DM - kapitola 225

Kapitola 225 – Zdvořilostní návštěvy

Tady Satou. Ačkoli jsem na to zapomněl poté, co jsem si zvykl na internetové platby, formality bylo něco, co zabíralo čas. Ačkoli jsem chápal, že to bylo nezbytné, stejně jsem kvůli tomu byl netrpělivý.



„Zdravím, rád bych prodloužil své ubytování, je to v pořádku?”

„J-jestlipak to není pan rytíř Pendragon. Jsme rádi, že vás vidíme v pořádku, m-m-můžeme vám pobyt prodloužit, ano. Velmi se omlouvám, ale zrovna teď hodláme u vás v pokoji uklízet, takže se prosím na chvilku usaďte na recepci. Samozřejmě vám nebudeme účtovat žádné poplatky.”

Jak to mám říct, majitel hostince vypadal podezřele.

Zrovna v té chvíli se vrátily Pochi a Tama, co se šly podívat na koně.

„Koně tu nejsou~?”

„Ani kočár tu není nodesu.”

Hohou?

Blýsk, Arisa a Liza obrátily pohled k majiteli hostince. Já jsem se usmíval jako Japonec.

„K-koně jsou momentálně na ranči, aby se mohli proběhnout. Jelikož byl kočár špinavý, umývají ho ve studiu, co obvykle obstarává kočáry vysokého řádu. Samozřejmě to je zdarma, neboť to jsou služby našeho hostince.”

Aha, potají to prodal, protože si myslel, že jsem zemřel, co?

„Hm? Ten kočár jsem si ve vévodském hlavním městě objednal od mistra řemeslníka, jeho hodnota není menší než 200 zlatých. Není to studio, co by ho poškodilo nebo oprýskalo barvu, že ne?”

„N-ne. Samozřejmě že ne.”

Pokud bude barva vážně oprýskaná, řekněme si o 200 zlatých. Přece jenom to byla skutečná tržní hodnota.

„Lizo, Nano, trápí mě to, takže mohly byste se jít na ten kočár podívat?”

„N-ne, to není třeba. Jelikož jste se zrovna vrátili z labyrintu, určitě jste všichni unavení. Zrovna jsme získali dobré jehněčí, takže co takhle jídlo? Koně a kočár vám vyzvedneme, takže prosím chvilku počkejte a dejte si jídlo, totiž, ehm...”

Jak to mám říct, byl příliš druhořadý. Tak podřadný, že jsem si nedokázal představit, že by byl majitelem tohoto prvotřídního hostince. Možná to byl zeť, kterého rodina přijala, a tak chtěl malý obnos peněz?

„Pan majitel nás zve na jídlo, řádně mu poděkujte.”

Jako odškodnění za tento jeho trik ho přinutím, aby nás obsloužil spoustou jehněčích chodů. To by mělo stačit. Omladina mu bezstarostně poděkovala.

Nebyl jsem si jistý, jestli si majitel myslel, že jsem jeho trik odhalil nebo že mě úspěšně oklamal, ale upřímně nás pozval na jídlo.

Když jsme skončili s jídlem, koně i kočár se v bezpečí vrátil do hostince. Asi mu odpustím, jelikož se nepokusil vyměnit koně. Později dám koním nějaké obzvláště připravené krmivo.

Takže i když nám koně a kočár vrátili, stejně bychom v tomto hostinci neměli zůstávat dlouho. Prodloužil jsem ubytování, jak bylo v úmyslu, ale než se znovu vrhneme do labyrintu, zkontroluju stav Břečťanové vily. A pokud bude vypadat dostatečně obyvatelně, pravděpodobně se přestěhujeme tam.




„Co to má znamenat, Hesone! Co se stalo s mým kočárem! Nasadil jsi cenu na 300 zlatých a teď chceš z dohody vycouvat, co to je?”

Byli lidé, co nevěděli, jak vycítit atmosféru, co?

Aha, takže můj kočár se měl prodat za 300 zlatých, co? Zdá se, že v předražování byl celkem výtečný.

„Pane baronete Dyukeli, došlo k chybě...”

Majitel hostince se naklonil blíž ke starému kavalírovi, co vypadal jako drát.

Po pobídnutí paní hostinské jsme šli do chodby, co střežil jeden zaměstnanec.

Neměl jsem v úmyslu vrhnout se do zbytečných problémů, a tak jsem se vrátil do pokoje a spolu s ostatními si odpočinul. Zatímco jsme ležel na posteli pod malými dívkami, četl jsem si v menu Torumovu poznámku.

Zdálo se, že prošetřil i baroneta Dyukeliho. Ale jak se dalo čekat, dokonce ani Toruma neměl osobní konexe s tak vzdálenou šlechtou. V informacích o něm byly jenom dvě věci: [Následovník markýze Ashinena] a [Obchoduje s magickými nástroji].

Ale o nynějším místokráli Selbiry, markýzu Ashinenovi, tu byly trochu podrobnější informace. Bylo to, jako kdyby ho Toruma pomlouval; o tom, jak předchozí generace před 20 lety zemřela v hlavním královském městě nepřirozenou smrtí. Nebo že nynější markýz byl lakomý a rád úplatkaří. Nebo že byl pod pantoflem a arogantní.

Psalo se tu, že markýz Ashinen svůj přístup zmírní, pokud mu člověk donese drahý dárek. Jelikož se zdálo, že místo uměleckých děl bylo lepší, když to byl dárek ve stylu sprostého [vypadá draze], dejme mu zlatou sošku nahé ženy, co jsem získal od svého známého ve vévodském hlavním městě. Jelikož to mělo cenu 20 zlatých, mělo by to stačit. Také se v informacích psalo, že byl na muže, ale jelikož měl rád macho muže, měl bych být v bezpečí, neboť jsem nebyl jeho typ.

Přinesu nějaké ty dary i pro jeho manželku, neboť se tu psalo, že byl manžel pod pantoflem. Podle Torumových poznámek měla ráda šperky a cukroví. A tak jsem se rozhodl přinést nějaké šperky, co jsem získal z vévodského hlavního města, a castellu. Jelikož se zdálo, že ve vévodském hlavním městě teď letěly palačinky, vybral jsem trochu jinou castellu.

Když jsem si potvrdil, že všichni usnuli, vyklouzl jsem z postele. A požádal jsem zaměstnance hostince, aby doručil můj dopis, ve kterém jsem vyjádřil své přání se osobně setkat s místokrálem v jeho vile. Jelikož na zítřejší odpoledne bylo naplánováno, že se setkám s generálem labyrintové armády, tuto schůzku jsem naplánoval na pozítří.




„Ale ne, už jste nasbíral potřebné množství magických jader?”

„Ano, toto je důkaz dosažení, co jsem získal od zaměstnanců u vchodu do labyrintu.”

„To je celkem úžasný výsledek, že? Už jste v labyrintu někdy byl?”

„Ano, na chvíli v jiném labyrintu.”

O tom, jaký to byl labyrint, jsem mlžil. Zdálo se, že i ona se na to zeptala jen tak, nezdálo se, že by ji zajímalo, který to byl labyrint.

„Tak prosím počkejte na pohovce támhle na člověka, co to tu má na starosti a co vás povede.”

Po dotírání Arisy a ostatních jsme po snídani šli do východní gildy, abychom si zvýšili řád na bronz. Jen tak mimochodem, na snídani jsme měli bílé suchárky, hustou dýňovou polévku a míchaná vejce s tlustými plátky opečené slaniny.

To menu mi tak nějak přišlo, jako by na něj měl vliv reinkarnovaný člověk.

Zavedli nás do jiné místnosti a pak jsme předložili naše ID z města Muno a podepsali jsme oficiální registraci. Jen pro jistotu jsem to zkontroloval Magickým cítěním, ale nezdálo se, že by v tom byla nějaká magická past. Nabídli nám, že si díky povýšení řádu můžeme zdarma zkontrolovat stav a techniky Yamatovým kamenem, ale odmítl jsem to, neboť jsme k tomu neměli nijak zvlášť důvod.

„Jak chcete, aby se jmenovala vaše družina?”

Po slovech úřednice se všichni začali dohadovat. Jelikož se nezdálo, že se dohodneme okamžitě, požádal jsem úřednici, aby nám dala trochu času.

„Rytíř Pendragon a jeho milenky.”

Zamítnuto.

„Pochi a pán.”

„Ale, Pochi, to jsi s námi nerada?”

„N-ne že bych byla nerada nodesu. Bude stačit Pochi a pán a Tama a Liza a Lulu a Mia a Nana a Arisa nodesu!”

„Dlouhé~?”

Lulu škádlila Pochi kvůli jejímu přeřeknutí. Okamžitě to opravila, ale jak řekla Tama, bylo to příliš dlouhé.

„Mělo by to být konzistentnější. Co takhle Zabijáci démonického lorda?”

„Není to jako titul?”

Bylo by otravné, kdyby tomu někdo věřil. A většina lidí by se nám pravděpodobně smála, že se snažíme být jako hrdinové.

„Ochranný sbor mladých organizmů, to doporučuju.”

„Ech~ to bychom měli v povinnosti chránit ty malé holky před labyrintem.”

„Ale aspoň bych je chtěla uchránit před hladověním.”

V tomto městě nebyla žádná organizace nebo tak něco, co rozdávala jídlo?

„Rytíř Pendragon a jeho příjemní přátelé zní pěkně.”

„Lulu, vážně jsi Arisina starší sestra.”

„Ech, Lizo, co tím myslíš?!”

Vypadalo to, že Lulu už naprosto podlehla Arisině moci éry Showa.

„Přátelé vil.”

„No, jsou to naši přátelé a tak~ Ale to nezní jako název družiny~”

A hádal jsem, že Tama byla jediná, co nevyjádřila svůj názor?”

„Hm~? Masožravý sbor.”

„Hamburgsteakožravý sbor.”

„Celékuřežravý sbor.”

„Čokoládovýpoháržravý sbor.”

Copak všichni akorát neříkali, co chtějí jíst, zatímco předstírali, že vymýšlejí název družiny? Ale taky bych si dal čokoládu, neboť jsem ji už nějakou dobu neměl. Měl jsem pocit, že když zapátrám na jižním souostroví, najdu ji tam.

Měl jsem pocit, že kdybychom v tomhle pokračovali, nikdy bychom se nedohodli, a tak jsem registroval jméno svého rodu jako dočasný název.

„Takže za tři dny to bude hotové, takže do té doby prosím použijte tyto dočasné bronzové štítky.”

Každý z nás dostal dočasný bronzový štítek, na kterém bylo vyryto Východ-1 až Východ-8.

Pravděpodobně chvíli trvalo, než se vyrobí oficiální bronzové štítky, neboť na něm bylo vyryté jméno majitele a název družiny.




Generál labyrintové armády byl muž ve středním věku s hákovitým nosem, co byl samotným ztělesněním člověka ze šlechtické rodiny s arogantním nádechem. Byl to mladší bratr vévody Bishtalla, čestný hrabě Eltall.

Po pozdravu jsme se mu začali omlouvat. Prozatím jsem jako dary přinesl tři druhy uzeného jídla a alkohol z dračího pramene.

Také jsem požádal hostinec, aby zařídil, že obchod s alkoholem doveze vojákům několik druhů prvotřídního alkoholu v sudech.

„Hou, takže to je ten význačný talent, co je budoucností království Shiga, co?”

Po slovech generála Eltalla jsem trochu ztuhl.

Nevzpomínám si, že bych byl nějakou budoucností, víš?

„Správně. Díky němu bylo zachráněno město Muno, co se stalo líhní démonů, a dokonce i nižšího démona ve městě Gururian zničil s překvapivě nízkým počtem obětí. Schopnosti jeho a jeho vazalů jsou pravděpodobně rovnocenné schopnostem prvotřídních rytířů. A kromě zručnosti v boji je také velmi zručný v magii. Bez pomoci vyvinul různé druhy magie včetně té magie Ohňostroj, co uchvátila srdce lidu. Dokonce ani mezi frakcemi na území mého pána jsem nikdy neslyšel žádné znepokojivé zkazky jako pokus o vraždu. Možná to je díky jeho povaze, jeho osobnost a vaření se stala takovým lubrikantem.”

Prosím, přestaň s tou přehnanou chválou. Pan Pokerová Tvář tady umírá.

A navíc když pominu to baronství a město Gururian. Co myslíš tím lubrikantem? Udělal jsem něco? Později se vikomta vyptejme na podrobnosti. Vážně v tom bezstarostném vévodském hlavním městě byly nějaké frakce?

„Pokud jsi vážně člověk, co svým vařením dokáže takhle někoho změnit, rád bych, abys něco provedl s markýzem Ashinenem.”

„Možná se nečekaně změní, víš? Jeho vaření se přece jenom stalo prostředníkem mezi markýzem Lloydem a hrabětem Hakuem.”

„Cože! Ti dva, co jsou jako voda a oheň?”

O kterémže markýzi Lloydovi a hraběti Hakuovi to mluvili? Týkalo se to jejich předchůdců? Ti dva lidé, co znám, by měli být vážně přátelé. Přece jenom se vždycky usmívali.

Přišlo páže s talířem uzeného masa, co jsem daroval. Připravil šálky pro několik lidí. Neříkejte mi, že budeme pít za bílého dne?

Na rozdíl od jeho vzezření byl generál Eltall přívětivý člověk.

„C-co je tohle za alkohol? Rytíři Pendragone, kde jsi ho sehnal? Tohle je poprvé, co něco takového piju.”

„Chutná to jako Torumův drahocenný alkohol, co? Takže ten alkohol jsi vážně přivezl ty.”

Vymysleme si nějakou historku, neboť jsem jim nemohl úplně přesně říct, že to povolala magie černého draka.

„Toto jsem získal od kupce jménem Heiron v obchodním přístavu ve vévodství. Slyšel jsem, že to je alkohol z nějaké vzdálené země, takže možná že pochází ze souostroví nebo z jiného kontinentu.”

Nevěděl jsem, jestli to bylo proto, že mou výmluvu pochopili nebo že zapracovala moje technika Klamání, ale zdálo se, že to přijali. A tak ta historka plynula a přiměli mě slíbit, že jim později dám další alkohol z dračího pramene.

Pokud budu vycházet s někým v nejvyšší vojenské pozici na místě, kde zůstanu, jen díky jedné lahvi alkoholu, za ty peníze to stálo.

-----------------------------------------------

~ A příště další zdvořilostní návštěvy! ~


Hlavní stránka novely
Seznam postav

<Předchozí>...<Následující>