ICDS - kapitola 104

Kapitola 104 – Ti, co stoupají kobkou (3)

Podařilo se mi povýšit svůj titul Korunního prince na Korunního prince 40. podlaží. Mezi průzkumníky z jiných zemí se začala šířit zkazka, že se Korunní princ objevil na 40. podlaží a kdykoli jsem vytvořil družinu, okamžitě se zaplnila. Jelikož jsem každý den lovil smrťáka třikrát, umožňoval jsem každý den pokročit na 41. podlaží až 27 průzkumníkům. To bylo samozřejmě jen v případě, že všichni odvedli svou práci a podařilo se jim přežít. Ve skutečnosti byl ten počet lidí, co postoupil, méně než polovina.

Podle toho, co jsem viděl, bylo na 40. podlaží zaseknutých zhruba 1.500 lidí, aniž by byli schopní postoupit. Jinými slovy po zhruba 100 dnech by většina průzkumníků postoupila. Ale po dvou týdnech se moje družina přestala kompletně zaplňovat.

„Jsou spokojení s tím, co mají.”

Starý mág, co opustil svou družinu, aby se přidal k té mé, mi řekl poté, co nájezd skončil.

„Zůstali takhle desítky let. Představ si, že bys byl na jejich místě a že bys najednou dostal příležitost vyrůst. Někteří lidé budou samozřejmě šťastní. Někteří možná dokonce uroní slzu a poděkují ti... Ale také bude značné množství lidí, co začnou být vyděšení.”

„Proč?”

„Protože ta tíha na jejich bedrech bude větší. Čím jsi silnější, tím víc zodpovědnosti musíš nést. A navíc pokud se staneš silnějším ne o své vlastní síle, ale tím, že si vypůjčíš sílu někoho jiného, dostaneš se do další slepé uličky. Nechtějí, aby se na ně ostatní dívali s očekáváním a pak aby byli zklamaní.”

„...”

Jak jsem spolkl Elixír na posílení duše, v tichosti jsem poslouchal starého muže. Jelikož jsem nikdy nemusel nést těžké břímě, co oni nesli, neměl jsem právo nic říkat.

Zaseknout se, prolomit se, zaseknout se, zaseknout se, zaseknout se. Když to člověk desítky let opakoval, jak moc trpěl?

Jako průzkumníkům První kobky, kam se vybírali jen ti nejnadanější lidé, se jim bezpochyby dostalo nespočtu pohledů závisti, žárlivosti a očekávání. Blízko konce jejich života, když si uvědomili, že zůstanou jen jako průměrní válečníci, kolik hanby pocítili? Ani nemluvě o tom, že desítky let jenom přežívali a nezlepšovali se... Zůstala jim v srdci nějaká vášeň nebo odvaha? Budou schopní snést očekávání, kterých se jich dostane, když chápou selhání a porážku?

Zeptal jsem se starého muže: „Tak proč jsi šel se mnou porazit smrťáka?”

„Je to vůbec otázka?” Starý mág odpověděl s úšklebkem: „Protože jsem průzkumník.”

„Haha.”

„Nespočetněkrát jsem selhal a nespočet lidí, co ve mně vložili svá očekávání, se ke mně obrátilo zády a odešlo. Také jsem své dny trávil jako ostatní. Už jsem vystoupal do 40. podlaží, odvedl jsem dobrou práci. Říkal jsem si takové výmluvy a dál jsem si to takhle nalhával. Ale pak jsi přišel ty. Tehdy jsem se z toho probral. Uvědomil jsem si, že kdybych teď tu výzvu nepřijal, už takovou příležitost možná nikdy nedostanu. I když možná někde nakonec padnu na kolena, chci vidět, co leží za tímto místem. Chci, aby krev v tomto starém těle vřela.”

Starý mág zakřičel: „Už jsem to zakusil desítky let! I když znovu selžu, nic neztratím! Jsem šťastný, nesmírně šťastný, že se konečně můžu dostat z tohoto podlaží! I kdybych nepokročil za 41. podlaží! I když to možná je falešná odvaha starého muže! Půjdu dál. Protože toto srdce je to jediné, co dokazuje, že jsem průzkumník První kobky! Takže? Odpovědělo to na tvou otázku?”

„Samozřejmě.”

Jak jsem odpovídal, zářivě jsem se usmíval. Jeho slova mě bodla hluboko do srdce a nemohl jsem si pomoct a usmál jsem se.

„Rozhodně můžeš vyšplhat výš. Ručím za to.”

„Ha! Pokud to říká Korunní princ, budu tomu věřit! Hahahaha!”

Smál se celým srdcem, pak odešel z mé družiny a zmizel.

Dostalo se mi popíchnutí, když jsem to čekal nejméně. Ale ani v nejmenším mě to nerozladilo. Vlastně podnítil mé planoucí srdce. Jak jsem si promluvil se starým mágem, byl jsem znovu schopen přemýšlet o tom, co to bylo být průzkumníkem kobky.

Ale když jsem odešel z místnosti Pána podlaží, spatřil jsem Lina s jeho obvyklým nepříliš nadšeným výrazem. Ale, ech? Něco na něm se zdálo...

„Co se děje, Line? Vyvíjíš se?”

„Nevyvíjím se, ale povýšili mě.”

Jak Lin mluvil, neměl svou obvyklou cigaretu.

„Zatraceně a jsem zástupce gildmistra... Takový bolehlav. Tohle je celé tvoje vina.”

„Zástupce gildmistra? Co Loretta?”

Když jsem to řekl, Lin po mě střelil pohledem. Jeho plamenné oči vážně plály. Jak skvělé. Jestlipak bych mohl získat takovou techniku...?

„Víš, k jakému obrovskému zmatku došlo?”

„Samozřejmě že ne. Vysvětli to, prosím.”

„Ku, Loretta poprvé po několika stovkách let požádala osobně Lorda o laskavost. Aby mohla stáhnout 4.187 loutek, co mají na starosti Obchody, a nahradit je členy Elfí zahrady a jiných administrativních gild.”

„Jů.”

Nevěděl jsem, že Loretta měla s pomocí svých loutek na starosti 4.187 Obchodů. To muselo být drsné. Zatímco jsem se snažil zpracovat, co jsem zrovna slyšel, Lin pokračoval ve své řeči.

„Lord musel Lorettinu žádost splnit. Pro průzkumníky První kobky odvedla neuvěřitelné množství práce a také se podílela na mnoha jiných administrativních povinnostech...”

„Ta Loretta, co...”

„Také k tomu přidala několik dalších podmínek, ale co chce, je očividné... Chce se zaměřit na tvoji podporu.”

„Ech? Na mě?”

„Správně. Ne s loutkou, ale se svým skutečným tělem. Chce být tvou exkluzivní podporou. I když je gildmistr Elfí zahrady... No, jsi hrdina a nejslavnější začátečník v kobce. Navíc jelikož mají lidé krátký život, Lord musí přijmout aspoň něco takového. Problém je, že to já kvůli tobě musím víc pracovat!”

Přemýšlel jsem, proč mi Lin skládal poklony, ale on mi místo toho nadával. Když jsem od Lina slyšel, že mě Loretta chtěla podporovat svým skutečným tělem, pomyslel jsem na to její nedávné vyznání. Strávit svůj každodenní život se mnou, udělala takový tah. Nemohl jsem si pomoct a udivilo mě to.

„Hej, dovol mi se na něco zeptat,” promluvil Lin, jak na mě upřeně zíral. „...Udělal jsi to?”

„U-udělal co?! Ne, nic jsem neudělal!”

„Takže se něco stalo. Pochybuju, že bys ty udělal první krok, takže to byla Loretta? Haa, to je od ní odvážné. Určitě začala být netrpělivá... Takže? K čemu došlo?”

„Line, tohle je to, na co ses chtěl zeptat od začátku, co?”

„Honem odpověz. Co se stalo? Udělal jsi to?”

„Nic jsem neudělal! J-je to pozdržené!”

Lin se na mě podíval s omráčeným výrazem a pak si odplivl na podlahu. „Ty beznadějný mizero... Máš vůbec 'to'?”

„Mám!”

Když jsem odpověděl s vážným výrazem, Lin si prostě povzdechl. Pak konečně vytáhl cigaretu a požádal mě vážnějším hlasem: „Ať kvůli tobě Loretta nebrečí. Je mnohem křehčí a čistější, než si myslíš. Varoval jsem tě, jasné?”

„Já... dobře. Jasně, tak na mě přestaň takhle zahlížet.”

„Pche, řekl jsem, co jsem chtěl, takže odcházím. Hodně štěstí v další cestě. Nezemři a nepadni. Podle toho, co vidím, jsi jeden z mála s potenciálem v celé této kobce, takže bez ohledu na to, proti komu stojíš, neztrácej ducha. Jasné?”

„...Díky, Line. Taky hodně štěstí, s tím zástupcem gildmistra.”

„Argh... Jo. Jdu.”

Lin vyprchal. Upřeně jsem zíral na místo, kde stál, a pak jsem se otočil. Pořád jsem mohl jít ještě jednou lovit smrťáka. Dril ještě neskončil. Ale někdo mě vyrušil. Byla to Ye-Eun.

[Prolomila jsem se 20. podlažím!]

„Jsi rychlejší a rychlejší. Udělala jsi to sólo?”

[Jo! Tenhle chlápek se snaží jednat skvěle, ale je super slabý. Když jsem ho zmlátila, použil něco jménem Dračí kůže a neustále bušil kopím do země, ale když jsem prostě zůstala přilepená ke stropu, nic nezmohl.]

Takže se dalo udělat tohle! Ne, obyčejní průzkumníci by nebyli schopní tak dlouho zůstat na stropě! Jak jsem si myslel, Ye-Eun měla přirozené nadání jako vrah. Pomyslel jsem si, že by mě vlastně mohla dohnat, a zeptal jsem se: „Zkusila jsi použít Božskou manifestaci?”

[J-jo.]

„...Proč se ti třese hlas?”

[Děsivé. Božská manifestace je děsivá.]

„Proč?! Co je na tom děsivé?!”

[Bolí to. Trénink je příliš tvrdý.]

Mluvila v krátkých větách jako dítě. Vážně to muselo být těžké... I když jsem se cítil utrápeně, snažil jsem se chovat klidně.

„Musela ses setkat s dobrým učitelem.”

[Je to krutá žena. Shine, zachraň mě. Chci tě tak moc vidět.]

„Brzy se uvidíme. Jakmile pokoříš 25. podlaží, můžeme si zajít na pití.”

[Vážně? Dobře, budu se snažit! Pospíším si!]

„Jo, hodně štěstí. Ach, jakou magii jsi dostala na 10. podlaží? Také jsi dostala Mistrovství ducha?”

Ačkoli jsem si myslel, že Mistrovství ducha bylo připravené kvůli mým schopnostem Elementalisty, zdálo se, že odměna za sólo pokoření byla daná. Podle odměn, o kterých mi řekl Ren, a podle toho, jak Ye-Eun získala na 5. podlaží Božskou manifestaci, jsem si tím byl celkem jistý. Ale co mi Ye-Eun řekla, mě překvapilo.

[Ach, dostala jsem něco jménem Mistrovství stínového meče. Je to super zábava! Pokud držím dýku a zaútočím, můj stín zaútočí ještě jednou! Nebo si můžu sílu svého stínu přímo přidat k sobě a udeřit silněji! Je to super dobré!]

„Cože, to je tak skvělé!”

Takže odměna na 10. podlaží byla jiná! Byla to dokonalá technika pro Ye-Eun, co se soustředila na útok. I když jsem se svíjel závistí, snažil jsem se jednat klidně a poblahopřál jí.

[Shine, na jakém podlaží jsi teď?]

„Driluju na 40. podlaží.”

[Takže tě brzy doženu!]

„To uvidíme. Pokud kobku podceníš, budeš toho litovat. Dávej si pozor.”

[J-já ji nepodceňuju. Vážně ne. Uk, znovu mi vyhubuje. Mistrová mi vyhubuje.]

„Koho jsi přesně povolala...?”

Dokonce i já jsem vůči Ye-Eunině mistrové, s kterou jsem se ještě nesetkal, pociťoval mírný strach.

-----------------------------------------------

~ Že by v Shinových "problémech" se ženami schylovalo k nějakému pokroku? V příští kapitole bude Loretta! ~

<Předchozí>...<Následující>