EGA - Kapitola 14 (Přirozený nepřítel)

Kapitola 14 – Přirozený nepřítel

Když nastal den, oblékla jsem si róbu, co jsem měla přehozenou přes tělo, a zamířila jsem do koupelny. Jelikož k automatickému oblékání nedochází, když se róby dotýkám, když jdu spát, přikrývám se místo deky róbou.

Když jsem si opláchla tvář a zbavila se ospalosti, zamířila jsem do jídelny, co byla součást kuchyně, a zjistila jsem, že Tena už je tam a připravuje snídani.

„Ránko.”

„Ach, dobré ráno, paní Anri.”


Když jsem ji pozdravila, čile mi odpověděla.

Když jsem se posadila u stolu, okamžitě mi přinesla snídani. Opečený chléb a smažená vajíčka se salátem a polévkou; zdravá snídaně. Kdybych měla být hamižná, tak bych ráda japonskou snídani, ale jelikož tu není ani rýže, ani miso, nepomohlo by mi, ani kdybych se toho dožadovala.

Tena naproti mně položila tu samou snídani a pak se také posadila. Protože tohle tvrdě odmítala, trvalo mi celkem dlouho ji přesvědčit, aby jedla se mnou. Ale teď takhle v podstatě trávíme každou snídani. Nejsem šlechtic, takže by pro mě bylo těžké, aby mi během snídaně někdo stál za zády.

„Dobrou chuť.”

„Dobrou chuť.”

Mňam, mňam, dobrota. Je to prosté jídlo, ale Tena vaří obecně výborně. Rozhodla jsem se, že se ještě Teny nebudu vyptávat, jak žila ve vesnici, ale dle její povahy pravděpodobně upřímně pomáhala svým rodičům.

„Teď mě tak napadá.”

„Ano? Copak?”

„Říká ti něco 'Posvátná bohyně Sophie'?”

„Vážená posvátná bohyně? No, samozřejmě, ale...”

Když jsem se jí během jídla zkusmo zeptala, zjistila jsem, že božstvo standardně uctívané na tomto světě, Církev posvátného světla, byla tahle konkrétní Posvátná bohyně. Evidentně to bylo božstvo, co stvořilo tento svět, bojovalo proti Zlému bohu jako Bohyně světla a vede lidstvo skrze boží ochranu a boží zjevení. Lidé, co mají obzvláště silnou boží ochranu, se stávají hrdiny a jsou to lidé, co bojují proti Démonickému králi, stvoření zrozenému ze Zlého boha, které na lidstvo přivolává kalamitu.

„E-ehm... samozřejmě jsem věrnost přísahala tobě, paní Anri! Vážená posvátná bohy— totiž Posvátná bohyně pro mě nic neznamená!”

„Nevadí mi, když jí prostě budeš říkat vážená Posvátná bohyně.”

Možná že Tena si špatně vyložila mé mlčení, zatímco jsem přemýšlela, ale začala nervózně povídat. Udělila jsem jí boží ochranu Zlého boha, ačkoli to bylo proto, abych jí zachránila život. Takže jsem se rozhodla, že jí musím říct, že ta moc pochází od zlého boha, a udělala jsem to. Ale vynechala jsem tu část o tom, že jsem přišla z jiného světa.

Zmínila jsem jenom to, že jsem bohužel jenom člověk, co od zlého boha získal trochu moc moci, takže to není tak, že bych byla nějak zvlášť vysazená proti vážené Posvátné bohyni nebo tak něco. A dokud mi nikdo nebude ubližovat, byla bych radši, aby se ze všech sil snažila vymlátit z toho zlého boha duši, vážně.

„Víš něco o Hrdinovi?”

„Vážený Hrdi— totiž Hrdina? Slyšela jsem, že Hrdina je zvláštní člověk, co získal boží ochranu a bojuje s Démonickým králem, aby jej porazil. Taky pokud si to správně vybavuji, když byla maminka mojí babičky ještě malá, konala se velká oslava po celém národě, protože Hrdina porazil Démonického krále.”

Ech? Démonický král už byl podroben?

Nevím, jakého věku se lidé na tomto světě průměrně dožívají, ale myslím si, že Tenina praprababička byla mladá minimálně před padesáti lety. Podle věku hrdiny, co dobývá moji kobku, by to měl být někdo jiný. Proč v tom případě dostal boží ochranu? Mohlo by to být tak, že existuje jiný Démonický král?

„Existuje hodně Démonických králů?”

„Ne, přinejmenším jsem slyšela jen o jednom. Ale kněz, co přišel k nám do vesnice, řekl, že i když je Démonický král poražen, nakonec zase obživne.”

Aha, Démonický král, kterého porazili před 50 lety, obživl a aby ho porazili, vybrali současného Hrdinu Arca, aby mu čelil?

„Víš, kde se Démonický král nachází?”

„To nevím. Povídá se, že na území démonů je hrad Démonického krále a že žije tam.”

„Území démonů?”

„Ach, ano. Západní část tohoto kontinentu ovládá démonická rasa. Východní část je rozdělená na mnoho lidských zemí, ale povídá se, že celé území démonů ovládá Démonický král.”

Poté když jsem se na to zeptala dopodrobna, jsem zjistila, že Riemel evidentně patří pod království Fortera a je přímo uprostřed kontinentu. Být uprostřed kontinentu zní vážně pěkně, ale pokud je východ a západ rozdělen mezi lidskou rasou a démonickou rasou, pak pozice uprostřed znamená, že to je přední linie. Přemýšlím, jestli družina s Hrdinou se po cestě k Démonickému králi doslechla o téhle kobce, a tak se tu zastavili. Nebo spíš bych si přála, aby se zdrželi takových zacházek a prostě už šli bojovat s Démonickým králem. Honem jděte.





Když jsem dojedla snídani, požádala jsem Tenu, co začala mýt nádobí, o černý čaj a se svým šálkem v ruce jsem zamířila do kanceláře.

Když jsem zkontrolovala monitor, zjistila jsem, že družina už si sbalila svůj prostý tábor a začali znovu s průzkumem. Momentálně jsou na 7. podlaží, takže pokud budou postupovat hladce, očekávám, že do místnosti na 10. podlaží, kterou stráží Král Neživota, do večera dorazí.

Upřímně řečeno jako bojový amatér nemám ponětí, kdo je silnější. Ale pokud můj boss prohraje, tak budu mít hodně věcí k promýšlení.

Jelikož si mysleli, že tahle kobka bude mít méně podlaží, přišli jsem nepřipravení a nemyslím si, že dorazí až ke mně. Ale příště pravděpodobně přijdou tohle místo porazit naprosto připravení. Pokud Krále Neživota nedokáží porazit, tak na tom nesejde. Ale pokud se bude zdát, že ho dokáží porazit, pak je vysoká šance, že nakonec dorazí až ke mně.

Než přijdou příště, budu muset vymyslet různá opatření.

Aniž by moje nervózní pozorování mělo na družinu nějaký vliv, vytrvale postupovali kobkou.





Družina s Hrdinou, která dle mých očekávání dorazila do 10. podlaží, se proti mým očekáváním zasekla před sálem etapového netvora na 10. podlaží. Hloubali nad podstavcem skládačky, kterou jsem tam instalovala jen tak pro estetiku.

„'Ty, jenž přicházíš vyzývat před trůnem nesmrtelného, uspořádej správně oblohu.' Co? Co by to kruci mohlo znamenat?”

„V téhle kobce je mnoho nemrtvých, takže mám za to, že ten 'nesmrtelný' bude pán této kobky,” odpověděla Widdi zmateně vyhlížejícímu Ziovi.

Správně, správně. Mám vážně radost, že si myslíte tohle. A ještě větší radost bych měla, kdybyste spokojeně odešli domů, až porazíte Krále Neživota.

„Aha. Takže jinými slovy pokud chceme bojovat s pánem kobky, pak musíme 'správně uspořádat oblohu', co? Copak to asi znamená.”

„To pravděpodobně znamená nebeská tělesa, ne? Myslím, že to značí ty symboly na podstavci.”

Ach— když už jsme to zmínili, nakreslila jsem tam symboly slunce, měsíce a hvězd, ale nepřemýšlela jsem o tom, jestli si to na tomto světě vyloží správně nebo ne.

No, uhodli, že to znamená nebeská tělesa, takže v tom možná není problém.

„Jak máme ty značky uspořádat? Vždyť se vůbec nehnou.”

„Zdá se, že mana na to taky nezabírá, co.”

Ech? Ne, ne, vím, že máte jenom jednu, ale pořád je to jedna z těch kamenných destiček, víte. Může to být tak, že na to zapomněli? Nebo že by si pořádně nevšimli značky na té destičce?

„Arcu, Svatý meč ti neposkytl žádnou nápovědu?”

„Promiň, vážně nic...”

„N-ne! Omlouvám se, že po tobě chci příliš!”

Takže ani ten podfukářský meč, co prohlédl všechny pasti, se nedokázal vypořádat s touhle hloupou skládačkou, co? Sváří se ve mně tahle podivná směska úlevy a lítosti...

„Dokonce ani Svatý meč od vážené Posvátné bohyně nic nezmůže? To jako fakt? To je celkem těžká otázka, he? Pro člověka jako já, co se specializuje v používání svého těla, je takováhle věc příliš.”

„Něco takového neříkej a přemýšlej spolu s ostatními!”

Ha...? Věci vážně nevypadají dobře. Tuhle skládačku jsem tam dala jako bonusovou otázku jen tak z estetického smyslu, ale jakmile na ni narazili, vážně se zasekli. Sbírat kamenné destičky po 10. podlaží je otravné, ale myslela jsem si, že vyřešení zabere jenom 2 sekundy, ale...

Hej, nesnažte se ten podstavec rozštípnout!

Není to ani žádná urna, tak se přestaňte snažit najít víko, co byste odklopili!

Přestaňte s tím, vy tupci!

„Ach jo. Nemám nejmenší ponětí, jak Pána kobky přimět, aby se ukázal. Myslel jsem si, že to bude mělká kobka, takže jsme se dostatečně nepřipravili. Je to otravné, ale prozatím se stáhněme.”

„S-stáhnout se jen kousek od Pána kobky—!”

Ech—? Není možné, abyste došli až sem, jen abyste šli domů bez toho, aniž byste bojovali s bossem, ne?

I mě to způsobí různé problémy, když nezjistím, kdo je z vás dvou silnější.

Hej—počkat! Vážně nechoďte domů!

Aspoň vraťte tu kamennou destičku, co jste vzali, vy zloději!
---------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>