ICDS - kapitola 103

Kapitola 103 – Ti, co stoupají kobkou (2)

Rozhodl jsem se vrátit do Koreje, jakmile Hwaya odjela z Windermeru. Samozřejmě mi to zabralo jenom okamžik. Zavolal jsem Walkera z kobky, popadl ho a použil Návrat. To bylo celé.

„H-hm? Co to bylo? Co jsi udělal?”

„To je samozřejmě tajemství.”

Přesně takhle jsem byl s Walkerem doma. Protože jsem se v obýváku objevil s cizincem, moje rodina, co byla shromážděná v obýváku, najednou ztuhla.

„Bratře!”

„Hej, jsem zpět.”

Yua mi rychle skočila do náruče. Pohladil jsem ji a věnoval Walkerovi pohled „budeš ji strážit”.

„Jsem zpět.”

„Jo, byl jsi v TV, takže jsem si myslel, že budeš brzy zpět.”

Otec ukázal na TV. Na obrazovce byl muž v masce s platinovými vlasy a rudýma očima, dělal rozhovor s jezerem Windermere v pozadí.

Chtěli se mnou udělat rozhovor jako s člověkem, co měl hlavní podíl na pokoření Plošné kobky, ale nemyslel jsem si, že se to bude vysílat v Koreji.

„Bratře, vypadal jsi vážně skvěle!”

„Díky, i když to nebylo moje skutečné vzezření.”

Lidé v TV ze vzezření Hřmícího rytíře spekulovali, že byl míšenec Západu a Východu. Když jsem viděl, že moderátor jasně mluvil o tom, že díky mému vztahu s Hwayou jsem mohl být dokonce Korejec, cítil jsem se mírně podrážděně.

„Takže kdo je ten mladý muž?”

„Walkere, tohle je moje rodina. Představ se, ale drž to zkrátka.”

Jelikož Walker neuměl mluvit korejsky, představil se v angličtině. Ale jelikož moje rodina uměla anglicky do určité míry jako většina Korejců, neměli příliš velký problém mu rozumět. Vlastně jelikož otec často cestoval kolem světa kvůli tréninku, uměl základní konverzaci v mnoha řečích.

„Poslední dobou je nebezpečno, takže jsem ho najal, aby Yue dělal osobního strážce. Ach, nebude s námi bydlet nebo něco takového.”

„Pro svou matku nemáš žádného osobního strážce?”

„Matko, ty ven moc nevycházíš. Pokud budeš v nebezpečí, vždycky můžeš zavolat otce nebo mě.”

„Huu, drahý, podívej se, jak náš syn ignoruje svou matku a stará se jenom o svou sestru.”

„Když půjdeš ven, prostě mě můžeš vzít s sebou. Každopádně osobní strážce, hm... Jak se z Walkera, co je průzkumník kobky, stal osobní strážce?”

Mrkl jsem na otce a prostřednictvím soukromé zprávy průzkumníků kobky jsem mu řekl, že mu to vysvětlím později. Pak jsem Yuu, co už se teď hodně zklidnila, ještě dvakrát pohladil a odtáhl se od ní. Pak jsem Walkerovi vrátil Přízračnou tvář.

„Pojďme, Walkere. Musíme ti zařídit totožnost a místo k bydlení.”

„Vážně to začalo být snadné. Stačí jen být Osvícený a země ti dají totožnost. V minulosti to bylo něco nemyslitelného. Pořád si jasně vybavuju, že lidi deportovali jako ilegální přistěhovalce.”

„To jenom ukazuje, jak je ten dnešní svět nebezpečný. Mít o jednoho uživatele schopností víc, co bude bojovat proti netvorům, je důležitější než tyhle malicherné věci.”

Když jsem chtěl odejít z domu, Yua mě zastavila.

Se zářivým úsměvem nabídla ruku Walkerovi.

„Upřímně řečeno si nemyslím, že bych potřebovala osobního strážce, ale jsem ve vašich rukách. Jsem Kang Yua.”

„Hm, správně, já jsem Edward Walker.”

Zlehka si potřásli. Po jejich krátkém pozdravu jsme s Walkerem odešli z domu. Walker si pak nasadil Přízračnou tvář a změnil si vzezření na muže, kterého jsem neviděl.

„Jen tak mimochodem, šéfe.”

„Šéfe?”

„A nejsi?”

„V úmluvě jsme rovnocenní, takže mi prostě říkej jménem.”

„Jasně jsi mi dal obojek, ale... Dobře. Kang Shine.”

„Jo.”

„Tvoje sestra je nevinná a laskavá. Na rozdíl od tebe, co má černé a násilné vnitřnosti. To máte jiné rodiče?”

„Pokud se do ní zamiluješ, zabiju tě.”

Jeho odpověď mě šokovala.

„Prosím, je dvakrát mladší než já... není to tak, že bych byl pedofil.”

„Dvakrát?! Kolik ti je?!”

„Letos mi je 36.”

Jak to, že vypadal tak mladě...?!

„Brightmanovi je 37, že?”

„Správně. Proto jsem byl od dětství jeho hračka. Jen na to pomyslím a zuřím.”

„I Brightman vypadal, že mu jen táhne ke třiceti, ale ty jsi ještě horší. Myslel jsem si, že ti je určitě kolem 25.”

„...Kvůli tomu tvému upřenému pohledu mi je nepříjemně.”

„Proč nejsi ženatý? To ti to Brightman nedovolil?”

„Jen jsem neměl příležitost.”

„Ach, aha. Jen jsi neměl příležitost.”

„Tenhle způsob řeči je nesmírně nepříjemný...”

„Cože? Proč? Prostě jsi neměl příležitost.”

„Ku... chci tě zabít, ale jen na to pomyslím a bolí mě hlava...!”

Walker se polovičatě podrobil ohodnocení schopnosti a dostal řád B. Pokud by dobře využil svého vybavení a schopnosti utajení, myslel jsem si, že by mohl mít dokonce řád A+. Samozřejmě nebyl důvod, proč by měl při ohodnocení ukázat svou skutečnou schopnost.

Když získal licenci uživatele schopností, zbytek šel hladce. Prozatím jsem mu zařídil hotelový pokoj a zaplatil nájem domu nedaleko mého.

Po pravdě řečeno jsem dokonce přemýšlel o tom, že bych odešel z domu a začal být nezávislý. Jelikož na mě budou mít netvoři spadeno jen proto, že jsem byl Hrdina, moje rodina bude v nebezpečí jako první, neboť mi byli na blízku. Ale pomyslel jsem na to, co mi řekla Loretta. Že bych měl ještě chvíli počkat. Že bych měl udržovat svůj každodenní život, dokud ten den nepřijde.

Věděl jsem, co znamenal ten každodenní život, o kterém mluvila. Nebyl to jen poklid, co jsme si Loretta a já mohli spolu vychutnat, ale také můj život na Zemi. A tak to bylo prozatím v pořádku. Až přijde čas, řekne mi to. Věděl jsem, že dělala to, co pro mě bylo nejlepší. Samozřejmě... jí taky budu muset odpovědět. Uuuu, byl to celkem trapný, šťastný a podivný pocit. Když jsem teď o tom přemýšlel, taky jsem měl ten problém s YeEun. Hlavu jsem měl dvakrát tak zmatenou.

Zatímco jsem přemýšlel o těchto věcech, postaral jsem se o Walkerův hotelový pokoj a nájem domu.

Walker se najednou zeptal: „Musíš mít spoustu peněz.”

„Můžu za ně směnit zlato, takže na něco takového mám víc než dost.”

„I když jsem na 44. podlaží, za každé zhruba tři netvory, co zabiju, dostanu jenom 100 zlatých. S tím mi moc nezbývá, jakmile utratím za lektvary a za nákup a opravu vybavení. Přinejmenším nemám dost, abych utrácel na něco takového. U tebe to je jiné?”

„Jsi na 44. podlaží a máš jenom 100 zlatých jako kořist? Ha, takže taková je Třetí kobka.”

„Vážně máš talent lidi štvát. Ty! Kuaak!”

Vyžíval jsem se sledovat Walkera, jak se štve a jak sám trpí. Přesně takhle se Walker stal mým sousedem a Yua získala důvěryhodného osobního strážce. Teprve když jsem se postaral o všechny tyhle věci, jsem se mohl konečně vrátit do kobky. Ačkoli to jednotýdenní období skončilo teprve dneska.

Napadlo mě, že bych šel znovu vyzvat Smrťáka sólo, ale vzpomněl jsem si na to, co mi Lin dávno řekl: že se na 40. podlaží zaseklo mnoho průzkumníků. A tak jsem si pomyslel, že bych se měl pokusit dát se s nimi do družiny. Družina, do které jsme s touto myšlenkou vstoupil, byli lidé, co vypadali alespoň na 50 let. Průzkumníci nestárli tak rychle jako obyčejní lidé, takže bylo pravděpodobné, že byli ještě starší.

„Hm? Ještě jsem tě neviděl. Už je to dlouho, co na 40. podlaží přišel nováček.”

Po veliteli družiny mě pozdravili celkem staří lidé. Pár z nich vypadalo nesmírně utrápeně.

„Vyhladí nás rychleji než obvykle. Neměli bychom ho vykopnout?”

„To neříkej. I nováčci musí získat zkušenosti. Jelikož stejně selžeme, aspoň mu dejme nějaké zkušenosti.”

„Stejně nikdy neuspějeme. Prostě tady na 40. podlaží shnijeme.”

„...”

Co byla tahle... bezmoc? Atmosférou prostupoval drtivý pocit porážky.

„I když se prolomíme, nemá moc smysl si zvyšovat level. V tom případě můžeme aspoň trochu vypomoct nováčkovi.”

„Hlavu vzhůru, lidi. Nováčka to odradí, když v tom budete pokračovat.”

Ne, nejdřív jsem vám chtěl dát pěstí do tváře... Držel jsem se zpět, abych neřekl spoustu věcí, a krátce jsem se představil: „Jsem Kang Shin, průzkumník ze Země.”

„Průzkumník ze Země?”

„Kang Shin? Počkat... Kang Shin?”

„Pár našich kolegů, co se zaseklo na 40. podlaží, se nedávno prolomilo poté, co se přidali do družiny s průzkumníkem ze Země jménem Kang Yungung.”

„Taky jsem tam byl. Zemřel jsem, ale zdá se, že poté uspěli v nájezdu.”

„To není to důležité. Nedávno jsem v Rezidenční oblasti slyšel, že Kang Shin je Korunní princ ze zkazek.”

„Korunní princ je na 40. podlaží...”

Dokonce i oni znali jméno Korunní princ. S hořkým úsměvem jsem pokračoval: „Už jsem se 40. podlažím prolomil, takže tohle můžu říct ve vší vážnosti. Pokud chcete pokročit za toto podlaží, prostě se snažte ze všech sil přežít. Já za vaši bezpečnost být zodpovědný nemůžu.”

„Korunní princi...”

„Rozumím.”

„Taky to chápu. Chci šplhat výš. Pořád mám svůj svět...”

„Možná... i za mnou přijde zázrak. Ačkoli jsem opustil svůj svět, možná mi bude dovoleno znovu stoupat...!”

Několika členům se vrátil elán. Dobře, tohle stačilo. Pokud jsem mohl byť i jen trochu podnítit jejich zchlazenou vášeň, stačilo to! Pozvedl jsem do vzduchu své Karmínové kopí nenasytnosti a zakřičel jsem: „Cílem je, aby se všichni prolomili 40. podlažím. Pojďme!”

„Aaaaach!”

Ale smrťák byl ten nejhorší protivník pro skupiny. Většinou používal útoky s obrovsky rozsáhlým dosahem a když se teleportoval za cíl, co si nahodile zvolil, válečníci utržili smrtelné zranění a mágy a kněze to na místě zabilo. Jeho čepelové vlny, kosy vrhající se z břicha a černé ruce vystřelující z celého pole byly všechny smrtelné!

Bylo těžké vypořádat se jen se smrťákem, ale museli jsme se trápit i s 500 přízraky. Od začátku jsem členům družiny řekl, aby se soustředili na zabíjení přízraků, ale stejně během toho procesu jeden po druhém umírali. Než jsme zabili všechny přízraky, zůstali naživu jen tři členové družiny.

„Kuk, dneska jsme vydrželi dlouho.”

„Když si pomyslím, že jsme vlastně zabili všechny přízraky...”

„Dávejte pozor za sebe!”

[Chcípni!]

Jakmile ti tři zaslechli můj výkřik, skulili se na zem. Smrťákova kosa proletěla nad jejich těly. Okamžitě poté jsem zastavil Smrťákovy pohyby Ruyueinou schopností. Kvůli Smrťákově magické obraně ho Ruyue mohla zadržet jen na okamžik, ale stejně to bylo dost času, abych se k němu přiblížil a bodl ho.

„Sežer tohle!”

Božská rychlost následovaná Ustavičným úderem bílého blesku! Po ustavičných útocích kopím měl Smrťák v hrudi obrovskou díru. Pak unikl z Ruyueiných okovů a zatímco vylétl do vzduchu, povolal černé ruce. Ale já už jsem věděl, jak se s černýma rukama vypořádat.

Prosytil jsem své brnění Ruyue a černé ruce zmrzly a roztříštily se, jen co se mě dotkly. Ostatní se tísnili ve svaté bariéře, co vztyčil jeden z přeživších knězů. Potvrdil jsem si, že jsou v pořádku, a zakřičel jsem: „Pane knězi, dokážeš ho shodit z oblohy?!”

„Ach Iloinu, snes to zlé stvoření! Boží kladivo!”

[Kuaaaa! Vy nevýznamní červi mě otravujete!]

„Čekal jsem na tebe!”

Když po úderu Božím kladivem Smrťák spadl na zem, zmizel a objevil se mi za zády. Okamžitě jsem se otočil a bodl jsem ho kopím do hlavy. Vznesla se blesková Duchovní aura od Peiky a přinutila ho k vřískotu. Ačkoli povolal černou kosu a spustil mi ji na hlavu, kdybych byl dost hloupý na to, aby mě zasáhlo něco takového, už bych v tomto okamžiku ani nebyl naživu. S kopím stále v rukách jsem své tělo použil jako osu a protočil se, tím jsem se vyhnul kose. Pak jsem potřásl kopím silněji a zakřičel jsem: „Hřmící bomba!”

| Kritický úder! |

I když můj útok uspěl, okamžitě jsem ustoupil. Z jeho těla vyskočila malá kosa a proletěla vzduchem. Celé jeho tělo bylo jako zbraň. Nemohl jsem polevit v obezřetnosti ani na okamžik. Musel jsem jednat podle taktiky „udeř a uteč”. A navíc i během útěku jsem si musel dávat pozor, neboť měl útoky na dálku. Vážně to byl dráždivý boss.

[Zabiju tě, Hrdino!]

„Přemýšlíš tolik jako já. Taky tě chci zabít.”

Věnoval jsem Smrťákovi chladný úsměv a zesílil jsem svůj úchop na kopí. A pak bez náznaku váhání jsem vyrazil k němu. Jako kdybych kvůli němu podruhé zemřel! Okus hněv týden staré zášti!

| Získal jsi 37.500 zlatých. |

| Odměny budou rozděleny dle zásluh. |

| Kang Shin má nejvyšší zásluhy. Vyber si odměnu: |

| 1. Smrťákova Kosa smrti |

| 2. Elixír na posílení duše |

| 3. Vyšší manový lektvar |

| 4. Zesílený Bitevní meč |

Nakonec se mi podařilo Smrťáka zabít, aniž by musel zemřít někdo další. Ale ostatní byli z různých družin a jen se na Smrťáka dívali s napůl šťastnými a napůl omráčenými výrazy. Vážně mě nezajímalo, co cítili, a tak jsem se prostě podíval na seznam odměn. Dobře, bylo to tu. Okamžitě jsem si vybral Elixír na posílení duše a spolkl jsem ho.

| Zkonzumoval jsi Elixír na posílení duše. Tvoji vytříbenou duši to posílí. Magie a Charisma +1. |

Na tváři mi rozkvetl úsměv. Dobře, sílil jsem. Postupoval jsem pomalu, ale jistě. Jak jsem věřil svému růstu, zaťal jsem pěsti.

Dál budu lovit Smrťáka, sílit, pokračovat kobkou dál a dál sílit. Zesílím své elementály, nasbírám techniky a pokud bude třeba, změním si vybavení.

Takhle zesílím.

Abych neklekl před tím zoufalstvím, o kterém ti mizerové vždycky mluvili.
-----------------------------------------------

Autorova poznámka:

Tahle měla taky 7.000 znaků... Počkat, mohl jsem vzít 3.000 znaků z poslední kapitoly, 2.000 z této a udělat kapitolu...!

Kdybych to udělal, proud kapitoly by byl samozřejmě mimo. Takže to neudělám. Mám v plánu další kapitolu napsat v normální délce. Všichni mi přejte štěstí!

-----------------------------------------------

~ Tak z Walkera se vyklubal o něco starší pán, než se čekalo, a Shin má svého prvního podřízeného. ~

<Předchozí>...<Následující>