EGA - Kapitola 17 (Dívčí povídání)

Kapitola 17 – Dívčí povídání

„Když už o tom mluvíme, jsi dcera démonického krále, Leonoro?”

„Hm? Jo, správně. Současný démonický král je můj otec.”

Leonora podepsala smlouvu o přátelství, takže jsem ji pozvala dolů do obytné části na čaj... poté, co jsem ji nechala se vykoupat. Smyla ze sebe všechnu tu špínu a krev a přesunuly jsme se do obýváku a popíjely černý čaj, co Tena uvařila.

Ze začátku byla ztuhlá, ale možná si na to postupně zvykla, takže jsme pokročily až tak, že jsme si říkaly jménem. Jenom se mi nedívá do očí. Zdá se, že Aura Zlého boha má okamžitý účinek na zvířata a netvory, co mají silné instinkty, ale démoni a lidé mají silný rozum, takže její účinek je stejně slabý. Na druhou stranu účinek Mystických očí evidentně funguje skvěle a když se střetneme očima, okamžitě padne na kolena. Přemýšlím, jestli bych se měla považovat za šťastného člověka, že nezdrhá. Dávám si pozor, abych se s ní náhodou nestřetla pohledem.


„Slyšela jsem, že démonický král po smrti znovu povstane, je to pravda?”

„Jako kdyby to bylo možné!”

Odbyla mě.

Když jsem se jí na to podrobně vyptala, zjistila jsem, že démonický král neožívá, ale evidentně se ten titul prostě předává. Ten předešlý démonický král z doby před několika desítkami let, kterého Tena zmínila, je pravděpodobně Leonořin dědeček. I když je někdo porazí, nastoupí na jejich místo nová generace a pravděpodobně díky tomu mezi lidmi kolují takové divné zkazky.

„Pokud jsi dcera démonického krále, pak jsi princezna démonické rasy... Co děláš tady?”

Ačkoli jsme blízko území démonů, jsme jasně na území lidí. Zdá se mi divné, že je tu.

„Rodina Romarielů má ve zvyku posílat nástupce démonického krále na cestu do světa, aby se z nich stal dospělý. Neměla jsem namířeno nikam konkrétně, ale přemýšlela jsem, že bych se jednou chtěla podívat na území lidí, takže jsem přišla sem.”

O tomhle zvyku jsem slyšela už i někde jinde. Ale stejně když si pomyslím, že to je princezna, a přesto sama napochodovala na nepřátelské území, vážně má kuráž.

„Myslela jsem si, že démonický král bydlí na hradě démonů.”

„Ne, to sice není špatně, ale jelikož démonický král má velký vliv, jakmile nastoupí na trůn, nemůže svobodně nikam odejít. Proto dokud jsem zatím jenom nástupce... tahle myšlenka je pravděpodobně jeden z důvodů, proč ten zvyk vznikl.”

Aha. Takže tohle je poslední etapa jejich života, kdy se můžou vyhýbat zodpovědnosti, co? Je to jako když člověk jede na výlet poté, co vystuduje vejšku... Hm, možná je to trochu jiné.

„Jak dlouhá je ta cesta?”

„To vážně není pevně dané. Ale nemám v plánu se vrátit, dokud nezískám nějaké dosažení.”

„Dosažení?”

„Jako třeba porazit Hrdinu, co je nepřítel démonické rasy. Nebo možná získat na svou stranu nějakého užitečného spojence.”

Najednou jsem pochopila Leonořiny okolnosti, jak se z nějakého důvodu zatvářila nesmírně nespokojeně.

„Z toho důvodu jsi přišla i do téhle kobky?”

„Gu— Správně. Myslela jsem si, že potrestám falešného Zlého boha a podle okolností z něj udělám svého podřízeného.”

Aha. Nevím, jaké postavení Zlý bůh mezi démonickou rasou zastává, ale přinejmenším je to osobnost, kterou nemůžete jen tak sobecky napodobovat. I když jsem tohle řekla, je nesnesitelné, že na mě zaútočila kvůli nějakému nedorozumění, i když jsem se nikdy nenazvala Zlým bohem. Takže bych vážně byla ráda, kdyby se nad tím zamyslela.

„A můžu se tě taky na něco zeptat, Anri?”

Na její otázku jsem kývla.

„Řekla jsi, že tyhle schopnosti ti dal Zlý bůh, ale...”

Nebyla jsem si jistá, jestli by mi uvěřila, že jsem přišla z jiného světa a podobně, takže tuhle část jsem zamlčela stejně jako u Teny. Ale co se týče toho, že jsem člověk, kterému zlý bůh dal tenhle titul a ty schopnosti, to už jsem Leonoře řekla.

„Upřímně řečeno ten chlápek se nepředstavil jako Zlý bůh. Jen to odhaduju na základě názvů těch schopností a toho titulu.”

„Hmm...”

Leonora se po mé odpovědi nad něčím zahloubala. Když jsem ji beze slov pobídla k vysvětlení, odvrátila oči a začala mluvit: „Ne, ne že bych o tvých slovech pochybovala, ale... 'Zlý bůh' by vážně neměl existovat.”

„? Lidé v Riemel a i ty ten termín 'Zlý bůh' používáš. Neříkáte mu tak právě proto, že existuje?”

„Jasně, ten termín a koncept Zlého boha existuje. Ale božstvo známé jako Zlý bůh neexistuje.”

Tohle je nějaká hádanka? Když řekla, že 'neexistuje', nevyznělo mi to, jako kdyby popírala existenci bohů. Zdálo se, že to Leonora řekla s vírou, že 'bohové' existují, ale 'Zlý bůh' neexistuje.

„Zlý bůh je jen pomyslný bůh vytvořený lidskou rasou.”

„Pomyslný bůh?”

Ten zlý bůh byl pomyslný?

Ale já jsem se s ním setkala a mluvila s ním.

„Jo. Anri, kolik toho víš o bozích?”

„Slyšela jsem, že Bůh Světla, co stvořil svět – Posvátná bohyně Sophia – bojuje proti Zlému bohu, co se snaží zničit svět, a vede lid prostřednictvím boží ochrany a zjevení.”

„Tohle jsem slyšela ve zkazkách, ale vážně to slyšet naživo je docela šok.”

Tak nějak se na mě dívá vážně žalostně, ale nedívá se mi do očí, takže jenom odhaduju. Až na to, že o mýtech tohoto světa nemám žádný informační zdroj kromě toho, co jsem slyšela od Teny, takže mě bude trápit, pokud se na mě Leonora bude dívat takhle.

„Dobře. Je to trochu na dlouho, ale povyprávím ti skutečné mýty, co se předávají v démonické rase.”

Evidentně to bude dlouhé povídání, takže jsem zavolala Tenu, aby uvařila další čaj. Jelikož ho sem stejně donese, řeknu jí, aby si to taky vyslechla. Přece jenom sama o sobě to nebudu schopna porovnat s mýty lidské rasy.





„Svět byl stvořen jediným bohem, Bohem Stvořitelem.”

„Bůh Stvořitel stvořil různá zvířata jako obyvatele tohoto světa a nakonec stvořil lidi a sám sobě byl vzorem.”

Až do této části Tena nic nenamítala a během vyprávění přikyvovala. Na mém starém světě bylo mnoho různých mýtů, ale myslím si, že mýty o stvoření světa jsou všechny relativně podobné.

„Bůh Stvořitel lidskou rasu upřednostnil a ta do extrému vzkvétala, ale to okamžitě dosáhlo svého limitu. Na světě bez přirozených nepřátel bylo najednou příliš mnoho lidí a nedokázali sehnat dostatek potravy.”

Takže se zhroutila rovnováha potravního řetězce? Bez přirozených predátorů to zní rozhodně pravděpodobně, ale na mýtus je to celkem vědecké.

„Bůh Stvořitel dal lidské rase, jež jej prosila o pomoc, jídlo, ale zároveň ho ta situace trápila, a tak Bůh Stvořitel přijal různá opatření. Stvořil lidské rase přirozené nepřátele, aby do světa vnesl harmonii... démonickou rasu.

„Zrodila se démonická rasa, plnila si své povinnosti, totiž stavěla se proti lidem a útočila na ně a snižovala jejich počet. S démonickou rasou, která byla silnější než lidé, ale méně plodná než oni, jako přirozeným nepřítelem lidí nastal mír.”

„To nemůže být pravda...”

Tena byla tím příběhem, co se tolik lišil od mýtů, co znala ona, tak zaražená. Ale jisté je, že s méně početným silným nepřítelem na vrcholu by se potravní řetězec zase vyrovnal. A dává to větší smysl, než lidské mýty, co jsem slyšela od Teny.

„Ale Bůh Stvořitel se kvůli svému vlastnímu konání trápil. Neměl na výběr a kvůli lidskému blahobytu musel své milované lidi mučit... Důsledkem toho rozporu bylo, že se Bůh Stvořitel rozštípil na tři části. Většina jeho moci se oddělila, aby udržovala svět, zatímco zbývající moc a mysl se rozdělila na dvě části.

„Z těch dvou částí rozdělené mysli se stal Bůh Světla a Bůh Temnoty a ti dva si věci, nad kterými vládli, rozdělili napůl – slunce a měsíc, den a noc, lidská rasa a démonická rasa a podobně.”

„...”

Tena ze sebe nedokázala vypravit ani hlásku. Už teď se to pravděpodobně dost odlišuje od její logiky.

„To je mýtus, co se předává mezi démonickou radou. Bytosti zvané 'bohové' sestávají jenom z Boha Světla a Boha Temnoty. Není žádná bytost známá jako Zlý bůh.”

Ano, pokud jste mýty démonické rasy považovali za pravdu, pak ti dva bohové vznikli z Boha Stvořitele a nejsou rozdělení na dobro a zlo nebo na špatné a dobré. Bůh Temnoty zní přesně zle, ale bude to něco jako Tsukuyomi no Mikoto v japonských mýtech.

„Jen tak mimochodem, 'Posvátná bohyně' je jen přídomek, co lidé později přidělili Bohu Světla, aby posílili boží pravomoc. A z toho důvodu předložili fiktivního Zlého boha jako jeho nepřítele. A tak Bůh Světla nakonec dopadl tak, že proti němu bojuje.”

„Copak to prostě nemohli udělat tak, že by Bůh Světla bojoval proti Bohu Temnoty?”

„Tohle je jenom můj odhad, ale myslím si, že pravděpodobně neměli odvahu jít proti samotnému Bohu Temnoty.”

„Ehm, promiňte, ale slyšela jsem, že ten Zlý bůh, co bojoval proti Posvátné bohyni, vládl nad temnotou, ale...”

„Aach, je jasné, že když řekli jen něco mlhavého, přišlo se s tímhle nápadem, že Zlý bůh je bůh temnoty. Proto démonická rasa považuje jak termín 'zlý bůh', tak uctívání Zlého boha za něco odporného.”

Aha. Takže to nenávidí, protože je to vyjádření pohrdání vůči Bohu Temnoty, kterého uctívají. Proto Leonora hodlala potrestat podvodníka, který sám sebe nazýval Zlým bohem?

Ale jedna věc, co řekla, mi pořád leží na mysli.

„Uctívají Zlého boha? I když je fiktivní?”

„Je fiktivní, ale to ví jen hrstka lidí, i když ho vlastně stvořila lidská rasa. I když je to vymyšlený příběh, dokud jej lidé na vysokých postech šíří, je přirozené, že to lidé považují za pravdu. Je to divná pravda, ale evidentně existují lidé, co Zlého boha upřímně uctívají, víš.”

Na mém starém světě také existovaly satanistické kulty a uctívání démonů, takže hádám, že asi není nic divného, že takoví lidé existují.

Ale soucítit s nimi nedokážu.

„Teď chápu, co je Zlý bůh. Ale nevím, co byl zač ten chlápek, kterého jsem potkala...”

„Jo. I když o tom teď budeme debatovat, tak to bude jen dohadování.”

Prozatím o tom zlém bohu budu přemýšlet jako o Zlém bohu(?).

„Chápu koncept Boha Světla a Boha Temnoty, ale co Hrdina a Démonický král?”

„Démonický král je bytost, kterého Bůh Temnoty stvořil, aby vedl démonickou rasu. A bytosti stvořené Bohem Světla kvůli strachu lidské rasy z hrozby Démonického krále se nazývají Hrdinové.”

Není to trochu převrácené?

Podle toho, co jsem slyšela, hrozba Démonického krále hraje klíčovou roli při zajišťování, že se lidé moc nepřemnoží, takže pokud tu hrozbu odstraníte, mělo by to být problematické.

Leonora možná vycítila mé pochybnosti, neboť se hořce usmála, jak pokračovala: „Vím, co chceš říct. Pokud Démonického krále nebo démonickou rasu porazí, pak jsou zpět na začátku a v tomto ohledu je cíl Boha Stvořitele a počiny Boha Světla v rozporu. Když se Bůh Světla oddělil od Boha Temnoty, přece jenom upřednostňuje lidi. Proto věci skončily tak, jak jsou teď.”

„Aha. Takže co si démonická rasa myslí o Hrdinovi?”

Z pohledu démonické rasy i když útočí na lidi, aby splnili svou úlohu, kterou jim dal bůh, nakonec na ně zaútočí podřízení boha. Takže pokud byste se zeptali, jestli to je absurdní nebo ne, pak ano, je to absurdní.

„Na přání Boha Světla nesejde. My přece jenom uctíváme jediného boha, a tím je Bůh Temnoty. Démonická rasa je toho názoru, že Hrdina je jenom silný protivník.”

„Aha. Když už mluvíme o Hrdinovi, nedávno přišli do téhle kobky.”

„Cože? Jací byli?”

Řekla jsem Leonoře o družině s Hrdinou(lol), co nedávno vnikla do kobky. Když jsem jí řekla, že to byli tupohlavci, co utekli, i když se dostali až na 10. podlaží, popadla se za břicho a propukla smíchy.

„Pfff—, ha-ha-ha... D-deprimovala je ta skládačka, a tak to vzdali a šli domů? … AHAHAHAHAHAHA—!”

„Vypadá to, že ani vedení Svatého meče tu skládačku nedokázalo rozluštit.”

„P-prosím tě, už mě dál nerozesmívej... B-bolí mě z toho břicho... T-to bolí... ha-ha-ha...!”

Jak jsem ji viděla, jak se dál směje se slzami v očích, popadla mě touha být trochu zlomyslná.

„Ale ty ses na tom taky zasekla celou hodinu.”

„PFFT—?! T-ty ses dívala?!”

Jak jsem to okomentovala, Leonoru to šokovalo, celá zrudla a odvrátila oči. Jak se posmívala družině s Hrdinou(lol), tak se jí to vrátilo jako bumerang.

„P-podle toho, co povídáš, se zdá, že ten Hrdina je ortodoxní, hm.”

Ach. Snaží se mě rozptýlit. Mohla bych si do ní ještě trošku rýpnout, ale nad těmi jejími slovy vážně uvažuju, takže to prozatím nechám.

„Co to je ortodoxní hrdina? Existují také jiné druhy hrdinů?”

„Jo, je to klasifikace, s kterou přišla naše démonická rasa. Lidé něco takového neznají? Mezi démonickou rasou se takzvaní Hrdinové rozdělují na tři typy. Lidé z tohoto světa, co získají ochranu Boha Světla, jsou ortodoxní hrdinové. Lidé povolaní z jiného světa jsou povolaní hrdinové. A lidé, co se svévolně prohlásí za hrdiny, jsou sebeprohlášení hrdinové. Od nejméně po nejvíce otravné jsou to Povolaní hrdinové, ortodoxní hrdinové a sebeprohlášení hrdinové.”

Jsou příchody z jiného světa tak časté? Nebo možná že na tomhle světě jsou i další lidé, co jsou v podobné situaci jako já. Nemám v nejmenším úmyslu je nějak naschvál hledat, ale kdybychom se náhodou setkali, bylo by pěkné si popovídat, hm.

Ale stejně není to Leonořino pořadí trochu divné?

„Nespletla sis to pořadí? Sebeprohlášení hrdinové zní jako nejslabší, ale...”

„Jo, jsou nejslabší. Hm, pokud to uspořádáš od nejsilnějšího k nejslabšímu, pak jsou to zase povolaní hrdinové, ortodoxní hrdinové, sebeprohlášení hrdinové. Je vysoká šance, že člověk povolaný z jiného světa má nějakou mocnou schopnost, takže spoustu z nich je silnější než ortodoxní hrdinové.”

Takže dokonce i na tomto světě je normální, že povolaní lidé mají nějakou superschopnost, co? Když už mluvíme o superschopnostech, moje by se do toho asi taky počítaly, ale... upřímně řečeno bych je chtěla předat někomu jinému.

„Tak proč je sebeprohlášený hrdina ten nejotravnější typ?”

„I když jsou slabí, objevují se jeden po druhém a není jich konce. A co víc, většina se nijak neliší od násilníků, víš? Potulují se krajem, zabíjejí, znásilňují, kradou, jak se jim zlíbí. Nejsou to nic jiného než loupežníci. Mezi námi démony mají nejvyšší prioritu.”

Aach, asi dává smysl, že ti domnělí hrdinové bez kvalifikace budou lidé, co velmi baží po pozornosti a co myslí jen na sebe, co?

„Aha. A jak to, že s povolanými hrdiny se dá vypořádat nejsnáze?”

„Mají mocné schopnosti, takže když s nimi bojuješ, jsou silní. Ale od samého počátku to nejsou lidé tohoto světa, takže nemají nějak velký důvod bojovat. Většinu času se jim můžeš vyhnout, když využiješ jejich slabosti, nebo že je přetáhneš na svoji stranu. Dokonce máme statistiku, co tvrdí, že když je démonickým králem žena nebo když má démonický král mladší sestru nebo dceru, hrdina z 80% změní stranu.”

...To je hrozné.

No, ale myslím, že lidé, co by se podvolili po náhlém únosu a poté, co jim někdo řekne, aby bojovali, by byli v menšině, co?

„Jen tak mimochodem, chci tě požádat o laskavost.”

„Hm? O jakou?”

Teď když jsme skončily s diskuzí o základech hrdinů, jsem si vzpomněla, že jsem ji chtěla o něco požádat.

„Prosím, nauč Tenu a mě magii.”

Když už jsem se skamarádila s někým, kdo vypadá, že bude s největší pravděpodobností schopen používat temnou magii, chtěla bych této šance využít a učit se od ní. Jak Tena, tak já máme jenom schopnosti bez znalostí, takže to je jako házet perly sviním. Abych uvedla příklad, je to jako člověk, co má schopnost odpalovat v baseballu na profesionální úrovni, ale nulové znalosti o hře. Tak nějak.

Kdyby temná magie byla podobná schopnosti Tvorba kobky v tom smyslu, že bych ji nějak mohla použít, bylo by všechno snazší. Ale zdá se, že ne všechno může jít tak snadno. Nebo to může být tak, že schopnosti vztahující se ke kobce můžu používat ne kvůli schopnostem, ale kvůli svému titulu.

„Není to tak, že bych vás nechtěla učit, ale temná magie je specifická pro démonickou rasu, víš? Vždyť jste přece technicky lidé, ne?”

To 'technicky' bylo nevyžádané.

„To je v pořádku. Máme patřičné schopnosti.”

„Cože? Ach, to je taky jedna z těch schopností, co ti dal ten Zlý bůh? Tak dobře, nevadí mi to.”

Dobrá! Instruktor magie, SPLNĚNO.

S tímto jsem také přišla se svým debutem jako mahou shoujo; Jashin Shoujo Strašlivá Anri začíná... n-nikdy. (pozn.: Jashin = Zlý bůh). 

Nemyslím si, že budu mít v budoucnu příležitost použít magii, ale pravděpodobně nic neztratím, když se ji pro případ sebeobrany naučím. Pokud už to musím říct, spíš než pro mě, pro hikikomori, je to nutnější pro Tenu, co chodí do města.



A co víc o tři hodiny později Leonora skončila na zemi, v sedu, jak si objímala kolena s nepřítomným výrazem na tváři. Nebyla to moje chyba.

„D-dokonce jsem prohrála i s Tenou...”

„Ehm, je mi to líto?”

„To nic.”

Student přece má překonat svého učitele, ne? No, ale porazily jsme ji jenom v magii.
--------------------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>