EGA - Kapitola 15 (Bitva s posledním netvorem)

Kapitola 15 – Bitva s posledním netvorem

Od toho strašlivého vtrhnutí družiny s hrdinou uběhlo několik dní.

Jejich činy podivně zradily má očekávání a to rozčarování spolu s napětím způsobilo, že jsem měla silný pocit, že jsem svou energii promarnila. Ublížit pánu kobky, aniž by s ním bojovali... Hrdina je strašlivý.

Ti tupci si můžou dál zůstat hrdiny(lol).

Ale uvědomila jsem si jednu věc.


V mém starém světě bylo řešení hádanek v kobce samozřejmostí, ale na tomto světě to tak není. Nečekaně jsem tu družinu s hrdinou odrazila, ale když tak o tom přemýšlím, zvýšená obtížnost kobky znamená, že i míra mé bezpečnosti stoupla. Takže bych to měla vítat.

A tak jsem se rozhodla 11. až 20. podlaží předělat tak, že jsem přidala skládačky a různé triky. Zatímco jsem vzpomínala na triky ze starých RPG her, co jsem kdysi hrála, a použila je jako příklady, vyzkoušela jsem různé věci. Kvízy, pohybující se dlaždičky, otočné podlahy, vozíčky na kolejničkách, spínače, které musíte stisknout ve správném pořadí, místa, kde musíte naschvál spadnout do díry, abyste se dostali dál, neviditelné podlahy, 2 nádoby, kde musíte vyrovnat hladinu vody, chodby, které vás do nekonečna budou posílat na začátek, pokud se nebudete držet předem dané trasy...

Hm, myslím, že jsem se nechala trochu unést. No, ale sázím na to svůj život, takže se pravděpodobně nemusím držet zpátky. Přinejmenším ta družina s hrdinou se na dno do konce svého života nedostane.

Ach—samozřejmě že jsem nahradila i tu ukradenou destičku.

Zrovna když jsem všechno dodělala a užívala si spokojenosti, zazněl mi v uších poplach.

Další člověk se dostal do 4. podlaží... Počkat—družina s hrdinou se ještě nemohla vrátit, ne?

S touhle myšlenkou jsem se podívala na monitor a spatřila jsem tam nádhernou dívku s dlouhými stříbrnými vlasy vlajícími jí za zády. Ta dívka, co na sobě měla rudý oděv, co vyhlížel jako mix šatů a brnění, nepoužívala meč a místo toho golemy trhala holýma rukama.

Jméno: Leonora Romariel
Rasa	démon	Pohlaví	žena
Věk	16	Level	24
Povolání	magický boxer
Titul	Nástupce Démonického krále

„Démonický král...?”

Nejdřív Hrdina a teď Démonický král?! Copak je tahle kobka prokletá nebo tak něco? Počkat—jak se tak pořádně dívám, není to 'Démonický král', ale 'Nástupce Démonického krále'. Jelikož je to nástupce, mohla by být jeho dcera nebo tak něco?

Je to poprvé, co vidím někoho z démonické rasy, ale když pominu skutečnost, že to je neskutečná kráska, od lidí se vzhledem nijak neliší. Ale její moc je na úplně jiné úrovni. Do teď tady byli i jiní vetřelci v jejím levelu, ale ať se na to dívám, jak chci, zdá se mnohem silnější než ta družina s hrdinou.

Zdá se, že každá rasa má vlastní objem síly na různých úrovních. A také se zdá, že i když jsou ve stejném levelu, jejich síla se liší na základě jejich rasy. Už jenom to, že se dokázala sama dostat na 4. podlaží, ji naprosto odcizuje od lidí na úrovni 20+.

Strašlivě vyhlazuje přízraky holýma rukama, i když by na ně fyzické útoky neměly zabírat.... Počkat—to je nemožné.

Ach, mohlo by to být tak, že útočí a přitom má pěsti obalené manou? V tom případě můžu souhlasit s tím, že je schopna se dotknout ducha. Ale v každém případě to není lidský počin.

„Pche, tohle je celé?”

Slečna Leonora si zamumlala pro sebe a oprášila si ruce o svou šatovou zbroj. Když jsem viděla ten její vznešený a důstojný postoj, možná bych si ji spletla s panenskou bojovnicí, kdybych tedy neviděla ten její titul „nástupce Démonického krále”.

„Podle tohohle se zdá, že pán téhle kobky, co sám sebe nazývá Zlým bohem, není nic moc, co? Zanedlouho se k němu dostanu a porazím ho. A bude litovat, že si znepřátelil démonickou rasu.”

Prosím?

Zdá se, že se mi dostalo neskutečné nenávisti za něco, o čem nemám ani ponětí. Nazývat se Zlým bohem? Kdy jsem udělala něco takového? Tohle je první démon, kterého jsem potkala, takže není možné, že bych si vzpomněla, že bych si je kdy znepřátelila.

Aniž by ji můj zmatek nějak ovlivnil, našla schodiště vedoucí do 5. podlaží a pokračovala dolů.





Její energie postupu byla neuvěřitelná a postupovala hlouběji neuvěřitelnou rychlostí jedno podlaží za hodinu. Všechny netvory, co po cestě potkala, zničila jediným úderem a vůbec ji to nezpomalilo.

Ani mě nenapadlo, že by dneska někdo dosáhl 10. podlaží.

„Pche, myslel sis, že taková dětská hříčka by mě mohla zastavit?”

Na rozdíl od jistého hrdiny(lol), vyřešila podstavcovou skládačku v 10. podlaží. Hmm, co to má být? I když pokořila moji skládačku, chci jí poděkovat.

Nebudeme zmiňovat, že se kvůli tomu trápila skoro celou hodinu.

Když uložila tři kamenné destičky na podstavec, stěna před ní se uprostřed rozestoupila a otevřel se průchod do přijímacího sálu.

„Takže je konečně na čase se s tebou setkat.”

Slečna Leonora bez zaváhání vstoupila dovnitř. Na konci luxusního rudého koberce stál vyvýšený trůn, na kterém seděl Král Neživota.

„Vítej, poutníku. Jsi první, kdo sem dorazil.”

„Aha. Takže ty jsi ten nesmrtelný, o kterém se psalo na podstavci? Zdá se, že máš na to být arogantní, hm.”

Král Neživota velkoryse promluvil na slečnu Leonoru, co stála přímo před trůnem a dívala se na něj. Tohle bylo poprvé, co slečna Leonora vypadala nervózně.

„Vskutku, ten před tebou je vládce mnoha vazalů, král nemrtvých. Dokonce ani tváří v tvář Démonickému králi nemám v úmyslu pokleknout.”

„Zdá se, že víš, kdo jsem. Původně jsem měla v plánu tě jen porazit, ale změnila jsem názor. Můžeš prostě přestat být Pánem kobky a sloužit mě, jenž jednou zdědí trůn.”

„Řekl jsem, že nepokleknu. Nepokoušej štěstí, ženská.”

Navzdory tomu, že mluvili tiše, napětí mezi nimi dosáhlo vrcholu.

„Tak si tě podrobím silou!”

„Pojď. Bude zábavné přidat mezi mé vazaly dceru démonického krále!”

To neustále narůstající napětí se najednou roztrhlo, když ti dva vyslali svou magii. A litá bitva začala.





Ta bitva byla do extrému urputná.

Když Král Neživota vystřelil temné střely, slečna Leonora se jim vyhnula. A když slečna Leonora vypustila plameny, aby jej zaměstnala, Král Neživota použil svých povolaných zombií a kostlivců jako štítu. Taky povolal dullahany a přízraky, co slečnu Leonoru obklíčili. Ale ona je s pěstmi tak nahusto obalenými manou, že byla vidět okem, bez váhání složila.

Vypadalo to, že slečna Leonora měla navrch, ale jak se bitva protahovala, změnilo se to. Král Neživota a jeho vazalové nebyli živoucí bytosti, takže se neunavili. Ale i když Leonora byla démon, byla pořád naživu, což znamenalo, že její výdrž byla omezená a měla by se tedy dlouhému boji vyhnout.

Když polevila v soustředění, protože se jí nedostávalo dechu, jedna useknutá ruka dullahana ji uchopila za kotník. Leonora kvůli tomu nečekanému údu ztratila rovnováhu a svalila se po úhlopříčce. Král Neživota vynikal v koordinaci se svými vazaly a tuhle šanci nepřehlédl. Odpálil na slečnu Leonoru dosud největší temnou střelu.

Jelikož slečna Leonora byla na zemi, nemohla se jí vyhnout a když ji přímo zasáhla, poslalo ji to 10 metrů vzduchem, než narazila do země.

„Guu... Uu...”

„Zdá se, že tohle je tvůj konec.”

Král Neživota v klidu došel ke slečně Leonoře, co ležela tváří k zemi, možná si chtěl potvrdit své vítězství.

„Mám tě!”

Ale možná že to celé byl jenom trik, protože jakmile se Král Neživota dostal jí na dosah, slečna Leonora se zvedla a v ruce se jí objevil plamen.

„Pche, přestaň s marným... Cože?!”

Ačkoli byl Král Neživota v jejím dosahu, pravděpodobně se mohl vypořádat s jakýmkoli počtem zoufalých kouzel. Ale slečna Leonora naschvál nechala vybouchnout tu plamennou magii, co měla v ruce. Ten nekontrolovaný plamen sežehl i její paži.

Přiskočila ke Králi Neživota, co byl celý ztuhlý šokem, a s pěstí stále obalenou plamenem jej udeřila.

„Tohle je pro tebe!”

„N-nemož...né...”

Král Neživota nebyl schopen reagovat na ten nečekaný útok a utrpěl přímý úder do hrudi. Zazněl hlasitý zvuk, jak se mu zlámaly kosti, a navíc ty plameny kolem Leonořiny paže mu podpálily róbu, co měl na sobě.

Král Neživota padl naznak, ale slečna Leonora, co všechno vsadila na tu jednu ránu, se také zhroutila vpřed. Jak ležela na zemi, nějak se jí podařilo uhasit ten plamen na své paži.

„Auuu—!”

Zdálo se, že jí projela bolest, neboť jak vstávala, utlumila výkřik. Umírněně řečeno se všemi těmi zraněními po celém těle a těžce popálenou pravou paží bylo v pořádku říct, že je celá zmlácená, ale i tak byla důstojná a krásná.

Slečna Leonora přišla ke Králi Neživota, co hořel na podlaze, a shlédla na něj. Nemrtví kolem ní se také rozpadli, neboť jejich pán byl poražen.

„Když si pomyslím, že ses sama popálila, abys mě porazila. Jsi bláznivá dívka.”

„Jako kdybych to udělala z vlastní vůle. Měla jsem v plánu si tě podrobit, aniž bych tě zničila, ale na to jsem neměla dostatek sil. Můžeš být hrdý, že jsi mě dohnal takhle daleko, Králi Nemrtvých.”

„Domýšlivá až do samého konce, jsi... No... na tom nesejde... pa... ...n...ri... ...oml... ám se...”

Král Neživota se nakonec rozpadl a jenom jeho koruna dopadla na zem, ale i z ní se nakonec stal prach.

Slečna Leonora to v tichosti sledovala.

V následujícím okamžiku v trůnním sále zazněl potlesk.
-------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>