobně už je se jim tam dostalo křestu tajfunem.
„Kaf, kaf... Strýčku? Stalo se něco?”
Na hlase mého synovce bylo něco divného. Nebylo to jen špatným signálem.
„Nachladil ses?”
„N-no, tahle Yuki Onna, s kterou jsem se nedávno setkal, je trochu moc horlivá, takže... počkat, ne!! Nevadí mi to, takže se nemusíš tak snažit s ledovým obkladem! Ne, počkej... ty hlupačko!! Nemyslel jsem tím, abys mi vlezla do futonu a zchladila mě přímo!!”
Na druhé straně jsem slyšel zvuky zápolení.
„Zdá se, že youkai tě mají rády jako vždycky.”
„Copak u tebe nemají sklon tě nenávidět, strýčku?”
„Já youkai nedokážu vystát. Zákon se na ně nevztahuje. Když prostřednictvím Paketu spáchají zločin, můžeš zatknout jenom lidské zločince, co za tím stáli. Neexistuje žádný zákon, kterým by se dali youkai potrestat. A i když někdo zemře, bere se to stejně, jako když někdo zemře kvůli padajícímu kameni. Nevyšetřuje se to a vůbec. Pro někoho jako já, co pracuje víc pro živé než mrtvé, nemůže být nic horšího. Pokud se na to podíváš z právního hlediska...”
„...Ehm, strýčku. Tahle Zashiki Warashi vedle mě se šklebí a říká, že se ti dřív vyhýbala kvůli tomu zvláštnímu pohledu, co jsi měl v očích, když jsi jí jako náctiletý zíral na zátylek.”
„Aaa!! Aaa!!”
'Ta zatracená domácí youkai! Zase si něco vymýšlí!! A kvůli tomu tak moc nesnáším své rodné město!!'
„Přijde mi, že ses ošklivě nachladil, ale pokud to je ta největší novinka, pak nedošlo k ničemu příliš strašnému. Beru to tak, že ten tajfun neodnesl z domu střechu nebo tak něco.”
„Nejsme jako v pohádce o Třech prasátkách, takže se neboj. Věci v Intelektuální vesnici možná vypadají staře a sešle, ale všechno je to uměle vytvořené. Ani nemluvě o tom, že jsem slyšel, že tenhle dům vydržel vlastně celé věky. Musí být masivní, když vydržel stovky let. Bytový dům z posíleného betonu by měl pravděpodobně větší problémy.”
„Pravda. No, to je všechno, na co jsem se chtěl zeptat.”
Staré japonské domy byly tak masivní, protože střecha a stěny byly udělané tak, aby se daly snadno opravit. Celá střecha se dala za jediný den předělat. Zesílený beton jste prostě museli nechat zvětrat.
„Taky na sebe dávej pozor, strýčku. Slyšel jsem, že jakmile odejdeš z těch venkovských oblastí, nemusíš se youkai zabývat, ale na tomhle světě nejsou yokai to jediné nebezpečí.”
„Ano a zrovna teď jsem se zapletl do jedné takové věci. Ale to je moje práce. Skoro mi přijde, že vypořádat se s Nura Onnou nebo Funa Yuurei by byla větší zábava.”
„Ach, ty youkai, co potápějí lodě? Vždycky jsem žil na souši, takže je moc neznám. Dokáží potopit celý tanker?”
„Normální logika na ně neplatí. Pokud dokáží potopit loď, můžou potopit jakoukoli loď. Nezáleží na tom, jestli to je luxusní výletní loď nebo letadlová loď. Ale ty určitě víš mnohem lépe než já, jak youkai dokáží pokroutit přirozený sled věcí. Pozdravuj ode mě svého tátu.”
S tím jsem hovor ukončil.
To lidé tady byli ti děsiví.
Velmi dobře jsem věděl, o čem můj synovec Shinobu mluvil.
Otázkou bylo, kde byl tento strašlivý člověk?
-----------------------------------------------
Konečně vím kdo ten příběh vlastně vypráví. Děkuju za překlad.
OdpovědětVymazatďakujem opäť.
OdpovědětVymazat