ICDS - kapitola 234

Kapitola 234 – Ochránce (4)

| Opakuji, kobka se dočasně uzavře kvůli pohřešování jednoho gildmistra. Až do jeho návratu bude v provozu jenom Rezidenční oblast. Gildmistrové gild řádu B a výše by se měli okamžitě shromáždit na náměstí v Rezidenční oblasti. |

Informační slečna na mou otázku neodpověděla. Pospíšil jsem si do Rezidenční oblasti, zatímco v gildovním komunikačním kanálu to začalo hlučet.

[Synu, netvoři v kobce najednou zmizeli.]

[Shine, slyšel jsi to?]

[Shine, kde jsi?]

[Shine!]

Agh, taková otrava! Zatímco jsem běžel na náměstí, řekl jsem jim, že nic nevím. Když jsem dorazil, na náměstí se to hemžilo lidmi. Brzy se ozval známý hlas, co se snažil nastolit pořádek.

„Pokud nejste gildmistr řádu B a výše, ustupte, prosím! Nemáte kvalifikaci!”

Ten hlas říkal pravdu, a přesto byl celkem drsný. Tato osoba... ne, elf byla Loretta! Zatímco jsem nabyl klid, vběhl jsem na náměstí. Když mě Loretta spatřila, na pozdrav zamávala ušima.

„Shine, jsi tu!”

„Loretto! Bál jsem se, protože jsi nebyla v Obchodě!”

„Huhu, bál ses, že se pohřešuju? Není možné, abych utekla a nechala tu svého milovaného Shina!”

Když jsem zaslechl její slova, nemohl jsem si pomoct a usmál jsem se. Při pohledu na Lorettin zářivý úsměv jsem si vydechl úlevou a rozhlédl jsem se. Na náměstí nebylo kromě lidí, co měli spojitost s administrativními gildami, moc cizích lidí. Podle toho, co Loretta řekla, jich včetně mě bylo jedenáct. Zdálo se, že vážně nebylo moc gild v řádu B a výše.

Byli tu Loretta a tři další gildsmitři administrativních gild. Vzpomněl jsem si na to, co mi Loretta jednou řekla. V První kobce bylo pět administrativních gild a Elfí Zahrada byla jedna z nich. Jelikož tu byli čtyři administrativní gildmistři, ten zbývající by měl být ten pohřešovaný...

Kromě Loretty jsem znal dva administrativní gildmistry a jednoho z nich jsem tu neviděl. Byla to ta žena, co tehdy pomáhala Pouštnímu Štírovi, Sipua.

„Loretto...”

„Je to, jak si myslíš.”

Loretta s mírně skleslým výrazem přikývla. Podívala se na všechny shromážděné gildmistry a nahlas promluvila: „Jelikož tu jste všichni, každý administrativní gildmistr by si měl vzít tři gildmistry a vysvětlit jim situaci. A pak začněte pátrat po Sipuě. Já si vezmu na starost gildmistry Fantomu a Revivalu.”

Zdálo se, že se gildy, co dokázaly vzrůst až na řád B, přátelily alespoň s jedním administrativním gildmistrem. Když jsem viděl, že gildmistrové sami od sebe zamířili k administrativním gildmistrům, také jsem zamířil k Lorettě. Zároveň s tím jsem zahlédl dalšího gildmistra. Pohledný muž s dobře stavěným tělem, jasnými rysy, dlouhými vlasy...

„Ahoj! Já jsem gildmistr Fantomu Philoen!”

„Já jsem... Kang Shin.”

A malý! Ne, prťavý! Byl prakticky velikosti mé dlaně!

„Philoen je skřítek. Překvapilo tě to?”

„Tohle je poprvé, co vidím průzkumníka skřítka...”

„Na mém světě je víc skřítků než lidí! Ačkoli ho před více než 300 lety ovládli netvoři!”

Tohle bylo poprvé, co jsem někoho slyšel mluvit o zkáze světa s tak lehkým srdcem. Omráčeně jsem na něj zíral.

Loretta se suchým úsměvem odpověděla: „Skřítkové získávají moc z emocí. Smutné emoce vedou k jejich smrti. A proto...”

„Aha.”

„Hahaha, to nic, to nic. Jednoho dne svůj svět zachráním!”

„Věřím, že to dokážeš.”

300 let. Pokud v kobce zůstal tak dlouho, určitě o hodně zesílil. Když jsem se na to Loretty zeptal tichým pohledem, kývla.

„Philoen je na 91. podlaží kobky.”

„Hahahaha, slyšel jsem, že za posledních 200 let se nikdo nedostal přes 92. podlaží!”

„Každopádně mě následujte do Elfí Zahrady. Tam vám vysvětlím situaci.”

Když jsem se rozhlédl, i ostatní administrativní gildmistři odcházeli se svými gildmistry. Nahlas tu mluvili jen obyčejní průzkumníci, co tu zůstali. Jelikož jsme neměli důvod zůstávat, Philoen a já jsme také zamířili do Elfí Zahrady pomocí brány, co Loretta otevřela.

„Funkce kobky jsou pozastavené!”

„Jak je na tom Druhá kobka? Také ji zastavili? Zatraceně!”

„Kontaktovala nás Čtvrtá kobka? Nedošlo k žádné nové kobce! A nějakou dobu nebudou ani žádné Akční kobky!”

Když jsem dorazil do Elfí Zahrady, po obvyklé uvolněné atmosféře nebylo ani vidu, ani slechu a všichni horečnatě pobíhali kolem. Jelikož hraví elementálové se rozjařeně smáli a napodobovali lidi kolem sebe, vypadalo to ještě víc hekticky. Pár vil zahlédlo Lorettu a zaradovali se.

„Paní, jsi tu!”

„Sikatra a Lin jsou skoro připravení!”

„Ty dva jsou...?”

„Jo. Vy dva, následujte mě.”

To místo, kam nás Loretta vedla, byl pavilón, co jsem už párkrát viděl. Ačkoli byl obvykle plný lidí, momentálně tam bylo ticho. Když jsem se posadil na židli, Philoen se posadil na stůl. Loretta se pak posadila naproti mně a povzdechla si.

„Mám pocit, že umřu. Nechtěla jsem dělat nic, co nemá spojitost s tebou, Shine, ale zase se stalo něco takového.”

„Tohle se děje často?”

„Tohle je podruhé od založení kobky! Během této dlouhé, předlouhé doby... Ehm, ve skutečnosti to není tak dlouho, ale stejně! Tohle je podruhé!”

Loretta zdůraznila jiné slovo, aby odvedla pozornost od toho slova „dlouhé”. Ušima kmitala obzvláště rychle.

„Ta mrcha Sipua to konečně vyvedla. Oklamala všechny členy své administrativní gildy a naprosto zmizela!”

„Hm... Můžou administrativní gildmistři opustit své pozice?”

„Neměli by. Proto se funkce kobky zastavily.”

Loretta se na chvilku odmlčela a pak pokračovala mírně vyčerpaným tónem: „Aby kobka řádně fungovala, všichni administrativní gildmistři musí být na svých řádných pozicích. I když chybí jen jeden z nich, všechno se pomotá. Pokud kobku opustí dva... pak kobka zmizí, nedokáže uchovat sama sebe. Vás dva jsme sem zavolali, abyste nám pomohli Sipuu najít a přivést ji zpět.”

Tíha jejích slov mě překvapila a rozšířily se mi oči. Proč mělo na kobku takový vliv, když zmizeli administrativní gildmistři?

„Loretto... Co jsou administrativní gildmistři za existence?”

„Hrdinové.”

Za mnou se ozvala krátká odpověď. Když jsem se otočil, spatřil jsem elfa Sikatru a Lina. Linovo momentální vzezření mě velmi překvapilo. Ačkoli měl na sobě vždycky lehké, volné oblečení, teď měl na sobě obtáhlý kožený oděv a u pasu měl pistoli... Počkat, pistoli?

„Line... Je to...?”

„To je moje zbraň. Co, máš s tím problém?”

„Ano! Není to pistole?!”

„Co, myslel sis, že pistole existují jen na tvém světě?”

„Ale netvory nemůžeš zabít pistolemi! Nebo je ta 'pistole' magickým nástrojem, co akorát vypadá jako pistole?”

„Na mém světě byla pokročilá civilizace s vědou. Pistole z tvého světa a ty z mého se strukturou pravděpodobně tolik neliší. Ani lidé na mém světě nedokázali netvory zabít pistolemi, ale já jsem jiný. Já dokážu pistole a kulky posílit manou.”

Lin mluvil, jako kdyby to nic nebylo. Přirozeně mi na mysl vytanul Leon. Správně, bylo nepravděpodobné, že by Leonova schopnost byla v multiverzu jedinečná. Nepochybně to byla nesmírně vzácná schopnost, ale když si pomyslím, že ji měl i Lin... K Linovi se víc hodil meč než pistole. Přece jenom byl kovář!

Ani nemluvě o té dlouhé černé pušce, co měl pověšenou na zádech.

„Není to... ostřelovací puška?”

„To je pro nejhorší možnou situaci,” promluvil Lin, jako kdyby to nic nebylo, ale já jsem bezděky znervózněl.

Ale zdržel jsem se toho, že bych své obavy vyjádřil. Bylo tu něco mnohem důležitějšího, na co jsem se musel zeptat.

„Line, zrovna jsi řekl, že Loretta je... Hrdina?”

„Ano, Shine... byla jsem Hrdina. Hrdina, co nedokázal zachránit svůj svět, ale co měl dál v držení moc světa,” promluvila Loretta místo Lina.

Na tváři se jí zračila nepatrná lítost.

„Shine, vzpomínáš si, co jsem ti předtím řekla? Ohledně doby, kdy kobka nebyla taková jako dnes, kdy se kobka ani nenazývala kobkou. Ohledně doby, kdy se moc dávala uživatelům schopností jinak.”

„Myslím, že jsi řekla, že se moc vydávala příliš snadno...”

„Příliš snadno a také příliš moc. Nakonec to bylo tak zlé, že by to systém zničilo, kdyby se ta moc nezískala znovu zpět. Jednoduše řečeno Starka odvedla strašnou práci... Ehm, upřímně řečeno, nepřítel světa byl tak mocný, že jsme s ním nemohli bojovat, pokud bychom to neudělali.”

Loretta byla také Hrdina jako já? Nebylo to tak, že by mě to nikdy nenapadlo, ale bylo divné slyšet to přímo od ní. Ačkoli jsem se o ní víc dozvěděl, měl jsem pocit, jako kdyby teď mezi námi byla větší vzdálenost.

„Ale Loretto, ty...”

„Správně. Všech pět administrativních gildmistrů bylo Hrdiny, co kdysi obdrželi podporu kobky. Některé porazili a někteří unikli, ale všichni z nás nakonec prohráli s nepřítelem světa.”

„...”

„Ačkoli jsem s ním prohrála, odmítla jsem zemřít a dát mu moc světa. Sužovalo mě to a chtěla jsem se pomstít. Chtěla jsem roztrhat všechny, co pronikli na můj pokojný svět. I když měli své důvody a i když se zdráhali a nutily je do toho okolnosti. Na ničem z toho mi nezáleželo. Ostatní to cítili stejně, i Sipua. Chtěli jsme Hrdinům pomoci. Chtěli jsme pomoci těm, co pomohli Hrdinům.”

„A proto...”

„Poté, co jsme o všechno přišli, rozhodli jsme se připojit ke snažení Lorda. Nechtěli jsme, aby ostatní Hrdinové, ostatní Ochránci čelili stejnému konci jako my. Shine, přemýšlel jsi, proč kobka straní obráncům, že? Tohle je ten důvod.”

Loretta se mi podívala přímo do očí.

„Kobku vytvořili Ochránci, co selhali. Aby učili ostatní Ochránce, aby zkoušeli jejich potenciál a aby jim pomohli dosáhnout nových výšin. A tím, že jim udělili požehnání, aby jim zvýšili ligu, mohli Ochránci lépe chránit své světy.”

Konečně jsem si to uvědomil.

Kobka nebylo místo absolutní ctnosti. Ani to nebylo místo podivínů se skrytými tajemstvími. Byla to tréninková škola vytvořená seniory, které bezmocně porazili ve stejné situaci, v které jsme byli my. A všechno kvůli tomu, aby nám pomohli nečelit stejné porážce, jaké čelili oni.

„Kobka je prakticky svět, který udržuje moc Lorda a administrativních gildmistrů. A proto když jediný gildmistr uteče, stane se všechno tohle,” mluvil Lin nespokojeně a udeřil pěstí do stolu.

Kvůli té síle Philoenovo tělo poskočilo. Ačkoli na Lina zahlížel, Lin na to ani v nejmenším nezareagoval.

„Kang Shine, máme své důvody, proč jsme předvolali gildmistry řádu B a výše. Mají nám v této krizové chvíli pomoct kvůli úmluvě, že všechny gildy by měly administrativní gildě pomoci zachovat funkce a existenci kobky.”

„Myslel jsem si, že to byla jen zbytečná doložka, aby se neřeklo, ale ono to vlastně má užitek.”

Vzpomínal jsem si, že když jsem se upsal k založení gildy, byla tam taková doložka. Vždycky jsem si myslel, že to bylo jen tak na oko, neboť mě nikdy nenapadlo, že by se mohlo stát něco takového.

„Bylo by pěkné, kdybychom ten problém mohli vyřešit jen my z administrativních gild a nemuseli do toho zatahovat průzkumníky. Ale dokonce i členové administrativních gild mají obrovská omezení ohledně odchodu na jiný svět. A nejdůležitější je, že je musí doprovázet průzkumníci kobky. Má to co dělat se zachováním moci kobky. Po pravdě řečeno, kdyby kobka nezastavila své funkce, nikdo z administrativních gildmistrů nebo členů by nebyl schopen z kobky vyjít ani na krok.”

„Upřímně řečeno, Shine, jsem tě do této záležitosti nechtěla zatahovat. I když to je pro dobro kobky, vystavovat Hrdinu světa nebezpečí není ideální. Ale je tu prostě až příliš málo mocných průzkumníků, které bychom mohli zavolat na pomoc. Kromě tebe se tentokrát účastní ještě další tři Hrdinové. Nemohla jsem tě z toho vynechat, ani kdybych chtěla.”

„Pokud to je něco, co musím jako gildmistr udělat, pak nemám v úmyslu stát stranou,” promluvil jsem jasně. A pak jsem dodal: „Ale pokud to bude nebezpečné, uteču!”

„To je samozřejmost. Budu s tebou, ale pokud to začne vypadat nebezpečně, mysli hlavně na svůj život. Ovšem k tomu samozřejmě nedojde.”

„Půjdu s Linem?”

„Co, tos čekal, že místo toho půjdu s tím skrčkem?”

„Komu říkáš skrček, ty smrdutý drakoniáne?!” vybuchl Philoen nakonec.

Zatímco ho konejšil elf Sikatra, co přirozeně působil, jako kdyby měl ke skřítkům blízko, Lin Philoena dál ignoroval a mluvil se mnou: „Osobně od tebe mnoho očekávám, takže spolupracuj.”

„Pokud budu ku pomoci, pak samozřejmě budu. Ale ještě jsem se něco nedozvěděl. Proč utekla a kam?”

„Není to očividné?!”

Já vím, jen jsem si to chtěl ověřit... Zahlížel jsem na Lina a vyjádřil tak, co jsem si myslel. Lin ten můj signál vůbec nepochopil a vrčel na mě.

Při pohledu na nás dva se Loretta usmála a promluvila: „Sipua zamířila na svět ovládaný Knihochodci, na svět Sylon. Šla se setkat se svou láskou Lodertem Hydelcyonem, dřívějším gildmistrem masivní gildy Pouštní Štír. Tedy pokud je ještě naživu.”

Jo, to jsem si myslel.

Pokud jsem si musel vybrat průzkumníka, co mi v této misi pomůže, pak jsem vážně měl jenom jednu možnost.

Když jsem si pomyslel, že budu muset Daisy znovu požádat o pomoc, trochu jsem si povzdechl.
----------------------------------------------- 

Autorova poznámka:

Shinovo a Linovo radostné isekai cestování začíná! Půjde Daisy? Odpověď zní... Ne, ne, ne! Pokud Daisy půjde na svět Sylon, dorazí na nebezpečné místo daleko od místa, kam dorazí Shin a Lin... T.T
-----------------------------------------------

~ Tak Loretta to nebyla a nebyl to ani únos, ale útěk kvůli tajnému sňatku?! Autor sice říká, že Daisy nepůjde, ale jak ho známe, čím víc něco zapírá, tím jistěji se to stane. ~

<Předchozí>...<Následující>