ICDS - kapitola 229

Kapitola 229 – Suverén (9)

Poté, co jsem použil Suveréna, zkontroloval jsem své tělo a účinek mě překvapil. Kvůli té 5 metrů vysoké postavě, černému brnění z many na těle a drtivé moc, co se dotýkala mé kůže, jsem se chvěl.

Dokonce ani Lávový král se při pohledu na můj vzhled nemohl smát.

[Ta moc...?!]

„Získal jsem ji, jen abych mohl zmlátit mizery jako ty!”

Po pravdě řečeno mě momentálně nezajímalo, co Lávový král říkal. V reakci na ten pocit všemocnosti, co mi plynul tělem, jsem prodloužil své kopí na několik desítek metrů a zakřičel jsem: „Porazím tě během dalších 3 minut!”

[Zkus to, jestli to dokážeš!]

Lávový král otevřel ústa a znovu se mu z něj vyvalily plameny. Ale já se mu řítil rovnou do úst. Než jsem se mohl vůbec pokusit ten ohnivý dech vykrýt, Lotte jej vykryla sama od sebe.

[Hrdinovi neublížíš!]

[Eit, pouhý wyvern se chová tak otravně, i když se akorát naučil, jak ovládat plameny!]

Proletěl jsem kolem Lotte a rovnou k Lávovému králi. Chaotické kopí, co se prodloužilo na několik desítek metrů, se blýskalo hrozivým černým bleskem.

„Sežer tohle!”

[Kuhahaha, líbí se mi tvoje kuráž, Hrdino!]

Ve vzduchu se objevila obrovská ohnivá bariéra a kopí, co jsem vrhl, se s ní srazilo. Zablýsklo se hrozivými blesky. Přetočil jsem pas, vlil do toho kopí víc síly a přitlačil vpřed. Ohnivá bariéra v mžiku zčernala a snadno se roztříštila.

| Kritický úder! |

Pak jsem ho kopím bodl do krku. Jeho krev vytryskla mým směrem, ale já kopí rychle vytáhl a zlehka jsem jím máchl, abych tu krev rozptýlil.

[Kuaaaaak!]

„Huhu, to je ale pěkný pohled!” ozval se Hecatin hlas.

Pak vzlétla na nebe a tu a tam práskla svým bičem. Všichni nemrtví netvoři zavyli a pak začali útočit na Lávového krále, co se svíjel bolestí. Ina této šance také využila, vytvořila ve vzduchu obrovskou masu ledu a vypálila ji na Lávového krále.

„Horko! Nenávidím tě!”

„Kyahahaha! Jsi až příliš skvělý, drahoušku!”

„Duco, ovládej se!”

Jakmile bylo tělo Lávového krále odhalené, bylo jen dobrým terčem ke střelbě. Znovu jsem ve vzduchu přetočil tělo a pořád dokola jsem bodal do Lávového krále. V následující chvíli se zdálo, že na okraji mého zorného pole problýskla Ducina postava a pak z krku Lávového krále vytryskl další proud krve. Nevěděl jsem, proč ta žena tak ráda útočila na krk nepřítele.

[Kukuk... Kuhaha! Lidé, jste vážně zajímaví! Ale pokud si myslíte, že tohle stačí... aby mi to způsobilo potíže, nemůžete se víc mýlit!]

„Kyak!”

Duca zaječela a rychle mu seskočila z těla. Vyvalila se mocná vlna tepla, co se soustředila kolem jeho těla, a převalila se přes nás všechny. Rychle jsem natáhl ruce a rozvinul Enigmu. Doména Enigmy pak dokonale zastavila postup vlny horka. Dokonce i mě překvapila síla mé moci.

[Takže to je, jak jsem si myslel. Hrdino, vážně jsi zajímavý!]

„Promiň, ale ty mě tak moc zajímavý nepřijdeš! Hwayo, sopka vybuchne!”

„Dobře!”

Mluvil, protože si chtěl dopřát čas na zotavenou. Rozptýlil jsem Enigmu jako síť a naprosto jsem potlačil útoky Lávového krále. Pak jsem svým obrovským kopím plným hojného množství Hrdinné aury namířil na něj.

Lávový král intenzivně zamával křídly a zakřičel: [Hrdino, co dosáhl limitu lidské bytosti, uvidíme, jestli dokážeš překonat tohoto krále!]

„Přesně to mám v plánu!”

Vrhl jsem kopí vpřed. Lávový král tomu čelil přímo, vychrlil plameny. Ale Lotte vykryla ty jeho plameny, co se ke mně řítily. Tělo už měla obklopené oslepující září.

Na druhou stranu vulkanický kráter pod námi nepřirozeně burácel. Viděl jsem, jak Hwaya jen tak skočila dovnitř!

„Děvče, zemřeš!”

„Pokud by mě zabilo jenom tohle, pak bych radši zemřela! Shine, zabráním mu v zotavení! Ty ho zabij!”

„Věřím ti, Hwayo!”

Po pravdě řečeno jsem se o Hwayu strašně bál, ale snažil jsem se ze všech sil na to nemyslet. I jen trochu vedlejších myšlenek způsobilo, že se mi kopí roztřáslo a jeho moc tak klesla na polovinu. Zrovna teď bylo důležité se soustředit na to, abych Lávovému králi uštědřil devastující úder!

Hrdinný úder v provedení obrovského kopí se srazil s šarlatovými plameny Lávového krále, které nedokázala vykrýt ani Lotte, a rozptýlila jejich energii do stran. Znovu jsem intenzivně cirkuloval Perutovým okruhem. Do mého těla se vstřebávala mana z atmosféry a stala se součástí víru kolem mého kopí.

[Kuhahahahaha! Váhal jsem, protože by byla škoda tě spálit na prach, ale už váhat nebudu!]

„Zkus to!”

Jakmile se moje kopí přiblížilo k tváří Lávového krále, problýsklo mu v očích a ve vzduchu vzplály stovky ohnivých koulí, co se řítily ke mně. Kdybych nepoužil Suveréna, neměl bych na výběr a musel se jim vyhnout, ale mé nynější já nevidělo žádný důvod se jim vyhýbat. S pronikavou silou jsem pokračoval vpřed a vřítil se do plamenů. Lotte z celého svého těla vyvinula plameny a vyrazila spolu se mnou.

„Lotte, nechám to na tobě!”

[Nedokážu je všechny vykrýt, Hrdino!]

„Zbytek zvládnu!”

Manu Enigmy, co mi pokrývala tělo, neovládalo nic jiného než rotace Perutova okruhu! Rotace Perutova okruhu nasála část amorfní many, co vytvářela mé brnění, a vznikl z toho černočerný vír. Do víru to nasálo i zuřící plameny Lávového krále. Samozřejmě to nebylo tak, že by mi vůbec nemohly ublížit. Ale takovéhle množství bolesti bylo více než snesitelné!

„Oběť!”

[Kuhuk!]

| Kritický úder! |

Zároveň s jeho vřískotem se k zemi sneslo velké množství krve, co vychrstl z úst. Ačkoli mě ublížil vedlejší účinek Oběti, používáním Suveréna se bolest zredukovala. Při pohledu na to, jak se Lávový král svíjel bolestí, jsem se široce usmál.

„Bolí to? I mě to bolí.”

[Teď jsi mě naštval! Kuaaaaa! Věčný plamen!]

Spolu s jeho tepající manou ve vulkanickém kráteru znovu zaburácelo. Brzy znovu vybuchne! I během toho, co všemi směry létala jeho krev, šíleně křičel:

[Jsem věčný! Dokud bude existovat jediná jiskra plamene, nikdy nezemřu!]

„Jak jsem řekl... to nedopustím!”

Vrhl jsem po něm své kopí. Chaotické kopí, co s sebou neslo černý vír, se prořízlo vzduchem a probodlo křídlo Lávového krále. Já jsem si ho pak přitáhl zpět tím, že jsem ovládal Enigmu. Měl jsem pocit, že mi ta nestvůrná tíha Lávového krále vykloubí rameno. Vážně jsem musel vynaložit veškerou svou energii, abych ho k sobě přitáhl. V té chvíli mi na pomoc přišla Ina.

„Nešikanuj tátu! Ještě víc tě nenávidím!”

[Ku... Kuhahahahaha! Ty, tvůj led je vskutku překvapením...!]

Inin útok plnou silou mu v mžiku zmrazil tělo. Já jsem si tuto příležitost nenechal ujít a trhl jsem s ním k sobě. I Hecaté tuto příležitost co nejvíc zužitkovala, zvedla ruku do vzduchu a zakřičela: „Ty malý, krk ti přiškrtí krev, co jsi procedil!”

Zablýskla se Hecatina magie. Krev, co mu vytékala z krku a planula ve vzduchu, se díky Hecatině magii začala proplétat, až z toho vznikl rudý řetěz, co se mu zařízl do těla! Z těla Lávového krále pak vyprchala síla a bylo snazší si ho přitáhnout.

Lotte do něj také narazila, aby tak přišel o kontrolu nad těžištěm svého těla. Ačkoli Lotte měla mnohem menší tělo než Lávový král, její náraz byl dost mocný na to, že Lávový král zasténal bolestí. Po každém Lottině úderu jsem ho k sobě přitáhl blíž a rychleji.

Ale i tak jsem neměl dost času. Než jsem ho mohl naprosto odtáhnout z dosahu vulkanického kráteru, sopka vybuchla a vychrlila vřelou lávu!

[Kuhahaha... ha?]

Jeho nekonečný šílený smích najednou ustal. Výbuch se najednou zastavil, jako kdyby ústí sopky někdo zašpuntoval. To byla nepochybně Hwayina práce! Využil jsem této šance a rychle jsem Lávovým králem trhl.

[Kuaaaaaa!]

„Duco!”

„Pomůžu ti!”

Ducino tělo se okamžitě rozdělilo na tucty kopií. Každá ta kopie měla strašlivé množství magické moci a všechny se řítily k Lávovému králi a bodly ho svými dýkami, z kterých sálala černá aura.

Duca pak zakřičela: „Zakus tíhu mé čepele! Tanec bláhovce!”

[Kuhahak! Ty mrcho!]

V jaké situaci se Lávový král nacházel, ukazovalo už jen to, že se přestal smát. A navíc si uvědomil, že se nemohl zotavit jako předtím. Určitě se smál, neboť si myslel, že se dokáže zregenerovat bez ohledu na to, kolik újmy utrží. Ale teď ho každý jednotlivý útok přiváděl blíž ke smrti.

Duca uspěla ve svém útoku a ustoupila a já se pak nejdřív natáhl a vytáhl své kopí a pak se vrhl k Lávovému králi, co se stále svíjel v bolestech kvůli Ducině neznámé technice a moci. Bylo by pěkné, kdybych v této chvíli mohl použít Hněv Větrného krále, ale jelikož jsem ho nedávno použil, ještě se plně nenabil. A tak jsem ho bohužel neměl k dispozici.

„Haaaaaaaap! Chcípni!”

Ale i tak byl můj výpad netvorně mocný. Chaotické kopí se mu zarylo přímo doprostřed hrudi a vybuchlo manou Enigmy, takže to Lávovému králi naprosto pocuchalo vnitřnosti.

[Kuhahahahak!]

Perutovým okruhem jsem co možná nejlépe ovládal Enigmu, abych napáchal co možná nejvíc škody. Na ovládání velké moci, kterou jsem ani já nebyl schopen pochopit, nebylo vážně nic lepšího než Perutův okruh.

| Kritický úder! |

I poté, co Enigma opustila mé kopí, a tudíž i mou kontrolu, se dál donekonečna stáčela a pustošila tělo Lávového krále. Skoro jsem měl pocit, že by ho to mohlo přímo zabít!

[Pouhý člověk si troufá zranit mě na těle!!!]

Plameny na jeho těle explodovaly. Ačkoli jeho mana klesala, stále byla ohromná, neboť se jeho obrovské množství many proměnilo na vír plamenů nepopsatelné teploty a řítil se k nám jako přílivová vlna. Tohle byly nepochybně plameny nejvyššího řádu, co dokázal zapálit! Instinktivně jsem věděl, že toto byl řád EX! Plameny, kvůli kterým musel člověk spálit vlastní duši, aby vzplanuly!

„Všichni se tomu vyhněte!”

„Nemusíte!”

Ve stejnou chvíli, kdy jsem na všechny zakřičel, aby se tomu vyhnuli, zakřičela i Hwaya. Stoupala z kráteru. Oči jí zářily podivným rudým světlem a na jejím těle nebyla žádná známka toho, že právě zastavila soptění vulkánu. Místo toho kolem ní kroužilo několik desítek obrovských shluků magmatu, jako kdyby ji strážily.

„Hwayo, ty...?”

„Už to chápeš?” Hwaya se plaše usmála. A pak prsty vytvořila znamení míru. „Teď můžu jít do Beyond!”

„To je na tom to důležité?!”

Hwaya můj křik pominula a zakřičela: „Uvidíme, jestli tvoje plameny dokáží vyhrát nad Agnim!”

Plameny Lávového krále se intenzivně srazily s masou magmatu, co Hwaya vystřelila. Překvapivé bylo, že to bylo vyrovnané. Boží pravé jméno dokázalo dokonce odolat plamenům řádu EX! Každopádně jsem této příležitosti musel využít. Sevřel jsem své kopí a vyrazil k Lávovému králi. Na hrotu kopí se shlukla mana Enigmy a podnítila mocnou rotaci. Bylo to, skoro jako kdybych používal elektrickou vrtačku.

[Kuk, myslíš si, že člověk dokáže překonat tohoto krále jen tím, že získá boží moc?!]

„A proto existuje to rčení, že není hanba v tom, když smečka hyen napadne lva!” odpověděl jsem místo Hwayi, zatímco jsem se k němu řítil se svým kopím.

Jeho plameny se zaobíraly Hwayinými plameny a ani v nejmenším mě nemohly ovlivnit. Zdálo se, že Lávový král se znovu uchýlil k fyzickému boji, neboť se ke mně rozletěl s tím svým obrovským tělem!

[Proč nesvedeme boj?!]

„Na někoho tak těžkého se vážně dokážeš pohybovat rychle!”

Po každém máchnutí jeho křídel se vzdálenost mezi námi zkrátila. Ocas se mu neblaze třásl, zatímco se mu na jeho konci shlukovaly plameny. Jen pro jistotu jsem zavolal na Lotte: „Lotte!”

[Pro Hrdinu všechno!]

Ačkoli její válečný pokřik mě trochu trápil, dočasně jsem to ignoroval. Přiletěla přede mě a skryla se ve světle. To jméno Planoucí královna se k ní dokonale hodilo, neboť nebyla jen plameny, ale také zářivý jas!

[Sežer tohle!]

[Přestaň mě otravovat, wyverne!]

Lotte se řítila vpřed a Lávový král máchl svým ocasem. Překvapivé bylo, že Lotte uprostřed letu zmizela. Jakmile Lávový král svým ocasem zasáhl prázdný vzduch, Lotte mu pronikla břichem a objevila se za ním!

Ve vzduchu se rozptýlilo obrovské množství krve. Když si pomyslím, že dokázala přímo proniknout jeho tělem!

[Kak!]

[Hrdino, teď!]

„Správně, teď je čas!”

Spolu s Lottiným výkřikem jsem se utvrdil ve svém odhodlání, aktivoval techniku a vystřelil jsem na něj své kopí. Ta obrovská mana, co mi vířila kolem těla přímo...

„Ech?”

V další chvíli mě to zranitelně vrhlo přímo před oči mého obrovského nepřítele. Ne, tak to nebylo.

Tělo se mi scvrklo.

[Přímo na tento okamžik jsem čekal!]

Lávový král otevřel tlamu. Uvnitř byla vidět nekonečná prázdnota a zvlněný oheň pekel. Široce jsem se usmál.

A pak mě spolkl.
-----------------------------------------------

~ Shin se široce usmál. To může znamenat jen 2 věci. (1) Shin je masochista. (2) S tímto vývojem situace počítal. Tyto dvě možnosti se samozřejmě navzájem nevylučují. ~

<Předchozí>...<Následující>