ICDS - kapitola 231

Kapitola 231 – Ochránce (1)

| Úžasné! Jen s pěti lidmi jsi porazil jednoho z nepřátel, co ohrožoval svět! Agniho plameny naprosto vyhladily duši Lávového krále. V důsledku toho všem netvorům plamenného typu, co pronikají na Zemi, klesnou všechny schopnosti o 10%! Toto je monumentální dosažení! |

| Získal jsi titul Ochránce. Kobka je s tímto výsledkem nesmírně spokojená a rozhodla se zvýšit podporu pro pozemské Ochránce. Při boji na Zemi se tvé schopnosti zvýší o 10%. A za dokončení Akčních nájezdů a Velkolepých nájezdů obdržíš ještě lepší odměny! |

| Jako odměnu za dokončení Velkolepého nájezdu jsi získal 30 stavových bodů a 10 technických bodů. |

| Odměny budou rozděleny dle zásluh. |

| Kang Shin má nejvyšší zásluhy. Vyber si odměnu. |

| 1. Vejce Lávového krále (legendární) |

| 2. Zlé oči plamenného draka (legendární) |

| 3. Bič Nesmrtelného ohnivého draka (legendární) |

| 4. Arl Ohnivého draka (legendární) |

| 5. Strážný prsten (legendární) |

Jakmile jsem zaslechl fanfáru, tělo mi ochablo. Nechtěl jsem pohnout ani jedním prstem a po pravdě řečeno jsem k tomu jen stěží měl sílu. A pak když mě Lotte složila na zem, rozletěla se ke mně Hwaya.

„Shine!”

„Jo, jo, jsem v pochoduiě?!”

[Ujej, čarodějko! Co to děláš?!]

Útočit na mě, když nemám žádnou sílu vzdorovat! I kdybych chtěl něco říct, nemohl jsem, protože svými rty naprosto překrývala ty moje. Vzdoroval jsem jen mírně, vydával jsem ze sebe jen stěží slyšitelné steny. Kvůli té bolesti a újmě z Oběti a únavě, co se přes mě přelila po tom vědomí, že bitva skončila, jsem se nemohl pohnout, i když mi Hwaya v pohybu nijak silně nebránila.

Hwaya mě pustila, teprve když uplynulo 30 sekund. Poté, co jsem jen stěží sebral dost síly, abych o krok ustoupil, jsem si ukázal na rty a zakřičel jsem. Kvůli tomu obrovskému šoku se mi třásly nohy.

„%!#đĐ*Đ (Cos to provedla)?!”

„Měla jsem až příliš velkou radost... Promiň, ale mám z toho radost.”

„Z-zapletl se mi jazyk.”

S naprosto rudou tváří jsem se potácel dozadu. A pak jsem do někoho narazil. Otočil jsem se a spatřil jsem Ducu.

„Drahý, co kdyby sis to zopakoval se mnou?”

„Kyaaaaak!”

Uskočil jsem vzad. Duca nespokojeně mlaskla a přiblížila se ke mně, ale pak ji ztrestal Hecatin bič. Jak Daisy, tak její mistrová byly až příliš spolehlivé.

„Neintrikuj s mužem jiné dívky!”

„Copak se nemůžu trochu pobavit? Au!”

„Hm, jak jsem si myslela, s Daisy se můžu skvěle kamarádit. Dokonce i... bůh povolaný její Božskou manifestací je tak nápomocný!”

Hwaya si získala místo vedle mě a jak to spokojeně sledovala, kývala hlavou. Doufal jsem, že si uvědomí, že byla stejně děsivá jako Duca.

A pak Lotte rychle přiletěla ke mně a ochránila mě, aniž bych jí musel něco říkat. Lotte byla jediná, kdo mě chápal! Samozřejmě jsem chtěl věřit, že akorát chtěla ochránit svého pána a neměla žádné vedlejší motivy.

„Jen tak mimochodem, jak jsi ho zabila? Ne, jak byl vůbec naživu?”

„Zdá se, že to byla zvláštní magie, co odděluje tělo a duši. Kdybych nepoužívala moc Agniho, taky bych byla vyřízená.”

„Ach, takže vytáhl svou duši, než jeho tělo došlo těžké újmy.”

„Jo. A jakmile si tělo obnovil lávou, mohl do něj vrátit svou duši. Ale než to stihl, sežehla jsem mu duši mocí Agniho.”

Ten zatracený mizera, dělat všechno tohle, když byl na prahu smrti... Byl ještě horší než já! Počkat, to jsem si zrovna plivl do tváře?

„Díky, Hwayo, zachránila jsi nás.”

„Dostala jsem svou odměnu, takže není zač... Pokud si myslíš, že to nestačí, můžeme to zopakovat? Těch zbývajících 4,8 bodu. Tentokrát od tebe.”

„Ne... Promiň.”

Zvýšilo se to o 2,1 body! Uuu, přímočaré ženy jsou až příliš děsivé. Pokud byť jen na sekundu polevím v obezřetnosti, měl jsem pocit, že prostě padnu. A ještě víc mě trápil ten vševědoucí výraz na Hwayině tváři.

Když viděla, jak jsem byl nervózní, úsměv se jí ještě víc rozzářil.

„Shine, ty...”

„Pojďme teď udělat nemrtvého.”

Zdálo se, že Hwaya chtěla užuž říct něco důležitého, ale Daisy – nebo spíš Hecaté – ji přerušila. Hwaya na Hecaté zahlížela.

„Copak jsi nehodlala spolupracovat?!”

„Nevím, o čem to mluvíš, dítě. Tento chlapec není tvůj muž a nemůžu dopustit, aby moje ubohá Daisy byla napořád sama. Pořád jsi mladá, takže bys to měla vzdát a najít si jiného úžasného muže.”

„Ty!”

Hecaté takhle zkazila náladu a pak s pískáním odtančila k sopečnému kráteru. V té chvíli mi do náruče vběhla Ina.

„Tati!”

„Moje Ino, bylo to děsivé?”

„Jo.”

Ina měla uslzené oči. Zdálo se, že si myslela, že umřu. Když jsem odvrátil zrak od Hwayi, abych utěšil Inu, Hwayě poklesla ramena a slabě promluvila. Bezpochyby se vzdala toho, že řekne to, co chtěla.

„Argh, vydržím to...”

„Mami, díky, že jsi zachránila tátu.”

„Pokud nezachráním vlastního muže, kdo ho zachrání? Taky bys měla přestat brečet.”

„Hm. Příště budu silnější a ochráním vás, tati, mami.”

„Taky zesílím a ochráním tě, Ino.”

„Jo!”

Jak jsem objímal Inu, měl jsem pocit, že se mi srdce, co mi kvůli Hwayě a Duce bušilo jako zvon, vracelo do normálního tempa. Konečně jsem se mohl uvolnit. Pohladil jsem Inu po vlasech a přemýšlel jsem.

Ačkoli mi kvůli romantickým pocitům bušilo srdce, také mě to rozptylovalo a ztrácel jsem kvůli tomu soustředění. Naopak když jsem byl s Yuou nebo Inou, cítil jsem se uvolněně a posilovaly mě pocity, že je chci ochránit. Jak jsem si myslel, zrovna teď pro mě byla důležitější rodina a ne romantika.

...Ačkoli mi na tom přišlo něco špatně, usoudil jsem, že tomu nebudu věnovat pozornost.

„Jů, i když je jeho duše pryč, pořád má tak mocnou regenerativní schopnost,” chválila ho Hecaté bez výhrad.

Když jsem se přiblížil k tělu Lávového krále, co spadlo do lávy, uťatou hlavu už měl z větší části zregenerovanou. Dokonce i bez duše mělo jeho tělo strašlivou sílu. I když jsem mu osekal a ukradl tolik many, stejně mu v těle zůstalo absurdně velké množství many. Dokonce to vstřebávalo i manu v lávové jámě.

„Pokud se o to brzy nepostaráme, procitne jako nemrtvý, kterého nebudeme moct ovládnout. Huhu, je skvělé, že mě Daisy zavolala.”

„S Daisinou mocí to nejde?”

„Ne, chlapče. To jen, že není dost času.”

„To je to samé. Hecaté, pospěš si. A pak se můžeme jít někam bavit! Už to je tak dlouho!”

„Co, když jsi nezískala chlapa, chceš se pobavit s ženami? Chovej se trochu. Vrať tělo jeho majiteli a jdi zpět!”

„Pche.”

Duca nespokojeně mlaskla a přestala Hecaté pokoušet. Měl jsem pocit, že jsem letmo zahlédl hloubku božího světa, ale snažil jsem se to ignorovat a sledoval jsem, jak Hecaté proměňovala Lávového krále na nemrtvého.

„Uung, tenhle chlápek je vážně ohromný. Spolu s ním se nedají použít žádní jiní nemrtví.”

Z Hecatiných rukou zářilo jasné světlo. Jakmile se všichni nemrtví netvoři vrátili zpět do inventáře, začala s procesem přeměny Lávového krále na nemrtvého.

Veškerou její manu to nasálo do Lávového krále a pozvedlo to jeho tělo, co spočívalo v sopečném kráteru. Tělo mu pomalu změnilo barvu na černorudou, to bylo znamení, že se měnil na nemrtvého.

Pro případ, že by se něco stalo, jsem se připravil zavolat Perutu. Ale jakmile jsem nabyl sebevědomí, že svou práci dokončí bez nehod, podíval jsem se na další cíl, co si žádal pozornost. A to byl samozřejmě seznam odměn.

„Hwaya ho dodělala, ale já jsem pořád 1, co?”

„Bez tebe bychom nevyhráli.”

„Kdyby kdokoli z nás chyběl, nevyhráli bychom. Obzvláště kdybys tu nebyla ty, Hwayo...”

„Jo, ale to ty jsi ho poranil nejvíc a dohnal ho na práh smrti. Já jsem ho akorát dorazila. Tak si honem vyber odměnu.”

„Ach jo.”

Po pravdě řečeno tu byla jenom jedna věc, co jsem si mohl vybrat. Vejce Lávového krále! Jelikož jsem ho chtěl dát Yuě, trochu jsem se bál, jestli se se mnou neprováže, ale naštěstí se nic takového nestalo. Když jsem vejce uložil do inventáře, vydechl jsem si úlevou.

„S tímhle jsem splnil i svůj původní cíl.”

„Neměl bys ho sám zkrotit? Vím, že ti na Yuě záleží, ale...”

Když Hwaya spatřila, že jsem si vybral vejce, vyslovila tuto pochopitelnou otázku. Zakroutil jsem hlavou.

„Ještě nemůžu zkrotit čtvrté zvíře. Kdybych technice přidělil technické body, možná bych toho později litoval. A kromě toho nemám žádné techniky, co by se vztahovaly ke krocení, takže než abych netvora odchoval z vejce, je pro mě vhodnější zkrotit už silného dospělého netvora. Naopak Yua má jako hlavní profesi Krotitele, takže může zkrotit mnohem víc netvorů a má techniky, co pomáhají v tom, aby její mocní netvoři sílili. Pokud Yua odchová mocného netvora z vejce, vyroste to o celý jeden řád.”

„Když to říkáš... Och, tohle musí být koule!”

Jak se dalo čekat, jako druhá si odměnu vybírala Hwaya. Vybrala si Oči Lávového krále, u kterých jsem i já byl v pokušení. Skákala radostí a říkala, že našla něco, čím nahradí tu kouli, o kterou přišla. V dalším okamžiku zaječela.

„Kyaaaak!”

„Hwayo! Jsi v pořádku?!”

Hwaya najednou poklekla a zakryla si tvář. Honem jsem si dřepl a jen pro jistotu jsem se zeptal: „Nebyla to koule, ale Zlé oči?!”

„Kuuk, jo... Moje oči... Co když teď vypadám jako plaz?!”

„Zvedni hlavu. Bude to v pohodě.”

„Ne, bude to vypadat divně. Co mám dělat...”

„Neboj se.”

„Přijmeš za to zodpovědnost?”

„Jo, jo, honem! Teď to ještě možná můžeme zvrátit!”

„Slíbil jsi to.”

Stáhl jsem Hwayě ruce z tváře a odhalil jsem tak její tvář. Oči jí teď zářily sytější rudou než předtím. Skoro jako u Zlých očí, co jsem měl já, se jí v očích shlukovalo nespočet světelných částic a utvářely podivný symbol.

Nádherné okouzlující zorničky. Byly jako ty Lorettiny, jen v jiné barvě.

Zatímco jsem takhle ztumpachověl, Hwaya mi rychle znovu ukradla rty a se širokým úsměvem promluvila: „Žádné vracení.”

„Ty... Vezmu si to zpět!”

„Vážně, taky jsem ti to ulehčila. Ale stejně si to nemůžeš vzít zpět.”

„Vědělas to, že?! Že se nic nestane!”

„No... Tvoje Zlé oči pocházejí z baziliška.”

„Ach...!”

Ty hlupáku! Bazilišek je taky plaz! Potřásl jsem hlavou, jak jsem si uvědomil vlastní hloupost.

„Teď máme oba Zlé oči. Není to jako osud? Ne že bych věřila na osud nebo tak něco.”

„Ani mě se to slovo nelíbí... ale stejně blahopřeju.”

„Pche, v tom případě ten chlapec patří mé Daisy. Ona už měla Zlé oči.”

Hecaté přišla k nám. Za ní pomalu letěl znovu zrozený Lávový král. Ačkoli z něj nesálal takový nátlak, jako když byl naživu, stejně to bylo masivní. Bez Suveréna jsem si nevěřil, že bych ho dokázal porazit v souboji jeden na jednoho.

„Jméno bude Laki.”

„...Nezkrátila jsi jen to Lávový král, že ne?”

„...”

„Daisin styl pojmenovávání...”

Hecaté se vyhnula mému pohledu. Vzdal jsem se dalšího vyslýchání a podíval jsem se na Laki, co ve vzduchu mával křídly. Ta jeho vznešenost, co naháněla posvátnou hrůzu, mi připomněla náš boj.

Možná to bylo tím, že jsem několikrát téměř zemřel, ale měl jsem pocit, jako kdyby k celému tomu boji došlo před lety. Ačkoli neuplynulo ani 10 minut, díval jsem se z očí do očí Lakimu, co se stal naším spojencem.

Široce jsem se usmál a odvrátil jsem zrak.

Jasný úplněk nás zaléval mrazivým modrým světlem. Po všech těch spáleninách, co jsme utrpěli, nemohlo být větší spokojenosti. Měl jsem pocit, jako kdyby nám měsíc žehnal, a tak jsem rozpažil. Bylo to tak osvěžující...!

„Jen tak mimochodem, drahý, víš, že máš brnění plné děr? To mě svádíš? S radostí se nechám!”

„Ach, kruci...!”

Proto mi přišlo tak chladno!

-----------------------------------------------

~ První kapitolka nového bloku Ochránce. A hned takhle zkraje pořádná dávka fanservisu, autor tentokrát nešetřil. ~

<Předchozí>...<Následující>