EGA - Kapitola 13 (Ve slepé uličce)

Kapitola 13 – Ve slepé uličce

Zazněl poplach představující vetřelce.

Tenhle zvuk už jsem dlouho neslyšela, neboť jsem změnila podmínky, aby zazněl, až když se vetřelci dostanou na 4. podlaží. Takže mě to celkem vyburcovalo. Když jsem se v kanceláři posadila do svého křesla a jako obvykle se podívala na vetřelce na obrazovce, spatřila jsem čtyřčlennou družinu.

Dvě z nich byly ženy.

Když jsem zkontrolovala statistiku družiny, našla jsem šokující údaj.

Jméno: Arc
Rasa	člověk	Pohlaví	muž
Věk	25	Level	33
Povolání	šermíř
Titul	Hrdina Svatého meče

Jméno: Zio
Rasa	člověk	Pohlaví	muž
Věk	28	Level	33
Povolání	šermíř
Titul	---

Jméno: Frey
Rasa	člověk	Pohlaví	žena
Věk	24	Level	33
Povolání	mág
Titul	---

Jméno: Widdi
Rasa	člověk	Pohlaví	žena
Věk	19	Level	31
Povolání	kněžka
Titul	---

Hrdina...?

Titul toho fešáka šermíře s krátkými blonďatými vlasy, co kráčel vpředu, mě šokoval.

Ne, totiž když je to fantastický svět, tak není tak divné, že tu existují hrdinové, ale teď když ho mám přímo před očima, si nemůžu pomoct a jsem v šoku. Jak se dalo čekat. Navíc se to ukazuje jako titul, takže to znamená, že je oficiálně uznávaný hrdina 'něčeho'. Nejsem si jistá, jestli to 'něco' je bůh nebo země, ale i když jsem do teď zažila téměř 100 vetřelců, žádný z nich neměl titul.

Ale nejenom hrdina dostál svému jménu, ale i ostatní členové družiny byli na úrovni jasně vyšší než normálně.

Mohla jsem se ocitnout v zoufalé situaci...?

Kobku už jsem rozšířila na 27 podlaží, ale bojím se, jestli to nakonec bude stačit k jejich zastavení. Řekněme, že se jim podaří dostat se až sem, co bych dělala? Co by dělali oni? Když vidím ten ostře vyhlížející meč, co ten hrdina drží, běhá mi po zádech mráz. Zatímco jsem se modlila, aby se ke mně nedostali, dál jsem monitorovala jejich průzkum.

„Účinek bariéry vyprchává, takže ji obnovím, dobře?”

„Jo, spoléháme na tebe, Widdi.”

Widdi, jenž byla oblečená v hábitu jeptišky, navrhla ve velké místnosti obnovení bariéry a všichni zůstali v klidu stát. Poté, co Widdi odříkala své zaříkadlo, na okamžik se kolem nich obalilo bílé světlo. To světlo se po chvilce rozplynulo, ale pokud se člověk pořádně podíval, bylo vidět, že od hlavy až k patě mdle zářili.

„Tohle nás o něco déle ochrání před tou nepříjemnou miasmou, co?”

„Teď když jsme dorazili na 4. podlaží, přece jenom hodně zhoustla, takže kdybychom neměli Widdinu bariéru, tak bychom moc dobře nepokračovali, že?”

„Huhu, jsem ráda, že jsem užitečná. Ale jelikož máme ochranu Svatého meče pana Arca, tak je to možná zbytečné.”

„Ne, pomáhá to. I když máme ochranu Svatého meče, nemyslím si, že by byl dobrý pocit být obalený touhle zlovolnou miasmou.”

No, pardon, že jsem zlovolná.

Ale stejně duchovní mají způsob, jak se bránit před touhle miasmou? To je důležitá informace. Taky mi leží na mysli ta ochrana Arcova Svatého meče.

„Ale stejně tahle kobka vznikla teprve nedávno, ne? Kolik podlaží ještě má?”

„Obvykle to trvá pár let, než se takhle rozšíří, co?”

Zdá se, že jak stáli v klidu, aby obnovili bariéru, rozhodli se té šance využít a v místnosti si odpočinout. Zatímco se rozhlíželi po okolí, posadili se a začali si povídat.

„No co se toho týče, zdá se, že když si podrobili původního Pána téhle kobky, měla jenom 3 podlaží. Gilda věří, že současný Pán kobky tu starou kobku převzal a použil ji jako základ pro tuhle kobku.”

„Ale i tak, když vezmu v úvahu, že teď jsme na 4. patře, není pochyb o tom, že se tahle kobka rozšířila velmi rychle, co?”

„To máš pravdu, Frey.”

„No, ale vážně pochybuju, že by počet podlaží byl ve dvojmístné hodnotě. Nevím, kdy současný Pán kobky tuhle kobku převzal, ale i v tom nejlepším odhadu by to nebylo ani před měsícem.”

No, ne, má 27 podlaží.

Je pro mě příhodnější, že jsou optimisti, takže jim to neřeknu.

„Pán kobky... co?”

„Co se děje, Frey?”

„No, jen jsem přemýšlela, co je ten Pán kobky zač, víš. Názory na něj jsou prostě příliš nahodilé... když si pomyslím, jak vypouští tuhle strašlivou miasmu a zároveň jsou všechny pasti nesmrtelné, takže...”

Když Arc viděl, že se okouzlující kouzelnice ponořila do svých myšlenek, zeptal se jí, co se děje, a ona vyjádřila své pochyby. Jistě, pokud o tom přemýšlíte z pohledu nezasvěceného člověka, možná se není čemu divit, že se jim to zdá nahodilé. Přece jen to není tak, že bych tu miasmu vypouštěla z vlastní vůle. A z mého pohledu jsem se všechno snažila udělat konzistentní.

„Když už o tom mluvíme, slyšel jsem, že v téhle 'Zlotřilé jeskyni Zloděje' ještě nikdo neumřel, co? I když vás netvoři přemůžou a omdlíte, jenom vám vezmou zbraně a ostatní předměty a evidentně vás vyhodí do vchodové místnosti.”

„Aach, aha. Takže proto je to 'zloděj', co?”

„Ale i tak nemůžeme polevit v soustředění. Objevují se tu samí silní netvoři, takže kdybychom polevili v soustředění, hned by nás snadno vyhladili. A i když pasti nejsou smrtelně nebezpečné, jsou nebezpečné a mohli by nás okamžitě dostat do krize. Taky kdyby mi náhodou ukradli můj Svatý meč, nebyl bych schopen objevit se před naší Posvátnou bohyní Sophií.”

„Nemyslím si, že ta zlotřilá stvoření by byla schopná dotknout se Svatého meče, ale ano, je to pravda, že?”

Posvátná bohyně Sophia, hm? To je jméno boha, kterého na tomto světě uctívají? Když už o tom mluvím, když jsem tehdy šla do kostela v Riemel, mám pocit, že dál uvnitř byla socha bohyně. Tehdy jsem neměla čas se tomu nějak věnovat, takže si moc podrobností nepamatuju.

Na svém starém světě jsem v bohy nevěřila, ale pokud existuje ten zlý bůh, nebylo by divné, aby existoval další bůh... nebo spíš bych vážně nesnesla, kdyby existoval jenom ten zlý bůh, takže doufám, že existuje. No, jelikož duchovní vážně dokážou používat jejich moc, myslím si, že přinejmenším existuje alespoň boží moc.

Když vezmu v úvahu Arcův titul a tu jejich konverzaci, může to být tak, že ten Svatý meč dostal od té bohyně? Z toho názvu 'Svatý meč' vyvozuji, že má pravděpodobně svatou moc. A dá se říct, že v kobce s mnoha nemrtvými by se ten meč dal nazvat přirozeným nepřítelem.

Když uvážím i to, že mě bariéra v kostele odpudila, pravděpodobně bych zažila horké chvilky, kdybych se s tím mečem setkala. Samozřejmě i kdyby to tak nebylo, stejně si nechám ujít, aby mě přesekli.

„Ne, nevím, co je Pán kobky zač, ale není pochyb o tom, že jeho povaha je naprosto zvrácená, ne?”

„Ahaha, to rozhodně. Zdá se, že to je hrabivec, takže by klidně mohl být oblečený jako nějaký povýšený zbohatlík, víš. Jsem si jistá, že je určitě tlustý a ošklivý špalek.”

„Huhu, máš pravdu.”

Vyyyyyy— Já-já je chci praštit...

Určitě to nemysleli vážně a jen si tak nezávazně povídali. Ale v každém případě říkat něco takového o slečně je prostě příliš kruté, ne? Rudá vzteky jsem všechny netvory na 4. podlaží poslala jejich směrem a zároveň vlila svou manu, aby se netvoři na 5. podlaží a dál obnovovali rychleji.

Aniž by věděli o mém naštvaném já na druhé straně monitoru, hrdinná družina skončila s přestávkou a začali znovu s průzkumem.

Přemýšlela jsem, jak se bez zvěda vyhýbali pastem, ale hrdina je evidentně všechny předem vycítil intuicí. Nebo to možná je ta ochrana toho Svatého meče nebo něco podobného. Podle toho, co jsem vyslechla z jejich hovoru, se ta možnost zdá vysoká. Ale je to celkem univerzální meč, co? Nebo spíš už mám pocit, že už dávno přesáhl kategorii zbraní.

Jak se dalo čekat od zkušené družiny, možná bych měla říct, že dokonce i útoky zvýšeného počtu netvorů snadno odvrátili. Arc svým Svatým mečem sekal pány kostlivců, Zio svým štítem vykryl pěsti černých ocelových golemů. Frey plameny a vichry sestřelovala přízraky a Widdi svou světlou magií očistila dokonce i zmatečné elementály.

Ačkoli družina nebyla naprosto nezraněná, hladce postupovali kobkou bez vážnějších zranění a porazit jedno podlaží jim trvalo zhruba 2~3 hodiny. Zrovna teď se dostali až na 7. podlaží, ale vzhledem k tomu, že už je prakticky noc, zdá se, že byli dle očekávání unavení, protože jsem viděla, že energie v jejich pohybech vyprchala. Konkrétně ženy vzadu s nízkou staminou klopýtaly, že se zdálo, že se zhroutí.

Ne, když se pořádně podívám, jenom hrdina se pořád zdál v pořádku. Nedokážu říct, jestli to je kvůli ochraně Svatého meče nebo je akorát tak moc houževnatý.

„Co kdybychom si odpočinuli, Arcu?”

Když si Zio v jedné větší místnosti všiml, že děvčata jsou unavená, navrhl to Arcovi.

„Hmm, jo. Už je to půl dne, co jsme vešli do kobky. Neměl jsem ponětí, že je takhle hluboká, takže jsem s sebou nevzal táborové vybavení, ale můžeme spát na směny.”

Po Arcových slovech se Frey a Widdi s velkou úlevou posadily.

„J-jsem zachráněná.”

„...Ha... hii...”

Zdá se, že Widdi nedokázala ani promluvit.

I když zvládají jedno patro za dvě hodiny, znamená to, že jim bude trvat více než dva dny, než se dostanou do 27. patra, kde jsem já. Jelikož takovou hloubku nečekali a nepřipravili si táborové vybavení, pravděpodobně bude těžké tuhle kobku porazit. Když tohle uvážím, nevypadá to, že se tentokrát dostanou až na konec. Trochu se mi ulevilo.

Taky... sice to je mimo mísu, ale rozhodla jsem se na každém podlaží umístit záchod. Byli první, kdo kobku zkoumal tak dlouho, takže jsem si tohohle problému nevšimla.

Díky tomu jsem se stala svědkem příšerné scény, jak se blonďatý fešák hrdina zabýval svými potřebami... jen tak pro jistotu to řeknu, nekoukala jsem skrz mezery mezi prsty nebo něco takového.

Bylo to ještě vážnější, když došlo na ženy; když jsem viděla, jak ta krásná kněžka s jasně červenou tváří družině oznámila, že si musí odskočit, vážně jsem s ní soucítila. Takže jsem se rozhodla postavit záchody. Jejich hovor o přestávce mě dožral, ale i tak zvítězilo soucítění s další ženou.

Takhle laskavá kobka jinde na světě neexistuje, víte?

Prozatím se pravděpodobně až do rána na další postup nevydají, takže jsem se rozhodla jít také vyspat.
-------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>