EGA - Kapitola 19 (Taktika hladovění)

Kapitola 19 – Taktika hladovění

Cíle vetřelců, co přicházejí do této kobky, se liší, ale kdybych je měla zhruba roztřídit, jsou tu tací, co hledají peníze, a tací, co hledají slávu.

Pokud se vám podaří porazit kobku, přece jenom dostanete značnou odměnu. A pokud má ta kobky vysokou obtížnost, pak se vaše sláva a jméno rozšíří.

Jak se rozšířily zkazky o Zlém bohu, bála jsem se, že se můj zdroj příjm—... totiž že počet dobrodruhů klesne, ale vážně jsem se nemusela obávat, protože se jejich počet začal zvedat.

Evidentně i gilda začala být nervózní, že v kobce nikdo nepokročil, takže zvedli odměnu.


S vidinou odměny 100 zlaťáků sem každý den přicházelo průměrně 10 družin, aby kobku pokořilo. A poté, co v horních podlažích vyplýtvali veškerou svou sílu, vyhodilo je to zpět ke vchodu.

Momentálně se nikdo nedostal ke znovu nastolenému Králi Neživota.

Ale před třemi dny vetřelci najednou přestali chodit.

Každý den jsem trávila tříděním zbraní a brnění, neboť je netvoři vždycky sesbírali a poslali ke mně, ale najednou nic nechodilo. Jak jsem přemýšlela, co se děje, nahlédla jsem do všech podlažích kobky, ale byli tam jenom netvoři a ani stopa po vetřelcích.

První den jsem byla optimistická a myslela jsem si: No, jsou i takovéhle dny.

Druhý den jsem si začala myslet: Něco je špatně.

A pak dneska, třetího dne, jsem došla k závěru, že je na tom něco abnormálního, a rozhodla jsem se poslat Tenu potají prozkoumat okolí kobky.

„Paní Anri, to je strašné! Zablokovali území kolem kobky!”

Když se Tena vrátila zadním vchodem po svém zkoumání, přiletěla ke mně s nervózním výrazem.

„Zablokovali? Kdo a proč?”

Gilda dobrodruhů tuhle kobku kvůli nebezpečí zablokovala?

Ale ještě jsme neměli jediné úmrtí a v jistém smyslu je tohle ta nejbezpečnější kobka na světě. Nemyslím si, že by gilda měla důvod tohle dělat.

„Já nevím! Blízko vchodu do kobky jsou shromáždění lidé a pracují na nějakém projektu. A mezi nimi jsou lidé, co brání dobrodruhům ve vstupu a posílají je zpět do města!”

Projekt nedaleko vstupu do kobky?

Když silou odmítají dobrodruhy, pak to pravděpodobně a přinejmenším není rozhodnutí gildy. A pokud by to byla gilda, tak by jim přece jenom stačilo, kdyby stáhli tu odměnu.

Tohle není dobré. Tenino hlášení mi nestačí, abych tu situaci pochopila.

Pomyslela jsem si, že bych možná něco vymyslela, kdybych to viděla na vlastní oči, a tak jsem zvedla svou tlustou zadnici.

Zrovna když jsem se chtěla přemístit k zadnímu vchodu, vzpomněla jsem si, že mě Leonora naučila temnou magii a že teď mám prostředky, jak pozorovat věci z dálky.

Pokud použiju tamto, tak není třeba, abych hodila celou cestu ven... Počkat—v tom případě to znamená, že ani nebylo třeba, abych Tenu posílala ven?

Tohle měla být dobrá příležitost se poprvé po dlouhé době podívat ven, ale zdá se, že se můj životní styl hikikomori prodloužil.

Mám pocit, že kvůli nedostatku pohybu ztloustnu.

Ach—ta 'tlustá zadnice', co jsem předtím zmínila, nereferuje o mém vzezření, takže si to nevykládejte špatně.

Mluvila jsem o možnosti, že v budoucnu ztloustnu, a v žádném případě nejsem v tomhle okamžiku tlustá.

Jak vidíte, dokonce i moje bříško je... —plesk— Ach—...




K zadnímu vchodu do kobky jsem přemístila havrana, co jsem stvořila z many. Nepoužívala jsem obrazovku v jádru kobky, ale zrcadlo vyrobené temnou magií, co ukazovalo, co můj havran viděl a slyšel.

Ačkoli to mělo výhodu, že jsem nebyla omezená kobkou, musela jsem havranem pohybovat z místa na místo, což nebylo okamžité, takže to spotřebovávalo víc many než moje schopnost Pána kobky.

Ale co se týče spotřeby many, když vezmu v úvahu, kolik jí mám, vážně to není takové množství, takže mi to zase tolik nevadí.

Když havran vyletěl ze zadního vchodu a vystoupal k obloze, přesunul se na místo, odkud jsem viděla na vchod do kobky, a tam se posadil na strom.

V zrcadle, co odráželo jeho zorné pole, se ukázali lidé, co pracovali na něčem kolem vchodu do kobky, přesně jak řekla Tena. Vchod do kobky je na malém kopečku na břehu jezera, ke kterému dojdete po jedné silnici.

Kolem vchodu je malá planinka, ale protože ji nikdo neudržuje, je zarostlá travou a plevelem, co si roste, jak se mu chce. Ne, možná by bylo lepší říct, že byla zarostlá travou a plevelem. Pravděpodobně k tomu došlo během těch 3 dnů, ale trávu někdo posekal, těch pár stromů, co tam mělo růst, někdo pokácel a teď ta planina připomínala otevřené náměstí.

A na tom místě byli lidé, co tam něco měřili, a taky tam sem tam nosili materiál.

...Je to, jako kdyby tam něco stavěli, ale když si pomyslím, že ze všech míst začnou stavět zrovna blízko mé kobky.

„Pane Harvine! Doměřili jsme to.”

„Dobrá práce. Nahlaste to plánovacímu týmu a pak si odpočiňte.”

„Ano, pane!”

Ach—mezi těmi pracujícími lidmi je jeden člověk, kterého poznávám.

Člověk, co lidi kolem sebe úkoloval, byl ten blonďatý kněz, co minule vedl ten sabat.

Což znamená... To nemůže být pravda, že ti dělníci jsou z kultu Zlého boha, že ne?

Tak nějak z toho mám neuvěřitelně špatný pocit.

„Zdá se, že se dobrodruhové snaží silou prodrat dovnitř!”

„?! Okamžitě tam jdu, tak vydržte! Nesmíme dovolit, aby se vměšovali do stavby chrámu zasvěceného našemu bohu!”

„Rozumím!”

He— věděla jsem to.

Zdá se, že se můj špatný pocit okamžitě stal skutečností.

Když jsem jim řekla, aby byli ve své víře zapálení, tak jsem se jenom snažila chovat jako Zlý bůh, ale stavět chrám je pravděpodobně příliš zapálené.

Kolik peněz do tohohle hodláte investovat?

Vypadá, že je mu jen něco přes dvacet, takže mi bylo divné, že je vůdce celé skupiny, ale není ten mladý kněz náhodou z rodiny bohatého kupce nebo šlechtice?

A co vůbec od Zlého boha chtějí?

Podle toho, co Leonora řekla, Zlý bůh na tomto světě ani neexistuje, takže ačkoli nevím, kolik podobných sabatů už uspořádali, pravděpodobně nedostali nic na oplátku.

Jenom se chovají zbytečně.

Počkat—takže je to moje chyba?!

Až do teď (falešný) objekt jejich uctívání nijak nezareagoval, ale pokud si pak za svou oběť vyslechli jeho slova a získali od něj poklad, pak je ten jejich nynější rozruch pochopitelný.

„Ty jsi vůdce těch mizerů?! My jsme dobrodruzi, co přišli pokořit kobku, takže se sakra kliďte z cesty?!”

„Bezbožní hlupáci, co vyzývají naši bohyni, místo ní vám udělím trest smrti. Přísahám na tuto božskou zbraň, jež mi byla dána jako důkaz naší víry, že nenechám nikoho projít!”

Dobrodruhové šplhali přes blokádu, zatímco jim mladý kněz stál v cestě.

Celou oblast naplnila napjatá atmosféra.

„Kruci, ty jsi zatraceně mimo! Hej, pojďme ty mimoně vyklidit!”

„Aaaa!”

„Hlupáci, hlupáci, HLUPÁCI——! Já jsem zprostředkovatel božího trestu, zakladatel církve Harvin! Tušé!”

Jů, ten kněz je ale nadšený.

„Tohle je pro tebe!”

„Ubohý pokus!”

Když se ho dobrodruh pokusil přeseknout, mladý kněz Harvin vykryl jeho čepel holí, co měl v ruce. Když se ty dvě zbraně střetly, s vysokým zvukem se část dobrodruhova meče v půli odlomila a odletěla.

„T-to není možný...”

„Pohleď na moc našeho boha!”

Když Harvin oněmělého dobrodruha poslal přímým kopem do vzduchu, natáhl hůl ve svých rukách k nebesům. Po holi proletělo černé světlo a vystřelilo k dobrodruhům.

„GUAAAAA———!”

„Z-zatraceně...”

Pár lidí to dokázalo ustát, ale Harvin se k nim rozběhl a máchl po nich holí.

„OKAMŽITÝ!”

„GUGYAAA!?”

„TREST!”

„GOHU!”

„TREST, TREST, BOŽÍ TREST————!”

„...—!”

Dobrodruhové se kvůli té újmě z blesku nemohli moc pohybovat a Harvin je jednoho po druhém vyřídil. Když skončil, přerývaně dýchal a všichni dobrodruhové leželi na zemi.

„Aaach! Jak se dalo čekat od pana Harvina!”

„Ať žije zakladatel našeho kultu!”

Okolostojící následovníci se na něj uctivě dívali.

Nikdo to neokomentoval, takže se do toho pustím já: i když je kněz, ve skutečnosti byl celou dobu bojovník na blízko?!

Sice použil ten útok s bleskem, ale nepoužil zaříkadlo, takže to pravděpodobně byla moc té holi. Sám Harvin bojoval pouze holýma rukama. Ačkoli jsem si myslela, že je mág nebo duchovní, takže jsem mu dala hůl... Tohle je podvod.

Počkat—nemohla jsem se prostě podívat na jeho statistiku?

„Všechno je z vedení našeho boha. Vy ostatní musíte dále usilovat o oddanost.”

„Ano, pane!”

Já tě nevedu, já tě rozhodně nevedu.

Přinejmenším bych neudělala něco takového.

„Teď je prosím vyhoďte za blokádu.”

„Ano, pane.”

Když jim řekl, aby se zbavili těch dobrodruhů v bezvědomí, šel znovu úkolovat lidi na stavbě chrámu.

Ale stejně, Harvin byl silnější, než jsem čekala.

Jak se dalo čekat, je slabší než Leonora, ale pokud by si ten Hrdina(lol) nedával pozor, Harvin by se mu možná vyrovnal, ne?

Tímhle způsobem nezáleží na tom, kolik dobrodruhů přijde, prostě si to s nimi vyřídí a nikdo do kobky nepřijde.

Nevím, jak dlouho bude trvat, než ten chrám dokončí, ale zdá se, že to bude přinejmenším v řádu let. Pokud přijdu o svůj zdroj příjm— totiž o dobrodruhy, tak budu pravděpodobně na mizině ještě dřív, než ten chrám dokončí.

I kdyby ten chrám dokončili ještě před tím, než se opravdu dostanu na mizinu, chrám všechny dobrodruhy akorát odradí, takže to nakonec dopadne stejně.

T-taktika hladovění je pro zbabělce...!

Snažila jsem si vypůjčit Leonořina slova, ale ti lidi to nedělají naschvál, ale místo toho z dobré vůle, což je ještě strašnější.

Pokud si zase zahraju na Zlého boha a řeknu jim, aby přestali, myslím si, že mě poslechnou, ale nedokážu přijít na dobrý důvod, proč jim říct, aby přestali se stavbou chrámu.

Dostali mě. Nedokážu nic vymyslet.

No jasně, v takovýhle časech by se měl objevit hrdina, ne?

Chci, aby rozdrtil intriky těch nenáviděných kultistů a aby mi přinesl zpět můj poklid a ticho. Kam vůbec ti hrdinové šli?

Zatímco jsem se upnula na tu mizivou naději, že se družina s hrdinou vrátí a rozdrtí ambice těch kultistů, naštvaně jsem se dívala, jak stavba pokračuje.
--------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>