ZW - kapitola 23

Část 9

Ostrov nebyl zase tak velký.

Očividně jsme nemohli zamířit do vesnice. Plantáže a sady se na první pohled mohly zdát přirozené, ale vlastně je chránily různé kamery a senzory. V horách byly evidentně jeskyně, ale to by pravděpodobně skončilo naší vlastní zkázou, jen co bychom padli do přirozené pasti.

A tak nám procesem vyřazování zbyla jen možnost prchnout do přirozeně rostoucího bambusového hájku, co měl nulovou komerční hodnotu.

Upřímně řečeno mi to ani v nejmenším nepřišlo bezpečné. Prostě jsme hráli o čas. Pokud ostrov prohledají, nakonec nás najdou. A já cítil, že čím déle jsem byl vystaven tomu prudkému dešti, tím více mě opouštělo tělesné teplo.

Záhadofanatička shlédla na svůj smartphone a pak nespokojeně mlaskla. Signál byl určitě ještě blokovaný. Vzhledem k tomu načasování jsem pochyboval, že to byla jen náhoda.

„Detektive, máš revolver?”

„Na nějakou dobu jsem neměl v plánu ostrov opustit, takže ano. Ale mám jenom 5 nábojů. Pokud si vzali všechny pušky na ostrově, jsme vyřízení.”

„A možná ukradli pistole policii, na kterou už zaútočili.”

Neřekla „zabili”, ale to bylo možná z ohleduplnosti. Ale já jsem se nepustil k činu pro dobro mých kolegů. Pochyboval jsem, že byli stále mezi živými.

Možná to znělo chladnokrevně, ale musel jsem se zeptat na něco naléhavějšího.

„Proč by udělali něco tak zoufalého? Zabít 20 důstojníků je v podstatě jako si jen přidat období ke konci života.”

„Ne nezbytně.”

„?”

„Na tu Nure Onnu jsi narazil v tomto bambusovém hájku, ne?”

„A co s tím?”

„V loděnicích se mluvilo u Funa Yuurei. Víš, jaká je mezi těmi dvěma spojitost?”

„...Žádná spojitost není. Jeden je youkai z oceánu a druhý z řeky.”

Záhadofanatička si po mé okamžité odpovědi přiložila ruku k čelu.

„Funa Yuurei je děsivá youkai, co potápí lodě, pokud se neprovede daný proces. Nure Onna je youkai, co stahuje lidi do řek, pokud splňují jisté podmínky.”

„Takže říkáš, že jsou oba vražední?”

„'Oboje to jsou youkai, kvůli kterým se lidé pohřešují.'”

Když to řekla, zalapal jsem po dechu.

'To nemohla být pravda...'

„Pátrala jsem na ostrově Zashou na základě podezření, že je do toho zapletená 'velká zločinecká organizace'. Jinými slovy jsem předpokládala, že tu testovali vytvářený Paket.”

„A kvůli tomu tu jsou Nure Onna a Funa Yuurei?”

„Ne. Funa Yuurei je pravděpodobně hlavní část. Možná že s Nure Onnou selhali a přešli na Funa Yuurei nebo možná, že zprovoznili Paket s Funa Yuurei a pak začali zkoušet jinou variantu. To nevím.”

„Jak si můžeš být tak jistá?”

„Jen se podívej na jméno ostrova 'Zashou'. V této oblasti lodě původně hodně troskotaly. A v určitém bodě se do té historky přimíchalo něco navíc. Začaly se šířit zkazky, že některá ta ztroskotání byla fingovaná, aby mohli předstírat smrt lidí a ti pak mohli začít v životě nanovo.”

„Aha,” zaúpěl jsem.

Normálně to trvalo léta, než se pohřešovaný člověk legálně prohlásil za mrtvého. Ale ztroskotání bylo výjimkou. Člověk, co se pohřešoval po nehodě na moři, se ze zákona považoval za mrtvého za pouhých pár měsíců.

To bylo praktické pro lidi, co chtěli být „mrtví” co nejdříve kvůli dluhům nebo nějakému jinému důvodu.

„Takže ostrov Zashou má vedlejší podnikání v padělání dokumentů, aby vymazali všechny stopy totožnosti lidí, co svůj život zpackali tak moc, že se to nedá napravit?”

Pokud to byla pravda, pak tu vskutku byla možnost, že do toho byla zapletená 'velká zločinecká organizace', ale...

„...Jde to ještě dál.”

„Cože?”

„Tuhle Intelektuální vesnici jsem brala až moc na lehkou váhu. Toto není skutečná totožnost ostrova Zashou. Věřila jsem tomu jenom napůl, ale ten útok to vyjasnil. Jejich Paket je mnohem jednodušší.”

'Tak co to je?'

'Může to být ještě temnější?'

Jak jsem si tohle pomyslel, záhadofanatička Enbi pokračovala: „Ten Paket vytvořený na ostrově Zashou je s největší pravděpodobností takový, co 'lidi prostě vymaže'.”

Chápal jsem, co tím myslela.

Cítil jsem, jak mi přeběhl mráz po zádech, ale Enbi jen pro jistotu pokračovala.

„Nezáleží na tom, jestli člověka hodí do moře nebo nechají v horách. Jejich Paket prostě zařídí, že se ti lidé už nikdy nenajdou.”

To bylo něco, k čemu by se s radostí dostala 'velká zločinecká organizace'.

Ve filmech a seriálech to byl standardní koncept, ale dokonce ani policejní důstojník jako já jsem neměl ponětí, jestli to bylo možné. Ale pokud existoval nějaký ostrov, kde se dalo tělo zahrabat nebo potopit a nikdy by se znovu nenašlo, pro jistý druh lidí by to bylo neuvěřitelně hodnotné.

„Takže lidé na tomto ostrově mají vážně spojitost s 'velkou zločineckou organizací'?!”

„Přesnější by bylo říct, že možná 'měli' spojitost.”

„Proč v minulém čase?”

„Jaký máš důkaz, co tě vedl k použití přítomného času?” Záhadofanatička pak v tom prudkém dešti vzhlédla k mé tváři. „Viděla jsem náznaky, že je do toho zapletená 'velká zločinecká organizace', ale ještě jsem nezjistila, která konkrétní organizace by to mohla být. To samé platí o tobě, ne, detektive?”

„N-no, ano...”

„Tak mě něco napadá. Co když už se té 'velké zločinecké organizace' zbavili stejně jako tvých zhruba 20 kolegů?”

„To nemůže být pravda...” zaúpěl jsem.

Nemohl jsem tomu uvěřit.

Ten rozsah byl prostě až příliš velký.

My od policie bychom nedovolili žádnou zločineckou aktivitu, tak jak to, že jsme takové skupiny nerozdrtili? Důvod byl prostý. Ty 'velké zločinecké organizace' pro nás prostě byli příliš velké na to, abychom s nimi něco zmohli.

Pokud rozdrtíme jednu její část, prostě tu část nahradí a pomstí se za část, co jsme rozdrtili.

Na první pohled se to zdálo jako neuspořádaná sbírka násilí, ale ve skutečnosti byli pod přísnou správou propočítanou tak, aby pracovali k vlastním zájmům.

Dokonce i Tokijská metropolitní policie by se akorát spálila, kdyby se na ně ve vší záležitosti pokusili zaútočit. Nebylo možné, aby se amatérští ostrované dokázali vypořádat s takovým druhem profesionálního násilí.

„Víš, kolik lidí je pod takovým druhem 'velké zločinecké organizace'?” zeptal jsem se.

„Nezávislá skupina může mít pár stovek lidí. Celá organizace pravděpodobně desítky tisíc. Ve skutečnosti nevíme, s jak velkou skupinou se ostrované vypořádali.”

„Ale to je stejně přinejmenším pár stovek. Skupina takové velikosti by mohla lidi na ostrově přemoci už jen svým počtem!”

„Pokud by všichni přišli naráz. Co když místo toho na ostrov přijela loď se zhruba tuctem a oni ty lidi vyhladili? A pak když se první skupina nevrátila, vyrazí další skupina zhruba tuctu lidí... a pak se to celé opakuje. To to mění, ne?”

Nedokázal jsem uvěřit, co tady záhadofanatička říkala.

„'Velká zločinecká organizace' by nevěděla, proč se první skupina z ostrova nevrátila. To je moc fungujícího Paketu. Možná na to nahlíželi jen jako na pár pohřešovaných lidí, takže místo nich museli poslat někoho jiného. Nebylo by obtížné vyhladit lidi, co nemají ani nejmenší podezření.” Ta dívka mluvila, zatímco si pažemi objímala své deštěm promočené tělo. „Jádrem tohoto incidentu není 'velká zločinecká organizace'; ale samotný ostrov Zashou.”

„Ale v jaké fázi? Likvidují lidi, chytají tropické ryby a jednají jako přestupný bod pro lovce rostlin se značkovou rýží. Z toho něco mají, jen když je do toho zapletená 'velká zločinecká organizace', ne? Ostrov Zashou nemůže ty obchody zakončit sám.”

„Proto jsem primárně vyšetřovala 'velkou zločineckou organizaci' a vůči obyvatelům ostrova Zashou jsem polevila v ostražitosti. Ale myslím, že se v tomhle mýlíš, detektive. K těmto druhům zločinů, co vedou k očividnému zisku, s největší pravděpodobností došlo až poté, co na ostrov Zashou přišla 'velká zločinecká organizace'. Ale ostrov Zashou se pravděpodobně zkazil mnohem, mnohem dřív.”

„?”

„Kdyby lidé z ostrova Zashou měli Paket, co dokáže naprosto vymazat jakékoli stopy vraždy, neměli by důvod čekat až do teď,” řekla záhadofanatička tiše. Kvůli tomu prudkému dešti ji bylo obtížné slyšet, ale o to to bylo strašidelnější. „Mohli to prostě provést, jen co na ostrov dorazila policie. Nic jim nebránilo v tom prostě čekat v loděnicích s loveckou puškou v ruce. A přesto čekali až na dneska. Nepřišli tě umlčet ze strachu z vyšetřování. 'Myslím, že vyhlazení policie spustilo něco jiného.'”

„Spustilo něco jiného?”

„Něco v této malé společnosti jménem ostrov Zashou, co se rovná zákonu. Možná nějaký zvyk nebo tradice, co pokračuje už od dob, než vznikly moderní zákony.”

…

'Cože?'

Na tom, co záhadofanatička zrovna řekla, mě něco trápilo. Měl jsem pocit, že jsem narazil na nějaké vodítko, co zaplnilo díru v jejích dedukcích.

Ale kde?

Kde?

„...Byl to Kurokawa,” uvědomil jsem si.

„Jejich vůdce?”

„Poté, co jsem se zastavil u něj doma a zeptal jsem se ho na pár otázek, se mě zeptal, jestli jsem měl v plánu odejít. Když jsem řekl, že ne, zamumlal něco o tom, že to tím asi končí. Myslíš, že to to mohlo spustit?”

„Chtěl, abys odešel?”

„Myslíš, že v tom je nějaký hlubší význam?”

„Ne, myslím, že to můžeme vzít celkem doslovně. V podstatě říkal, že to nemuselo dojít tak daleko, kdybys tehdy odešel. Ale to mě jen znovu přivádí k tomu, že mohli prostě všechny zabít, jen co vystoupili z lodi. Možná má nějaký význam to, že se na ostrově zůstane určitou dobu.”

„Co tím myslíš? Pořád přesně nevíme, jakou mají spojitost s tímto incidentem, ale pochybuji, že chtějí, abychom se tady porozhlíželi.”

Dokonce i drtivá většina naprosto nevinných lidí vypadala méně než potěšeně, když před svými dveřmi spatřili policejní odznak. Nikdo se nechtěl zaplést do nějakých potíží. To byla naprosto normální reakce.

„Vážně to tak je?” Zdálo se, že záhadofanatička měla jiný názor. „Já nemluvím o těch nedávných vraždách. Já mluvím o celé historii ostrova Zashou, co se táhne stovky let.”

„?”

„Je to malá populace. Málo zdrojů. Je to malý svět odříznutý od proudu času. ...Pokud lidé z ostrova Zashou neměli rádi ten pocit, že zůstali pozadu za zbytkem světa, co mohli udělat, aby to napravili?”

„No, mohli si sem vpustit pokročilejší kulturu, aby...”

'...He?'

'To jsem zrovna řekl něco důležitého, aniž bych si to uvědomil?'

„Přesně. Aby zrychlili plynutí kultury na ostrově Zashou, nejrychlejším způsobem by bylo pozvat si lidi zvenčí. Přesně jako se na Tanegashimu dostaly střelné zbraně. ...A vzpomínáš si na jméno tohoto ostrova? Zdá se jasné, že to sem odedávna přinášelo smolné návštěvníky.”

„Takže obyvatelé ostrova vidí tebe a mě jako cíl, co má věci, co chtějí?”

„To samé se dá říct o 'velké zločinecké organizaci',” dodala záhadofanatička.

Ale...

„Tato dedukce platí, jen pokud předpokládáš, že lidé z ostrova Zashou chtěli modernizaci a ne si udržet volnější plynutí času. Pokud chtěli žít klidným životem odříznutým od plynutí věků, pak to nefunguje.”

„Tohle jasně není ten případ.”

„Jak si můžeš být jistá?”

„Intelektuální vesnice, co by smýšlela takhle, by zvenčí dovnitř nic nepustila.”

'...Aha.'

'Tak mě tak napadá, že Kurokawa řekl, že by neměli hostinec, kdyby nenáviděli cizí lidi.'

„Ostrov Zashou nabídne pohostinnost cizím lidem, aby získal jejich technologické informace, ale tím by se neošetřili veškeré nedořešené situace. Stejně jako palná zbraň zničila společnost meče, některé nové technologie by určitě zničily řád na ostrově. Potřebovali na to nějaké protiopatření.”

„A proto Kurokawa chtěl, abychom odešli...?”

„Ze začátku to možná nebyla úplně tak nebezpečná věc. Umožnili lidem jenom krátký pobyt a nedovolili jim účastnit se správy. Dokud cizí lidé odešli, řád na ostrově zůstal zachován. Ale pokud někdo tvrdohlavě odmítal odejít a snažil se na ostrově získat pozici u moci...”

„Zašli by tak daleko, že ho zabili, aby ho dostali na loď domů.”

Rušení řádu na ostrově Zashou.

Zůstat příliš dlouho a uplatňovat moc, co by mohla zničit organizační schéma na ostrově.

Zaskřípal jsem zuby, protože mě napadalo až příliš mnoho věcí, co se na to hodilo.

Dávalo to smysl.

A nejenom pro policii, ale i pro 'velkou zločineckou organizaci'.

Pokud lidé z ostrova Zashou vážně jednali dle této úvahy, obě organizace by viděli jako cíl, který museli „přinutit odejít”.

„Takže to z tohohle dělá něco podobného jako Rokubu Goroshi...?”

Ale pokud jsme hodlali jednat dle této teorie, něco mě na tom trápilo.

„Co ty sudy?” zeptal jsem se. „Pokud lidé na ostrově Zashou používali Paket, aby způsobili nehody a nechali zmizet těla, vážně by kvůli něčemu takovému dělali rozruch?”

„Když ti ten místní policejní důstojník řekl, že ten incident začal být s připlutím třetího sudu příliš velký na to, aby to zvládli místní, s největší pravděpodobností lhal. Pravděpodobně to byl jeden z těch, co na ostrově zabíjejí.”

Kvůli tomu, jak nenuceně dodala tu poslední větu, se mi motala hlava.

Ale ještě se to zhoršilo.

„Ty sudy jsou možná SOS, co vyslala 'velká zločinecká organizace', co se zapletla do útoků.”

„Tím myslíš, že to udělali sami?”

„Může to mít přímou spojitost se slabinou Paketu nebo se rozsah celého incidentu tak zvětšil, že to Paket už nedokáže naprosto skrýt.”

I kdybych v této chvíli prostě řekl, že jsem se přece jenom rozhodl odejít, lidem z ostrova Zashou by to stejně nezabránilo v tom, aby mě zabili.

Už jsem spustil ten „spínač”, o kterém se záhadofanatička zmínila.

Lidé z ostrova Zashou už zabili stovky lidí, takže zhruba 20 policejních důstojníků pro ně nic nebylo. Vlastně se možná ani necítili nijak provinile, že někoho zastřelili puškou. Možná nás přišli zabít se stejným pocitem, jako když připravovali futon pro hosta, co zůstával přes noc.

Nezastaví se.

Pokud nic neuděláme, nakonec nás zaženou do kouta.

„Ale tento incident se dostal na povrch a zavolali nás sem,” řekl jsem. „To znamená, že Paket Funa Yuurei není dokonalý. Někde má díru.”

„Ano. Ale také je možné, že nejsi první policejní důstojník, co na ostrov Zashou přijel.”

Bylo možné, že policie dělala to samé jako 'velká zločinecká organizace'. Na ostrov už možná párkrát přišly skupinky policistů, vyvraždili je a takhle se to opakovalo. Co nejdřív jsem musel zjistit, co se stalo s policejními stanicemi na okolních ostrovech.

Na mysl mi vytanulo pár strašných představ, ale když uteču od reality, problém mi to nevyřeší.

„Pokud o nás tři dny nic neuslyší, pošlou sem helikoptéru.”

„Ale dokud tu bude fungovat Paket Funa Yuurei, akorát 'zmizíš' a lidé vně ostrova nebudou mít žádný důvod se bát. A pokud sem někdo opravdu přijde, sestřelí ho, když se nebude mít na pozoru.”

„Tak musíme něco provést s tím Paketem.”

Otočil jsem se, abych čelil tomu největšímu problému.

'Kruci.'

Policejní důstojník se spoléhal na moc organizace, takže jste nemohli čekat, že se jeden takový bude chovat jako hlavní hrdina.

Ale já byl ten typ člověka, co pracoval spíš pro dobro živých než mrtvých. A i kdyby každý obyvatel Intelektuální vesnice jménem ostrov Zashou byl vinen, pořád jsem znal jednoho živého člověka, kterého jsem mohl zachránit.

Záhadofanatičku Enbi.

Byla strašný spratek, co dokázala zabránit tomu, aby na ni fungovala jakákoli logická úvaha, ale pořád to byla civilistka, a proto někdo, koho jsem musel ochránit.

A abych ji ochránil, neměl jsem na výběr a musel jsem udělat něco, co se mi nepodobalo.

„Pokud je ten Paket Funa Yuurei kompletní, s největší pravděpodobností nemáme jak vyhrát. Ale pokud s tím Paketem něco zmůžeme, možná se nám dostane standardní pomoci z vnějšku a přežijeme to tu.”

-----------------------------------------------

~ Už se vám z toho motá hlava? Je tam strašně moc podmínek, co se postupně odkrývají... A v příští části se půjde na pořádnou střílečku! ~

<Předchozí>...<Následující>