překlady od Tadomi: KY

Kapitola 51 – Příjezd po shledání

„Takže, proč jsi tady?”

Když se Loren ne tak přátelsky zeptal muže s rudými vlasy, ten muž sebou trhl, ale podařilo se mu odpovědět jasným hlasem.

„Co je tak špatného na tom, že jsem vzal zakázku od své alma mater?”

Před Lorenem, co byl překvapený z toho, jak byl ten svět malý, seděl Klaus, s kterým pracoval na minulé zakázce.

Jelikož dobrodruhové měděného řádu jako on a Lapis mohli vzít stejnou zakázku jako Klaus a jeho družina, co byli v železném řádu, znamenalo to, že ta zakázka neměla žádné omezení řádu.

Vedle Klause seděla mág Ange, rytířka jménem Layla a kněžka jménem Roll.

Poté, co se Loren a Lapis rozhodli tu zakázku v tréninkové škole dobrodruhů vzít, Lapis je šla zaregistrovat a připravit. Druhého dne, když nastoupili do vozu, co poskytla gilda, se uvnitř setkali s Klausem a jeho družinou.

„Nebyl jsi v nemocnici?”

„Byl. Jelikož ta tvoje kněžka se ke mně chovala jako k psovi.”

I když to Klaus řekl takhle, Lapis se akorát usmívala a nezareagovala na to.

„Byla to jen duševní újma a modřiny z bičování, takže jsem mohl odejít, jen co se to zahojilo. Rozhodli jsme se pro tuhle zakázku, protože jsme se shodli, že poté, co se stalo na poslední zakázce, si vezmeme nějakou jednoduchou práci.”

„Takže tím říkáš, že tahle práce je snadná?”

„Pokud se nic nestane, jo. Musíš akorát následovat studenty. Snadné, ne?”

Něco na Klausových slovech ho trápilo, ale znělo to jako snadná práce.

Lorenovým cílem každopádně nebylo následovat studenty a vydělat peníze, ale jít do kobky a pátrat po části Lapisina těla. Což znamenalo, že buď musel vymyslet způsob, jak to udělat, aniž by si toho všimli, nebo je nalákat tam, kam chtěl jít. Kvůli čemuž bude mít tahle práce do snadnosti daleko.

„Většina studentů, co se této zkoušky účastní, je celkem schopná. Na prvních pár podlažích se navíc nacházejí netvoři nízkého řádu jako goblini a koboldi. Je mnohem těžší, aby došlo k nějakému problému, než aby zkoušku nesložili.”

„Gobliny bys neměl podceňovat. Měl by sis na ně dávat pozor.”

Po Lorenově tichém zamumlání se Klaus mírně ošil.

Goblini byli netvoři, co dokázali porazit dokonce i vesničani, co byli trochu silnější, a nebylo jasné, na co by si měl dávat pozor.

Ale cítil tíhu Lorenových slov a věděl, že to nemohl ignorovat.

„Upřímně tě varuju. Pamatuj si to.”

„A-aha. Budu to mít na paměti.”

Na sekundu si Klaus myslel, že Loren žertoval, ale podle jeho hlasu a výrazu chápal, že Loren ho opravdu varoval, a tak se rozhodl to upřímně přijmout.

„Jedna tvoje společnice po mě každopádně celou dobu pokukuje. To ode mě něco chce?”

Loren si všiml, že se Ange střídavě dívala na něj a ven z vozu od chvíle, co si s Klausem začal povídat.

Zdálo se, že si Ange myslela, že si toho nevšiml, ale Lorenovi to přišlo tak očividné, že přemýšlel, jestli si vážně myslela, že si toho nevšiml. Takové pokukování nebylo nejpříjemnější, a tak se rozhodl, že se na to zeptá.

„Ach, Ange... no tak, Ange.”

„No... slyšela jsem, že to ty jsi mě během poslední zakázky zachránil.”

Když při poslední zakázce pracovali spolu, po útoku kostěného draka Ange utržila kritické zranění.

Během toho útoku ji Loren zachránil z čelistí draka.

Ange se o tom nedávno dozvěděla od členů své družiny a kvůli tomu po Lorenovi pokukovala.

„Hádám, že se něco takového možná stalo.”

„Prosím, dovol mi, abych ti poděkovala, Lorene. Kdybys mě nezachránil, zemřela bych tam.”

„Promiň, že jsem tady tvého přítele připravil o pozornost. Příště tě určitě zachrání on.”

Loren to neřekl sarkasticky. Během poslední zakázky si uvědomil, že Klaus byl do Ange zamilovaný, a až by znovu nastala taková situace, Klaus by ji zachránil.

„Ano, těším se na to.”

„Ale nejlepší by bylo, kdyby se už nic takového znovu nestalo.”

Ačkoli znělo dobře, že hrdina dorazí ve chvilce nouze, Loren věřil, že bylo důležité se do takové situace vůbec nedostat.

„Ange, vynasnažím se, abych tvá očekávání splnil.”

„Klausi...”

Loren se odvrátil, když se vzali za ruce a zírali si navzájem do očí.

Vůz, co pro ně gilda připravila, nebyl tak velký a jediné družiny, co tu zakázku přijaly, byly ta Lorenova a ta Klausova. Takže tu byli jenom oni.

A momentálně tu byl mladý muž a mladá žena, co se na sebe navzájem dívali, drželi se za ruce a šeptali si sladké hlouposti.

Nedalo se nic dělat s tím, že se Loren cítil nepříjemně. A tak se rozhlédl po voze a zadržoval v sobě nutkání vyskočit. A přitom spatřil, že Layla a Roll byly ve špatné náladě a zahlížely na ty dva, co byli ve svém vlastním světě. Mezitím Lapis se svýma prázdnýma očima toulala všude možně a tvářila se, jako kdyby došla osvícení.

Loren si přál, aby už honem dorazili na místo, ale fyzická vzdálenost nebylo něco, co by se dalo zkrátit přáním nebo modlením.

Podle popisu, co se jim dostalo, když odjeli z Kauffy, se do města, kde se nacházela Volfova škola dobrodruhů, dostanou až večer, i když vyrazili brzy ráno.

Loren došel k závěru, že by měl jít prostě spát.

Někdo z jeho dřívější žoldnéřské skupiny řekl, že většina věcí pomine, zatímco člověk spí. A když ta slova Loren zaslechl, pomyslel si, že to byla jen slova líného člověka, ale v jeho nynější situaci mu to přišlo jako zlato.

„Lapis, jdu spát. Později mě vzbuď.”

„Dobře, Lorene. Sladké sny.”

Loren se otočil k oknu, zavřel oči a čekal, až ho přemůže spánek. Přitom poslouchal Lapis, co zněla, jako kdyby v sobě něco dusila, aby zněla klidně.

Kolik času od té chvíle uplynulo?

Loren se vzbudil kvůli lehkému třesení.

Potřásl hlavou, aby ze sebe dostal zbytek spánku, a zvedl své tělo z polohy, kdy se opíral o stěnu vozu. A pak si uvědomil, že mu Lapis třásla ramenem.

„Kočí říká, že brzy dorazíme do města.”

„Aha. Díky, že jsi mě vzbudila.”

„Žádný problém.”

Když se Loren odvrátil od Lapis do vozu, překvapil ho ten pohled, co měl před očima.

Klaus a dívky, co seděli před ním, hluboce spali a chrápali s pusou dokořán.

Moc by o tom nepřemýšlel, kdyby to byl jenom jeden nebo dva, ale když viděl, že takhle dopadli všichni čtyři, nemohl si pomoct a cítil, že na tom bylo něco nepřirozeného. Upřeně se podíval na Lapis.

„Co jsi provedla?”

„Nahromadila se tu tak růžová atmosféra, že jsem bez rozmyslu použila <<Spánek>>.”

Loren si uvědomil, že se dopustil chyby.

Protože unikl do spánku jako první, nebyl tu nikdo, kdo by zastavil Lapisino počínání.

Kdyby byl Loren vzhůru, mohl Lapis zarazit, aby nepoužívala magii. Ale jelikož se v ní nahromadil extrémní stres a jelikož tu nebyl nikdo, kdo by ji zastavil, uchýlila se k tvrdým protiopatřením.

„Nemyslíš si, že to je trochu drsné?”

„To nic. Použila jsem to kouzlo potají, takže by si na to neměli pamatovat.”

Ačkoli to Lapis řekla sebevědomě, Loren jí nedokázal plně věřit.

Už tak bylo abnormální, že kněžka dokázala použít magii, ale aby tu magii použila na lidi, co ani nebyli nepřátelé... Když se o tom přemýšlelo normálně, nebylo to něco, co by se dalo tolerovat.

Zatímco se Loren bál, že pokud si toho někdo z nich nějak všiml, mohlo by to přinést kritické výsledky, Shayna svými pažemi udělala velký kruh.

'To nic, Onii-san. Ten rusovlasý člověk a ostatní usnuli, aniž by si něčeho všimli.'

Když se jí zeptal, jak to věděla, poté, co usnul, evidentně odtáhla své astrální tělo od jeho a zkoumala, co se dělo venku. A tehdy Lapis použila své kouzlo proti Klausovi.

'Vyšla jsem ven jen na chvilku, takže mě Lapis neviděla.'

Nebyl si jistý, jestli Lapis mohla vidět Shaynu v její astrální podobě, ale bylo snadnější nastavit opatření, pokud předpokládal, že mohla.

Shayna vážně přikývla, když si pomyslel, že nikdy nemohli být moc opatrní.

„Děje se něco, Lorene?”

„To nic. Jen mám z téhle situace menší bolehlav.”

„Aha, opatruj se. Tohle je každopádně náš cíl.”

Během jeho spánku uplynula dlouhá doba, paprsky slunce začínaly být víc a víc rudé a Loren viděl z okna v dálce velké město.

Když jste se na Kauffu podívali zvenčí, byla celkem velká, ale toto město bylo ještě větší. A Lapis mu řekla, že se nazývalo Montelgal a že to bylo obchodní město.

Nebylo to tak, že tu měli nějakou místní specialitu nebo něco takového, ale co stimulovalo obchod po celém městě, byly zdroje a nástroje, co rozdělovala škola dobrodruhů.

„Kromě toho sem často přicházejí a odcházejí děti šlechty, co se přihlásily na školu, takže se tu shromažďují i kupci, co se zaměřují na ně, takže je tu spoustu aktivity.”

„To není ten druh místa, které znám.”

Pro normální obyvatele bylo normální se od žoldnéřů distancovat.

S tím se nedalo nic dělat, protože to byla práce, při které si na živobytí vydělávali ohavným počinem jménem válka.

Žoldnéřská skupina, v které byl Loren, byla v porovnání s většinou jiných celkem disciplinovaná, ale takoví nebyli všichni. A někdy mezi žoldnéři byli lidé, co se nijak nelišili od loupežníků.

Proto nebyli vítaní na živých místech s normálními lidmi, takže se přirozeně shlukovali s vlastními.

Lapis se zostra nadechla, jak to odhadla z té Lorenovy ledabylé poznámky, ale okamžitě odpověděla: „Teď jsi dobrodruh, takže teď se to stane takovým druhem místa, s kterým se obeznámíš.”

„Může být.”

„Samozřejmě že ano. Och, až dorazíme, půjdeme rovnou do gildy dobrodruhů, takže si ubytování seženeme až pak.”

Věděla, jak moc byli oba unavení, a tak se jí Loren zeptal: „Nemůže to počkat, až si zařídíme pokoje?”

„Jelikož už je takhle pozdě, recepce se zavře, pokud půjdeme nejdřív do hostince. Musíme nahlásit, že jsme v bezpečí dorazili a že to my jsme tu zakázku přijali.”

„Pořád budou mít nějaké volné pokoje?”

Loren hádal, že když to bylo tak rušné město, pokoje se rychle zaplní.

Když byl žoldnéřem, bylo běžné, aby se hnali do pokojů v hostincích, co přijímali žoldnéře, a ti, co tento závod prohráli, museli tábořit vně města.

„Mělo by to být v pohodě, ale v nejhorším případě můžeme požádat gildu, aby nám ukázala alternativy. Je to gilda ve velkém městě jako toto, takže by měli mít pár míst.”

„Neměli bychom vzbudit Klause a dívky?”

Pracovali na stejné zakázce jako oni.

Nebylo to dlouho, co se s nimi setkali, ale Loren věřil, že Klaus a dívky nebyli špatní lidé, a nechtěl, aby zaspali.

„Probudíme je, až se dostaneme trochu blíž. Pokud začnou zase vyvádět, moje krvežíznivost se začne zase vzdouvat.”

„Souhlas.”

Loren s Lapisinou výmluvou souhlasil. Věděl, že tím nemysleli nic špatného, ale ani pro lidi, co to sledovali, to nebylo přijatelné.

-----------------------------------------------

Hlavní stránka novely