ZW - kapitola 5

Část 5

Zashiki Warashi v jasně rudé yukatě se převalila a její lesklé vlasy se rozprostřely po tatami.

Se znuděným pohledem na tváři řekla: „Tomu říkám kravina. Kdyby tě vážně střelili, nevrátil by ses domů.”

„Dobrá, fajn. Trochu jsem přeháněl. Vlastně mě nestřelili do srdce.”

„Ve škole ti to jde vlastně dobře, ale vůbec na to nevypadáš, takže se snaž neříkat věci tak hloupě.”

Díky tomu jsem měl přezdívku Intelektuální yakuza.

Ale každopádně...

„Nechci, aby mi taková youkai na nic říkala, že jsem hlupák. A nic, co říkáš, už nezní ani vzdáleně jako youkai. Měla bys říkat něco, co zní významně a kvůli čemu by to znělo, že máš spoustu zkušeností, jak jsi žila od úsvitu civilizace. A ne každý den kontrolovat data online koncertů!”

„Ach? Radši bys debatoval o rozsahu náhodných čísel X, co mají spojitost s četností, s jakou se youkai objevují?”

„Netahej do toto jeden z deseti největších nevyřešených problémů 21. století!! A taky jsi youkai, takže nemáš při tom až příliš velkou výhodu?”

„Říkáš, že bych měla o youkai všechno vědět, protože jsem jedna z nich? To je naivní. Shinobu, můžeš mi říct nahodilý sled čísel genů, které určují, jestli je člověk muž anebo žena, a také vysvětlit, kdy, kde a jak se projevují?”

„Nhh...”

„Jsou prostě věci, co nevíme. Prostě žijeme, jak jsme. Ani jeden z nás není učenec a můžeme žít dokonale dobře, aniž bychom věděli, proč jsme se narodili,” řekla Zashiki Warashi s mírným úsměvem. „A komentáře, co zní významně nebo že v sobě zahrnují dávné zkušeností, nejsou zase až tak cenné. Všechno to zní tak impresivně jen proto, že kvůli rozdílům mezi moderním jazykem a archaickým jazykem trvá déle, než to člověk pochopí. Ta takzvaná významnost není nic víc než to, co vidíš každý den. Pokud bys to řekl v moderní řeči, akorát bys popisoval věci, co už všichni ví. Jaký význam má rvát ty věci do staré, formální řeči?”

Měl jsem pocit, že bychom v konverzaci vůbec nepokročili, kdybych to teď nevzdal.

„...Můžeme se vrátit zpět k tématu?”

„Radši bych ještě víc odbočila.”

„Proč jsi taková osina v zadku, ty Zashiki Warashi?!”

„Ach, to je něco jiného. Ráda bych si stěžovala, že mi říkáš prostě jen Zashiki Warashi. Nelíbí se mi, že jsem dostala křestní jméno a přitom ho nikdo nepoužívá. Je to pocit, jako kdybych měla paklík vizitek, co se vůbec nezmenšuje.”

'Nechovej se, jako kdybys věděla, o čem mluvíš, když jsi nikdy nepodnikala.'

„Jaké že to máš číslo?”

„Ne, ne tu číselnou řadu, co mi vláda přidělila. Zapomněl jsi, že moje křestní jméno je Yukari?”

„...Vážně? No, nemá smysl si to pamatovat. Zashiki Warashi bohatě stačí.”

„Co kdyby mi po boku stály dvě jiné Zashiki Warashi?”

„V tom případě by mělo zabrat Zashiki Warashi na nic nebo interiérová Zashiki Warashi.”

„...”

Černovlasá Zashiki Warashi, co vypadala tak dobře v jasné rudé yukatě, se pořád usmívala a ztichla.

A pak mě najednou štípla do pravé bradavky.

„Ky-kyaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!”

Začal jsem se třást po celém těle.

'C-cože?! Začaly se otvírat nějaké neprozkoumané dveře?!'

„...Jména lidí jsou důležitá, ne?”

„Počkat, přestaň... Ajajaja, nekruť!!”

„Ne?”

„Aach, aach!! Ano, rozhodně jsou, slečno Yukari!!”

„Tak dobře.”

Po tom zvláštním souhlasu konečně odtáhla prsty z toho výrůstku na mém těle.

Jak jsem se snažil popadnout dech, řekl jsem: „M-můžeme... můžeme se konečně... vrátit k hlavnímu tématu?”

„Pořád chci trochu víc odbočit...”

„Ne, díky!! Vraťme se k tématu!! Vracíme se!!”

Neměl jsem ponětí, jak moc bychom odbočili od tématu, kdybych nechal Zashiki Warashi dál kontrolovat proud této konverzace. Navzdory tomu, jak jsem vypadal, jsem se ohledně těchto záležitostí snažil být aspoň trochu na straně S! Neměl jsem v úmyslu to vidět jako dvě strany jedné mince, a tudíž se vyvíjet oběma směry, takže mou jedinou možností bylo násilně získat kontrolu.

„D-dobrá... Jak daleko jsem se dostal?”

„Rozdíl v citlivosti mezi pravou a levou.”

„Ne!! Ach, vzpomněl jsem si! Střelili mě loveckou puškou!!”

Tehdy řekla, že to je kravina.

Ale...

„Pravdou je, že na mě někdo vážně vystřelil.”

„Kdo? Yuki Onna?”

„Někdo. Nevím kdo, ale byl to člověk. Vystřelil po mě člověk. Jenom člověk by si dal tu námahu, aby použil přímo pušku. Evidentně si dávali pozor na zákony.”

„To předpokládám. V téhle intelektuální vesnici, kde stojí trs hroznů 30 tisíc yenů, je střílení škodlivých zvířat jako vrány a divočáci na denním pořádku. Je pravda, že i kdyby ve vesnici zazněl výstřel z pušky, nikdo by si nepomyslel, že došlo k nějakému nebezpečnému incidentu.”

Kvůli tomu byly venkovské oblasti tak děsivé.

Normálně lidem stačilo zaslechnout výstřel, aby si pomysleli, že je něco strašlivě špatně. Ale zdejší norma byla trochu jiná. Nikoho by nepřekvapilo, když by viděli, jak se tu někdo potuluje se zbraní, a díky tomu člověk začal uvažovat, jestli byla vesnice vůbec součástí Japonska.

„Takže kdo to byl? Náhodou jsi přistihl čínskou mafii, jak zahrabávají zmrzačené tělo?”

„Nezahrabali by ho v oblasti, kde se příroda tak moc udržuje.”

„Tak kdo to byl?” zeptala se Zashiki Warashi.

Povzdechl jsem si a pak jsem odpověděl.

„'Zprostředkovatel dědictví'.”

-----------------------------------------------

~ Jen pro pořádek, kdyby tu byl někdo, kdo neví. S = sadista, M = masochista. Japonci to prostě zkracují jen na první písmeno. Takže když se v novele objeví otázka "Jsi S nebo M?" Myslí tohle.  ~

<Předchozí>...<Následující>