Část 8
Nastal večer a bouře stále nepolevila.
Možná bude trvat celé dny.
A pak vyvstal problém.
„...Nemůžu se dovolat.”
Snažil jsem se dovolat svému synovci Shinobuovi, ale můj mobil neměl moc signál.
'Je to kvůli tajfunu?'
Moji kolegové se shromažďovali na recepci, ale já jsem změnil směr s úmyslem najít si někde lepší signál.
„Co to děláš, detektive?”
„Zmlkni, mysteryfanatičko. Nemám signál na mobilu.”
„Ani ty ne? Jakého máš operátora?”
„JBP. Takže s tím máš taky problém?”
Záhadofanatička používala zahraniční smartphone známý jako Grape Phone, ale zdálo se, že ani ona neměla signál.
Zdálo se, že spíš než problém s poskytovatelem služeb to byl problém s počasím. Ještě chvíli jsme se snažili, ale nedovolali jsme se.
Enbi mě zatahala za oblečení a řekla: „Tohle je dokonalé načasování. Popovídejme si.”
„Rád bych se najedl. Počkat, kde to jsme?”
„Chodba v přízemí. Ztratil ses, protože jsi chodil sem a tam a přitom zíral do mobilu.”
„Och, to jsem došel tak daleko?”
'Nepamatuju si, že bych sešel po schodech...'
Zrovna když jsem s touto myšlenkou vzhlédl ke stropu, zaslechl jsem ze shora střelbu z lovecké pušky.
Nechápal jsem, co se dělo.
A situace pokračovala, než jsem to mohl pobrat.
Střelba pokračovala. Deset výstřelů... Dvacet výstřelů... Prostě to dál pokračovalo. Došlo to až do takového bodu, kdy si moje uši zvykly na ty hlasité explozivní zvuky. Slyšel jsem i hřmící kroky a jekot, ale střelba byla dost hlasitá na to, aby to všechno překryla. Bylo to tak hlasité, že jsem nedokázal říct, kolik výstřelů padlo nebo z kterého směru.
„Tohle je zlé...” řekla záhadofanatička Enbi. Tahala mě za oděv, zatímco já jsem byl ztuhlý jako balvan. „Začalo to!! Lidi, co nechtějí, aby tu policie čmuchala, udeřili jako první!!”
„...To myslíš, že zločinci střílí policii? Ale tady jsme v Japonsku.”
„Určitě jsi už slyšel, že ve venkovských oblastech jako v Intelektuálních vesnicích nikoho nepřekvapí střelba z pušek.”
„Ale tady nejde o to zbavit se nějakého osamělého turisty, co se sem zatoulal! Jsme policie. Takhle vyhladí naráz 20 důstojníků!! Něco takového povede k nasazení speciálních jednotek nebo dokonce armády. Nikdo by nebyl dost hloupý na to, aby...!!”
Odmlčel jsem se, protože jsem spatřil něco velmi nepříjemného.
Na stropě se objevila skvrna. Tohle nevzniklo kvůli zatékající střeše. Na to ta skvrna byla až příliš tmavá a rudá.
Neměl jsem ponětí, jak tento hostinec postavili.
Ale kolik tekutiny tam muselo být, aby na stropu podlaží pod tím vznikla skvrna?
Něco se dělo.
A moji kolegové detektivové a pan Wajima z forenzního se do toho zapletli.
„Támhle jsou taky další!!” zakřičel někdo.
Přeskočilo mi srdce.
Neměli jsme čas podívat se, kdo to řekl.
Záhadofanatička Enbi a já jsme rozbili okno a vyskočili ven.
Vyskočili jsme do mokré temnoty té bouřlivé noci.
Konečně jsme zahlédli letmý náznak pravé tváře Intelektuální vesnice jménem ostrov Zashou.
-----------------------------------------------
ďakujem.
OdpovědětVymazat