ICDS - kapitola 106

Kapitola 106 – Ti, co stoupají kobkou (5)

[Guooooooo!]

S řevem, co otřásal zemí, vyrazil kupředu. Byl mnohem rychlejší než předtím a když jsem vzal v úvahu jeho prodloužené přední tlapy, jen stěží jsem se dokázal vyhnout jeho útokům.

„Ruyue, soustřeď se na vyhýbání. Já budu útočit!”

[Auuuu!]

Kromě technik Pánů podlaží byla pro mě Živelná čepel jediným způsobem, jak na něj zaútočit, aniž bych utrpěl zpětnou újmu. Byl jsem rád, že jsem tuto techniku získal, a znovu jsem elementály povolal do čepele svého kopí. Pít Manový lektvar při používání technik teď pro mě bylo stejně přirozené jako dýchání.

[Kyaa, Princova vážná tvář! Tak skvělé!]

[Kdy ta horská dráha vyjíždí?]

[Kde je bezpečnostní pás? Mám se chytit čepele kopí?]

[Ueee... znovu jsem nastoupil, znovu se pozvracím!]

Ignoroval jsem hlasy elementálů a máchl jsem svým 10 metrů dlouhým kopím, zatímco jsem se podíval za Obrovského vlka. Odseklo mu to jeho kolosální přední tlapu a vytryskla z ní krev jako z fontány.

Jakmile Ruyue přistála na zemi, rozběhla se. Okamžitě poté Obrovský vlk dupl zadní nohou na místo, kde jsme přistáli.

[Aoooo!]

„Vážně to je jako bojovat s netvorným zvířetem!”

Zesílil jsem svůj úchop na Kopí nenasytnosti a znovu jsem zavolal elementály. Při jeho velikosti bylo nemožné se s ním rychle vypořádat. Už jsem čekal, že se bitva protáhne. Ruyue změnila směr a dál běžela. Můj cíl se nezměnil. Pořád to byly obrovské přední tlapy Obrovského vlka, co teď byly snadným terčem!

[Guaaaaaa!]

[Blíží se přední tlapa!]

Jak jsem se koutkem oka díval na oči Obrovského vlka planoucí hněvem, znovu jsem pozvedl kopí. Jeho obrovská přední tlapa pročísla vzduch a letěla ke mně. Jelikož jsem si byl jistý, že by jediný úder stačil na to, aby mi to probodlo mé tuhé brnění a uštědřilo smrtelnou ránu, smál jsem se ještě hlasitěji.

„Jenom s tímhle... mě nechytíš!”

Ruyue vyskočila a já vyskočil z Ruyueina hřbetu. Obrovský vlk nedokázal předpovědět mé pohyby a jeho přední tlapa mi akorát prolétla kolem nohou. V té chvíli jsem svým kopím máchl dolů veškerou silou, co jsem dokázal sebrat. Živelná čepel kopí snadno pronikla jeho kůží, co pozbyla svou obrannou moc. Zaryl jsem ho hluboko do přední tlapy a pak živelná čepel explodovala.

| Kritický úder! |

[Kuoooooooooo!]

„Ruyue!”

[Auuuu!]

Když jsem kopí vytáhl, přistál jsem na hřbetě Ruyue, co na mě čekala na zemi. Ale neměl jsem čas v poklidu zkoumat výsledek svého útoku. Obrovskému vlkovi vstaly všechny chlupy na těle hněvem a běžel ke mně. Nemohl jsem dopustit, aby mě byť jen jednou zasáhl. Nemohl jsem promarnit týden kvůli něčemu tak hloupému.

Pozvedl jsem kopí a udeřil jím do země, zatímco jsem vykřikl: „Erupce!”

Křup! Planina pukla a kamenné úlomky se zvedly a letěly k Obrovskému vlkovi, co ke mně energicky běžel. Ačkoli se to nedalo srovnávat s tím, kdy to použil Dullahan, stovky kamenných úlomků svištících k Obrovskému vlkovi byla pěkná podívaná.

Země hřměla se středem v místě, kde jsem udeřil kopím do země, a vzhůru vystřelily velké kamenné úlomky a letěly k Obrovskému vlkovi. Byly rychlé, bylo jich hodně a byly silné. Byla to druhá útočná technika mezi technikami Pánů podlaží a měl jsem vůči ní svá očekávání. Její síla byla mnohem lepší, než co jsem si představoval.

| Kritický úder! |

| Kritický úder! |

Jak Obrovský vlk pádil velmi rychle vpřed, nedokázal se vyhnout té spoustě kamenných úlomků a zasáhly ho. Jelikož mu po použití té techniky chyběla obranná moc, kdekoli ho kamenný úlomek zasáhl, tam vytryskla krev. Když jsem teď o tom přemýšlel, dokud mě nezasáhl, neměl jsem důvod se této techniky bát.

[Guaaaaaaa!]

Temně rudá krev mu vytryskla na už tak rudý kožich a zbarvila ho do tmavšího odstínu. Ale Obrovský vlk neochabl a pokračoval ve svém výpadu. Při tom, jak byl velký, měl strašlivé množství životní síly. Jakýkoli jiný Pán podlaží by byl z té ztráty krve v krizové situaci, ale on jen vypadal o něco slabší. V boji proti masivnímu netvoru bylo důležité neustálé soustředění a trpělivost útočit, dokud nezemře. Naučil jsem se něco důležitého.

„Ruyue, pojďme, úplně mu odsekneme přední tlapu!”

[Auuuuuu!]

Za 30 minut poté konečně nastal okamžik, na který jsem čekal. V důsledku toho, že jsem na zvětšenou přední tlapu soustředil své útoky, konečně jsem mu ji uťal od těla.

[Kuooooooo!]

Vydal ze sebe řev, co otřásl nebesy, a válel se po zemi. Zároveň s tím jeho přední tlapa zmizela v částicích světla. S úšklebkem jsem se pevněji chopil svého kopí. Jelikož Obrovský vlk přišel o jednu z předních tlap, přišel jak o rychlost, tak sílu. Už mi nedokázal dát ani moment rozechvění.

„Ruyue, pospěšme si a skončeme to.”

[Auuuuu!]

Ruyue vyrazila kupředu. Jelikož Ruyue a já jsme už sdíleli myšlenky, Ruyue mě vzala na místo, které jsem chtěl, aniž bych jí to musel říkat. Pozvedl jsem kopí a shromáždil jsem energii. Protáhl jsem si unavené svaly a vytlačil z nich sílu. Obrovský vlk pořád zápolil s tím, aby se zvedl. Bílým bleskem, co se mi vytvořil v ruce, jsem Obrovskému vlkovi namířil na krk. Bylo to místo, kam jsem vyvrtal díru po Stínovém mrknutí.

Pak jsem bodl vpřed.

| Dostal ses do levelu 46. Získal jsi právo postoupit na 46. podlaží. |

| Získal jsi 5 bonusových bodů. |

| Dostal ses do řádu Stříbro 2. |

| Úžasné! Jsi první v historii První kobky, komu se podařilo porazit Obrovského vlka sólo na první pokus! Kobka si tě bude pamatovat jako Skvělého průzkumníka. Za odměnu jsi získal 2 technické body. Bohové, co milují bitvy a války, se o tebe začínají zajímat. Počet technických bodů: 18. |

| Získal jsi titul Pán Obrovského vlka. Všechny hodnoty +2. Tento účinek přetrvá, i když nebude titul aktivovaný. |

| Porazil jsi Obrovského vlka sólo. Získal jsi zvláštní odměnu Krvavý klobouk Obrovského vlka. |

| Získal jsi 200 tisíc zlatých. |

| Získal jsi jedinou odměnu, co Prvnímu průzkumníkovi zůstala skrytá. Blahopřejeme! Tvé štěstí +1. |

| Tajemství. Tetování Obrovského vlka. |

No vážně, v porovnání se Sekáčem byl Obrovský vlk směšně snadný. Sekáč měl několik útoků, co mě mohly zasáhnout způsobem, který jsem čekal nejméně. Ale u Obrovského vlka jsem se nemusel bát ničeho kromě toho, že měl techniku na zvětšení těla a techniku, co proměnila jeho obranu na útok. Budu si ho pamatovat jako nejsnadnějšího bosse spolu s Královnou přízraků.

Jako vždycky jsem požádal informační slečnu, aby mi otevřela protokol zpráv, a přečetl jsem si seznam zpráv. Byly tam dvě věci, co stály za povšimnutí. První bylo to, že se o mě začínali zajímat bohové, co měli rádi bitvy a války. Znamenalo to, že jsem měl blízko k tomu, abych získal další boží skutečné jméno? Hermova Talaria byla už tak velmi užitečná. Ne, měl jsem vůbec kapacitu přijmout moc dalšího božího skutečného jména?

Chvíli jsem o tom vážně uvažoval, ale uvědomil jsem si, že nebylo třeba se trápit něčím, co se stane v budoucnu. Možná jsem se vlastně naprosto mýlil. Rozhodl jsem se o té záležitosti uvažovat později a přesunout se na další záležitost.

Tajná odměna, Tetování Obrovského vlka. Jasně to nebyla ani magie, ani technika. Jelikož bude rychlejší to zakusit, natáhl jsem se k odměně. V té chvíli mi do paže vplulo něco, z čeho sálalo modré světlo, a putovalo mi to dolů k nohám. Spěšně jsem si sundal brnění a zkontroloval si nohy. Od stehen po lýtka jsem měl vyryté runové vzory a zářily modrým světlem.

| Získal jsi Tetování Obrovského vlka. Tvoje rychlost se zvýší o 15% a útočná moc všech techniky typu výpadu se zvýší o 50%. |

„Jů...”

Ačkoli jsem ani neměl žádné techniky typu výpadu, spolu s 60% nárůstem z Šupinového brnění karmínového draka budu mít nárůst útočné moci o 110%. Když teď došlo na tohle, vážně se budu muset porozhlédnout a zjistit, jestli dokážu získat nějakou techniku typu výpadu. A navíc tady byl ten 15% nárůst rychlosti! To se rovnalo účinku mého božího skutečného jména! 15% nárůst rychlosti samozřejmě nebyl jediný účinek Herma, ale nicméně mě to překvapilo.

Ale sakra, nebudu žít ve světě o 30% rychlejším než všichni ostatní. Jen na těch prvních 15% bylo těžké si zvyknout, ale teď jsem dostal dalších 15%... Bude obtížné si na to zvyknout.

Stěžoval jsem si v naprosté radosti a odešel jsem z místnosti Pána podlaží. Za pultem Obchodu byla Loretta, co ležela na posteli, co si připravila, a četla knihu. Když mě teď spatřila, pomalu vstala a pozdravila mě.

„Ach, už jsi tady?”

„Loretto, děláš věci, co si ani nedokážu snadno představit. Úplně se z toho chvěju, i když ne úctou.”

„Přemýšlím, že bych si postavila přenosný dům. Jen tak mimochodem, Shine, zdá se, že máš trochu vychýlenou tělesnou rovnováhu.”

Když jsem jí řekl o účincích Tetování Obrovského vlka, zírala mi na nohy, jako kdyby chtěla prohlédnout skrz brnění, a pak přikývla.

„Nevidím to, tak si to sundej a ukaž mi to.”

„Neukážu ti to! O co to tak přirozeně žádáš?!”

„Tsk, skoro se na to nachytal...”

Loretta nespokojeně mlaskla, jako kdyby byla blízko. Pak si nasucho odkašlala a poradila mi: „Pokud chceš získat techniku typu výpadu, proč se po ní nepoohlédneš v Rezidenční oblasti? Ne všechny techniky se automaticky získávají jako odměna za sólo pokoření Pána podlaží. Technické knížky z kořisti z bossů Akčních kobek nebo z odměny za misi jsou směnitelné. Shine, stejně máš spoustu zlata, ne? Kromě lektvarů, kuponů na boj a strašáků člena družiny si z Obchodu stejně nic nekupuješ... Přišla jsem až sem, abych tě podpořila, ale moc často mě nevyužíváš. Jsem smutná.”

„Lektvary, kupóny na boj a strašáky člena družiny, to je hodně. Utrácím desítky tisíc zlatých denně... Každopádně půjdu.”

„Vezmi mě s sebou! Nudím se.”

Loretta zastříhala ušima a vyskočila z postele. Propletla si paži s mojí. Snažil jsem se ignorovat Lorettinu vůni a tu šokující senzaci na své paži, ale nebylo to snadné.

„Je horko, tak slez.”

„Vím, že ti není horko, takže pojďme takhle. No tak!”

„Tahle osoba, poslední dobou nemám žádný pocit vzdálenosti...”

Když se teď na mě Loretta nalepila, neměl jsem se jí jak zbavit. Vzdal jsem to a šel jsem do Rezidenční oblasti. Když jsem dorazil ke vchodu do své vily, spatřil jsem mrtvolu Obrovského železného divočáka, co jsem pořád nechal zanedbanou v zahradě. Promiň, Obrovský železný divočáku. Chci tě sníst, ale jsem zaneprázdněný zděláním těch rozplývajících se tuňáků v inventáři...

Zatímco jsem se v tichosti díval na Obrovského železného divočáka, Loretta překvapeně vykřikla a zaťukala na kovové nohy Obrovského železného divočáka.

„Je to druh, co po smrti sílí. Máš přítele nekromanta, Shine?”

„He? Cože?”

„Necháváš ho vyzrávat, ne? Původně byl slabý, ale v okamžiku smrti jej prosytila silná energie blesku. Ani nemluvě o tom, že na tomto místě je vchod do Elfí zahrady, což znamená, že je tu spoustu elementálů. V tom těle se hromadí energie blesku, komprimuje ho a zesiluje jeho energii. Pokud ho takhle necháš, určitě z něj bude skvělý nemrtvý. Takový, co bude mnohem silnější, než když byl naživu.”

„...”

Ne, prý tu neshnije, a tak jsem tu jen uložil zásobu svého jídla... Ne že bych jí to mohl říct. Když jsem se teď na to podíval, jeho 70 metrů dlouhé tělo teď bylo jen 60 metrů dlouhé. Zdálo se, že se srst, co měl spálenou do černa, mihotala jiskrami...

Nonšalantně jsem se usmál.

„Hahaha, pojďme ven, Loretto!”

„Takže to byla náhoda...”

Možná se později naučím nekromantství! Prozatím jsem to pominul jako něco triviálního a odtáhl jsem Lorettu z vily do Rezidenční oblasti. Na zahradě jsme tam nechali tělo Obrovského železného divočáka, co skvěle vyzrávalo.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Dobrá, pojďme! V tomhle duchu rychle pokoříme 50. podlaží!

-----------------------------------------------

~ Když myslíš, autore, byť v další kapitole se tedy moc nepohneš... Aneb v příští kapitole budeme nasávat atmosféru Rezidenční oblasti. Také dojde k dalšímu osudovému setkání! ~

<Předchozí>...<Následující>