ICDS - kapitola 99

Kapitola 99 – Udělení svobody (6)

[Lalala~ Lala~]

„Uch, jéje!”

Brightmanova loď začala mít problémy jako první. Její kormidelník omdlel a loď, co pomalu mířila k nám, najednou velmi zrychlila. Jako další omdlel kormidelník naší lodi, takže jsme neměli jak pohnout lodí. Nebylo pochyb o tom, že ten zpěv útočil na naše mysli, stejně jako hlasy sirén, co na Odyssea zaútočily po cestě zpět na Ithaku!

„Miku, udělej něco!”

„Kruci. Není dost času...!”

„Ach větře!”

Naštěstí se zdálo, že někdo na Brightmanově lodi dokázal použít vítr, neboť silný vítr potlačil motor, co se dostal mimo kontrolu, a odvrátil Brightmanovu loď od naší. Ale když změnili směr, mířili k obrovskému pilounovi.

„Hej, když do něj narazíte lodí, moc škody to nenadělá!”

„Přestaň říkat hlouposti a začni zaříkávat, Miku!” zaječel Paul na Mika a běžel ke mně. Pak se znovu ozval ten zpěv.

[Lalala~ Lala~]

„Ech... Ech?”

Paul omráčeně zamumlal. No tak, řád S, měli byste být schopní ustát menší mentální útok! Naléhavě jsem hlasitě zakřičel: „Všichni se z toho proberte!”

| Použil jsi Válečný pokřik Lorda orků! Všechny členy družiny to zbavilo účinků negativních stavů. Útočná síla všech členů družiny vzroste během trvání o 50%. Všichni členové družiny jsou ve stavu super-brnění, nepřátelské útoky je neohrozí. |

V další chvíli se potácející se Paul znovu pevně postavil. Oči měl jasné a beze zmatku.

„Jů, tvůj křik je úžasný, TK! Mysl mám čistou a cítím, jak se mi tělem valí síla! Mám pocit, že bych toho pilouna mohl umlátit k smrti štítem!”

„Moc přeháníš! Prostě se soustřeď na to, abys vykryl jeho útoky! Hwayo, víš, odkud ten zpěv přichází?”

„Zjistím to!”

Jelikož jsem odhalil Hřmící šíp, rozhodl jsem se volně použít Peičiny schopnosti.

„Peiko, prosím.”

[Nech to na mě, pane! Hřmící kopí!]

Ve vzduchu se utvořilo velké kopí z blesku a přitáhlo pozornost všech. Ignoroval jsem jejich pohledy a hodil jsem to bleskové kopí na pilouna. Zároveň s tím jsem si uvědomil něco důležitého. Brightmanova loď se stále řítila na pilouna!

„Co, proč nenabyli vědomí?!”

„Ach, takže tvůj křik má vážně zvláštní moc...!”

Jakmile Paul překvapeně vykřikl, uvědomil jsem si to. Nebyli členové mé družiny!

„Paní Brownová!”

„Už na tom dělám! Zotavení mysli!”

Paní Brownová roztáhla paže a použila mentální léčivou magii. Pár lidí na Brightmanově lodi zvedlo hlavu. Brightman byl samozřejmě jedním z nich.

„Kuk, co to je za hlas...?!”

„Brightmane, otoč loď!” zakřičel Paul.

Brightman a ostatní si uvědomili, v jaké byli situaci, a rozběhli se ke kormidlu. Zároveň s tím se dal piloun do pohybu. K nám.

„Ech?”

„Huk, musí to být proto, že jsi na něj zaútočil, TK!”

„Kuk... Fajn, postarám se o něj.”

Kvůli širé velikosti celé té věci jsem si nebyl úplně jistý, co mám dělat, a tak jsem se rozhodl se o ně postarat metodicky. Nejprve oči. Pak jeho strašlivá pila. S tím jsem druhé Hřmící kopí vrhl na jeho oko.

[Kiaaaaa!]

[Lalala~]

Znovu se ozval ten zpěv. Zároveň s tím pilouna zasáhlo Hřmící kopí a piloun zařval a nahodile máchl svou pilou. Pak spatřil Brightmanovu loď, zatímco Brightman a ostatní kvůli tomu zpěvu znovu upadli do omámení. Nejenom že se jim nepovedlo loď obrátit, ale tentokrát vědomí pozbyl i jejich větrný mág. No tak, copak taky nemáte léčitele?!

„Ale ne, jsou od nás moc daleko! Budeme tam muset jet sami...!”

„Agh, taková otrava...!”

[Lalala~ Poslouchejte můj zpěv~]

„Pokud chceš zpívat, měla bys to dělat na koncertu!” namítl jsem naštvaně a znovu jsem na pilouna hodil své Hřmící kopí. Hwaya po něm také hodila obrovskou ohnivou kouli.

„Pojď sem, ty žraločí mizero!”

„Hotovo! Vedení oceánu!”

Mike svou magii dokončil v dokonalém okamžiku. Neklidná jezerní voda začala uměle proudit a Brightmanova loď se začala pohybovat k nám.

„Aaach, Miku!”

„Hahaha, tohle je moc mé magie!”

„Jméno té magie je Vedení oceánu, ale...”

[Lala~ Proč mě neposloucháte? Lalala~]

Ten dívčí hlas se mírně měnil. Vrhl jsem Hřmící kopí na pilouna a aniž bych se na Hwayu otočil, zeptal jsem se jí: „Hwayo, už jsi to našla?”

„Ach, promiň. Minula jsem to, protože jsem útočila na pilouna.”

„Dobrá, tak prostě skončeme s pilounem, než se to objeví. Paní Brownová, až se ta loď přiblíží, použijte tu léčivou magii.”

„Nech to na mě.”

Když jsem na okamžik ustal v útoku, piloun silně zavibroval svou pilou. Zrovna když jsem přemýšlel, co hodlá udělat, zabodl jí pod vodu. A pak se začaly divoce vzdouvat vlny. No tak, tohle bylo jezero a ne oceán! Vlny se silně převalovaly a Hwaya uprostřed střelby svých plamenů upadla. Než své plameny pustila na zem a způsobila katastrofu, trhl jsem s ní za paži a držel ji v náručí.

„Jsi v pořádku?”

„Nejsem! Jak jsi ty v pohodě?!”

„Protože jsem trénoval.”

Zdálo se, že Paul se držel, zatímco Mike se vznášel ve vzduchu. Levitace! O téhle magii jsem už slyšel!

„Hwayo, neřekla jsi, že jsi původně mág?! Nedokážeš použít levitaci?”

„Dokážu... Chvilku mě takhle drž.”

„Dobře.”

Podpíral jsem ji hrudí a jednou paží a druhou paží jsem dál vrhal Hřmící kopí. Problém netkvěl v naší lodi, ale v Brightmanově. Pomocí Vedení oceánu se nám podařilo, aby se přibližovala k naší lodi, ale kvůli těm silným vlnám se uprostřed zastavila a teď se snažila shodit své pasažéry!

Když jsem o tom řekl ostatním, Mike odpověděl: „Pravděpodobně bude snazší je dostat na naši loď! Ta loď je příliš těžká, je obtížné ji z takové dálky přitáhnout!”

„Hej, řekni to dřív!” zakřičela Hwaya otráveně a vrhla ohnivou kouli.

Okamžitě poté dno Brightmanovy lodi explodovalo a loď se čistě převrátila. Ale byl v tom problém. Řítil se k nám piloun. A v cestě měl ty lidi, co přepadli z Brightmanovy lodi.

„Miku, pospěš si!”

„To jeho načasování je bezvadné!”

[Lalalala~ Nelíbí se vám můj zpěv?]

„Nechci ho slyšet!”

[Jak hrubé!]

Majitel toho hlasu mi poprvé odpověděl. Hwaya také začala jednat. S pomocí levitace se vznesla do vzduchu. Pak natáhla ruce k pilounovi a zakřičela: „Chcípni!”

Z každé ruky vystřelily dva paprsky bílých plamenů, stáčely se kolem sebe a utvářely tlustou bílou linii. V dalším okamžiku pilounovi explodovalo oko. Jelikož moje Hřmící kopí už zničilo jeho druhé oko, piloun pozbyl zrak. A v důsledku toho se teď choval ještě násilněji.

[Kuaaaaaaang!]

[Agh, zmlkni! Kvůli tobě nemůžu zpívat!]

Copak jste nebyli kamarádi?! Kuk, ne, nemůžu jí poslouchat! Možná mě znovu očaruje! Ze všech svých sil jsem se ji snažil ignorovat a zakřičel jsem na Mika: „Miku, pospěš si! Jsou v nebezpečí!”

„Já vím, spěchám!”

„Eit!”

Paul skočil do jezera. Zdálo se, že je hodlal zachránit osobně. Byl to dobrý nápad. Vrhl jsem po pilounovi další Hřmící kopí a pak jsem skočil za Paulem.

„Chcípni, chcípni, chcípni!”

Hwaya opakovaně střílela bílé plameny. Jelikož byla řád SS, každý její útok uštědřoval pilounovi kritický úder. Ačkoli některé minuly, při každém zásahu se piloun svíjel v bolestech a násilně máchal pilou. Jak jsem viděl, jak se vodou v jezeře šířila jeho krev, měl jsem neblahý pocit.

Okamžitě poté se Paul, co byl na cestě zpět s lidmi v náručí, podíval do vody a zakřičel: „Sakra, TK! Valí se k nám pilouni!”

„Zrovna jsem si myslel, že se to možná stane. Pospěš si, Paule! Jdi nahoru první a ochraň ostatní!”

S dvěma cizími řády S v náručí Paul vyskočil do lodi. Také jsem zachránil dva řády S, co přišli Británii pomoct, a hodil jsem je na loď. Ačkoli mi Paul naznačil, abych šel nahoru, zakroutil jsem hlavou.

„TK, pojď ven!”

„Co ostatní? Pokud je necháme tak, zemřou. Pokud už mají být zabiti, udělám to já a ne netvoři jako oni.”

„Ale tam dole to je nebezpečné!”

Ignoroval jsem Paula a zeptal jsem se Peiky: „Peiko, vidíš nejslabšího člověka mezi těmi, co se tu vznášejí?”

[Jo!]

„Dokážeš, aby blesky neúčinkovaly jenom na toho člověka?”

[Pokud to bude jenom jeden člověk, zvládnu to!]

„Dobře, tak teď půjdeme s maximálním výkonem.”

[Dobře!]

Zhluboka jsem se nadechl a dal jsem veškerou svou manu Peice. Aniž by si toho někdo všiml, deaktivoval jsem Duchovní auru. Peika mohla plně využít svou moc, i když nebyla materializovaná, i když to nebylo tak silné. Peika se vznesla do vzduchu a otevřela svůj skládací vějíř. Zlaté oči se jí zablýskly.

[Hřmící vlna!]

V mžiku se hladina jezera zbarvila do zlata.

[Kiaaaaaaak!]

Velký piloun zaječel a pak ho to paralyzovalo. Zároveň s tím ty silné vlny ustaly. Hwaya této příležitosti využila, zvedla ruce a vystřelila obzvláště velkou ohnivou kouli. A piloun vybuchl a nezbyla po něm ani památka. Ačkoli přišel o obě oči, pořád by měl mít dost HP. A přesto ho Hwayina ohnivá koule tak čistě odpravila. Bylo to mírně strašlivé. Její palebná síla byla vskutku výborná, ale její chybou bylo, že chvíli trvalo, než ji nastřádala...

Pak se dva ze tří lidí, co se vznášeli na jezeře, Brightman a Tommy, zachvěli. Věřím, že to dokážete snést! Ale nevadilo by mi, ani kdyby to nezvládli!

Nakonec pilouni, co se shlukli kvůli pachu krve, omdleli kvůli Peičině zesílené Hřmící vlně a vyplavali na hladinu. Jen od pohledu se zdálo, že tu bylo více než dvě stovky pilounů. Lidé na lodi ohromeně vykřikli.

„To není možný...”

„Hřmící rytíři, úžasné...!”

Rychle jsem plaval. Ačkoli by bylo pěkné, kdyby byli všichni pilouni mrtví, moje živelná magie ještě nebyla tak silná. Pokud Brightmana a ostatní nezachráním, zatímco budou pilouni v bezvědomí, bude to ještě krvavější než ve filmu Čelisti. Nechtěl jsem vidět takový horor a ani jsem to nechtěl zažít. A důležitější bylo, že pokud zemřou, Británii to postihne.

Nejdřív jsem popadl Tommiho a léčitele řádu A+ a hodil jsem je na loď. Pak jsem znovu zaslechl ten hlas.

[Kyaaaaak! To bolí, jsi tak ošklivý! Já jenom zpívala a ty mě takhle šikanuješ!]

Taky ji ta Hřmící vlna zranila! Takže se skrývala v jezeře. To ona byla ten důvod, proč jsem byl v téhle kaši, takže o čem to mluvila? Když jsem se uprostřed zachraňování Brightmana rozhlédl po jezeře, znovu se ozval její hlas.

[Jdu zpět. Hrdina je oškliva! Ostatní děcka tě přijdou zabít. Pche!]

„Ostatní děcka... mě přijdou zabít...?” namítl jsem instinktivně, jelikož se do její hlášky připletlo slovo, co jsem nemohl ignorovat.

[Správně! Protože nám bylo řečeno, abychom zabili Hrdinu!]

Nevěděl jsem, odkud nebo jak ke mně mluvila, ale její hlas se k mým uším nesl jasně. Každopádně jí řekli, aby mě zabila? Kdo? Proč? A jak věděla, že jsem Hrdina? Co byl vlastně Hrdina? Jelikož jsem zaslechl slovo, co jsem nečekal, na okamžik jsem ztuhl.

[Cítila jsem se špatně, protože tě trápili, tak jsem si s tebou chtěla hrát, ale ty jsi do mě pustil elektrický proud! Pche, pche! Teď mě nezajímá, jestli zemřeš!]

„P-počkej, mluv se mnou! Kde jsi?!”

[Nevyjdu! Pokud se hodláš omluvit, radši mi přines jablečný koláč!]

S tím už jsem její hlas neslyšel. Zatraceně, jen tak nemiz, jen co to řekneš!

„Kde vůbec seženu jablečný koláč...?”

Omráčilo mě to. Ani se neukázala a zmizela, jen co řekla, co musela. Ale členové mé družiny na lodi na mě zírali, jako kdybych se choval divně.

„TK, o čem to mluvíš? Jablečný koláč?”

„Jsi v pořádku?”

„...Vy jste neslyšeli, co ten hlas zrovna řekl?”

„Hm? Neslyšeli jsme nic kromě lala.”

„...”

Takže svůj hlas přenesla jenom ke mně? Bylo toho příliš, abych to pochopil. Než se můj mozek zavařil, udeřil jsem se do hlavy. Zrovna teď jsem musel použít své tělo a ne hlavu. Musel jsem zachránit Brightmana, i když jsem se ho nechtěl ani dotknout nebo ho vidět. A musel jsem to udělat dřív, než se z něj stane mrtvola na Hřbitově nad jezerem.

„Je mi líto, že to musíš dělat.”

„To bys měla.”

Nemohli ti mágové odlevitovat ostatní lidi s pomocí své magie? I když jsem Hwaye tak nepokrytě odpověděl, plaval jsem k Brightmanovi. Pak jsem ho vzal do rukou.

A v té chvíli otevřel oči.

A pak mi dal pěstí do tváře.

„Kuk!”

Jelikož jsem nečekal, že otevře oči, o to méně, že mě praští do tváře, ani v nejmenší jsem jeho ráně nevzdoroval. Navíc to bolelo. Ačkoli jsem za ta léta, co jsem strávil jako průzkumník kobky, byl na bolest zvyklý, ta bolest, co jsem pociťoval teď, se řadila mezi největší. Jen kvůli té jediné ráně pěstí se mi tělo zvedlo z vody a odlétlo několik desítek metrů vzad.

„Kyaaaak! Brightmane, co to děláš?!”

„Ne, sakra! TK!”

Hwaya byla v šoku a Mike klel. Hm? Proč Mike? Uprostřed letu jsem otočil hlavou. Jelikož to už bylo nějakou dobu, kdy jsem zakusil neschopnost ovládat své tělo, vlastně jsem si ten nový pocit užíval. Brightmane, elegantně tě zabiju, ty mizero.

Když jsem otočil hlavou, zatímco jsem takhle zahálčivě přemýšlel, překvapivě jsem spatřil rozplývajícího se tuňáka. Byl to nesmírně velký rozplývající se tuňák. Byl ještě větší než ten obrovský piloun předtím. Ani nemluvě o tom, že tenhle měl tělo naprosto rudé. Zdál se aspoň třikrát silnější a rychlejší než obrovský piloun. Dál skrývat svou sílu se zdálo nebezpečné. Jakmile jsem se pokusil povolat Ruyue...

Rozplývající se tuňák otevřel tlamu.

Aniž bych měl šanci něco udělat, mě rozplývající se tuňák celého spolkl.

-----------------------------------------------

~ A Hrdina skončil jako krmení pro ryby. Pěkné... ~

<Předchozí>...<Následující>