překlady od Tadomi: ICDS

Kapitola 230 – Suverén (10)

Bylo tam nesmírně horko. To bylo všechno, co jsem si dokázal pomyslet. Plameny řádu EX Lávového krále mi spalovaly manu. Slyšel jsem, že nebylo nic, co nedokázaly spálit, ale tohle bylo stejně příliš.

Zařval jsem, než bylo příliš pozdě: „Kuaaaaaang!”

| Použil jsi Mrazivý řev! Všichni nepřátelé na bojišti na místě zmrznou. Všichni spojenci jsou dočasně ve stavu super-brnění a všechny jejich schopnosti +50%. Při boji s nepřáteli pod vlivem Mrazivého řevu se šance na kritický úder zdvojnásobí. |

| Účinek Mrazivého řevu byl potlačen! Moc nepřítele snížila moc tvé techniky na polovinu. Nedokázal jsi cíl naprosto zmrazit! |

Na tom nezáleželo. Důležité bylo, že teď jsem mohl dýchat. No vážně, kvůli vedru tohohle chlápka jsem utržil víc újmy než z jeho přímých útoků! To byl ale absurdní netvor!

I když jsem skřípal zuby, zhluboka jsem se nadechl a namířil jsem kopím na horní patro jeho tlamy. Vzhledem k tomu, jak byl velký, i kdybych ho bodl nejsilnějším útokem, co jsem dokázal vyvinout, přišlo by mu to jen jako píchnutí o trn. I kdybych mohl rozšířit svou auru na desítky metrů, jak by se to prolamovalo jeho obranou, rozptýlila by se.

A tak jsem to deaktivoval. Ptáte se co?

No samozřejmě Hru Nebeského boha.

[Kuaaaaaaaaa!]

Jeho řev byl pro mě jako rajská hudba. Silou jsem mu rozevřel tlamu a postavil jsem se mu na jazyk. A pak jsem mu hlavu probodl kopím, co se vrátilo do své délky několika desítek metrů.

„To byla finta, ty retarde!”

[Kuaaaa!]

„Který hlupák věří tomu, co říká nepřítel?”

[Oklamal jsi mě, Hrdino!]

Ačkoli jsem si byl jistý, že jsem mu probodl mozek, zdál se překvapivě v pořádku. Zdálo se, že nepřítel světa byl nepřítel světa bez ohledu na to, jak byl slabý. Jeho biologické funkce nepochybně fungovaly jinak než u jiných organizmů. A co jsem v tom případě musel udělat, abych ho zabil? Možná to zjistím jen tím, že ho budu neustále mlátit.

„Všichni, útok!”

„Duco!”

„Už na tom pracuju, Hecaté!”

Jak jsem rozkázal členům své družiny, vlil jsem do svého kopí živelnou moc blesku, abych mu uštědřil smrtelný úder, než uplynou ty zbývající dvě minuty.

„Uvidíme, kolik přesně útoků dokážeš ustát! Bouře bleskového kopí!”

[Pane, tato moc je příliš ohromná! Mám pocit, jako kdyby mě to polykalo!]

„Ještě chvíli vydrž, Peiko! Uoooooo!”

Přišlo mi, že mě ta tlama Lávového krále chtěla sežrat, ale já jsem zoufale pozvedl své kopí a provrtal mu do patra tlamy díru. Krev tekla jako vodopád, promočila mě a podpálila. S pomocí Perutova okruhu jsem kolem sebe vytvořil bariéru Enigmy, ale nestačilo to na to, aby to naprosto vykrylo jeho útok.

„Kuaaaaaaa! Chcípni!”

[Zaplatíš za to, že jsi oklamal tohoto Lávového krále! Kuhaaaaaa!]

Z břicha se mu vzedmulo spalující vedro. To se v této situaci pokoušel vychrlit plameny?! Ale jak se říkalo v jednom rčení, jakmile člověk naskočil tygrovi na hřbet, bylo těžké slézt. Přestat teď by bylo to nejhorší, co bych mohl udělat. Rozhodl jsem se věřit obranné moci Suveréna a aktivoval jsem Božskou rychlost. Zoufale jsem bodal.

V té chvíli z mého těla vystřelily tucty kostěných hrotů pokrytých černou manou a zaútočily spolu se mnou na patro tlamy. Aktivovala se funkce Trnového trůnu!

[Kuuk, toto je dračí...?! Pche, všechny je roztavím!]

Strašlivé vedro vyhladilo všechny stopy po Mrazivém řevu a valilo se na mě. Já jsem zaječel: „Ruyueeeeeeee!”

[Zkusím to!]

Ruyue celou tuto dobu čekala na tento okamžik a popustila svou moc! Mezi hrdlem Lávového krále a mnou se objevila tlustá bariéra z ledu. Sharana se pak přidala k Ruyue a posílila její led. Navzdory snaze těch dvou elementálů plameny Lávového krále tu ledovou bariéru zničily. Naštěstí to jeho plameny trochu oslabilo a ty se pak přese mě převalily. Šokující bylo, že jsem je stále nedokázal anulovat. Co jiného čekat od řádu EX!

| Kritický úder! |

„Kuaaaaaak!”

Když se plameny srazily s Enigmou, co obklopovala mé tělo, uštědřilo mi to velkou újmu a já zápolil s tím, abych nezaječel. Čistě Černá Touha zvýšila mou šanci na uštědření, ale i utržení kritických úderů. Ačkoli to bylo skvělé, když jsem útočil, když na mě útočil někdo jiný, bylo to nesnesitelně bolestné!

[Chcípni! Pozřu tě a použiju tě jako palivo!]

„Chci říct to samé!”

Zdálo se, že ostatní útočili na Lávového krále zvenčí, neboť odtamtud přicházel nesmírný hluk a tělo se mu silně třáslo. Ale Lávový král se soustředil zcela na mě a já se podobně soustředil zcela na něj.

„Haaaaaaaap!”

Horečnatě jsem do něj bodal kopím. Bodal, vytahoval, bodal, vytahoval. Všechny svaly v těle mi pracovaly tak, aby opakovaly jen tyto dva pohyby. Ignoroval jsem sténání svých svalů a neustále jsem používal Božskou rychlost.

Jelikož se mi při útoku díky Absolutní duši obnovovala mana, neváhal jsem a používal jsem Božskou rychlost, jak jen jsem chtěl. V důsledku toho jsem během krátké chvilky vykonal nespočet útoků a Lávový král byl pod vlivem několika stavových účinků.

| Díky zvláštním účinkům Suveréna podlehl tvůj nepřítel Nucenému spánku! Mocná odolnost tvého nepřítele přeměnila Nucený spánek na Silný zmatek! |

| Díky zvláštním účinkům Suveréna podlehl tvůj nepřítel Rozsáhlému krvácení! Mocná odolnost tvého nepřítele přeměnila Rozsáhlé krvácení na Krvácení! |

| Díky zvláštním účinkům Suveréna podlehl tvůj nepřítel Záchvatu zuřivosti! Mocná odolnost tvého nepřítele přeměnila Záchvat zuřivosti na Zuřivost! |

[Ty, to je mana, co nedokážu ovládat! Mana, co je na opačné straně božské moci!]

„Všiml sis toho příliš pozdě, ještěre! Haaap!”

| Aktivoval se Zpátečník. |

Ačkoli mi tělo chránila Enigma, zdálo se, že mi HP kleslo na nebezpečnou úroveň. Jelikož jsem se příliš soustředil na útočení, ani jsem si to neuvědomil. Kdybych neměl Zpátečníka, už bych zemřel.

[Pod čí jsi jen ochranou?! Jak to, že můžeš používat ty schopnosti?! Řekl mi, že mi vy průzkumníci nedokážete stát v cestě!]

„Chci slyšet víc, ale jelikož mi to pravděpodobně neřekneš, vzdávám to.”

Ani Bouře bleskového kopí neskončila, dokud jsem ji vědomě nezastavil. Patro tlamy měl už rozdrásané a ačkoli z patra dolů stékala jeho krev a maso a to vzplanulo v mocné plameny, dál jsem na něj útočil. A pak se aktivovala dokonce i Smrtkrev.

| Aktivovala se Smrtkrev, za použití 5% svého HP vpravíš do nepřítele kontaminovanou krev! Lávový král je pod vlivem stavového účinku Kontaminovaná krev! Snížila se jeho útočná moc a rychlost pohybu a neustále ztrácí manu! Tento účinek nepomine, dokud cíl nezemře! Nepřítel se snaží stavovému účinku odolat, ale selhal! |

[Kuaaaaak!]

„Och, tohle zabralo!”

[Kuoooooo! Použil jsi kletbu! Takovou, co se nedá zlomit, dokud jeden z nás nezemře!]

Z inventáře jsem vytáhl Elixír, co mi dala Ludia. Jelikož ten strašlivý žár začal okamžitě tavit flakónek Elixíru, honem jsem ho odšpuntoval a vyzunkl. Pak jsem veškerou moc Enigmy ve svém těle přesunul do kopí.

Okamžitě se na mě nahrnuly zuřící plameny a zranily mě, ale moc Elixíru to mírně zmírnila a zabránila tomu, aby mi HP kleslo. Ale tohle nebude trvat dlouho.

Ale důležitější bylo, že Suverén bude trvat už jen několik desítek sekund. Až skončí, nepochybně zemřu. Když mi ta myšlenka vytanula na mysli, kopí se mi mírně zachvělo, ale rychle jsem tu myšlenku vyhnal z hlavy. Kdybych teď přišel o klid, byl by vážně konec.

Dál jsem tu měl křišťálovou kouli, co mi dala Licorice. Bez váhání jsem ji rozbil. Vytekla z ní nezměrná magická moc a vtekla rovnou do Chaotického kopí. Zatímco Chaotické kopí stále praskalo bleskem, začalo z něj sálat jasně rudé světlo, co bylo vidět dokonce i uprostřed plamenů Lávového krále.

V té chvíli se automaticky aktivoval Žrout. HP mi dokonce i s mocí Elixíru kleslo pod 10%. Ale když jsem si uvědomil, že jsem na prahu smrti, byl jsem ještě klidnější.

Bylo to prosté. Pokud dokážu zabít nepřítele, budu žít. Pokud ne, zemřu. A tak jsem musel udělat jen jednu věc.

„Toto je můj nejsilnější útok! Oběť!”

Kdybych měl HP pod 10%, nešlo by aktivovat Oběť. Ale i kdybych neútočil, hroty z dračích kostí, co mi vystřelovaly z těla, donekonečna bodaly Lávového krále a s mocí Žrouta se moje HP drželo nad úrovní 10%.

S vědomím, že mi HP neklesne pod 10%, jsem bez náznaku zaváhání použil oběť a seslal jsem veškerou svou manu do kopí.

[Kuhahaha! Přiznám to, jsi první, co mě až takhle moc obtěžuje! Ale myslel sis, že ty – člověk – dokáže porazit tohoto Lávového krále?! Dneska nastane konec Země! Zoufej si a chcípni! Dokonce i ve smrti budeš trpět! Kuhahaha!]

Břicho se mu znovu zahřálo. Nekonečná mana, nekonečné plameny. Bez ohledu na to, kolik many jsem mu pomocí Absolutní duše ukradl, o kolik many přišel kvůli Kontaminaci krve, jeho mana byla nekonečná. Dokud by něco nevyhladilo jeho duši, byl by nesmrtelný!

[Existence, které nikdo nedokáže ublížit, to jsem já!]

„Hrdinný... úder!”

I když jsem to věděl, bodl jsem svým kopím. Nikdy jsem se na útok tak nesoustředil. Na mysli jsem měl jen to, že ho zabiju, a veškerou sílu jsem vložil do svého kopí a pak jsem ho tím kopím bodl! Došlo k masivní explozi.

| Kritický úder! |

[Kuhuk!]

Bez jakéhokoli náznaku přehánění mu vybuchla hlava. Jakmile moje kopí proniklo jeho obrovskou dračí hlavou, vybuchla, protože nedokázala vystát tu sloučenou manu.

Zároveň s tím výbuchem mě to samozřejmě vymrštilo do vzduchu. Ačkoli bylo stále spalující vedro, v porovnání s tím, když jsem byl v jeho těle, to bylo mnohem snesitelnější. Teď jsem dokonce i viděl, jak se vedlo ostatním.

„Tati!”

Ina se ke mně okamžitě rozletěla s vlnou mrazivé energie. Plameny, co stále planuly na mém těle, bojovaly s Ininou mrazivou energií, ale brzy je to uhasilo. Tehdy jsem si uvědomil, že Suverén skončil. Ačkoli mi zbývalo pár sekund, do toho předchozího útoku jsem vložil dokonce i moc na jeho udržování.

Zdálo se, že i Žrout skončil, neboť jsem necítil, že by mi HP stoupalo. Měl jsem podezření, že jsem měl HP na 10%, kam by mi ho srazila Oběť. Vážně jsem měl pocit, jako že umírám. Měl jsem pocit, že kdybych zavřel oči, nikdy bych je znovu neotevřel.

A pak...

[Pokud je tohle tvůj limit... Pak je to mé vítězství!]

Ztuhl jsem. Ačkoli jsem si potvrdil, že mu vybuchla hlava, ty obrovské plameny, co se k nám řítily, byly nepochybně skutečné. Ina k nim v šoku vystřelila svou mrazivou energii, ale zdálo se, že i její mana dosáhla limitu. I já jsem využil každičkou špetku své síly.

A v tom případě byl Návrat jedinou...!

[Neuprchneš!]

| Aktivoval se Upřený pohled! Rychlost pohybu ti drasticky klesla. Nemůžeš otevřít inventář. Rychlost obnovy tvého HP a MP klesla. Když na tebe upřeně hledí tvůj nepřítel, nemůžeš použít Návrat! |

„Jak to, že je naživu, když mu vybuchla hlava?!”

„Duco, zabodni do něj svou dýku, než bude příliš pozdě! Pouta měsíčního světla!”

Zdálo se, že Hecaté něco provedla, neboť sebou Lávový král zacukal. Okamžitě poté k němu vyletěla Duca a bodla svou dýkou do planoucího těla Lávového krále. Z té dýky se šířilo modré světlo a pohyby Lávového krále ve vzduchu ustaly. Ale jeho plameny byly stále stejně dynamické jako předtím.

Vítězoslavně zařval: [Kuhahaha, myslíš si, že to stačí na to, aby mě to zastavilo? Jakmile Hrdina zemře, je zaručeno, že prohrajete!]

Kvůli té technice Upřený pohled jsem nic nezmohl. Kdyby mi zbývala mana, mohl jsem použít Božskou rychlost, ale zrovna jsem spotřeboval veškerou svou manu. Když si pomyslím, že pořád měl tak podvodnou techniku! Byl stejně prohnaný jako já!

[Takže tohle je konec! Bláhovost! Od vás všech jsem toho čekal víc!]

„Našla jsem to! Agniho obětina, Kosmický oheň Agniho!”

V té chvíli jsem zaslechl Hwayin výkřik. Oči se jí doširoka otevřely a mezi sepjatýma rukama měla bílé plameny, z kterých sálala svátost. Okamžitě poté ten bílý plamen v její ruce vzlétl a zdánlivě spálil něco neviditelného.

Ačkoli to nevypadalo, že by se něco moc stalo, účinek byl vskutku extrémní. Lávový král ze sebe najednou vydal vřískot, co pronikl celými nebesy.

[Mrcho!]

„Nebuď sprostý, ty zatracený ještěre!” zakřičela Hwaya zostra a pozvedla své sepjaté ruce. Její rudé vlasy povívaly ve vzduchu jako hedvábí, zatímco její rubínové oči intenzivně planuly. Když používala svou boží moc, vypadala jako bohyně svatého ohně.

„Chcípni!”

[Kuaaaa!]

Jak se celou sopečnou oblastí rozlehl strašlivý řev, rozšířil se obrovský plamen a rozletěl se ke mně. Ale než se ke mně dostal, uzmula mě Lotte, co se vymanila z účinku Upřeného pohledu. Ten plamen, co minul svůj cíl, se pak dál rozpínal, až vybuchl.

Okamžitě poté mi v uších zazněla ta nejpříjemnější fanfára, co jsem kdy slyšel.