ICDS - kapitola 101

Kapitola 101 – Udělení svobody (8)

Lov skončil. Aspoň na dalších šest měsíců nebude tahle Plošná kobka nebezpečná. Ačkoli to bylo jen dočasné, Windermere nabyl svůj klid.

Podle toho, co jsem slyšel, se znovu obnoví i turismus. Jelikož Osvícený řádu A nebo výše bude muset na jezero dál dohlížet, turisté budou chodit s ním. Ale v situaci, kdy šlo o život či smrt, nebyly zaručeny životy turistů.

Pochyboval jsem, jestli s takovým nebezpečím přijdou nějací turisté. Ale jakmile lidé zjistili, že byla Plošná kobka pokořena, nahrnuli se do oblasti turisté. Úžasné, Windermere. Svým způsobem to dávalo smysl. Narazit na netvora, jakmile byla kobka pokořena, byla údajně stejná náhoda, jako že do člověka uhodí blesk, když jde v dešti.

„Hwayo, co to děláš?”

Toho večera, co jsme pokořili kobku, jsem za Hwayou přišel jako obvykle, abych ji učil, jak ovládat manu, a viděl jsem, jak si balí svoje věci do krabic.

„Není to jasné? Jelikož jsme pokořili kobku, není důvod, abych tu zůstávala.”

„Ach, správně. Povolili ti to?”

„Samozřejmě. Sama jsem vyjednávání s vládou ukončila. Díky, Shine. To díky tobě jsem mohla nabýt svou svobodu.”

„Říkáš svobodu... Díky mě?” zeptal jsem se s úsměvem.

„Jo. Díky tobě jsme dokázali pokořit Plošnou kobku a dokonce jsi přišel na Brightmanova přečinění. Kvůli tomu se můžu vrátit do Koreje. To info o Brightmanovi bylo ve vyjednávání obzvláště užitečné.”

Zdálo se, že si stěžovala a odhalila vše o Brightmanově špatném chování. Brightman dal pěstí slavnému uživateli schopností (ačkoli to je trapné, to jsem byl já), co Hwaya pozvala, aby pomohl, a hodil ho tak do situace, co ohrožovala jeho život. Hwaya byla v té době neuvěřitelně naštvaná. To samé platilo o uživatelích řádu S z její družiny, i když řády S z jiných zemí nad tím přimhouřili oči, neboť je Brightman pravděpodobně podplatil.

Sám Brightman měl směšnou výmluvu, že si myslel, že je pod útokem, a tak jednal v sebeobraně. V té chvíli Hwayin hněv dosáhl vrcholu, ale já ji zklidnil. Kdyby se dva nejsilnější řády z Británie poprali, nic dobrého by z toho nevzešlo. Ale důležitější bylo, že jsem nemohl dopustit, aby mi vzala mou pomstu. Brightman se usmál a já taky.

Každopádně po tomto incidentu se Hwaya mohla snadno stáhnout od Brightmana a britské vlády, co jej chránila.

Ačkoli se tento incident kvůli zoufalým prosbám britské vlády nezveřejnil, s mým svolením ho Hwaya použila k tomu, aby na britskou vládu naložila silný nátlak. Řekla, že přítel, kterého obzvláště poprosila, aby přišel pomoct, utrpěl od Brightmana pokoření, co se nedalo smýt, a že neměla v plánu vkročit do Británie, pokud se nebude jednat o národní krizi. Jinými slovy, přesně jak je Hwaya předtím varovala, Británie přišla výměnou za Brightmana o Hwayu. Bez ohledu na to, jak jsem o tom přemýšlel, Brightmanovo počínání bylo neuvěřitelně bláhové. Přemýšlel jsem, jak se hlupák, co byl zaslepený svou touhou po ženě, mohl dostat na takovou pozici.

„Pojedeš do Koreje?”

„Jo. Stejně jsem měla v plánu jet do Koreje, až to tu dodělám. Mamka řekla, že radši zemře, než aby jela do Británie. Myslím, že chce, abych s ní žila v Koreji. Původně jsem ji chtěla zkusit znovu přemluvit, ale... po tom, co se tentokrát stalo, vážně nechci zůstávat ve stejné zemi jako Brightman. Když jde o něj, přišel by za mnou bez ohledu na to, kde v Británii budu. ...Nechceš, abych jela do Koreje?”

Hwaya si stěžovala a pak se po mírném váhání zeptala. Tváře jí zrudly do barvy jejích vlasů.

„Ale vůbec. Taky se budeme moct vídat častěji. Jsem rád.”

„...Správně. To bychom mohli. Ehm.”

Hwaya odvrátila zrak a suše si odkašlala. To jí něco vletělo do krku? S širokým úsměvem jsem vstal.

„Musíš mít se vším tím balením spoustu práce, takže pro dnešek půjdu. Ach, nezapomeň mi později dát toho rozplývajícího se tuňáka.”

„Něco mi necháš, ne?”

„Samozřejmě. Můžeš si dát, co hrdlo ráčí. Grilovaného, sašimi, dušeného, pařeného, dám ti kompletní menu.”

„Dobře, výborně.”

Zatvářili jsme se jako kamarádi a navzájem si ukázali palec nahoru. Ten tuňák, o kterém jsem mluvil, nebyl žádný jiný než ten obrovský rozplývající se tuňák, co jsem zabil! Hwaya si ho dala do inventáře s tím, že použila tu směšnou výmluvu s mezidimenzionální prostorovou magií, a řekla, že mi ho později dá. Výměnou za její divadýlko před ostatními jsem jí slíbil, že dostane neomezený přístup k tuňákovým chodům. Po pravdě jsem nevěděl, jak dlouho mi bude trvat, než sním tak obrovského tuňáka, takže jsem byl rád, že jsem měl Hwayu, aby mi s tím pomohla.

„Ach, jen tak mimochodem, Hwayo.”

„Jo?”

„Kde tady v okolí seženu dobrý jablečný koláč?”

„Jablečný koláč...?”

Ačkoli Hwaya naklonila hlavu ke straně, stejně mi odpověděla. Poděkoval jsem jí a odešel jsem z jejího ubytování. Pak jsem šel na místo, o kterém mi Hwaya řekla, že mám koupit jablečný koláč. Kvůli lákavé vůni jsem nakonec koupil dva jablečné koláče, jeden z očividného důvodu a druhý, abych se o něj podělil s Yuou, až se vrátím. Pak jsem povolal své elementály a cirkuloval Perutův okruh. Čekal jsem na úsvit.

Jakmile noc minula, mohl jsem znovu vstoupit do kobky. Musel jsem se o něco postarat, najít jednoho člověka a zeptat se na otázky. Také jsem musel tomu zatracenému smrťákovi vrazit kopí do tváře jako dárek k našemu znovushledání.

A pak chvilku před úsvitem, když kolem nikdo nebyl, jsem s pomocí Ruyueiny moci jel na jezero. Jen tím, že jsem zamrazil část vody, na kterou jsem stoupl, jsem cítil podivný pocit všemohoucnosti. Paní jezera mi konečně požehnala!

„Přinesl jsem jablečný koláč~”

Když jsem přešel hluboko do jezera, zakřičel jsem celkem hlasitě. Ačkoli jsem se cítil hloupě, nemohl jsem s tím nic dělat.

„Řekl jsem, že jsem přinesl jablečný koláč—!”

[Ukaž mi to!]

„Jejda!”

Nad hladinou se najednou objevila dívčí tvář. Z toho úleku jsem skoro spadl pod vodu, ale Ruyue mě zachránila tím, že okamžitě zamrazila vodu kolem mě. Poděkoval jsem Ruyue a jelikož jsem stejně ležel na ledu, prohlédl jsem si dívčinu tvář. Jednoduše řečeno měla nerealistické vzezření.

Její nebesky modré vlasy napůl ponořené ve vodě zářily, jako kdyby byly z LED osvětlení, a to samé platilo o stejných modrých očích, co na mě zíraly. V ostatních oblastech vypadala jako nádherná žena, ale překvapilo mě, jak vyspěle vyhlížela její tvář. Čekal jsem, že to bude mladá dívka.

[Honem, ukaž mi to!]

„Ach, tady.”

Vyndal jsem jablečný koláč z inventáře. Žena pak vesele vykřikla a vyšplhala se na led. Ačkoli jsem si myslel, že na sobě nic neměla, vlastně měla průsvitné světle modré šaty, co jí pevně obepínaly tělo. Ačkoli byla její štíhlá, a přesto bujná postava tak na očích, mohl jsem se chovat odměřeně, protože jsem zhruba týden vídal Hwayinu smyslnou postavu.

[Jablečný koláč! Vážně to je jablečný koláč!]

„Jo, to je.”

[Můžu si ho sníst? Můžu si ho sníst?]

„Nemusíš se ptát dvakrát. Stejně máš jenom jeden.”

[Hurá!]

Svými dlouhými, štíhlými prsty se natáhla dopředu a vzala si jablečný koláč vcelku. Na okamžik jsem pocítil chlad její kůže a znovu mi to připomnělo, že nebyla člověk. V té chvíli vzala kousek jablečného koláče a podala mi ho. Zamrkala svýma očima, co jiskřily zářícími částicemi světla, vypadala nerealisticky roztomile.

[Na.]

„Díky.”

[Dobrou chuť!]

Když jsem přijal kousek, co mi nabídla, vzala si zbytek jablečného koláče a zakousla se. Pak se to světlo v jejích očích shluklo a vytvořilo jasný tvar hvězdy. Vážně mě to překvapilo. Až příliš ukazovala svou nelidskou stránku! Takže ty částice světla dokázala ovládat?!

[Výborné! Tak výborné! Výborné, výborné!]

„J-jo, nech si chutnat.”

[Jo!]

Žvýkala koláč, až jsem přemýšlel, kam přesně to ve svém štíhlém těle ukládala. Koláč byl mrknutím oka pryč a ona na můj kousek zírala s touhou v očích. Částice světla v jejích očích se opakovaně rozptylovaly a shlukovaly.

„Chceš to?”

[Jůůůůů!]

Jako kdyby čekala na to, až to řeknu, uzmula mi kousek jablečného koláče a snědla ho. Poté se zatvářila spokojeně a lehla si na led.

[Díky! Prominu ti, že jsi mě zranil!]

„Jo, díky.”

[Teď tě mám ráda!]

Ye-Eun, buď šťastná. Je tu někdo, kdo se ti podobá. Ale získal jsem si její srdce jen jedním jablečným koláčem. Obtížnost byla ještě nižší než u YeEun! Pomyslel jsem na všechny ty hranolky, kterými jsem musel YeEun nakrmit, než řekla, že mě má ráda. Ach, ne že bych to dělal proto, abych to slyšel. Vážně.

„J-jo. Pokud... pokud už nebudeš obtěžovat druhé, taky tě budu mít rád.”

Ačkoli jsem si nemohl být naprosto jistý, zdála se jiná než ostatní bossové, co vůči lidem projevili jasné nepřátelství. Vážně jen chtěla, aby poslouchali její zpěv.

Neznat nebezpečí vlastního počínání bylo bláhové a byla otrava, že se rozhodla se objevit během boje s bossem, ale jelikož ještě nikoho nezabila, nebylo příliš pozdě. Pořád to mohla odčinit. Její následující slova byla důkaz.

[Ale nikdy jsem nikoho netýrala! Kromě toho, abych tě zabila, mi všichni řekli, že můžu zpívat, jak jen chci! Netýrám nikoho, kdo nejdřív netýrá mě!]

„Správně, správně, ale kdo byl ten člověk, co ti řekl, abys mě zabila?”

[To nevím, nevzpomínám si! Zapomněla jsem to, když jsem přišla sem!]

„...Víš, proč ti bylo řečeno, abys mě zabila?”

[Protože jsi Hrdina! To je všechno, co vím! Ale nezabiju tě. A ani nebudu týrat jiné lidi!]

Bylo jí řečeno, aby mě zabila... protože jsem byl Hrdina. Najednou jsem pocítil mrazení, ale stejně jsem přikývl hlavou. Pak jsem odpověděl na její otázku.

„Ale víš ty co, lidi obtěžuje tvoje zpívání.”

[Proč? To zpívám špatně?]

„Problém je v tom, že zpíváš až příliš dobře. Kvůli tomu to lidi očaruje.”

[Je to špatné?]

„Pokud lidi tvůj zpěv očaruje a přijdou o vědomí, spadnou pod vodu. Co se stane potom?”

[Nepřijdou si se mnou hrát pod vodou?]

„Zemřou.”

[Zemřou?!]

„Jo.”

Po mých slovech znatelně posmutněla. Částice v jejích očích se také otáčely ve spirále šokem.

[Nesnáším zabíjení, ale všichni ostatní se snaží lidi zabít. Jsem vyděšená. Řekl, že jsem zvláštní, ale nesnažil se mě pochopit.]

„Zvláštní, co... Jelikož nenávidíš zabíjení lidí, jsi opravdu zvláštní netvor. Ale kdo je ten člověk, o kterém mluvíš?”

[Nevím, zapomněla jsem to!]

Huu, vážně jsem nemohl nic zjistit... Chtěl jsem jí z hněvu říct, jak skoro zabila lidi, ale držel jsem se zkrátka. Ale zdálo se, že z toho, co jsem zrovna řekl, byla naštvaná.

[A taky nejsem něco jako netvor!]

„Ach, promiň. Tak jak ti mám říkat?”

[Jsem já.]

„Ty nemáš jméno?”

[Co to je?]

„Je to označení, co tě definuje. Je to způsob, jak tě oddělit od všeho ostatního na tomto světě. Něco, co může dokázat, že jsi ty.”

[Jů.]

Huu, vážně to bylo jako učit dítě. Po pravdě jsem neměl v plánu s ní takhle v poklidu mluvit... Ačkoli jsem nezískal informace, co jsem chtěl, nemohl jsem ji odehnat, a tak jsem se rozhodl s ní ještě chvíli zůstat.

[Tak mi můžeš dát jméno.]

„Můžu?”

[Jo! Když to budeš ty, nevadí to.]

Na chvilku jsem váhal. Ale když jsem viděl její nevinné oči, na mysli mi vytanulo jedno slovo. Jelikož to nebylo vhodné jméno pro dívku, začátek jsem umázl.

„Plene.”

[Jéé, pěkné! To je moje jméno? Hurá!]

Zdálo se, že se jí to jméno, co jsem jí dal, líbilo, neboť zvedla ruce a skákala. V té chvíli se ozvala zpráva, kterou jsem vůbec nečekal.

| Získal jsi dosažení, kdy jsi zkrotil netvora bosse řádu A+ „sirénu”. Získal jsi 1 technický bod. Nynější počet technických bodů: 16 |

| Můžeš získat třídu „Krotitel”. Ale abys získal tuto novou vedlejší profesi, musíš se vzdát své nynější vedlejší profese „Sběratel technik”. Pokud se vzdáš vedlejší profese „Sběratel technik”, už nebudeš moct používat Kapesní hodinky sběratele. Chceš změnit svou vedlejší profesi? |

| Pokud nezískáš vedlejší profesi „Krotitele”, nebudeš moct použít své zkrocené netvory v Akčních kobkách nebo normální kobce. Ale nebudeš se muset vzdát svého zkroceného netvora a může tě doprovázet v Plošných kobkách. |

-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Řeknu to teď. Siréna Plene není člen harému. Je jen mírně důležitá vedlejší postava! Tím myslím, ICDS hlavně není harém!

PS – Požehnání Dámy z jezera: odkaz na služebníka Saber z anime Fate/Zero (vskutku krátké vysvětlení!)

-----------------------------------------------

~ No jen se na něj podívejte, autor si stále mele tu svou o "není harém"... ~

~ Příště konfrontace nové členky "ne-harému" s Lorettou. A konečně nahlédneme do té rekreační oblasti, kam Shin kdysi dávno získal přístup. A taky o tom, co je to vlastně ten Hrdina (v kontextu této novely). ~

<Předchozí>...<Následující>