ZW - kapitola 13

Část 13

Zashiki Warashi se zamračila.

„Ach? Náhled té zpětné vzpomínkové scény se v půlce změnil. To byla nějaká chyba?”

„Není to chyba. Když ti lidé, co se pokoušeli o vraždu, zvedli ruce nahoru a vzdali se, vytáhl jsem z nich nějaké informace.”

„No, to zní, že se to všechno pěkně ukončilo. Přijde mi, že nezůstalo nic, co bys se mnou musel diskutovat.”

„Ale zůstalo, ty hlupačko. Ta nejnebezpečnější věc z toho všeho je vlastně stále venku. Yuki Onna.”

„Ta zjednodušená úmluva rezidenta stále platí? Takže po zbytek svého života hodláš žít s tím automatickým strážením Yuki Onny?”

„Přidal jsem tam část ohledně toho, že účinek pozměněných článků přestane platit po třech hodinách od změny, takže to není problém. Ale problém je...” Poškrábal jsem se ve vlasech. „Zdá se, že Yuki Onna mě jako terč vidí defaultně, aniž by potřebovala ty podmínky z úmluvy rezidenta. Proto mě na té autobusové zastávce požádala, abych se s ní oženil, v pokusu mě zabít. Pokud se s tím rychle nevypořádám, mohlo by to dopadnout tak, že se do všech těch jejích otázek zamotám.”

„Musí být těžké být oblíbeným chlapcem.”

„Yuki Onnin slib sňatku je jasně jen způsob, jak svůj terč rychleji zabít. A ty dvojité přípravy celý ten proces ještě víc zkracují. Požádat někoho, aby se s ní oženil, je pro ni jako magické kouzlo.”

„Och? Takže říkáš, že youkai nemůže mít lidské pocity lásky?”

„No, ty člověk nejsi.”

V té chvíli na dveře zaklepala má celkově malá babička. Kontrolovala, jestli zloděj něco ukradl, ale kvůli velikosti domácnosti ji to nějakou dobu zabralo. Měl jsem pocit, že v určitou chvíli s tím přestala, aby udělala ohagi, ale stejně by jí to nějakou dobu zabralo.

„Shinobu, ohledně toho zloděje.”

„Zjistila jsi, že něco chybí?”

„Ne, právě naopak. Je to velmi divné. Máme něco navíc.”

„...Ha?”

„Tohle.”

Moje babička mi předala jeden pořadač.

Ano.

Byl to tlustý pořadač, o kterém jsem si myslel, že jsem ho cyklistickým kurýrem poslal zpět do Sanatoria.

„Ale ne...” zamumlal jsem.

Ten zloděj.

Vůbec to nebyl zloděj!! To se nějakému tomu hlupákovi z těch zprostředkovatelů dědictví podařilo uniknout?! A teď se na úplném konci vrátil s nějakou pomstou, co byla jak osina v zadku!!

Úmluva rezidenta v pořadači měla jednu stránku s přehnutým růžkem.

Použili kuličkové pero a opravnou pečeť, aby přidali jediný článek.

--Strana C se vrátí k majiteli.

Slyšel jsem zvuk, co byl jako křupnutí procházející budovou. Byl to zvuk, jak něco zmrzlo. Místní prostředí se měnilo s příchodem něčeho strašného. Přeběhl mi mráz po zádech.

To nebyla žádná metafora nebo psychologický stav.

Fyzická teplota v místnosti klesla.

„...měme se...”

Za sebou jsem zaslechl hlas.

Hlas křehké dívky.

„...Vezměme se...”

A-ach kruci. Ach kruci! Ach kruci!! Ach kruci!!! Ach kruci!!!!

Tohle byla skutečná youkai, co snadno porazila 20 mužů ozbrojených puškami. A ta slabost k cikádám, co si zprostředkovatelé dědictví připravili, byla pryč. Teď jsem ji neměl jak porazit. Pokud mi znemožní útěk jedním slibem za druhým, jak vysloveným, tak nevysloveným, nakonec to pokopu. Neměl jsem v úmyslu stát se postavou ze starého příběhu!

„S-správně! Vážená Zashiki Warashi!! Konečně nastal čas, abys ukázala svou moc skutečné youkai, co ochraňuje svůj dům a domácnost... počkat, je pryč!! Naprosto zmizela!!”

To youkai budižkničemu v rudé yukatě v jednu chvíli zmizelo jako pára nad hrncem.

Pochyboval jsem, že mi babička bude nějak ku pomoci, takže jsem něco musel udělat sám. Naštěstí jsem měl pořadač, s kterým jsem mohl zasahovat do charakteristik a podmínek Yuki Onny. Mohl jsem to použít.

--Strana C se vrátí ke svému majiteli.

Mám to proškrtnout dvěma čárami, abych to smazal? Ne. Yuki Onna už byla tady a zdálo se, že mě chtěla zabít od samého začátku. I kdybych se zbavil těch mimořádných podmínek a uvedl ji zpět do původního stavu, prostě za mnou přijde a zabije mě jako normálně.

Pokud něco hodlám udělat, musím něco přidat.

Pokud bych přidal text, co by „majitele” identifikoval jako člověka, co ten pořadač přinesl do domu Jinnaiů, mohl jsem změnit terč Yuki Onny. To by také odstranilo hrozbu, že by jeden z těch zprostředkovatelů dědictví unikl, takže to bylo jako zabít dvě mouchy jednou ranou. Pořád jsem měl v kapse tu opravnou pečeť, co jsem si půjčil od Madoky. Teď jsem musel akorát...!!

„P-p-p-p-p-pero!! Potřebuju pero! Kde je! Kruci!!”

Teplota v místnosti drasticky klesla. Nebylo úplně chladno jako v lednici, ale blížilo se to tomu. Viděl jsem, jak lístky Zashiki Warashiny sci-fi bonsaje, co nechala na podlaze, měnily barvu. Neměl jsem čas. Horečnatě jsem se natáhl pro penál na svém stole.

„Jé.”

Konečky prstů jsem ťukl do válcovitého penálu.

Penál se naklonil stranou.

„Jé.”

A veškeré psací potřeby uvnitř se rozsypaly na tatami. Zrovna když jsem chtěl popadnout pero, co jsem potřeboval, odkutálelo se mi z dosahu.

„Jééééééééééééééééééééééééé!”

-----------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>