překlady od Tadomi: ICDS

Kapitola 98 – Udělení svobody (5)

Walker svou misi provedl svižně a přesně. Ačkoli vypadal pateticky, když jsem ho mlátil, jeho schopnost utajení byla opravdu dost dobrá, aby oklamala řád SS. Za pouhé dva dny nám donesl všechna data, co Brightman měl o Hwaye.

„Zničil jsem nebo spálil všechno, co jsem nemohl přinést. Nezůstalo po tobě jediné slovo nebo fotka,” ujistil nás Walker.

Jelikož ani dle úmluvy, ani dle jeho povahy nebylo pravděpodobné, že by lhal, Hwaya rychle spálila všechno, co měla před sebou a přikývla.

„Dobrá, dobře.”

„Ale rozhodně zjistí, že jsem to byl já, kdo to udělal. Jednoduše řečeno jsem zrovna spálil most mezi jím a mnou.”

„Dobře, Walkere. Teď můžeš zůstat v kobce, dokud tady neskončím se svými záležitostmi. Až se budu vracet do Koreje, můžeš jít se mnou.”

„...I když použiju svou schopnost utajení, Brightman zjistí, jestli půjdu ze země s tebou. Bedlivě tě sleduje. To už víš, ne?”

„S tím nebude žádný problém... Neboj se. Ani já nechci, aby odhalil mou totožnost. Neví, jak jsem sem přišel, ne?”

„Nikdo tady nevěděl, že přijdeš, dokud jsi nedorazil do Windermere. Mastifordová byla důkladná ve skrývání stop.”

„Huhu, nic to bylo.”

Hwaya se hrdě usmívala. Jelikož byla řád SS, samozřejmě nebylo divné, že měla spojence, co se mohli skrýt před Brightmanem.

„Tak to je v pohodě. Až se budu vracet, použiju vlastní metodu. A potom můžeš jít se mnou, Walkere.”

„Vlastní metodu, co...? Musíš mít zvláštní techniku.”

„Jo, přesně. Takže se do té doby prostě můžeš zaměřit na kobku... Ach.” Skoro jsem zapomněl. „Walkere, na.”

„Co to... To je Serinin strážný náramek!”

Walker popadl ten náramek, co jsem držel, a oči se mu rozšířily.

„Ach, je to trochu jiné. Lin řekl, že k tomu něco přidal.”

„Ale jak...? Copak jsi ho nerozbil a nespálil?!”

„Hm, jo, ale zdálo se, že důležité části byly v pořádku. Je to odměna za to, že jsi skvěle odvedl svou práci, a za všechnu tu práci, co ještě odvedeš v budoucnu.”

Po pravdě jsem zbytky zničeného náramku zanesl Linovi do Elfí zahrady s tím, že jsem si myslel, že by z toho mohl udělat nový předmět. Jelikož jeho důležité části byly stále v pořádku, vyrobil s pomocí kořisti z netvorů z První kobky nový náramek. Výsledný strážný náramek byl ještě lepší než ten původní, ale bohužel byl pořád vázaný na Walkera. Ačkoli mě napadlo, že bych ho znovu zničil, jelikož bude mít Walker na starosti ochranu mé sestry, rozhodl jsem se, že mu ho vrátím.

„Ku... Myslel jsem si, že už ho nikdy neuvidím...”

Walker působil dojatě, jak se otíral tváří o strážný náramek. Snažil jsem se ze všech sil tu celkem nechutnou scénu ignorovat.

„Jelikož jsi ho od začátku rozbil ty, nepoděkuju ti. Ale můžu ti slíbit, že se budu snažit ze všech sil, abych obsah úmluvy splnil.”

„Samozřejmě.”

Ačkoli se nikdy nezačneme mít v oblibě, zdálo se, že když teď Walker dostal zpět svůj náramek, jeho nepřátelství vůči Hwaye a mě polevilo. Když si strážný náramek nasadil, šel zpět do kobky. Podle toho, co řekl, byl na 44. podlaží.

„Jen tak mimochodem, Shine, z které jsi kobky? Řekl jsi, že ještě nejsi zlatý řád, ne? Ale jelikož jsi Walkera takhle přemohl, jsi možná také z Druhé kobky?” zeptala se Hwaya nenuceně.

Já jsem také odpověděl nenuceně: „Jsem v První kobce.”

„Cože, proč jsi v První kobce?! Dokonce i já jsem ve Druhé!”

Jo, věděl jsem, že se naštve.

„Můj otec je průzkumník První kobky. Jelikož mě jmenoval průzkumníkem, přirozeně jsem v První kobce.”

„Uuuk, t-to znamená, že tvoje kamarádka je také v První kobce...”

„Správně.”

„Uuuguu! Ale já jsem silnější! Taky chci být v První kobce!”

„Ne... Měla bys to vzdát.”

„Nevzdám se! Dostanu se do platinového řádu a půjdu do První kobky!”

„Cože?”

Zvedl jsem hlavu.

„Co tím myslíš? Dostaneš se do platinového řádu a půjdeš do První kobky?”

„Tys to nevěděl? Jak jít do Kobky vyššího řádu.”

„Tohle je poprvé, co o tom slyším.”

Jak jsem se tvářil omráčeně, Hwaya mi to začala vysvětlovat.

„Zjistila jsem to, až když jsem pokořila 65. podlaží. Ve Druhé kobce se platinovým řádem staneš po 80. podlaží. A pokud ještě k tomu získáš jedno konkrétní dosažení, můžeš se stát průzkumníkem První kobky. Přitom ti upraví level!”

„Co je to za dosažení?”

„Nevím!”

„...”

Díval jsem se na ni, jako kdyby byla hlupačka. Zdálo se, že si všimla, co si myslím, neboť mě štípla do paže. A pak se svíjela bolestí, jak si zranila prsty.

Ale brzy vítězoslavně pokračovala: „Ale víš ty co, pokud to je dosažení, je to pravděpodobně něco takového. Já už jedno dosažení mám. Huhu, spálit polovinu populace netvorů na podlaží kobky naráz! Dokonce jsem dostala titul, Vtělení Agniho. Úžasné, že?”

„Agni. Bůh ohně z hindské mytologie. T-to je úžasné...”

Nemohl jsem se přimět k tomu jí říct, že jsem měl boží pravé jméno.

„Už jsi získal dosažení? Ach, nevadí, ani když jsi ho ještě nezískal. To akorát, že jsem příliš úžasná. Myslím jsi, že jsi také zručný. A navíc budeš dál sílit, takže budeš mít spoustu šancí získat dosažení.”

Naprosto jsem její slova útěchy ignoroval a pokračoval jsem: „Hwayo, nevím, jaké dosažení musíš získat, aby ses stala průzkumníkem První kobky, ale řeknu ti o dosaženích, co jsem dosud získal, takže se na ně můžeš odkázat.”

„Dosažení, v množném čísle?!”

„Zaprvé, pokořit čtyři podlaží během 7 hodin.”

„...Jsi člověk?”

„Zadruhé, vyzvat na souboj Pána podlaží na první pokus sólo a porazit ho. To dosažení je lepší, pokud jsi první v historii Druhé kobky, kdo to udělá.”

„Ty... vážně?”

„Vážně.”

„...”

„I když nejsi první, porazit Pána podlaží sólo se stejně bere jako dosažení. A porazit Akční nájezd s málo účastníků se také bere jako dosažení. Ale není to nic velkého, takže pochybuju, že to bude ono.”

„...”

„Získat boží pravé jméno může být skvělé dosažení. Jelikož už máš Vtělení Agniho, možná budeš moct získat Agniho pravé jméno, když se trochu víc posnažíš. Jako třeba pokud spálíš všechny netvory na podlaží naráz.”

„...Huu.”

Hwaya, co mi v tichosti naslouchala, byla sklíčená. Pak vyhrkla: „Žárlím.”

„Vážně jsi upřímná...”

„Uuu, nesnáším to. Nesnáším se a nesnáším tebe. Proč na tebe žárlím...? Jsme v jiné kobce a bojujeme jiným stylem... ale stejně... žárlím!”

Když jsem viděl, jak si Hwaya hrála s vlasy, protože nevěděla, co má dělat, zeptal jsem se: „Takže prostě jen dál budeš žárlit?”

„Samozřejmě že ne! Boží pravé jméno, že? Porazit Pána podlaží sólo? Uuu, jen sleduj! Dosáhnu toho a stanu se průzkumníkem První kobky. Připrav se. Jedině teď budeš moct mluvit tak arogantně! Jasné, Kang Shine?”

Ooch, podnítilo ji to! Na její nadšená slova jsem zareagoval úsměvem. Vážně jsem měl rád lidi, co neměli přehnané sebevědomí. A ještě víc jsem měl rád pilné lidi.

„Hodně štěstí, budu ti fandit.”

„Nefandi mi s tak laskavou tváří! Moje nepřátelství mizí!”

„Neměla bys být nepřátelská ke svému kamarádovi...”

Jak jsem Hwaye pobaveně odpověděl, najednou mi na mysl vytanula otázka.

Pokud existoval způsob, jak jít z Druhé kobky do První kobky... Kam můžu jít z První kobky?

Poté, co jsem se přidal k Hwayině týmu, se naše rychlost lovu více než ztrojnásobila. Jelikož jsem se snadno postaral o rybí lidi, co jim dělali největší problémy, bylo to přirozené. Navíc vždycky, když jsem na lodi zaječel, netvoři se k nám stahovali, takže jsme se o ně mohli postarat naráz.

„Úžasné. Jak může TKův hlas provokovat ostatní netvory?”

„Nevím, možná ví, že jsem silný, takže se mnou jdou bojovat?”

Dal jsem takovou polovičatou odpověď a dal jsem pěstí nedalekému rybímu člověku. Hwaya, co důvod dokázala odhadnout, se zašklebila a beze slova poslala do vzduchu ohnivé koule.

Přesně takhle uplynuly čtyři dny. Než jsem si do inventáře uložil přes deset rozplývajících se tuňáků, jezero se začalo měnit. Jednoduše řečeno, netvoři zesílili. Počet rybích lidí klesl a zvýšil se počet rozplývajících se tuňáků a pilounů. Ačkoli to pro mě byla velmi dobrá věc, nepochybně to byla nezvyklá změna.

A pak sedmého dne, co jsem dorazil do Windermeru, se naše loď střetla s Brightmanovou lodí, zatímco jsme bojovali s tuňáky a pilouny. Ačkoli na naší lodi bylo jenom pět lidí, Brightman měl na své sedm. Kromě Tommiho, co byl na lodi, i když se ještě plně nezotavil, byl Brightman jediný uživatel z Británie. Věděl jsem, že měli léčitele řádu A+, takže čtyři ostatní řády S přišli na pomoc Brightmanovi.

„Slečno Mastifordová, poslední dobou si vedeš nesmírně dobře.”

„Máme jenom elitu. Ty a já si nejsme dost blízcí, abychom si takhle povídali, tak proč prostě neotočíš loď a neodpluješ?”

„Huu, jak chladné, i když na tebe vždycky myslím.”

„Říkáš, že na mě vždycky myslíš...? To je vážně, vážně strašlivé.”

Brightman sebou trhl, zdálo se, že z Hwayina rozpáleného hlasu něco vycítil. Pak pokračoval: „Jen tak mimochodem, slečno Mastifordová. Zapomněl jsem svému psu dát obojek a utekl. Hledám ho, ale nezdá se, že bych ho našel. Je to hnědovlasý jezevčík. Neviděla jsi ho?”

„Nevím, proč se mě ptáš na svého ztraceného psa, Brightmane. Ach, o psu nic nevím, ale viděla jsem u sebe v domě černého švába... okamžitě jsem ho spálila na uhel.”

„...Ach, aha. Moje chyba.”

Pak Brightman z nějakého důvodu zahlížel na mě. Co, proč se na mě díváš? Zdálo se, že si Hwaya všimla, na koho se Brightman díval, a odfrkla si. Pak ztišila hlas a zavrčela na Brightmana.

„Brightmane, varuju tě. Pokud překročíš své meze, jsem připravená udělat to samé. Jsem hrdá, že jsi Brit, ale čím víc s tebou jednám, tím víc jsem rozčarovaná. Jsi jeden ze superlidí, co reprezentují naši zemi. Měl bys vědět, co to znamená. Rozumíš?”

„Hahaha, jsi vtipná, slečno Mastifordová. Samozřejmě že chápu, co to znamená. Ty jsi také superčlověk, co reprezentuje naši zemi. Nemyslíš si, že jsme pro sebe dokonalí?”

„Říkám ti, abys zklapl, než počet superlidí reprezentující naši zemi klesne na jednoho.”

To Brightman rozkázal Walkerovi, aby Hwayu sledoval a dokonce jí potají vyfotil.

Přesně jak jsem si myslel, když jsem poprvé získal důkaz Brightmanových přečinění. Britská vláda pravděpodobně odmítne udělat cokoli, co by Brightmana poškodilo. Nezáleželo na tom, jaké zločiny spáchal. Ačkoli jsem to nejdřív nevěděl, Brightman měl údajně drtivý vliv na britskou vládu a Strážce. Jelikož měl politickou moc, finanční moc a vojenskou moc, bylo to pochopitelné.

Jinými slovy i když byli oba řádu SS, Brightman měl v Británii vyšší postavení. Hwaya měla nepochybně mnoho zastánců, ale pravděpodobně to bylo jen do takové míry, aby Brightmanovi nepřekáželi.

Bez ohledu na to, jak moc Hwaya svou zemi milovala, pokud bude Británie dál ignorovat Brightmanovo panovačné počínání, Hwaya možná ztratí trpělivost. Ohledně toho ho varovala.

„Slečno Mastifordová... Jak to můžeš říct? Copak ti jako členu britské šlechty není trapně?”

„Trapně? Bude člověk, co ví, co to jsou rozpaky, dělat to, co jsi dělal ty?”

„Tsk... Slečno Mastifordová, předtím jsi taková nebyla. Jak jsem si myslel, neměla by ses zdržovat s lidmi mimo svou třídu.”

Hwaya vytvořila obrovský plamen a hodila ho. Zasáhl hladinu mezi naší lodí a Brightmanovou lodí, s ohlušujícím hlukem vybuchl a zvedlo se kvůli němu obrovské množství páry.

„Neurážej. Mého. Kamaráda.”

Ačkoli její hlas nebyl silný, jasně se donesl k mým uším.

„Přinejmenším jsou lepší než odpad jako ty. Brightmane, pokud jsi vážně šlechtic a pokud vážně přemýšlíš o Británii a její budoucnosti, měl bys sakra odstřelit a neplést se mi do života. Pročisti si ty svoje špinaví uši a ať máš ta slova na paměti! Nikdy nebudu mít ráda parchanta jako ty! Nikdy jsem neměla a nikdy nebudu! Takže otoč tu svoji loď a odprejskni, ty staříku!”

„Jak nádherná řeč... Pokud to tak můžu říct, ta její řeč by se měla umístit nad Churchillovu slavnostní řeč. Podařilo se jí do tak krátké řeči vlít svého ducha a úmysly.”

„Ne, Miku, to je příliš. Myslím, že to je zhruba na stejné úrovni jako slavnostní řeč Steva Jobse.”

„Neměli byste si takhle dělat legraci ze slavnostních řečí. Zatknou vás.”

Jak jsem tleskl, varoval jsem Mika a Paula, co říkali takové nesmyslné voloviny. Když mi oba ukázali palec nahoru, měl jsem silné nutkání jim je zlomit, ale ovládl jsem se.

Ale spíš než aby svým křikem a plamenem přiměla Brightmana obrátit loď a odplout, zdálo se, že to prvně zavolalo něco jiného.

Ooooooong. Na okamžik něco ve vodě vytvořilo silnou vibraci.

„Jejda.”

„Miku!”

Jakmile se z vody něco objevilo, Paul rychle odstrčil Mika a zablokoval to něco štítem. Díky Paulově včasné obraně jsme spatřili tu věc, co tak silně vibrovala.

„Je to pila!”

„Vážně velká!”

Jak jsem ta slova vyslovil, vytvořil jsem v ruce obzvláště velký Hřmící šíp a vypustil ho dopředu. Když zasáhl oko obrovského pilouna, co měl svou ostrou pilovou tlamou Paulovi užuž zlomit štít, zaječel a ustoupil.

„Takže kromě pěstí dokážeš použít blesk!”

„Předtím se o něj postarejte! Určitě to je boss Plošné kobky!”

Ačkoli i normální pilouni byli velcí, tělo tohoto bylo dlouhé přes 20 metrů. I jeho pilová tlama byla přirozeně několik metrů dlouhá. S tou obrovskou pilou a nepřirozeně silné vibraci bylo možné, že by přeřezal loď vejpůl. Hwaya zaskřípala zuby a v obou rukách vytvořila plameny.

„Vypadá to, že budeš potřebovat moji pomoc!”

„Prostě nás neotravuj, Brightmane!”

Ačkoli Hwaya okamžitě sestřelila Brightmanovu nabídku, jelikož boss Plošné kobky řádu A+ mohl snadno zabít uživatele schopností, odmítnout jeho nabídku nebyl nezbytně dobrý nápad. Hwaya přirozeně utichla a jelikož to Brightman věděl, navedl svou loď k nám.

[Pane, pozor.]

„Na co?”

[Slyším zpívající hlas. Ostatní lidé ho taky brzy uslyší.]

„Zpívající hlas...?”

[Ochraň si mysl!]

Když jsem zaslechl Peičino varování, cirkuloval jsem Perutův okruh, když mě najednou něco napadlo.

Ten obrovský piloun, co se po nás vrhal, aby nám rozřezal loď, pravděpodobně nebyl ten, co zpíval. V tom případě...

„Jsou tu... dva bossové?”

Jakmile jsem to zamumlal...

[Lala~ Lalala~]

Zaslechl jsem nádherný ženský zpívající hlas. Byl to ten druh nebeského zpěvu, co okouzlil každého, kdo ho zaslechl, a dokonce i člověk, co nebyl schopný pláče, se kvůli němu rozplakal.

Byl to zpívající hlas, co této Plošné kobce dal její jméno, Hřbitov nad jezerem.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Zvyšovat Walkerovu dobrou vůli metodou cukru a biče! A mírná předzvěst k tomu!

Dokáží britští uživatelé + uživatelé z ostatních zemí + náš hlavní hrdina v bezpečí zabít bosse Plošné kobky? Těšte se na další kapitolu ^^

-----------------------------------------------

~ Autore, máš tam příliš moc lidí. Na bosse bude v pohodě stačit Shin, ostatní budou pojídat popkorn, přihlížet a v příhodných okamžicích tleskat... ~