překlady od Tadomi: DM

Kapitola 228 – Rudý železný štítek

Tady Satou. Pročpak množství mého volného času klesalo, kdykoli mě povýšili. No, netřeba říkat, že důvodem byl mírně zvýšený plat a mnohem víc práce, co jsem musel dělat.

„Velmi se omlouvám.”

Slečna recepční za pultem se hluboce omlouvala. Přišli jsme sem pro Bronzové štítky, ale—

„Gildmistr vlastně vznesl námitku.”

—Došlo k zásahu a zdálo se, že naše povýšení bylo zastaveno.

„Ech~ já jsem silně proti!”

„Vskutku se velmi omlouvám. Bylo mi řečeno, že gildmistr má své námitky ohledně sira Pendragona, neboť něco takového je bezprecedentní...”

Chápal jsem Arisinu nespokojenost, ale nedalo se nic dělat, i kdybychom na tuto osobu dále tlačili.

„Kdy budeme vědět, jestli naše povýšení přijali nebo ne? Můžeme tedy do té doby používat tyto dočasné štítky?”

„A-ano. Můžete používat dosavadní dočasné Bronzové štítky. Myslím, že to nanejvýš bude trvat pár dní, takže by nám pomohlo, kdybyste za pět dní přišli do gildy.”

Správně, neregistrovali jsme u gildy naší kontaktní adresu.

Zatímco jsem uklidňoval Arisu, co byla stále nespokojená, odešli jsme z gildy. Slečna kolem třicítky, co vystoupila z kočáru, který přijel, zrovna když jsme vyšli z gildy, na mě nervózně zavolala: „E-ehm, promiňte, ale jste pan rytíř Pendragon?”

„Ano, jsem, jak vám můžu pomoct?”

„Přišla jsem něco zařídit pro gildmistra. Jsem jeho sekretářka Ushana. Omlouvám se, že to je tak náhlé, ale mohl byste jít se mnou do západní gildy?”

Arisa zaujala vítězoslavný postoj a zašeptala: „A je tu vzorová zápletka.”

Dneska jsem měl v plánu akorát koupit dům, co použijeme jako zástěrku, takže mi nevadilo navštívit gildmistra. Řekl jsem jí, že souhlasím, a zamířili jsme spolu do západní gildy.

Přímo k očím se mi řítila hůl.

Ostrá jako kopí, bylo to náhlé bodnutí mě před oči, když jsem otevřel dveře. Zlehka jsem setřásl ten útok, co byl ještě ostřejší než Lizin úder kopím, a vyhnul jsem se tomu. Druhá strana si přendala hůl přes rameno do druhé ruky a zaútočila znovu. Tohle bylo to, co nazývali umění s holí?

A pak jsem se dál vyhýbal všem stále se měnícím útokům dlouhou holí.

Přemýšlel jsem, co tenhle člověk chtěl vůbec dělat?

Tyto absurdní útoky zastavila slova sekretářky Ushany: „Gildmistrová! Pokud v tom budeš dál pokračovat, pan Seberkea ti vyhubuje!”

„Pche, zrovna jsme se tak bavili. Že, Satou?”

Ano, ta osoba, co na mě už nějakou dobu útočila dlouhou holí, byla gildmistrová. Navíc to byla stará žena, které bylo 87 let, takže jsem vážně nedokázal útok oplatit. Byl to mág v levelu 52, co měl techniky ohnivé a světelné magie. Chtěl bych, aby tato dětinská stará žena zašla na pár lekcí od vrchní miko Tenionu.

Byl jsem jediný, kdo sem přišel. Arisa a ostatní se procházely po gildovní síni dole.

„Bohužel nemám zálibu v přijímání překvapivých útoků.”

„Co, nejsi ty ten bojový šílenec, co první den své cesty do labyrintu zůstal přes noc, a pak nasbíral víc než 100 magických jader?”

Jaká drzost. Nanejvýš jsem porazil jenom 20 nebo 30 netvorů.

„Akorát jsem to sledoval zezadu, to moji společníci vlastně bojovali.”

„Pche, kdo by věřil takovému nesmyslu. I kdyby to byla pravda, bylo to proto, že ti netvoři byli nevýznamní a neměl jsi potřebu s nimi bojovat, že?”

S největší pravděpodobností to byl jenom odhad, ale byla to relativně pravda.

Zdálo se, že měla pocit, že ji hodlám oklamat, a tak promluvila, než jsem měl šanci promluvit já: „Navíc ten meč vyrobil starý Dohar, ne? Jako kdyby ten stařík dal meč, co sám vyrobil, nevýznamnému pěšákovi. Pokud hodláš lidi klamat, zakryj tu Značku pravdy nějakou látkou.”

Nijak zvlášť jsem tu značku nezakrýval, neboť si jí ve vévodském hlavním městě nikdo nevšiml. Myslel jsem si, že to nebylo vzácné, neboť jsem v elfí domovině spatřil hodně zbraní se Značkami pravdy, ale zdálo se, že jsem se mýlil.

„Starší Dohar je můj přítel ke sklínce.”

Nemohl jsem jí přesně říct, že jsem ten meč vyráběl spolu se starším Doharem.

Pročpak asi. Jen co gildmistrová zaslechla tu část s přítelem ke sklínce, rozzářily se jí oči jako masožravci, co našel svou kořist.

„Ho? Tak proč se i my nespřátelíme nad sklínkou?”

„Dobře, pokud ti to nevadí, přinesu nějaký alkohol a předkrm.”

Trápilo mě, že mi přišla jako maniak do boje, ale zařadil jsem si ji jako staršího Dohara do kategorie „Ne-ohavných postarších”. Kdyby mnou hodlala manipulovat, odmítl bych, ale zdálo se, že při pití s ní si budu moct vyslechnout mnoho zajímavých starých historek.

„Velmi dobře, takže banket!”

„To nemůžeš.”

Ushana se vrátila s mělkou krabicí a to prohlášení gildmistrové, co vypadala tak šťastně, zamítla.

„Prosím, nejdřív uděl tady gildovní štítky. Banket můžete uspořádat pak.”

„Pche. Já vím, já vím. Satou, přijmi tyto štítky z rudého železa.”

Hmm? Ale měly by to být Bronzové štítky?

„Nekoukej tak zmateně. Ten upjatý vikomt toho hodně namluvil o tvých dosaženích, víš?”

Tak mě tak napadá, že když se mě vikomt Shimen snažil zachránit, nachodil se všude možně. To během té doby napovídal něco přehnaného?

„Asi to bylo něco ve smyslu Hrdina Obranné války města Muno a Zabiják démona z města Gugurian? Starší průzkumník z naší gildy tam tehdy byl, vzpomínáš? Taky nám podal hlášení. Bez ohledu na to, že to byl démon nízkého řádu, nemůžeme družině, co porazila démona a nedošla žádného zranění, dát Dřevěný nebo Bronzový štítek.”

„Takhle řečeno by bylo příliš, kdybychom ti dali Mitrilový štítek. Kdybys porazil aspoň démona středního řádu, tak ano.”

„Pche, ti chlápci z gildovního koncilu. Byl by to nový rekord, jen kdyby kývli. Skoro to tam bylo, víš?”

Gildmistrová evidentně intrikařila, že nám vnutí Mitrilové štítky. V duchu jsem poděkoval členům gildovního koncilu, které jsem nikdy neviděl, že byli při smyslech. I když by to Arisu potěšilo, měl jsem pocit, že to mělo až příliš mnoho nevýhod.

Ushana mi vysvětlila všechno ohledně štítku z rudého železa. Samozřejmě se to netýkalo jenom mě, všichni budeme povýšeni na Rudý železný štítek.

Tentokrát jsme to získali snadno, ale normálně musel bronzový průzkumník dlouhodobě dodávat gildě magická jádra vysokého řádu, aby si zvýšil postavení. Zdálo se, že normálně bylo třeba pět až deset let. Tento Rudý železný štítek zněl jako pěkná otrava.

„Nevadí to? Do labyrintu jsme šli jenom jednou, víš?”

„Gildmistr má pravomoc udělovat řád až do Rudých železných štítků. Nemůžeme to vydávat přehnaně, ale za dva roky jsme je tady nevydali ani jednou, takže si královský hrad pravděpodobně nebude stěžovat.”

Ushana pokračovala v řeči a došlo na výhody Rudého železného štítku. Bylo to mnoho malých finančních výhod jako poloviční sleva na poplatky za jednání a nájemné zahrnující gildu. Moc jsem z toho radost neměl, protože jsem vůbec neměl finanční potíže.

„A nakonec to nejdůležitější je—”

Prosím, řekni to nejdůležitější na začátku.

„—S lidmi, co mají tento Rudý železný štítek, je zacházeno jako s přidruženou šlechtou. Na základě toho nelze udělit šlechtická privilegia jako máš ty, pane rytíři, ale zaručuje to společenské postavení rovné rytířům. Jelikož je to ve jménu krále Shigy, nejenom že to platí v království, ale také při návštěvě ostatních zemí.”

Samozřejmě to neplatilo jenom pro lidi, ale zdálo se, že se to vztahovalo i na pololidi.

Vypadalo to, že když měli Rudý železný štítek, mohli zůstat v hostinci. Dokonce i v oblasti, kde byla hluboce zakořeněná diskriminace proti pololidem jako ve městě Seryuu.

Zeptal jsem se Ushany, jestli bylo v pořádku, že nevládní organizace vydává privilegia přidružené šlechty.

„I když se Průzkumnická gilda nazývá gildou, ve skutečnosti je to správní organizace ministerstva labyrintových zdrojů království Shiga. Gildmistrová zastává postavení ministra labyrintových zdrojů království Shiga a když úřaduje, je s ní zacházeno jako s hrabětem, takže s tím není žádný problém.”

Aha, takže za tím přece jenom bylo království. Myslel jsem si, že bylo divné, že by nechali civilisty spravovat strom na peníze, ale teď jsem to chápal.

Jen pro jistotu jsem se jí zeptal. Zdálo se, že k lidem s Mitrilovým štítkem se chovali nejen jako k přidružené šlechtě jako u Rudých železných štítků, ale král jim také udělil čestný šlechtický titul.

„Jen tak mimochodem, Satou. Ohledně naplánování toho banketu, co takhle dneska večer.”

„Ano, budu s tím počítat.”

„Joo, dobrá odpověď. Náhodou jsem se doslechla, jak se ten spratek Eltall chvástal, že zrovna dostal nějaký velmi vytříbený alkohol—”

Když pominu to, že nazvala generála Eltalla spratkem, ten alkohol z dračího pramene byl až příliš oblíbený. Budu muset černému drakovi Heironovi donést pár koz jako dárek.

Neříkejte mi, že to bezprecedentní povýšení schválila jen kvůli tomu, že měla spadeno na alkohol, že ne?

„C-co to je za pohled. Nic takového to není, jasné? To povýšení nemá s alkoholem co dělat, víš?”

Nervózní gildmistrová byla mírně podezřelá, ale jelikož to Ushana popřela, zdálo se, že to bylo jen nepodložené podezření.

Takže teď bylo třeba, abych Arise a ostatním, co vzrušeně čekaly dole, přinesl Rudé železné štítky.

-----------------------------------------------

~ Jup, pije se všude a pije se hojně... Příště bude menší nepříjemnost v gildě. ~

Hlavní stránka novely
Seznam postav