ICDS - kapitola 105

Kapitola 105 – Ti, co stoupají kobkou (4)

Když jsem druhého dne zašel do Obchodu, spatřil jsem nádhernou elfku. Dlouhé, černé vlasy, co jí spadaly dolů, a zlaté oči, co se zářivě leskly. Smyslná hruď a kontrastující útlé paže, nohy a pas. Nebylo o tom pochyb, byla to Loretta, skutečná Loretta. Jakmile mě spatřila, vzrušeně zakmitala svýma dlouhýma ušima. Přemýšlel jsem, jestli elfové uměli s pomocí svých uší létat.

„Ale, jaká náhoda tě tady vidět, Shine.”

„Taková nestydatost, Loretto. Lin už mi všechno řekl.”

Loretta přimhouřila oči a zahlížela na mě. „I když je význam stejný, nemůžeš použít výraz 'roztomilá'?”

„Kdybych řekl roztomilá, polekalo by tě to a byla bys znatelně šťastná, takže to neudělám.”

„...Tsk.”

Loretta nespokojeně mlaskla a odvrátila se. Bylo to mnohem roztomilejší než její nestoudná slova před chvílí, ale to jsem nahlas neřekl. Kdybych to řekl, byla by šťastná a červenala by se a já bych byl ještě víc nervózní.

Loretta si suše odkašlala a pokračovala: „40. podlaží, Smrťák. Jelikož jsi dostal první dosažení, jsi uprostřed jeho naprostého pokoření?”

„Jo. Zapamatoval jsem si všechny jeho vzorce, takže je teď celkem snadné ho zabít.”

„Tohle je poprvé, co jsem někoho slyšela říct, že je snadné zabít smrťáka. Mohl jsi to udělat, až by ses dostal na level 45...”

„Ne, to už dělat nebudu.”

Na Lorettina slova jsem odpověděl s takovou rychlostí, že to překvapilo i mě.

„Chci si zesílit své schopnosti. Ne jenom hodnoty, ale také celkové schopnosti. Protože chci být silnější.”

„...Pokud je tohle to, co chceš, pak tě samozřejmě podpořím. Od teď budu podporovat přímo tebe, takže se snaž ze všech sil, Shine.”

„Když mi budeš pomáhat, cítím se sebejistě. Určitě tě nezklamu, Loretto.”

Po mých slovech Loretta nadmula hruď a široce se usmála. Pak jsem na Lorettu, co mi přála vítězství, mávl a šel jsem znovu lovit smrťáka. Samozřejmě jsem se ho už nebál.

Za tři týdny jsem skončil s konzumací Elixírů na posílení duše a nasbíral jsem celou sadu Smrťáka. Smrťákovu Kosu smrti jsem dal Nenasytnému kopí a jeho růst se navýšil o 1%. S tím byl teď na 3%. Jelikož mi bylo řečeno, že kopí neporoste, když sní stejnou zbraň více než jednou, další jsem mu nedal.

| Tvá duše je teď čistá a posílená na limit. Tvoje magie a charisma +3. Navíc tvé štěstí +5. |

| Nasadil sis sadu Smrťáka. Tvoje síla a magie +20. Když máš na sobě vybavení Smrťáka, můžeš jednou denně použít Stínové mrknutí. Stínové mrknutí tě teleportuje za svůj cíl a uštědří mu náhlý úder. Tento útok bude vždycky kritický úder. |

Sada Smrťáka byla vyrobená z potrhané látky připomínající tu, co na sobě měl Smrťák. Vlastně jsem tak moc vypadal jako Smrťák, že jsem skoro vytáhl zbraň. Ale její obrana byla v porovnání s Šupinovým brněním Karmínového draka a dokonce i s Dullahanovou sadou neuvěřitelně smutná, takže jsem extrahoval techniku a uložil ji na 8. hodině. A pak jsem si sadu Smrťáka uložil na halloweenskou párty příští rok.

Zatímco jsem já driloval na 40. podlaží, Ren začal drilovat na 35. podlaží. Palludiina družina se překvapivě přidala k Ellosově družině a za krátko se dostali na 33. podlaží. Ani jeden se nechtěl sdružovat s průzkumníky z jiných světů, takže jsem přemýšlel, co to do nich vjelo. Ale tak nějak jsem měl podezření, že jsem na tu jejich alianci měl vliv já.

Ještě překvapivější bylo, že mě kontaktovala Shina.

[Shine, pokořila jsem 30. podlaží!]

„Aaach, to bylo rychlé. Blahopřeju.”

[Už jsem od sestry slyšela, že ty jsi pokořil 40. podlaží.]

„Od sestry? Ach, správně, Palludia. Měla jsi mi to říct, když jsme se prvně setkali.”

[Ale já tě chtěla překvapit, až bych ti to později řekla. Ale nemyslela jsem si, že sestra tak rychle vyrazí kupředu...]

„Slyším tě.”

[Samozřejmě, snažila jsem se, abys to slyšel! Bylo to nenápadné vyhlášení války. Ještě nemám rezidenci, ale prsa mám mnohem větší než moje sestra! Mám soutěživou povahu. Ani nemluvě o tom, že na rozdíl od své sestry jsem upřímná. Takže? Okouzlující, že?]

„Už jsem věděl, že jsi okouzlující. Ale nejsi pro mě dobrá partie.”

[Já... můžu brečet, Shine? Pokud pro tebe nejsem okouzlující, vůbec nemá smysl být okouzlující.]

Hořce jsem se usmál a odpověděl jsem: „Je mnoho lepších mužů než já. Určitě máš něco s očima.”

[Věřím schopnostem svých očí, ale bez ohledu na to tě mám ráda!]

Přesně jak Palludia řekla, Shina tvrdila, že mě má ráda. Ačkoli mi Palludia řekla, abych Shině nevěřil, jelikož jsem jí nemohl nahlédnout do srdce, nemohl jsem to netaktně posoudit.

A tak jsem řekl tohle: „Jo, tak se snaž ze všech sil, abys mě dohnala. Pokud si chceme promluvit, musíme být tváří v tvář. Nezapomněla jsi, jak vypadám, že ne?”

[Ne! Každou noc na tebe myslím, vážně! Připrav se, člen družiny, co jsem tentokrát najala, je nesmírně silný, takže tě rychle doženeme!]

„Členové družiny?”

Najednou mi bylo zase nepříjemně.

[Huhu, možná ji už znáš. Poslední dobou je v nižších podlažích slavný jeden průzkumník ze Země. Říká se jí Stínová čarodějka! Ke slávě přišla tím, že zhruba dva týdny pomáhala začínajícím průzkumníkům postoupit na 6. podlaží, ale zrovna před pár dny se objevila v Rezidenční oblasti! Nikdy jsem neslyšela o průzkumníkovi s tak rychlým růstem! Tuhle příležitost jsem nepromarnila a naverbovala ji do své družiny.]

„...”

[Víš, tahle osoba je vážně, vážně silná! Možná by ani nepotřebovala členy družiny. Je tak silná! Společně jsme vyzvali na souboj Pána 30. podlaží, ale zatímco my jsme jen stěží zadržovali kostlivce, ona si prakticky hrála s Kostlivým rytířem. Pak řekla, že to bylo jen o chlup snazší, než když ho porazila sama.]

„...Pokud je tak silná, proč se přidala k tvojí družině?”

[Nevím. Řekla, že se přidá k družině chlápka, kterého má ráda, a řekla, že se k nám přidá jako trénink.]

„Ach, aha. Tak hodně štěstí.”

YeEun se už prolomila 30. podlažím! Pokud si nepospíším, možná mě vážně dožene. Plál ve mně bojový duch. Trochu jsem ji povzbudil a pak jsem se vydal ke schodišti na 41. podlaží s myšlenkou, že brzy budu muset vzít YeEun na hranolky. Přece jenom už překonala 25. podlaží. Otec se také prolomil 50. podlažím a chvástal se, že postoupil do zlatého řádu, ale mě to nezajímalo.

Od 41. podlaží jsem byl osvobozený od nemrtvých. Zombie, ghoulové, kostlivci a duchové. Byl jsem šťastný, že jsem se konečně oprostil od pachu hnijícího masa, ale tato radost netrvala dlouho.

Netvoři na 41. podlaží byli vlci. Sálal z nich pach divokých zvířat a vrhali se na mě ze všech stran. Skoro se mi začalo stýskat po zombiích. A navíc od 41. do 45. podlaží to bylo plné vlků, jen měli jinou barvu srsti a jiný druh. Byli tam hrozní vlci, velcí vlci, co snadno překonali velikost 2,3 metrů. Pak tam byli vlkodlaci, což byli vlci stojící na zadních nohách. Kromě vlkodlaků byli všichni vlci větší a silnější než zmaterializovaná Ruyue. Ale pořád byla rychlejší, takže to bylo vyvážené.

Ačkoli Ruyue bojovala dobře, nebyl jsem zvyklý na boj se zvířecími typy netvorů, takže mi chvíli trvalo, než jsem si na ně zvykl. Nakonec se to nijak nelišilo v tom, že jsem se musel vyhnout jejich útokům a útočit, když ukázali slabinu.

V důsledku čehož jsem se k Pánovi 45. podlaží dostal jen za čtyři dny.

[Krrrrr...]

Loretta řekla, že bitvy s Pány 45. a 50. podlaží budou ryzí boj síly proti síle. Věřil jsem jí, ale nemyslel jsem si, že tou silou se mínilo velikost.

„Je přes 10 metrů dlouhý...”

Ačkoli Obrovský železný divočák, s kterým jsem se setkal v Guangzhou, byl v porovnání mnohem větší, stejně jsem se mu jen stěží mohl podívat do tváře, když jsem zaklonil hlavu, co to šlo. Co se týkalo ducha, vlk s černou srstí toho Obrovského železného divočáka velmi přemohl.

45. pláň byla pustina. Černý vlk seděl uprostřed pustiny s nohama složenýma a očima zavřenýma. Když jsem se k němu přiblížil a pozvedl své Kopí nenasytnosti, oči se mu rozletěly dokořán. Ta přítomnost, co z něj v tom okamžiku sálala, byla neuvěřitelně drtivá, takže se mi po tváři rozlil úsměv.

„Dobře, na Zemi budu muset často bojovat s takovými velkými netvory jako tenhle.”

[Krrrrr...!]

Vlk posunul přední tlapu kupředu a snížil tělo. Zdálo se, že se připravoval, že na mě vyrazí. Při jeho váze a rychlosti bude ta síla nárazu obrovská. Také jsem sklonil tělo na Ruyuině hřbetě a připravil jsem se vyrazit.

Zašeptal jsem Ruyui: „Věřím ti, Ruyue. Pojďme na to.”

[Auuuuuuuuuuu!]

V tom okamžiku Ruyue vyrazila kupředu dřív než obrovský vlk.

[Gruaaaaaang!]

I obrovský vlk k nám vyrazil. Když vykročil, v pustině se vzedmula písečná bouře, co mi zakryla zorné pole. Nechal jsem Ruyue na starosti pohyb a soustředil jsem se na určení své lokace a metody útoku.

„Ruyue, skoč úhlopříčně.”

[Auuuu!]

Své Kopí nenasytnosti jsem držel vodorovně a aktivoval jsem Živelnou čepel. Držel jsem kopí oběma rukama jako baseballovou pálku a když Ruyue skočila za stehno obrovského vlka, máchl jsem kopím plnou silou.

| Kritický úder! |

[Kuaaaang!]

Do vzduchu vystřelil proud krve a obrovský vlk zavyl. Ovšem nečekal jsem, že se mu nějak podařilo zjistit, kde jsme byli, a máchl po nás ocasem jako bičem! Ruyue honem vydechla svůj Ledový dech a vrhla se stranou. Ale jeho ocas, co se měl zdánlivě zaseknout o Ruyuein Ledový dech, se zvětšil a prosmýkl se nad námi. Ten svůj obrovský ocas ještě víc zvětšil!

Zaskřípal jsem zuby a zakřičel jsem: „Stínové mrknutí!”

Ruyue a mě to okamžitě teleportovalo obrovskému vlku za krk.

[Krr?]

Obrovský vlk omráčeně zavrčel a otočil hlavu tváří k nám. Při tom procesu se jeho tělo otočilo jiným směrem a on znovu obrátil hlavu. Tělo se mu pak znovu natočilo opačně. Pomalu se začal točit v kruzích. Naštěstí se zdálo, že měl pořád inteligenci zvířete.

Mezitím jsem soustředil svou energii na hrot kopí ke kritickému útoku, co Stínové mrknutí zaručovalo. Stejně jako vždycky jsem pozvedl své kopí, co se díky Peičině moci a mé bílé auře proměnilo na bílý blesk, a udeřil jím obrovského vlka do krku.

| Kritický úder! |

[Kiaaaaaaa!]

Z místa, kam jsem kopím bodl, se vyřinula krev a vystříkla na mě a Ruyue. Zdálo se, že obrovský vlk pociťoval z toho útoku nesmírnou bolest, neboť začal divoce skákat, aby mě ze sebe setřásl. S půlkou tváře smáčenou krví jsem zaskřípal zuby a znovu pozvedl kopí.

Zakřičel jsem: „Ruyue, drž se!”

[Dobře!]

Ruyue vytáhla drápy a chytila se obrovského vlka a já jsem sevřel nohy kolem Ruyue. Když jsme teď byli v příznivé pozici, neměl jsem v úmyslu slézt!

[Auu.]

„Ruyue, drž se ještě chvilku!”

[Auuu...!]

Zdálo se, že s Ruyue bylo něco špatně, a tak jsem se rozhodl se o toho obrovského vlka svižně postarat.

„Ustavičný úder bílým bleskem!”

Salva útoků kopím zasáhla díru, co jsem vytvořil svým Hrdinným úderem, a rozšířila ji. Dál na mě stříkala rudá krev, ale to nestačilo na to, aby mě to vyrušilo ze soustředění. To jediné, co jsem viděl, byla ta díra, co jsem musel prohloubit.

[Kuaaaang!]

Ačkoli bych na něj takhle rád útočil, dokud nezemře, samozřejmě to nebylo snadné. Než mohl můj Ustavičný úder bílým bleskem vůbec skončit, obrovský vlk ze sebe vypustil hlasité vytí a pak se začal válet stranou. Kruci! Rychle jsem zrušil techniku a přitiskl se k Ruyue.

„Ruyue, seskočme!”

[Dobře!]

Než se z Ruyue a mě stala rozdrcená pasta, Ruyue mu seskočila z hřbetu a dopadla na zem. Obrovský vlk si všiml, že jsme z něj seskočili, přestal se válet a zvedl se. Pak mi věnoval smrtelný pohled.

[Kruaaang!]

| Obrovský vlk použil Krvavé léčení! Veškerá obrana Obrovského vlka se převedla na útočnou sílu! |

Vlastně se jmenoval Obrovský vlk?! Ne, teď na to nebyl čas. Kožich měl zbarvený do ruda. Zároveň s tím se mu přední tlapy protáhly do nepřirozené velikosti. Správně, boj čisté síly proti síle... Byl jsem rád, že to bylo tak prosté. Koutky úst se mi vytočily nahoru a silněji jsem se chopil svého Kopí nenasytnosti.

„Bojuj se mnou, ty tlustý vlčí mizero!”

[Guooooooo!]

-----------------------------------------------

~ Zase "jen tak mimochodem" zmínit, kde se plácají ostatní průzkumníci, ať jsme v obraze. A pak šup, "Bojuj se mnou" a v příští kapitole bude "Chcípni!" A taky malá interakce s Lorettou... ~

<Předchozí>...<Následující>