ICDS - kapitola 115

Kapitola 115 – Hrabivost pohltí vše (2)

„Jsem Kang Shin, průzkumník ze Země. Rád vás poznávám.”

„Země? Nikdy jsem o tom neslyšel.”

„Ani já ne.”

„Zatraceně, jak jen se stal Dimenzionálním žoldnéřem? Ze světa bez jakéhokoli základu...”

Většina Dimenzionálních žoldnéřů mi věnovala chladné pohledy. Na rozdíl od chování, které jsem požíval jako Korunní princ, mě ignorovali, jen co zaslechli, odkud jsem byl. To o mě ještě nikdy neslyšeli? To měli všichni svoje komunikační kanály vypnuté?

„V jakém si myslíš, že je levelu?”

„Jeho vybavení vypadá celkem dobře.”

„Jsi hloupý? Jako Dimenzionální žoldnéř se ho ptáš na level? Taky jsi začátečník, co?”

Kromě mě tu bylo 13 Dimenzionální žoldnéřů. Po mě tu misi přijali ještě další dva lidé. V První kobce bylo jenom 57 Dimenzionálních žoldnéřů a 14 z nich přijalo tuto misi.

Zdálo se, že všichni byli velmi aktivní.

Přišel za mnou mladý rytíř s dlouhými černými vlasy.

„Já jsem Bellode Iraus. Jak se psalo v misi, jsem velitel kiroských rytířů a průzkumník zlatého řádu z První kobky. Díky, že jsi přišel, Kang Shine. První princezna mi o tobě hodně řekla. Pokud se budeš ze všech sil snažit zachránit druhou princeznu, odměna tě nezklame.”

„Díky že jste mě přijali.”

Ten rytíř jménem Bellode na mě udělal velmi dobrý první dojem. Vypadal laskavě a kurážně. Ale byl zamračený, možná kvůli tomu nátlaku, aby zachránil Shinu. Když jsem se pozdravil s rytířem, otočil jsem se na ostatní Dimenzionální žoldnéře, abych je pozdravil, ale vyhnuli se mému pohledu. Znamenalo to, že jim to přišlo otravné. Ačkoli když jsem dorazil, mluvili spolu, jako kdyby mě posuzovali. Zdálo se, jako kdyby říkali, že nechtěli mrhat energií na zbytečné výměně pozdravů. Přišlo mi to absurdní.

Bellode se hořce usmál, díval se na mě, jak jsem se tvářil zaraženě, a tichým hlasem, co jsem slyšel jenom já, řekl: „Prosím, chápej. Slyšel jsem, že Dimenzionální žoldnéři jsou před misemi citliví.”

Při tom nebezpečí, co šlo ruku v ruce s prací, mě to nepřekvapovalo. A navíc jsem byl nový. Kdybych řekl něco, co jsem neměl, bylo pro ně snadné mě kritizovat jako nováčka, co neví, co říká. Povzdechl jsem si a otočil jsem hlavu. Bellode nás pak vedl k velkému stolu v síni.

Ludia byla také nedaleko. Když jsme se střetli očima, odfrkla si a naschvál odvrátila hlavu na druhou stranu. Při té reakci, co jsem tak nějak čekal, jsem se hořce usmál.

Na stole byla velká mapa s královským palácem uprostřed. Bellode si vzal krátkou hůlku a ukázal jí na mapu.

„S Kang Shinem tady už dorazili všichni Dimenzionální žoldnéři. Než vyrazíme, předám vám instrukce. Vezmeme to nejkratší cestou, co nás zavede ke kasárnám Démonického lorda. Jelikož je zraněný, démonická armáda se spěšně stahuje zpět, ale pokud rychle vyrazíme s našimi elitními jednotkami, budeme je moct dostihnout, než se dostanou na území Démonického lorda.”

„Říkáš území Démonického lorda. Slyšel jsem, že tem přebývají všichni démoni vrcholného řádu.”

„To je pravda. Dokud si nezajistí nadřazené postavení, démoni vrcholného řádu preferují nevycházet ze svého území. Jelikož Hrdina zemřel... Možná akorát počkají, než se svět začne hroutit, než se objeví.”

„Hm, ale stejně, Démonický lord je...”

„Démonický lord utržil kritické zranění. Všichni na místě to viděli. Ačkoli ho nebudeme moct připravit o život, on nám nebude moct zabránit v naší záchranné misi. Pokud chceš, můžu na to dokonce vsadit svou duši.”

V tichosti jsem naslouchal konverzaci mezi Bellodem a Dimenzionálními žoldnéři a vtiskl jsem si do paměti cestu, co nám Bellode ukázal. V případě, že by všichni odešli, musel bych jít Shinu zachránit sám.

Najednou mě někdo zezadu poklepal na rameno. Když jsem se otočil, spatřil jsem Ludii, co měla naprosto rudou tvář.

„Co?”

„O-otec a matka... rádi by tě viděli.”

„Císař a císařovna?!”

„Pojď se mnou.”

Odešel jsem ze síně s Ludií. Cítil jsem za sebou štiplavé pohledy žoldnéřů. Ti chlápci, proč z nich sálala taková krvežíznivost...?!

„Když teď o tom přemýšlím, slyšel jsem, že nádherná princezna má přítele.”

„Správně, slyšel jsem, že to je nějaký zatracený začátečník. Nemyslel jsem si, že se stane Dimenzionálním žoldnéřem.”

„Kéž by tady zemřel.”

Vy jste všichni nezadaní, co?! A ty, proč na mě zahlížíš, když jsi dívka?!

Císař a císařovna na mě společně čekali. A navíc císař měl na sobě zlaté brnění a císařovna měla zlatou hedvábnou róbu jako pro kněžku. Nepochybně takové nápadné oblečení měli naschvál. Chtěli, aby se nepřítel soustředil na ně.

„Ach, Ludio! Tento mladý muž je ten, o kterém ses zmínila?” vykřikl císař, jakmile nás spatřil.

Překvapilo mě to. Vypadal, že mu bylo nanejvýš něco málo ke třiceti. Přišlo mi divné, aby byl císařem někdo, kdo vypadal tak mladě. Ani nemluvě o tom, že byl silný. Takže před tím, než se stal císařem, byl průzkumníkem.

Po císařových slovech Ludii zrudly tváře a zakřičela: „J-já nic neřekla! To Shina o tom pořád brebentila!”

„Ale kdykoli to nadnesla, vzrušilo tě to a křičela jsi. Můžeš se mi ukázat?”

Ten klidný a nádherný hlas pocházel od císařovny. Stejně jako její manžel vypadala, jako kdyby jí bylo jen něco málo ke třiceti. Zdálo se, že byla kněžka Mitara jako Ludia, neboť její róba měla podobný vzhled jako její.

Císař byl také pohledný, ale císařovna byla vskutku pitoreskní kráska. Ludia se jí tak moc podobala, že jsem věřil, že takhle bude Ludia vypadat za 10 let. Pokud v tom byl jeden rozdíl, byla to její císařská vnadnost...

„Ludio, i ty máš šanci!”

„Ty hlupáku!”

„Huhu, velmi dobře spolu vycházíte. To se mi ulevilo.”

Po císařovnině smíchu jsem se vzpamatoval.

„Ach, omlouvám se. Jsem... Kang Shin, průzkumník ze Země.”

„Slyšela jsem, že jsi přišel kvůli Ludii a Shině, i když jsi Hrdina. Jako císař, kdo vládne zemi a má teď na starosti tento svět, můžu říct jenom to, že to je bláhovost. Ale...” Císař se zašklebil a zabušil mi do ramen. „To je to, co by měl muž udělat! Ta tvoje ambice, líbí se mi! Takže? Koho chceš?! Vezmeš si obě? Pochybuju, že by to Shina nebo Ludia odmítly!”

„Cože?!”

„T-tati! Řekla jsem, že to tak není! Nevím, co Shina, ale já ne!”

„Měla by ses naučit lépe lhát, dcero. Ale ano, nechceš se o svého manžela dělit se Shinou. Takže to budu muset nechat na svém zeťovi. Líbí se ti víc Ludia?”

„Ehm... Jak Shina, tak Ludia jsou moje vzácné kamarádky.”

To bylo všechno, co jsem pro teď mohl říct.

Pak císařovna promluvila s lehkým úsměvem: „Také jsem se se svým manželem přátelila. Na vlastní oči jsem s ním viděla budoucnost a řekla, že se to nikdy nestane, ale tady jsem.”

„Rád bych vám dvěma uspořádal obřad... ale jak vidíte, nejsme v situaci, kdy by to šlo. Omlouvám se, zeti.”

„...”

Než jsem se nadál, oslovoval mě jako zetě. Jelikož jsem neměl slov, podíval jsem se po Ludii, ale ona měla příliš napilno s tím, aby si rukama zakrývala svou zrudlou tvář. Zatímco jsme my dva panikařili, císař mi pokynul, abych přišel blíž. Přišel jsem.

„Budu tě muset požádat o laskavost... Pokud situace začne být nebezpečná, prosím, uteč s Ludiou. Shina je moje drahá dcera a rád bych ji zachránil, pokud to půjde... ale nemůžu přijít i o Ludii.”

„...Rozumím.”

Ačkoli jsem chtěl říct, že Shinu za každou cenu zachráním, nemohl jsem před císařem, co se tvářil tak vážně, říct něco, za co jsem se nemohl zaručit.

Císař pak řekl s ještě vážnějším výrazem: „A taky... nevěř nikomu jinému kromě Ludie a Bellodeho.”

„Co tím myslíš?”

„Myslíš si, že se Démonický lord snažil svět pokořit jen hrubou silou?”

„Tím myslíš...”

„Všichni na této expedici jsou elita mezi elitou, ale možná tu jsou nějací, které Démonický lord přemluvil. Kromě mé dcery Ludie je Bellode jediný, kterému můžu věřit. Nezapomeň na to.”

Když jsem si to teď vyslechl, bylo to očividné. Démonický lord porazil Hrdinu. Ačkoli byl těžce zraněný, stejně vyhrál. V takové situaci by bylo divné, kdyby nikdo nepropadl svodům Démonického lorda. Nemohl jsem si pomoct a kvůli té náhlé pravdě, co mě přiměli si uvědomit, jsem se cítil hořce.

Když jsem poté od císaře odstoupil, promluvil k Ludii a ke mně: „Hrdina zemřel a ukradli nám moc světa. Na tomto světě se už nemůže zrodit nový život. Tento svět pomalu, ale jistě uvadne. Ale i tak se nechci vzdát. Přece jenom mám na bedrech příliš mnoho věcí, abych to všechno odhodil a poklekl... to platí i o mé drahé dceři Shině. Prosím tě, zeti a má dcero. Prosím, zachraňte Shinu.”

„Ano, tati. Zachráním Shinu.”

„...Rozumím.”

Ukradli moc světa a už se tu nemůže zrodit nový život... aha. Proto byl Hrdina jádrem světa. Konečně jsem o Hrdinech všechno chápal. Pokud se nemůže zrodit nový život, rovnalo se to konci světa.

Skousl jsem si ret a pokusil jsem se ze sebe setřást tu představu pochmurné budoucnosti. Jakmile císař domluvil, pokynula mi císařovna. Když jsem k ní přišel, vytáhla ze svého inventáře pětibarevný předmět a dala mi ho.

Když jsem to přijal, uvědomil jsem si, že to byla půlka čepele meče spolu se zbytkem. Překvapivé bylo, že z toho meče stále sálalo pětibarevné světlo. Ačkoli jsem nevěděl, co to bylo za drahokam, co byl na jílci, měl jsem pocit, že bych si ho nedokázal koupit, ani kdyby prodal svou vilu. Ačkoli byl zlomený, hodnota tohoto meče byla nepopiratelná.

| Mitarův zlomený Svatý meč (boží) |

| Odolnost – 0/560 |

| Útok – 15.000 |

| Omezení – Level 90, Hrdina |

| Možnosti: všechny hodnoty +100, újma vůči všem démonům včetně Démonického lorda 3x; může získat všechny techniky; Síla +20%, Rychlost +20% |

| Zvláštní technika: Soud světla – Sesbírá všechno světlo na světě, vyléčí všechny spojence na bojišti a uštědří velkou újmu světelného atributu všem nepřátelům na bojišti nebo uštědří kritický úder vybranému cíli. |

| Popis – Svatý meč pro Hrdinu vyrobený za použití nejvzácnějšího kovu na světě Luka, lukadionu, a prosycený mocí Mitara. Přišel o svou moc a zlomil se v bitvě proti Démonickému lordu a nedá se opravit. |

Najednou se objevila nejsilnější zbraň na světě! Ruce se mi třásly, jen jsem tuto zbraň držel!

„Omlouvám se. Je zlomený, takže se už nedá znovu použít. Ale věřím, že se dá použít nějak jinak, takže ho dávám tobě, Hrdino jiného světa. Přijmeš ho?”

„Vážně ho můžu přijmout?”

„Huhu, kdo jiný kromě tebe si ho vezme, zeti?”

„Kuk.”

„Mami!”

Slyšel jsem rčení „Šťastný je ten, kdo má přátele.”, ale nemyslel jsem si, že díky tomu získám takovou zbraň! Navíc když jsem ten svatý meč spatřil, okamžitě mě napadlo, jak ho využít. Poté, co jsem nečekaně získal úžasný dárek, jsem se poklonil císaři a císařovně a odešel z paláce. Ludia s tváří stále rudou mě následovala jako štěně.

„N-netrap se tím, co mamka a taťka řekli! To jenom, že jsem o muže nikdy neprojevovala zájem, takže to říkají, protože jsem se o tobě jednou nebo dvakrát zmínila!”

„Jo, samozřejmě. Stejně pochybuju, že mě vůbec vidíš jako muže.”

„...Křup.”

Hm? To jsem zrovna slyšel, jak něco křuplo? Rozhlédl jsem se, ale všechno vypadalo v pořádku. Ludia akorát pevně zatínala pěsti.

Když jsem si potvrdil, že kolem nikdo nebyl, vytáhl jsem Kopí nenasytnosti.

„Hm? Co to děláš?”

„Svatý meč, co mi dala tvoje matka, nemůžu ho prostě mít jen tak u sebe.”

„Co tím myslíš?”

„Tady, sleduj.”

Vzal jsem zlomené kousky svatého meče a bez váhání jsem je přiblížil ke Kopí nenasytnosti.

Z Kopí nenasytnosti sálala bláznivě rudá aura a pohltilo svatý meč.

| Karmínové kopí nenasytnosti pohltilo Mitarův svatý meč. Růst: 47%. |

„Kyaaaak! S-svatý meč zmizel!”

„Nebuď hloupá, Ludio! Svatý meč je mrtvý! Ale v mém kopí! V mém srdci! Žije se mnou!”

Růst tohoto šíleného kopí poskočil jenom o 44%, i když pohltil svatý meč božího řádu. Ale měl jsem pocit, že jsem zahlédl letmý náznak budoucnosti tohoto kopí. Spokojeně jsem si povzdechl a prohlásil jsem k Ludii: „Pamatuj, Ludio. Hrabivost pohltí vše!”

„Nechovej se tak skvěle a neříkej hlouposti...!”

Toto byla konverzace, co jsme vedli před odjezdem.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Tato kapitola byla kapitola s Kopím nenasytnosti, pro Kopí nenasytnosti a o Kopí nenasytnosti! Všechno pohlť! Ach, nemůže pohltit zbraně jiných lidí. Kdyby to šlo, jen co by se to kopí dotklo jakékoli zbraně... ^^ Takže Kopí nenasytnosti může pohltit jenom zbraně, co vlastní jeho majitel nebo co nemají majitele ^^

-----------------------------------------------

~ Ale houbelec, o Kopí nenasytnosti se zmínilo jen tak mimochodem na konci kapitoly v pár větách. Celá kapitola byla jenom o představení potenciálního zetě... ~

<Předchozí>...<Následující>