DM - kapitola 229

Kapitola 229 – Rozruch v gildě

Tady Satou. Ve starých hrách o průzkumu kobky jste si na liště sestavili družinu, v chrámu jste se nechali oživit a zbavit kleteb a v obchodech vás okrádali.



Vysvětlil jsem Arise a ostatním, co čekaly dole, podrobnosti ohledně okolností a dal jsem jim štítky z rudého železa.

„Juchůů! Je to povýšení autorizované přímo gildmistrem!”

„Aromatizované~?”

„Mělo to děsivý pach nodesu!”

Arisa byla přehnaně šťastná, vystrčila ruce nahoru a vyskočila.

Tamo, to nebylo správně. Pochi se stále děsila toho pachu, co se na ni jednou vyvalil. (Pozn.: Ehm, no tak jo, to se mi asi nepovedlo. Osumitsuki = pravomoc; okashiratsuki = ryba servírovaná vcelku; a Pochi se děsila očí na rybě... A teď to vtipně převeďte do češtiny...).

Ty dvě napodobily Arisu, vyskočily a téměř se hlavou uhodily o strop. Pokud neznáte vlastní fyzické schopnosti, je to nebezpečné, víš?

Ostatní členky vypadaly rezervovaně, ale zdálo se, že byly také šťastné.

„Keh, od kdy se z Gildy průzkumníků stalo dětské hřiště?”

Asi jsme moc hlučeli?

Ohlédl jsem se a užuž jsem se chtěl omluvit, ale ten úmysl se okamžitě vypařil.

Neboť ten muž kopal do dětí, co se shromáždily u vchodu do gildy. Nemluvil o nás, ale o dětech, co nosily batožinu a co se tlačily u vchodu. Tenhle muž mi přišel povědomý. Pokud jsem se nemýlil, byl to velitel té družiny průzkumníků, co utíkali před mravenci.

Ty nakopnuté děti neměly vážná zranění, ale přesto se nemohly pohybovat a ochable spadly na stěnu gildy. Úplně jak tehdy ten tygří člověk, jak mohli takhle velcí muži kopat do dětí?

„Násilí vůči mladým organizmům je nebezpečné, a tudíž zakázané, to povídám. Varovat je slovně, to doporučuji.”

„Co to je s tebou, ty jedna? Hoo, nejsi ale celkem kráska. Nepustila ses do špatného řemesla? Jako prostitutka si můžeš vydělat víc než jako průzkumnice, víš?”

Ten muž ledabyle natáhl ruce k Naně.

Brnění, co Nana obvykle nosila, měla jako vnitřní vrstvu zelené hedvábí, uprostřed vrstvu velrybí kůže a na vnější straně kůži obrněného mloka. Zvnějšku to vypadalo jako jemné kožené brnění a ačkoli vlastně bylo měkké, když se do kůže obrněného mloka vlila magická moc, vytvrdilo se.

Byla to kůže z netvora, co měl ve jméně „obrněný”. Dokáže odrazit meče a kopí, co používali normální vojáci.

Co by se stalo s bezbrannými prsty, co se pokusily popadnout ji za prsa? 

Ten muž se odpověď dozvěděl na vlastní kůži.

„P-prsty, moje skvělé prstyyy...”

Muž zaječel, jako kdyby ho to překvapilo, a schoulil se na podlaze.

„Ty mrcho, co jsi provedla Bessovi!”

„Bessův nepřítel!”

„Zamítá se. Přivolal si to na sebe sám, tak hlásím.”

Zdálo se, že ti muži byli přátelé toho svíjejícího se muže. Oba byli v tváři brunátní. Vypadalo to, že se během dne oddávali alkoholu.

Ti dva udělali něco neuvěřitelného, a to nejenom že ve městě vytasili meče, ale ještě k tomu v Gildě průzkumníků.

Takže, asi je zatknu, než někdo dojde ke zranění.

Liza bodla kopím do boku jednoho muže, než jsem mohl předstoupit. Samozřejmě to nebylo koncem s hrotem, ale tupým koncem. A ještě k tomu bodla lehce.

Liza měla v úmyslu udělat to zlehka, ale ozval se tichý zvuk a v mužově brnění, které vypadalo jako vyrobené z krunýře netvora, se vytvořila díra. A muž omdlel po tvrdém úderu do břicha. Omdlel v agónii a druhý muž vedle něj ztratil rovnováhu a svalil se na podlahu.

„Hej, copak ti chlápci nemají brnění z mravenčích krunýřů?”

„T-takhle snadno je rozbít...”

Přihlížející lidé něco povídali, ale jelikož tohle brnění bylo v porovnání s prsním kyrysem z krunýře, co jsem dal Konovým přátelům, mnohem křehčí, nedalo se nic dělat, že se rozbilo.

Besso s ohnutými prsty sebral meč svého přítele, co spadl na zem, a snažil se zaútočit na Lulu.

Přiblížil jsem se k ní sklouznutím, abych mu to překazil, ale nakonec to bylo zbytečné. Lulu se snadno vyhnula Bessovu meči a pak ho přitlačila k zemi. Besso přitlačený k zemi vzdoroval, ale nemělo to skoro žádný účinek. Možná to bylo tím, že Lulu měla téměř dvojnásobný level než on a také techniku Sebeobrany.

„Slečna služebná je tak silnááá.”

„Viděl jsi ten její pohyb?”

„Copak Besso a jeho gang tehdy v baru neporazili vojáky místokrále, kterých bylo třikrát víc než jich?”

„Pokud je slečna služebná tak silná, to znamená, že i ta ostatní děcka jsou silná...”

Tama a Pochi holýma rukama porazily i toho zbývajícího a ten se teď plazil na zemi.

„Nejsou ta děcka až moc silná?”

„Tak tamty dvě jsou ty zvířecí děti, o kterých se povídá, že snadno otevřely bránu do labyrintu?”

„To znamená, že ty dvě křehce vypadající děti támhle jsou také silné?”

„Neuvěřitelné...”

Okolo to začalo hlučet.

„Hej, pokud v síni budete dělat takový hluk, hodím vás do gildovního sklepení, víteeee~?!” varoval nás silně obrněný voják s dobrou postavou, co přišel zevnitř se zaměstnancem gildy. Tu větu zakončil podivně.

Měl jsem pocit, že jsem ho už někde viděl, a tak jsem se snažil se rozpomenout. Byl to průzkumník s velkým štítem, kterého skolil démon ve městě Gugurian.

„To je Velký Štít Gell.”

„Přežil boj s démonem, slyšels?”

„Co jiného čekat od Železné Zdi Gella.”

Přiběhl přede mě a zeptal se: „Promiň, ale nejsi sir Pendragon?”

„Ano, pokud si dobře vzpomínám, potkali jsme se ve městě Gugurian.”

Zdálo se, že si nemyslel, že bych si na něj pamatoval.

„Jsem takhle naživu díky tobě, sire Pendragone. Pomohl jsi mi.”

„To díky píli mých společníků.”

Zatímco mi děkoval, netrpělivě se rozhlížel kolem, jako kdyby někoho hledal.

„B-brácho Gelle.”

Na Bessa jsem si vzpomněl, když jsem ze zdola zaslechl jeho hlas. Pokynul jsem Lulu, aby ho pustila.

„Ach, ten odvážlivec, co se pustil do křížku se sirem Pendragonem, jsi byl ty, co?”

Gell se k Bessovi, co se k němu šel lísat, choval chladně. To byl ale rozdíl v nadšení.

„Slyšíte mě? Všichni mě poslouchejte! Tihle lidé jsou experti, co porazili démona, co se objevil ve městě ve vzdáleném vévodství. A navíc! Nejenom že ho porazili. Bylo to naprosté vítězství! Porazili démona, aniž by utrpěli jediného zranění.”

Vášnivě mluvil k okolostojícím o tom, jak jsme silní. Zdálo se, že si obzvláště pamatoval na Pochi a Tamu, co ho odnesly do bezpečné zóny. A poděkoval jim za to, že mu zachránily život.

„Jen tak mimochodem, sire Pendragone. Dneska tu nejsi s tou nádhernou bohyní, co tehdy bojovala holýma rukama?”

Tehdy holýma rukama bojovala jenom slečna Karina. Pravděpodobně už ji hledal nějakou dobu.

„Ne, už se vrátila na své území.”

„Na své území?”

„Ano, je to dcera barona Muna, slečna Karina.”

Poté se Gell vyptal na různé věci o slečně Karině. Když už jsme byli v tom, řekl jsem mu o nedostatku vojáků a rytířů v územní armádě. Nemyslím si, že vstoupí do služby baronství, ale možná že se tam ze zvědavosti budou chtít vydat průzkumníci, co si tuto historku vyslechli.




Jako trest za to, že v gildovní síni vytasili meče, se Besso a jeho gang měli tři dny kát v gildovním sklepení, a tak je Gell odvedl. Liza také použila své kopí, ale jelikož to nebyl hrot, ale tupá část, pominuli to.

Děti, které pokopali, vypadaly, že budou mít modřiny, ale odešly ven, než je zaměstnanci gildy mohli varovat.

„Není ten macho zabedněný, že Karinu nazval bohyní?”

„Hm.”

„Karina, silná~?”

„Je mrštná jako pyonpyon, nanodesu!”

Arisa a Mia měly o slečně Karině nízké mínění. Pochi a Tama se ji snažily bránit, ale jelikož to vzaly za špatný konec, moc v tom neuspěly.




Jelikož už jsme přišli do gildy, rozhodl jsem se, že jsem si tu stejně dobře mohl prohlédnout zázemí.

Prováděly mě Arisa a ostatní, co už si to tady prohlédly.

Nejprve zajděme do místnosti, kde se nacházeli chrámoví kněží najatí gildou.

Kněží a kněžka byli tak nádherní, že jsem se chtěl zeptat, jestli je vybrali na základě vzhledu. Vypadalo to, že detoxikace, zlomení kletby, uvolnění paralýzy a léčení vážně zraněného člověka bylo zdarma. Také tu byli mágové životní magie, co pracovali jako jejich asistenti.

Jejich prací bylo pravděpodobně stavění krvácení a dezinfekce ran.

Také tu bylo místo, kde se prodávaly mapy labyrintu a informace.

Vypadalo to, že prodávali informace o neznámých oblastech nebo neznámých chodbách v oblasti. Zdálo se, že informace si tu mohli koupit jenom průzkumníci se štítkem z rudého železa a výše. Dřevění a bronzoví průzkumníci mohli informace a mapy koupit před labyrintem.

Na stěně v této místnosti byla připíchnutá mapa první oblasti a přilehlých oblastí. To jsem zjistil, až když jsem sem přišel. Dokonce i teď tu byl muž, co vypadal jako začínající průzkumník a co si ji pilně obkresloval.

Také tu byl koloniál pro průzkumníky.

Prodávali nouzové zboží jako konzervované jídlo, spacáky a obvazy. Také tu byly pochodně, prášek na odpuzení netvorů, zábleskové koule, dýmovnice, provazy, tenké provázky z plevele atd. Z nezvyklých věcí tu byly malé kovové tabulky a zrcadla.

Přemýšlel jsem, na co se to používalo, ale zdálo se, že kovové tabulky byly klapky k varování a zrcátka byla na kontrolování nepřátelských pozic za zády.

Předměty v tomto obchodě byly kvalitní, ale jelikož byly dražší než předměty v soukromých obchodech, kupovali to tu jenom bohatí průzkumníci ze vznešeného rodu. Nebo tak to vypadalo.

Samozřejmě tu byla i lékárna, co prodávala léčiva a magické lektvary, co se průzkumníkům hodily.

A z té lékárny jsem slyšel něco, co znělo jako hádka.

-----------------------------------------------

~ A z deště rovnou pod okap. Neboli dle Satoua: hmm, hádka, rychle se do toho pojďme zaplést! ~

Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>