EGA - Extra 6 (Žal jistého mága)

Kapitola 6 – Žal jistého mága

„Zlotřilá jeskyně zloděje?”

„Ano, oznámili to v Gildě. Evidentně to je nová kobka, ale odměna za pokoření Pána kobky je 30 zlaťáků.”

„Třicet zlaťáků?!”

Zatímco jsme seděli kolem stolu v nálevně hostince, po skupinkách jsme hlásili výsledky sbírání informací. Zakázka na dobytí nové kobky? Ale stejně, na nově vytvořenou kobku je to celkem pěkná sumička, ne? To pravděpodobně vypovídá o tom, jak si myslí, že by ta kobka mohla být nebezpečná.

„Evidentně už se do ní vrhlo pár družin, ale moc nepokročily. Nejenom že tam je spoustu silných netvorů, ale dokonce se mluví o tom, že je plná miasmy.”


„Miasma? To je otrava, ale pokud máme Widdi, tak bychom to měli nějak zvládnout.”

Widdi je mladá, ale její duchovní moc je větší než u průměrného biskupa. Když má dobrý den, tak dokonce dokáže soupeřit s arcibiskupem, takže její bariéra by měla být schopná miasmu zadržet.

„No? Co budeme dělat?”

„Hmm. Pokud s tím všichni souhlasí, přemýšlel jsem, že bychom to zkusili. Ale je to trochu zacházka.”

Trochu jsem přemýšlela o tom, co Arc řekl. Jsme Hrdinná družina a jsme na cestě za Démonickým králem na démonickém území. Jen jsme se v Riemel trochu zastavili, takže jít pokořit kobku by byla rozhodně zacházka. Ale i když říkám tohle, jak znám Arca a Widdi, přece jenom nebudou schopní nechat tohle město jen tak. A v obtížných kobkách se také dají najít silné zbraně a předměty. Navíc i když nám peníze rozhodně nechybí, rozhodně nikdy neškodí jich mít víc, takže i odměna vypadá pěkně lákavě.

„Dobrá. To zní dobře.”

„Já do toho taky jdu.”

„Já taky souhlasím.”

Když jsem já souhlasila, přidali se i Zio a Widdi a po našem jednomyslném rozhodnutí jsem teď mířili pokořit novou kobku.




Dopředu jsem slyšela, jak obtížná ta kobka byla, ale upřímně řečeno jsem si nemyslela, že bude takhle těžká. Ta miasma vznášející se všude kolem byla dost hustá, že jsem si byla celkem dost jistá, že bez Widdiny bariéry by to bylo pěkné zapeklité, a i netvoři plížící se kolem byli celkem silní. Kromě toho od té doby, co jsme se po obnovení bariéry rozhodli si odpočinout, netvoři na nás útočili mnohem víc než předtím a vysávali z nás energii.

„Huuu, ty netvoři útočí celkem bláznivě, co?”

„Není to proto, že jsme Pána kobky pomlouvali a naštvali ho?” reptala jsem, zatímco jsem po x-té odrážela netvory.

A Zio bezstarostně odpověděl: „Rozhodně to vypadá, že je sem někdo naschvál poslal, co?”

„...”

Arc s tím také souhlasil, jen Widdi se k nám nepřidala. Ani zdaleka, z nějakého důvodu se třásla se svěšenou hlavou.

„Widdi?”

„Hej, co se děje?”

„Jsi v pořádku?”

Když jsme spatřili, že se něco děje, zavolali jsme na ni, ale Widdi nám prostě neodpověděla. Ale po chvilce konečně zareagovala s jasně rudou tváří a uslzenýma očima: „E-ehm... Já— já si potřebuju odskočit...”

„...”

„...”

„...”

S „ehm” jsem chlapy odehnala.




I když jsme prvotřídní dobrodruhové, nemůžeme porazit biologii. Už to bude nějakou dobu, co jsme vstoupili do kobky a Widdi byla evidentně se silami u konce. Když jsme se přesvědčily, že jsme dost daleko, aby na nás chlapi neviděli, Widdi si okamžitě čupla proti zdi. Netvory by naše okolnosti nezajímaly, takže rozhodně nebylo možné nechat jít Widdi samotnou, takže jako kolegyně žena jsem šla s ní, abych stála na stráži.

Je to trapné, ale vážně s tím nic nenaděláme. Přece jenom v kobce nejsou žádné záchody, takže se nedá nic dělat.




...Nebo to jsem si myslela, ale tahle kobka je evidentně čím dál tím divnější. Jakmile jsme sestoupili o podlaží níž, v úplně první místnosti byl vchod na pánské a dámské záchodky. Dokonce to bylo tak puntičkářské, že měly cedulky s označením.

„Podezřelé.”

„Rozhodně podezřelý.”

„Celkem podezřelý.”

„Prooč! Kdyby to bylo i o patro výš, nemusela jsem dělat něco tak trapného...—!”

Widdi sténala a stěžovala si z jiného důvodu než my ostatní, ale když o tom normálně přemýšlím, tohle je tak strašně podezřelé. Je jasně nepřirozené, aby v kobce byly záchodky. Je vysoká šance, že to je past. Ta šance je vysoká, ale...

„Arcu, mohl bys zkontrolovat, jestli to je past?”

Po pravdě řečeno si myslím, že jsem se silami u konce. Pokud v tom nebude žádná past, pak bych je ráda použila. Boží ochrana Arcova svatého meče dokáže detekovat pasti, takže jsem ho požádala, aby to zkontroloval.

„Uu... Když si pomyslím, že použiju požehnání Svatého meče, abych zkontroloval bezpečnost toalety. Vážená Posvátná bohyně Sophio, prosím, odpusť mi...”

Nakonec evidentně nenašel žádné pasti, takže jsem si vděčně zašla.

Widdi na mě nenávistně zahlížela, ale nevěnovala jsem tomu pozornost.




Když jsme se dostali na 10. podlaží, zasekli jsme se v jedné místnosti. Uprostřed té místnosti byl velký podstavec a do něj byla vyrytá slova.

„[Ty, jenž jsi přišel před trůn vyzvat nesmrtelného, uspořádej správně nebesa], ha? Co to kruci může znamenat?”

„V téhle kobce je spoustu nemrtvých, takže mám za to, že tím nesmrtelným se myslí finální netvor této kobky.”

Hm, to zní správně. Přemýšlela jsem o tom, co řekla Widdi.

„Aha. Takže jinými slovy, pokud chceme bojovat s Pánem kobky, pak musíme 'správně uspořádat nebesa', co? Copak to asi znamená?”

Ach jo. Arc je stejný jako vždycky. I když řekneš „aha”, to nejdůležitější pořád nevíme.

„To pravděpodobně myslí nebeská tělesa, co? Myslím, že to představují ty značky na podstavci.”

Na tom podstavci bylo kromě vyrytých slov tři čtvercové díry a v nich byly vyryté nějaké značky. Značka kruhu s bodlinami kolem dokola, značka jako široký oblouk a rozeklaná značka s pěti vrcholy.

„Jak ty značky máme uspořádat? …Vždyť se ani nehnou.”

„Zdá se, že ani mana na ně nijak neúčinkuje, co?”

Zio strčil ruku do jedné z těch děr a pokusil se ji přesunout do strany, ale nezdálo se, že by se pohnula. Nevypadá to, že se to dá vyřešit hrubou silou. Ale i když říkám tohle, ani se nezdá, že by to byla nějaká magická vymyšlenost.

„Arcu, dal ti Svatý meč nějakou nápovědu?”

„Promiň, vážně nic...”

„N-ne! Omlouvám se, že toho chci moc!”

Widdi nasměřovala paprsek naděje na Arcův svatý meč, ale evidentně ani to nefungovalo.

Když Widdi viděla, jak Arc omluvně odvětil, zběsile se omluvila.

„Dokonce ani svatý meč od vážené Posvátné bohyně nic nezmůže? To jako vážně? To je celkem těžká hádanka, hej? Jako člověk, co se specializuje na používání svého těla, je tohle pro mě trochu moc.”

„Něco takového neříkej a přemýšlej spolu s ostatními!”

I Arc má stejný problém, ale Zio je vážně typ, co všechno dělá hrubou silou a přemýšlení mu moc nejde. Ale i když jsem tohle řekla, svalit všechno přemýšlení na Widdi a mě by bylo znepokojivé.

Potom jsme vyzkoušeli věci jako seknout do podstavce svatým mečem nebo pohnout samotným podstavcem, ale i když jsme vyzkoušeli různé věci, nikam jsme se nedostali.

„Tohle nejde. Nemám nejmenší ponětí, jak Pána kobky přimět, aby se ukázal. Myslel jsem si, že to bude mělká kobka, takže jsme se dost nepřipravili. Je to otrava, ale prozatím se stáhněme.”

„S-stáhnout se jen kousek od Pána kobky—!”

No, asi se nedá nic dělat. Přece jenom jsme ve slepé uličce a přesně jak Arc řekl, je pravda, že jsme nebyli dostatečně připravení. Nikoho nenapadlo, že nová kobka bude takhle hluboká, takže jsme si s sebou vzali jen základní táborové vybavení. Nedá se nic dělat.

Rozhodli jsme se to vzdát a zamířili zpět na povrch.




Poté jsme se rozhodli zamířit zpět do Riemel, abychom sesbírali nějaké ty informace, a dostala se k nám jedna zkazka.

Že se v té kobce potuluje skutečný Zlý bůh.

„Zlý bůh? To zní fakt jako výmysl, ale...”

„Ale je taky pravda, že miasma v té kobce nebyla jen tak ledajaká.”

Po zkušenosti na vlastní kůži jsme si uvědomili, že miasma v té kobce nebyla normální. Bylo to na takové úrovni, že se dalo věřit, když někdo řekl, že tam je Zlý bůh. Kromě toho netvoři, co se tam hromadili, byli také celkem silní.

„Co budeme dělat, Arcu?”

„...”

Widdi se zeptala Arca, ale on pro jednou nevěděl, co na to říct, a na chvíli se pohroužil do přemýšlení.

„Upřímně... mě bolí to říct, ale nemyslím si, že teď v tomhle stavu dokážeme Zlého boha porazit.”

Zlý bůh je stvoření, o kterém se říká, že stvořil Démonického krále, takže rozhodně není pochyb o tom, že je silnější než Démonický král. Zrovna teď nevíme, jestli dokážeme porazit Démonického krále, ale přinejmenším nemáme moc naděje, že bychom porazili stvoření jménem bůh.

„To je pravda.”

„Jo, jsem si dost jistej, že to je příliš.”

„Jako následovníka Církve posvátného světla mě bolí to přiznat, ale...”

Widdi jako duchovní se tvářila hořce, ale pokud bychom tady zbytečně selhali a nebyli schopní porazit Démonického krále, tak bychom to akorát dělali obráceně. Konec konců Arc jako Hrdina měl za úkol porazit Démonického krále a my jako Hrdinná družina jsme ho měli podporovat.

„Prozatím na tu kobku budeme myslet a nejdřív zamíříme na démonické území. Pokud bez úhony porazíme Démonického krále, tak se vrátíme a znovu se do ní pustíme.”

Po Arcově silném prohlášení jsme všichni přikývli.

„Ale stejně po vší tý dřině jsme nakonec dostali akorát tuhle divnou kamennou destičku? Kruci, taková ztráta času.”

„Když už jsme u toho, co to je?”

Když už o tom mluvíme, tohle jsme našli na 10. podlaží. Nevychází z toho žádná mana a vypadá to akorát jako obyčejná kamenná destička.

„Ani já nevím, ale našli jsme to v kobce, kde prý přebývá Zlý bůh. Možná by to mohlo mít nějakou neuvěřitelnou moc. Je tu šance, že se to v boji proti Démonickému králi stane naším triumfem.”

„To by bylo pěkné, ale...”

Takže teď když jsme zpět ze své zacházky, hádám, že zítra bude začátek našeho putování k hradu Démonického krále.

Asi se budu modlit, abychom se znovu v bezpečí vrátili sem do tohoto města.



Arc vztáhl Destičku měsíce k obloze.

Ale nic se nestalo.
------------------------------------------------

<Předchozí>...<Následující>